16.06.2010 [20:00], Gassie, ze série Rodinné prokletí, komentováno 10×, zobrazeno 3470×

Abby si začíná zvykat na novém místě. Collin si všímá, že Nathaniel je něčím zvláštní. Sestry otevřou matčinu krabici a odhalí, kdo je Bella. Bude jim to stačit, nebo budou pátrat dál?

2. Kapitola - Bella

Druhý den máminy věci nepřišly a ten další také ne. Firma, kterou jsme si najaly na vyklizení domu, spletla adresu, tak bedny trochu bloudily. Trvalo to více jak měsíc, než se k nám konečně dostaly. Nakonec jsme nemohly najít odvahu se přehrabovat v jejích věcech. Oblečení jsme daly na charitu a dokumenty nechaly v bílé bedně. Několik večerů jsme jen seděly nad krabicí s písemnostmi, držely se za ruce a brečely. Tím, že ty věci přišly, nám konečně došlo, že už Renée nikdy neuvidíme. Byla to definitivní tečka. Už jsme zůstaly jen my dvě.

Nedalo se ale říct, že by ten měsíc, kdy jsme čekaly na věci, nic nepřinesl. Poznala jsem lépe našeho souseda Collina. Ukázalo se, že to je bezvadný kamarád. Tou poznámkou o nepodobnosti s Trish naštěstí opravdu myslel jen naši fyzickou podobu, což mě uklidnilo. Neměla jsem ráda příliš všímavé a vlezlé jedince.

Kromě Collina jsem se seznámila ještě s jeho celou partou. Přijali mě mezi sebe. Byla jsem ráda, protože jsem aspoň měla s kým trávit obědy. Dan byl strašně fajn kluk. Rád se hrabal v počítačích a hned třetí den mi zachránil život, když mi vytáhl z počítače omylem smazaný domácí úkol.

Lucy, Emma a Daisy se ukázaly být fajn kámošky. Sice jejich nápady byly občas dost nebezpečné, ale i tak jsem byla ráda, že jsem je poznala. Půjčovaly mi své poznámky, tahaly mě mezi lidi, chodily se mnou do kina na akční filmy, které moje sestra odmítla.

Protože jsem měla hodiny skoro pokaždé s jedním ze svých nových kamarádů, chodila jsem do školy ráda. Bylo fajn, najít si tak brzy přátele. Během měsíce už jsem si nepřipadala ani trochu cizí.

Jednou ráno, po příchodu do školy, na mě zase čekaly holky.

„Víš, co?“ zahlaholila Emma vesele. Měla jsem se v tu chvíli začít bát, protože Lucy s Daisy se rozesmály.

„Co?“ Zeptala jsem se a netušila, co na mě chystají.

„No,“ začala opatrně. „Joshua je zase volný.“

Nechápala jsem, co tím myslí. Proč by mě mělo zajímat, že se nějaký kluk rozešel se svojí holkou. Ani jsem ho neznala a nevěděla jsem, jestli znám aspoň ji.

„Neříkala jsi, že se ti líbí?“

Rychle jsem si pokoušela vzpomenout, kdo to je Joshua. Jak vlastně vypadá? „Líbí?“ To jsem v poslední době řekla aspoň o dvaceti různých klucích.

„Říkala jsi to,“ přesvědčovala mě Lucy.

„Prostě jsme ti domluvili rande,“ přidala Daisy.

To se mi nelíbilo. Nechtěla jsem s nikým chodit. Ne teď. Na Floridě jsem sice přítele měla, ale tady jsem si chtěla nejdřív zvyknout. Holky, všechny tři šťastně zadané, ale viditelně došly k názoru, že kdo nemá kluka, nemůže být spokojený.

„No tak, je to jenom rande,“ domlouvala mi Emma, která vycítila moje rozpoložení. „Nikdo nechce, abys s ním hned chodila. Zajdete si do kina a uvidíš.“

„On stejně s žádnou holkou moc dlouho nevydrží,“ doplnila Lucy.

Vzdychla jsem si. „Dobře a kdy mě to čeká?“ Pokusila jsem se netvářit zničeně. Holky to myslely dobře.

„Říkal, že to promyslí a ozve se ti.“

To mi vykouzlilo úsměv na rtech. Třeba na to zapomene. Nebo vůbec na rande nechce, akorát se chtěl mých kamarádek dohazovaček zbavit.

Odpoledne jsem si stěžovala Collinovi. Ten se jen smál, že Emma je pěkná drbna a dohazovačka. Ale on nebyl o nic lepší. Nevrhl se na mě hned ten první den, co jsem přijela?

„Jedna schůzka s hezkým klukem ti rozhodně neublíží.“

Zašklebila jsem se. „Ty si myslíš, že je hezký?“

Kývl. „Rozhodně nejhezčí kluk na této škole. Stojí se na něj fronta. Jenom to, že si to promyslí, je pro tebe dost dobrý. No, a když řekneš ano, můžeš ho po schůzce odkopnout. Určitě budeš první, která by to udělala.“

Zasténala jsem. „Proč mi holky dohazují právě jeho?“

„Protože jsi řekla, že se ti líbí.“

„Oni ti ho nedohazují. Chtějí tě jen vytáhnout na rande.“

Rozesmála jsem se. Je fajn mít kamarádky.

Dojeli jsme před náš dům, a protože u Collina doma nikdo nebyl, šel se mnou k nám. Dole byla zase Trish s Natem. Dívali se na nějaký film. Pozdravili jsme je a šli jsme ke mně. Collin se svalil na moji postel.

„To je neuvěřitelný, jak krásného kluka si tvoje sestra našla,“ řekl už po několikátý na Natovu adresu. Vlastně to řešil vždycky, když ho viděl.

Pokrčila jsem rameny. Už jsem k Natovi neměla co dodat. Rozebrali jsme to spolu několikrát. Najednou mě napadlo, jestli je hezčí Josh nebo Nat. Nahlas jsem to nevyslovila. To by měl Collin zase řečí.

Collin mě ale zaskočil. „Nezdá se ti něčím divný?“ zeptal se najednou.

Zamyslela jsem se. Kdo? O kom mluví? Josh nebo Nat? Určitě o Natovi. Vlastně jsem si ho nikdy tak moc neprohlížela. Byl přítel mé sestry, tak jsem to nepovažovala za nutné. Byl krásný, tmavovlasý kluk. Postavu měl vypracovanou jak nějaký atlet. Mně se ale nejvíc líbil tím, jak se choval k Trish. Byl tolik milý a pozorný. Díval se na ni, jako by byla jediná na světě. Otevíral jí dveře, nosil jí dárečky, dělal pro ni drobná překvapení. Kdybych si teď měla vybrat kluka, určitě by to byl někdo jako Nat.

Když jsem dlouho mlčela, tak to Collin nevydržel. „Je krásný, ale nezdá se ti, že až moc? Ne že by se mi tvoje sestra nelíbila, ale on je tak dokonalý. Symetrická tvář, ideální postava. Vždyť na něm by nezlepšil nic ani plastický chirurg.“

To mě rozesmálo. „Colline, ty mluvíš jak žárlivá holka.“

Hodil po mě zlobný pohled. „Tak si ho někdy pořádně prohlídni a sleduj, co dělá, jak se chová. Když sedí s Trish na pohovce, tak vypadá jak vytesaný z kamene a vsadil bych se, že dneska měl jinou barvu očí, než když jsem ho viděl naposled! Taky jsem ho neviděl, že by s vámi někdy jedl.“

„Colline,“ hýkala jsem smíchy pod postelí. „Nat nosí čočky, už jsem ho viděla i modrookého, a že sedí klidně, není nic nenormálního. To jenom ty se nevydržíš dvě minuty nevrtět.“

„A co to jídlo,“ trval si na svém Collin.

„Má alergii skoro na všechno, co je normální. Nesmí mléko, ořechy, čokoládu, lepek… Vlastně ani nevím, co může jíst.“

Napůl vážně jsem se na Collina podívala. „Asi žije ze vzduchu, proto je tak krásný. Nehuntuje si tělo jídlem.“

To už nevydržel ani on.

Když večer odešel, našla jsem Trish samotnou dole v obývacím pokoji. To jsem nečekala. Včera říkala, že bude s Natem celý den. Chtěli jít na nějaký koncert. Seděla u stolu a před sebou měla bílou krabici s dokumenty. Už zase. Začínalo to vypadat docela trapně. Skoro dva týdny jsme si každý večer poseděly s krabicí a pak ji zase uložily do skříně.

„Pustíme se do toho?“ zeptala se mě místo pozdravu. Tentokrát vypadala velice odhodlaně.

„Myslela jsem, že máš něco domluveného s Natem.“ Měla jsem domluvené kino s holkama. Budu jim muset zavolat.

Pokrčila rameny. „Udělalo se mu špatně. Asi zase něco kvůli té jeho alergii. Prý předtím než mě vyzvedl ve škole, obědval. Nesedlo mu to.“

Podívala jsem se na ni. Nevypadala rozladěně. Bylo jí ho líto. Už dřív mi vysvětlovala, že Nat má zvláštní typ alergie. Bohužel se čas od času osype a ani doktoři nemůžou přijít, z čeho to má. Občas proto nemůže dodržet svoje slovo. S tím se dá žít, protože je jinak naprosto dokonalý. Pořád sledovala bílou krabici. Nemusela jsem umět číst myšlenky, abych odhadla, že přemýšlela nad tím, jestli by nebylo lepší ji spálit. Posadila jsem se vedle ní. Chytla mě za ruku.

„Jsi připravená?“ Zeptala se mě a hlas se jí třásl.

Kývla jsem, ale rozhodně jsem se tak necítila. Bylo to jako otevřít Pandořinu skříňku. Co když měla máma důvod, aby před námi měla tajemství. Přece jen jsme se obě narodily až v době, kdy jí bylo kolem čtyřiceti. To byla dlouhá doba na to, aby prožila něco, co nám chtěla zatajit.

Trish strhla z krabice lepicí pásku. Sáhla do krabice a vyndala na stůl stoh papírů. Rozhodně nešlo jen o dokumenty. Byly tam i fotky a dopisy. Dokázala bych přesně popsat místo, kde se v našem domě nacházely a to místo bývalo zamčené. Srdce se mi divoce rozbušilo. Pořád jsem měla pocit, že děláme něco zakázaného.

„Čím začneme?“ promluvila jsem tiše a oči dál upírala na bílé, potištěné stránky.

Sestra mi ale neodpověděla. Místo toho zašátrala rukou v papírech. Skoro to vypadalo, že šla najisto. Vytáhla stoh starých fotek. Hned na té první byla naše máma jako hodně mladá. Mohlo jí tam být tak dvacet, stála tam s nějakým mužem a v náručí držela miminko. Zezadu byl nápis tužkou Forks 1987. Mlčky jsme se na sebe podívaly. Další fotka byla svatba s tím mužem. Takže první manžel a podle všeho to dítě bylo jejich. Máma byla vdaná už před Philem?!

„Co myslíš, že se s nimi stalo?“

„Něco asi ano, protože by jinak o nich mluvila. Máme sestru, která je o dvacet let starší než já,“ šeptala překvapeně Trish. „Pokračujeme.“

Něco mě napadlo: „Myslíš, že to bude ta Bella, o které ti říkala máma?“

Odpovědí mi bylo jen ticho. Určitě to byla Bella. Přece nemohla volat cizí holku. Tohle by dávalo smysl.

Další fotky z dětství naší neznámé sestry. Balet, Vánoce, prázdniny u moře, škola. Odhalovaly jsme její život, mámina tajemství. Fotky pokračovaly a ona na nich se objevovala čím dál starší. Bella na letišti, na maturitním plese s nejhezčím klukem, kterého jsem kdy viděla. Byl snad i hezčí než Nat. Proč si obě moje sestry našli takové krasavce? Dobře, tak se musím smířit s tím, že je dvě prostě nepřekonám.

Pokračovala jsem v prohlížení fotek. Bella na slavnosti, Bella se vdává. Poslední fotku jsem otočila, přišla mi mladá na svatbu.

Srpen 2006. Vždyť jí v té době mohlo být osmnáct nebo devatenáct! Proč se naše sestra vdávala tak mladá? Při pohledu na jejího manžela jsem to přesto aspoň částečně dokázala pochopit.

Z přemýšlení mě vytrhla Trish. „Je ti hrozně podobná,“ zašeptala a nemohla odtrhnout oči od svatební fotografie. Byla na ní jen naše máma a sestra ve svatebních šatech. Trishina poznámka způsobila, že jsem si Bellu prohlédla lépe. Měla stejnou barvu vlasů i očí jako já. Ale proč bychom si neměly být podobné, je to moje sestra.

Pokračovaly jsme v prohlížení dalších věcí. Od fotek jsme se dostaly k dopisům. Máma měla schované dopisy od nějakého Charlieho. Nejspíš to byl ten její první manžel. Dopisy, které jí posílal krátce po rozvodu, byly plné výčitek a smutku. Proč odešla? Proč k němu Bellu nepustí častěji? Proč…? Byly tam samé otázky. Pak se jejich tón změnil. Bella se má dobře a on je šťastný, že ji tam má. Většinu dopisů jsem procházela dost zběžně. Pak mě jeden zaujal. Byl ochmataný více než ostatní.

Drahá Renée,

je tolik věcí, které Ti musím říci. Nic není v pořádku, jak jsem tvrdil. Nemůžu ale mluvit do telefonu, protože by mě mohla slyšet Bella. Nechci, aby věděla, jaký o ni mám strach. V posledních dnech jsem myslel, že se s tím začíná srovnávat, ale není to tak. Noční můry jsou horší než dřív. Každou noc se budí s hlasitým křikem. Skoro přestala jíst. Vypadá, jak tělo bez duše. Nevím, co s ní. Mám strach, aby se nesnažila ukončit své trápení. Už zase vyndávám náboje ze služební zbraně. Málem jsem před ní zamknul všechny nože. Vždycky, když připravuje večeři, čekám, že řízne jinam než do připravovaného jídla. Nikdy jsem nebyl otec a teď si užívám tu nejhorší formu otcovství…

Četla jsem dál, ale mozek mi odmítl ta slova přeložit. Bezděčně jsem se soustředila na těch několik prvních řádků. Při slovech o sebevraždě jsem se roztřásla. Co se jí stalo, že tak dopadla. Dopis pokračoval v podobném duchu.

… Ale může to někdy přejít? Může se z toho Bella dostat? Kolikrát se ptám, proč právě ona. Měli jsme jí Edwarda zarazit už na jaře, když před ním utekla do Arizony…

Pomalu jsem chápala, proč se Renée bála, aby nebyl Nat jako Edward. Otázka byla, jestli se nakonec opravdu naše sestra kvůli tomu klukovi nezabila. Na dopise byl napsaný jen rok a ten se shodoval se svatbou. Co když ji její dokonalý manžel po svatbě opustil?

Byla jsem tak zabraná do dopisu, že jsem si ani nevšimla Natova příchodu.

„Myslela jsem, že ti není dobře,“ slyšela jsem od dveří překvapený hlas Trish.

„Už je to lepší,“ odpověděl klidně. Rozhodně vypadal lépe než odpoledne. Tmavé, fialové kruhy pod očima zmizely. Dokonce si vzal i jiné čočky. Ráno měl oči černé a teď zlatavě hnědé. Že ho to bavilo si je měnit i přes den.

„Ale vidím, že sis našla náhradní program,“ pronesl naprosto neutrálním hlasem.

Rukou ukázal na stůl, kde se tyčily hromady fotek, dopisů a jiných listin.

„Myslela jsem, že už se sem nevrátíš. Vypadalo to, že ti je opravdu špatně,“ omlouvala se mu Trish. „Dej mi pět minut a jsem připravená k odchodu.“

„Můžeme to zrušit,“ navrhl jí.

Na tváři se mi objevil úsměv. Milovala jsem ty jejich žabomyší války. Dokázali se hodiny hádat jen proto, aby jeden druhému vyhověl. Většinou to stejně bylo všechno podle Nata, protože se Trish odmítla hádat a udělala to, co chtěl, přičemž se nezapomněla tvářit, že to je vlastně její největší přání. Když jsem je přitom pozorovala, nepotřebovala jsem nic jiného ke štěstí. S nimi byl svět v pořádku.

„Nic se rušit nebude. Na to bude dost času, až ti zase nebude dobře.“ Ukončila to Trish rázně. Nepřekvapilo mě to. Kdybych měla s kým, vsadila bych se, že to tak dopadne. Akorát škoda, že k tomu nedospěli dřív. Před chvílí začalo pršet, výlet padl.

Za deset minut za nimi zapadly dveře. Trish na mě jen houkla, ať nečekám, že dorazí pozdě a Nat mě ujistil, že mi ji vrátí celou a v pořádku.

Samota mi nevadila. Ne teď. Vrátila jsem se k máminým dopisům. Přečetla jsem ještě několik Charlieho ód na téma Bella v depresi. Pořád se to opakovalo. Nejí, nemluví, nesměje se. Celkem mě překvapilo, že ji neodtáhl někam k psychiatrovi. Kdybych se takhle chovala já, už by mě tam někdo vláčel.

V poslední hromádce byly dopisy a vytisknuté e-maily od Belly a její nové rodiny. Takže nespáchala sebevraždu. Většinou se točily okolo toho, že Bella nemohla jet Renée navštívit. Prý byla velmi vážně nemocná, pak kvůli tomu museli odjet do Finska, kde se na léčbu té nemoci specializovali.

Ty nejnovější nesly rok 2009. Poslední byl z ledna. To byly Trish dva roky. Přesto o ní v dopisech nebyla ani zmínka. Renée jí nikdy o sestře nejspíš nikdy neřekla.

Milá maminko,

je mi to velice líto, ale opět vás nemůžeme navštívit. Naposled jsem ti psala, že jsem nejspíš těhotná. Carslile moje domněnky potvrdil. Bohužel to neprobíhá, jak by mělo. Musím celý den ležet v posteli, ale neboj, všechno bude v pořádku. Stará se o mě nejlepší doktor, kterého znám. Esmé se k nám přestěhovala a se vším mi pomáhá. Zůstaň s Philem. Potřebuje tě více než já. Já tu mám tři skvělé pečovatelky. Edward mě opouští jen minimálně. Na miminko se moc těší. Prý to bude kluk, chceme ho pojmenovat Lucas, po Edwardově biologickém otci. Budeš mít vnuka.

Miluji Tě. Bella.

Poslední věc, kterou tam měla máma u dopisů uloženou, bylo oznámení o Bellině smrti. Byla to jen stará vytržená strana z kalendáře. U velké černé sedmnáctky někdo roztřesenou rukou napsal: 15:30, Bella umírá při porodu, Luke nepřežil.

Po tváři mi stekla první slza a z hrdla unikl tichý vzlyk. Pro sestru, kterou jsem neměla šanci poznat. Pro Luka, který měl tak krátký život. Pro moji mámu, která přišla o dítě. Rozbrečela jsem se naplno.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  Kristiana (26.05.2011 19:16)

Nat je upír, jak vyšitej. Jen by mě zajímalo proč nosil i modrý čočky? Že by měl nějakou dobu i rudý očka?
Překvapilo mě, že se do krabic s věcmi od Renné nepustili hned, ale na druhou stranu to chápu.
Proč Renne neřekla o sestrách ani Belle? Nechtěla aby se znaly? Potkají se spolu někdy?
Chvíli jsem si myslela, že po Belle budou pátrat, ale konec mluví za vše. Bylo mi u něj smutno, i když vím, že Bella i dítě jsou živí. Luke mě trochu zmátl... mají Nessie nebo jiného potomka?
Těžký souhlas se Šárkou, miluju tenhle styl povídek. Nechápu, jak je možné, že jsem si něco od Tebe nepřečetla už dřív.

9)  SarkaS (26.05.2011 13:06)

Vymyšlené naprosto dokonale do posledního detailu. Ty dopisy od Charlieho byly skvělé a i celé to prohrabování se její minulostí mě vážně bralo. Miluji tenhle styl povídek

8)  Amisha (27.08.2010 07:35)

Bože! Co to? No těším se na další dílek
Nádherně napsané, promiň nemám stání hltám písmenka

7)  sakraprace (20.08.2010 06:20)

Skvělé, i když vím, že Bella žije tak ji na konci oplakávám s Abby. Jsem pako

6)  Evelyn (24.06.2010 09:37)

Doháním resty ve čtení a okamžitě letím dál. Je to vážně skvělé

5)  Linfe (17.06.2010 14:33)

Ty jo tohle vypadá hooodně dobře, jen tak dál a šup sem s dalším....

4)  Michangela (16.06.2010 23:05)

Proč mám pocit, že je mezi sestrou Bellou a tou nejmladší, možný i jiný vztah... A ten kluk je upír zcela určitě!!! Nádherné! Díky.

1