09.07.2010 [12:15], Gassie, ze série Rodinné prokletí, komentováno 13×, zobrazeno 3543×

Eleazar s Garrettem přicházejí. Co vědí? Co řeknou na lidi v Cullenovic rodince. Kdo to je Evan?

Kapitola 13. – Návštěva

Seděli jsme všichni ve velkém Cullenovic domě. Přesunuli jsme se sem hned po tom, co Nat položil sluchátko. Josh mě sice přesvědčoval, ať zůstanu doma a spím, ale já jsem se nedala. Pokud se mělo něco dít, chtěla jsem být u toho.

Přestože byla obývací hala v domě dost prostorná, celkem jsme ji zaplňovali. Jak by taky ne, když nás bylo patnáct. Jedenáct upírů, vlk, poloupírka a dva lidi, co čekají na další dva upíry. Docela zvláštní sešlost v dost neobvyklý čas. Napadlo mě, co by si asi o nás myslel nějaký nezávislý pozorovatel.

„Tak si to shrňme,“ řekl Josh netrpělivě a levou rukou mě chytl pevněji kolem pasu. „Přijede Eleazar s Garettem. Neřekli proč, jen že je tu problém.“

Carlisle kývl. Dál už nikdo nemluvil. Už dávno bylo všechno podstatné řečeno. Využila jsem situace a rozhlédla se po ostatních. Prvně jsem mezi nimi měla pocit, že nejde o lidi. Všichni byli tak zvláštně ztuhlí. Odložili masky a byli sami sebou. Stali se z nich upíři. Oživlé skály. Jak o sobě občas mluvil Josh. Pohled na ně mi připomínal návštěvu muzea voskových figurín. Oni byli akorát mnohem krásnější.

Jediný, kdo se choval celkem normálně, byl Jacob. I když, co je normálního na vlkovi velikosti koně, co leží mezi dveřmi a čeká, kdy ucítí pach cizích upírů? Ale aspoň se hýbal. Občas si přelehl, otočil se, podíval se na nás.

Edward hlídal jeho mysl, aby nás včas varoval. Zároveň ale upíral oči na Alici, která seděla na zemi, opřená o Jaspera a podle výrazu v její tváři to vypadalo, že pátrala v naší budoucnosti. Na začátku tvrdila, že stejně nic neuvidí, protože neví, co má hledat. Najednou se napjala a zalapala po dechu.

Ostatní se na ni zaměřili. Většina z přítomných přestala dýchat.

„Co vidíš?“ zeptala se nervózně Rosalie. Ta byla z celé situace rozladěná nejvíc ze všech. Byla skálopevně přesvědčená, že za celou situaci můžeme my s Trish.

„Známe ho?“ zeptal se Edward potichu. Zase věděl víc než my ostatní.

Lehce zakroutila hlavou a pokynula mu.

„Asi bude lepší, když to řekneš ty.“

Pozornost všech se přesunula k Edwardovi. Ten se podíval na mě a Trish.

„Asi vám budeme muset něco vysvětlit,“ řekl prostě. Pak nám podrobně povídal o Volturiových a událostech, které nastaly po tom, co se narodila Nessie. Ostatní mlčeli a jen občas něco doplnili.

„Po posledních událostech jsme se stali pomyslným trnem v oku spoustě upírů,“ dokončoval příběh. „Vypadá to, že některý z nomádů viděl Nata s Trish a rozhodl se, že si to nenechá pro sebe. Někteří nomádi námi vyloženě opovrhují. Tím, že se stýkáme s lidmi, prý všechny ohrožujeme. No a my máme díky Belle už jeden škraloup…“

Poslední větu už nedopověděl, protože Jacob vyskočil a tiše zavyl.

„Už jsou tady,“ vydechl Edward a na důkaz jeho slov do místnosti vstoupili dva muži. Vysocí, krásní a bledí.

„Dobrý večer,“ pozdravil ten vyšší a sundal si z ramen cestovní plášť, který ho měl ochránit před deštěm.

Věděla jsem, že se se všemi znají. Tedy alespoň kromě mě a Trish. Ale soudě podle toho, jak si nás prohlíželi, o nás věděli. Nepřekvapilo mě to. Podle Joshe byli skoro součástí rodiny Cullenových. Navíc všichni vegetariáni se mezi sebou znali, volali si, starali se o sebe.

Na co je ale nikdo nepřipravil, byl můj dar, který se musel projevit hned, jak přišli. Ten tmavý se zhluboka nadechl a zvedl obočí.

„Medvěd?“

Už zase? Napadlo mě. Začínalo to být už opravdu únavné. Když jsem ale viděla jeho překvapený výraz, tak jsem se rozesmála.

Eleazar s Garrettem působili zvláštním dojmem. Podle Joshe to bylo tím, že nebyli zvyklí tak často být mezi lidmi. Proto se občas zapomněli a já se pak k smrti vyděsila, když se z ničeho nic objevil Eleazar vedle mě.

Carlisle mi už kdysi povídal o schopnostech, které bývalý člen Arovy gardy měl. Nezklamal, hned ke mně přišel a chytl mě za zdravou ruku.

„Těší mě, že tě poznávám Abigail,“ pozdravil zdvořile. „Cítím správně, že ty nás přesvědčuješ, že tu je medvěd?“ dal průchod své zvědavosti. Pak se hned otočil ke Carlislovi.

„Když jsi mi říkal, že máte mezi sebou lidi, nezmínil ses, jak velice nadaná je tato malá sestra vaší úžasné Belly. Tak silný dar,“ pronesl skoro mazlivě. „Snad z další variant štítu?“ mumlal si pro sebe.

„Pokud se takhle silně projevuje jako člověk…“ nedopověděl, ale mně bylo jasné, co tím chtěl říct. Co bych asi předvedla jako upír. Jestli jednou projdu proměnou, tak se na mě vyřádí spousta upírů.

„Elezeare, příteli, přece tě nepřipravím o tu radost, aby sis sám mohl odhalit její nadání,“ odpověděl mu Carlisle s úsměvem.

Zašklebila jsem se. Nenáviděla jsem, když o mně mluvili, jako bych tu nebyla. Navíc mi bylo líto Trish. Od doby, co upíři objevili můj dar, mi přišlo, že ji přehlížejí.

„Ona zase lituje tebe, že tě pořád někdo sleduje a zkoumá. Věř tomu, že je ráda, že nic neumí,“ využil Edward krátkou chvíli, kdy mi mohl číst myšlenky a slyšet v nich pravdu.

Věnovala jsem mu vděčný pohled. Kdy nám řeknou, proč přijeli? Pokusila jsem se využít jeho schopnost. Než ale stačil zareagovat, předběhl ho Nat.

„Proč jste přišli?“ zeptal se otevřeně. Nejspíš vycítil, že už je Trish unavená a potřebovala by spát. No jasně, když upíři nespí, tak je jim jedno, kdy se radí. Ale já bych to už taky celkem zalomila. Díky nabitému dni jsem si byla jistá, že dneska bych neměla problémy se spaním.

„Před třemi dny se u nás zastavila Tara,“ začal vysvětlovat Garrett. „Znám ji ještě z doby, kdy jsem ještě nežil jako vegetarián. Jeden z nomádů, Evan, viděl prý hnědovlasého upíra s blonďatou dívkou,“ všechny oči se rázem upíraly k Natovi a Trish.

„Ještě se nerozhodl, jak s tím naloží, ale asi se nebude moc rozpakovat a nahlásí to Arovi. Po boji na louce se určitě chytnou každé příležitosti, jak si vyřídit účty. Ať se děje cokoliv, jsme na vaší straně,“ dokončil svůj monolog.

Carlisle kývl. „Děkujeme. Byl bych rád, kdyby se to tentokrát obešlo bez boje.“ Z jeho hlasu zněla porážka. Nevěřil tomu, že to jde bez násilí.

„Váš problém to není,“ promluvila Helen. „Aro by měl pochopit, že se to týká jen naší rodiny. My porušili zákon, když jsme se nechali odhalit.“

„Od doby, co tvoji synové chodí se sestrami mé dcery, se to týká nás všech,“ odpověděl mírně. „Navíc pokud přijede Aro, tak jedním dotykem zjistí pravdu. Uvidí, že se všichni známe. Jemu lhát nemůžeme,“ zalitoval. Pak se jeho pozornost obrátila ke Garrettovi.

„Znáš toho Evana?“

„Jenom hodně zběžně,“ přiznal. „Několikrát jsme se viděli, prohodili pár slov, ale to je všechno.“

„Takže nemůžeš odhadnout, co udělá?“ zajímala se Bella. Mračila se a mumlala něco o tom, že tohle už tady bylo.

Zakroutil hlavou.

„To, že se jedná o Isabelliny sestry, situaci moc neulehčuje,“ pronesl najednou Eleazar. Poslední větu jsem moc nepochopila.

„Proč?“ zeptala jsem se.

„Protože to byla právě vaše sestra, díky níž Aro prohrál. Sloužil jsem u něj dost let a myslím si, že nebudu daleko od pravdy, když budu tvrdit, že vymýšlí pomstu,“ obrátil se ke mně. „Ty by ses mu nesmírně hodila. Měl by z tebe radost.“

Dál jsem se nechytala.

„Aro vyhledává talenty,“ začal trpělivě vysvětlovat, když uviděl zmatek v mých očích. „Ty jsi beze sporu jeden z nich. Dovolím si tvrdit, že jeden z největších, který jsem v posledních letech viděl. Myslím, že pokud tě získá, tak tě přemění. Nic mu v tom nezabrání. Dokonce ani jeho bratři. Jak budeš u nich v gardě, tak nebudeš odporovat. Jako novorozená se na to nezmůžeš, a pak tam má dost talentovaných upírů, aby sis myslela, že je to ten nejlepší způsob upíří existence.“

Při vyslovení Arova jména ve spojitosti s mojí osobou jsem se otřásla. Josh mě pevněji stiskl a já si položila hlavu na jeho rameno. Někdo vytáhl deku, do které mě zabalili. Nepomohlo to. Vyděsilo mě hned několik věcí. Násilná přeměna, pití lidské krve, život bez Joshe!

„On by chtěl mě?“ pokusila jsem se vyvrátit ta krutá slova.

„Kdyby tě znal, tak určitě. Jinak chce mě, Edwarda, Alici a Jasperem s Nessie by taky určitě nepohrdnul,“ vyjmenovávala Bella. „Je to sběratel.“

Znovu jsem se oklepala.

„Neboj, uděláme všechno pro vaši ochranu,“ snažil se mě uklidnit Jasper, který vycítil mé rozpoložení. Věnovala jsem mu jeden vyděšený pohled.

Ani jsem se neptala, jestli mám pach medvěda, protože to bylo naprosto jasné.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  Kristiana (26.05.2011 21:34)

Volturiovi. Zmetci jedni. Oni si nedají pokoj. Pochybuji, že Evan bude tak hodný a nechá to co viděl být. Budou problémy. Jsem zvědavá, jak se z nich vyvlíknou, protože mě nic nenapadá.

12)  SarkaS (26.05.2011 14:49)

Krucinál, to si ty upíří drbny nemůžou jednou něco odpustit? chjo, Aro bude zase prudit

11)  sakraprace (20.08.2010 16:24)

Ježiši, nesnáším donašeče Doprčic, oni snad nikdy nebudou žít v klidu
Honem holky přeměnit.

8)  sfinga (09.07.2010 22:42)

Honem, ať už jsou holky upíři.
No jo, ale to by bylo moc jednoduchý, co?

7)  Mili (09.07.2010 19:08)

Byla to úžasná kapitola, nedokážu si vůbe přžedstavit, jak to bude pokračovat dál. Jestli děvčata rovnou přeměníš nebo vymyslíš nějaký další pěkný zvrat. Bylo to fantastické

6)  Hanetka (09.07.2010 17:06)

Kousnout, přeměnit, hned! Na co ještě čekají? Pak nebude mít Aro důvod tam jezdit! A kde je dašlí pokráčko? Nějak rychle mi ta kapitola utekla...

5)  Gassie (09.07.2010 17:03)

moc děkuji za komentáře.
Teď se na pár dní odmlčím, protože jedu tam, kde není internet.

4)  Ewik (09.07.2010 17:01)

Úžasné
Moc se těším na další díl.

3)  Bosorka (09.07.2010 16:48)

Kurnik šopa tak ať ji už Josh kousne! Zhltla jsem poslední tři kapitolky a teď je jdu dát ještě jednou v klidu a s dýcháním....

2)  Michangela (09.07.2010 13:41)

Jak zvláštní je pozorovat partu upírů, kteří touží po klidném rodinném životě. Sice znovu, ale nyní s vůní medvěda. Již žádné bledé osoby v nákladných róbách, s krvavýma očima a nelidskou silou. Žádní psi, vlci či měniči, ale huňatý méďa. Mimochodem medvědinec v ZOO děsně smrdí!

1)  Linfe (09.07.2010 12:56)

Historie se opakuje...bravurní....snad nás potká ještě další akce a mnoho překvapivých okamžiků. s napětím budu číst dál

1