26.06.2011 [10:30], Carlie, ze série První pohled - znovu, komentováno 22×, zobrazeno 5515×

Bella spí a sní... takže se na svět podíváme prozměnu trochu z Edwardova pohledu ;-)

S tou sádrou vypadala tak křehce, dětsky. Bezbranně. Ačkoliv, hm… když se teď ve spánku tou rukou ohnala, Edward raději automaticky uhnul z trajektorie té bílé věci připomínající lapačku hokejového brankáře. Protože i to „Edwarde…“, které se snad posté prodralo přes její něžné rty, znělo tentokrát naštvaně, varovně. Jako by ho v tom snu chtěla opravdu praštit. Nevědomky se tiše zasmál a té bojovné Amazonce málem z čela odhrnul pramen vlasů, který se jí tam přilepil, jak se zmítala lehkou horečkou.
Zděšeně zůstal hledět na svou ruku, která ustrnula jen pár centimetrů od svého cíle. Co to dělá?
Táhlo ho to k té dívce, toužil jí být nablízku. Hladověl po kontaktu s ní a nebyl to ten druh hladu, který znal - který ho srazil na kolena, když ji viděl poprvé - nebyl to ten typ hladu, žízně, potřeby, kterou by dokázal aspoň na chvíli racionálně utlumit, ignorovat… tak jako touhu po lidské krvi.

A to sem původně přišel vlastně jen z trucu.
Pátral v Bellině pokoji po nějakém důkazu, zmínce o tom, kdo ta dívka je, o jejím spojení s upířím světem. Nic nenašel.
Ironií osudu nejdéle bezradně postával právě v místě, kde se pod podlahou pokoje skrýval důkaz, po kterém podvědomě prahnul nejvíc. Byly tam dárky pro Bellu, společná fotka. Věci, které tam ukryl muž, který byl a zároveň už nebyl v této místnosti, Edward.

Edward se kasal Alici, že když mu nic nechce říct ona, hecne se a, i když mu připadá, že krev té dívky, jakmile zaznamená jeho přítomnost, vyrazí do krevního řečiště s takovou razancí jako tanečníci do ulic karnevalového Ria, překoná to a přiznání získá přímo od ní.
Netušil ale, že výsledkem jeho „mission impossible“ nebude přiznání - ale že půjde o vyznání. A že to vyznání bude jeho.
Zhluboka vydechl a ruku urychleně stáhnul. Klečet u Belliny postele ale zůstal. Nebe bledlo, nastupovalo ráno. A on tu byl stále ve stejné nehybné pozici jako celou noc, ve stejném strnulém stavu mysli. Paradoxně, i když si sem přišel pro odpovědi, nacházel další a další otázky.
Památka na setkání s upírem, jenž rozhodně nebyl vegetarián, která teď odpočívala skryta pod vrstvou sádry, byla jen vrcholem pyramidy těch záhad.
Na mysl mu útočily jako hejno netopýrů myšlenky jedna přes druhou:
Co se jí vlastně stalo? A jak se jí podařilo vyváznout? Jak to, že žije? Jak to, že… je pořád člověk?
Mohly ty hrozivé půlměsíce, které poznačily její bělostnou kůži, znamenat, že Bella ví, co jsou Cullenovi zač? Že ví, kdo je Edward, a přesto neucukla, když jí pomohl po jejím včerejším  pádu na nohy a nějak ji zapomněl pustit? Nebo ne vlastně, on ji jen jistil, aby neupadla znovu. Ví Bella, kdo Edward je, a přesto před ním neutekla? Ne, že by ji pustil… Ale neměla se o to aspoň pokusit? Je pro ni nebezpečný…
On… neměl by tu teď být. Neměl ji nikdy potkat…Co jí může přinést? Určitě nic dobrého.

Zajel si zoufale rukama do vlasů a skoro vstával, když Bella začala ze spánku tiše plakat a šeptat: „Edwarde, probuď se…“ Málem se hystericky rozesmál. Ne, nemůže znát pravdu o jeho upíří podstatě, on přece nespí… Ale… co když věděla o tom, co se mu stalo? Co když jí to Alice vyprávěla? Je možné, aby Bella věděla, co ho před tím skoro rokem potkalo?
Že bude zapsán v knize rekordů jako první upír, který byl v kómatu?
Znovu si v mysli promítl film s vysvětlením, které mu poskytli, poté, co se zcela zmatený probudil ve Volteře:
Když toho dne před asi tři čtvrtě rokem vyrazil na lov, nic nenasvědčovalo tomu, že jeho osud právě zabočil do temné slepé uličky…Nomád, na kterého dle vyprávění své rodiny narazil, měl dar, za který by Aro vraždil. Bohužel ho předešli Cullenovi. Pro Edwarda už ale bylo pozdě. Upír ho dokonale zmrazil, Edward se ocitl v bezvědomí, ze kterého nebylo úniku. Nomád takhle zneškodněnou oběť jen už nestihl dorazit, zasáhl Carlisle a zbytek klanu. Nomád ale odmítal vrátit Edwardovi stav jeho mysli, proto ho nemilosrdně odstranili.
Cullenovi byli zoufalí, pátrali v upířím světě po zmínce o někom, kdo by uměl Edwardovi pomoci. A po nekonečném skoro roce se Edward jednoho dne probudil ve Volteře. Dle verze příběhu, kterou mu poskytli, teprve Volterra našla talentovaného upíra, který ho dokázal z kómatu probudit. A Edward je opět zcela v pořádku… přišel ale o tři čtvrtě roku, kdy byl paralyzován, kdy nežil. Na tohle období nemá vzpomínky.
Kdyby tak Edward tušil, že datum, kdy „upadl do kómatu“, se shoduje s datem jeho rozchodu s Bellou, takže souhlasí lesní scenérie té události i její ničivé následky. A že to období, které následovalo, bylo dobou, kdy i Bella byla paralyzovaná, nežila… Ona si však pamatuje každou vteřinu, každý nádech, protože se k němu nutila.

Edwardovi v kapse zavibroval mobil. SMS od Alice byla strohá, varovala: „Za minutu se vzbudí, měl bys zmizet. Okenice vrže, bacha.“
Zoufalství mu dodávalo energii, takže domů doběhl v rekordním čase. Zbývala mu hodina. Hodina, než ji zase uvidí. Jediné, co mohl dělat, jediný způsob, jak ze sebe dostat přetlak emocí, které v něm soutěžily o hurikán roku, bylo hrát. Jeho dlouhé prsty pohladily klaviaturu. Začal vybrnkávat melodii a hlavu měl plnou té dívky. Belly. Něco tajila. Nic nedávalo smysl.
Začalo to už ve škole - ty myšlenky spolužáků. Kde Cullen celou dobu byl? – Vůbec se nezměnil, pořád je tak děsně k sežrání. – Je zase s Bellou? – Ten zadek! Ale i ty ruce, hmmm… – Co na něj asi Bella řekne?
Nedávalo mu to v té třídě smysl. Jaká Bella? A co by na něj měla říkat? Proč - a jak vlastně - by měl být s ní? Žádnou Bellu nezná… Není přeci možné, aby si on - upír - nepamatoval, že by - co vlastně? - chodil s nějakou Bellou. Že by vůbec udělal takovou neodpustitelnou chybu, pitomost, že by se TAK přiblížil člověku… dívce. Ne, určitě si něco jen špatně vyložili, bulvár kvete i na střední škole. Nebo forkská mládež zase zkoušela nějaké houbičky či veselé koláčky…

Když pak vešla do učebny opojná kombinace křehké krásy, dravého proudu krve a květinové vůně, nechápal už vůbec nic. Tohle měla být ta Bella, která má na něj něco říkat? Mluvila na něj, to ano, skrz jeho tunelovité vnímání  k němu doléhaly hebké tóny jejího hlasu, odezíral své jméno z jejích rtů, nebyl ale sto uvažovat rozumně, uvažovat jakkoliv… Souboj jeho zvířecího já, jeho šoku z toho, že její mysl je mu utajena, a ze zjištění, že ona zná jeho, ho posadila na kolotoč v šíleném zábavním parku, jehož obsluha právě odešla na oběd a zapomněla „atrakci“ vypnout…
Utekl před tou směsicí podnětů, se kterými neuměl naložit. Stáhl se do Denali, kde byl mrazivý vzduch a horoucí Tanya, nepříliš vhodná kombinace, ze které mohl onemocnět i upír, a proto se vrátil opět domů. S každou mílí, se kterou se přiblížil na dosah Forks a… jí, se cítil víc a víc sám sebou.
A druhé setkání s Bellou… ta jizva…

Potkat Bellu bylo jako najít Pandořinu skříňku. Prahnul po tom odhalit její tajemství a zároveň se obával, že to v jeho životě něco nevratně změní. Už to nepůjde vzít zpátky. A on se… bojí. O ni. Bellu.
Jeho podvědomí mu ale podsouvalo dovětek mýtu o Pandóře. Když byla její skříňka otevřena, všechno neštěstí se rozletělo do světa. Pak byla skříňka honem zavřena, na jejím dně tak zůstala už pouze… naděje.
Edward se ponořil do kláves klavíru, do soukromého světa tónů, pouštěl se po proudu melodie, skládal, improvizoval. A členové rodiny, tak jak se postupně srocovali v obývacím pokoji kolem Edwarda, si vyměňovali šokované pohledy. Ne kvůli živelnosti těch tónů. Ne pro jejich srdceryvnou hloubku. Ale pro celou  tu skladbu, kterou Edward právě složil, a kterou neslyšeli už tři čtvrtě roku...
Dům Cullenových naplnily tóny Belliny ukolébavky.

Když se to ráno Bella probudila, nohy ji automaticky nesly k oknu. Se sarkastickým gustem by si v tu chvíli ráda připnula řád „Největší naivka ve Forks“. Vysněné Volvo se snovým řidičem se totiž nekonalo.
Přesto se nemohla zbavit dojmu, že jeho vůní je prosycen celý pokoj. Potřásla nad sebou hlavou. Paráda, Bello, když už neslyšíš jeho hlas, našla sis něco nového. Hle, zásilka pro slečnu Swanovou, jedna sexy voňavá halucinace, donáška až do domu!

Rychle se oblékla, zaksichtila se na svůj obraz v zrcadle a chystala se vyrazit do školy.
Zamykala dveře domu, když se za ní ozvalo sametové: „Ahoj.“
To není moc originální, Bello, přeci jen došlo i na slyšiny?Bezva.
Se zavřenýma očima se otočila a nesměle víčka nadzvihla.
„Ještě spíš?“ dotázal se pobaveně Edward.
Bella se zarděla, pokrčila rameny a nesměle špitla: „Ahoj.“
Pak se zachvěla, ranní vzduch nepříjemně chladil. V rychlosti znovu odemkla a vkročila do předsíně, aby si našla vhodný svetr. Své srdce cítila až v krku a ve spáncích jí bušilo.
Slyšela, jak Edward žertuje s Alice, a pak k ní suše poznamenává: „Musíš si to svoje auto nechat prohlédnout v servisu, když ani Rose nepřišla na to, v čem je zrada. Přece tě nebudu vozit do školy věčně, nejsem řidič slečny Daisy.“
Bella se zarazila. Myšlenky se jí rozletěly jako auta na čtyřproudové dálnici. Alice zase ušila nějakou boudu? Edwarda už štve, že nemůže jezdit do školy sám? Nebo by chtěl jezdit jen s Bellou, bez křena Alice? To asi těžko, svým včerejším jedovatým chováním ho sotva okouzlila… Spíš ho otravuje, že když Alicino auto nejede, je to on, kdo se musí obtěžovat s ní, s lidskou nickou…

Rychlým mrkáním zaplašila slzy, nasadila odhodlaný výraz a vyšla ven. Nenuceně šveholila: „Pojedu hned za vámi.“ a kráčela ke svému náklaďáčku.
„Kam jdeš? Trochu pozdě a nevhodný ohoz na ranní jogging, ne? Přijeli jsme pro tebe s Alice, hodíme tě do školy. Stejně nemáš, čím jet,“ sypal ze sebe Edward.
Dívka zvedla bradu: „Mám svoje auto, nebudu otravovat. Uvidíme se ve škole, zatím.“
Upír si ji váhavě měřil a, když došla až k Chevroletu, broukl: „No, jak jsem říkal, nemáš, čím jet.“
Bella vyletěla jako čert z krabičky: „Nech si svoje impertinence! A neobtěžuj se, umím se o sebe postarat sama.“
Edward si skousl ret, aby se nezačal smát, a jeho pohled zjihl. Přistoupil k Belle a zašeptal: „S tou sádrou nemůžeš řídit. Prosím, pojeď s námi.“
Brunetka kapitulovala. Zase má pravdu, tse…A i kdyby ji neměl, platí pravidlo číslo jedna… Jeho charisma nepřipouští žádnou diskusi.
„Fajn,“ štěkla.
„Fajn,“ zavrněl Edward a předvedl jeden ze svých odzbrojujících pokřivených úsměvů.
Dívka nastoupila do Volva, Edward zkontroloval její pásy a pobaveně na ni mrkl: „Fajn.“ A po mírném zaváhání měkce dodal: „Bello.“
Hnědovláska ztratila řeč. Po chvilce jízdy se zmohla jen na přidušené: „Díky.“

Jeli mlčky. Belle zapípal mobil a k jejímu překvapení jí v něm přistála SMS od Alice. Zmateně střelila pohledem dopředu na sedadlo spolujezdce, ale upírka předstírala, že se kochá krajinou.
Bella zprávu otevřela, stálo v ní: „Dnes hrál tvou ukolébavku.“
Dívka si skousla ret a překvapeně vydechla. Alice se usmívala nějakému svému soukromému vtipu a Bella si uložila SMS jako vzácnou relikvii do archivu zpráv.
Alici zazvonil mobil, urychleně jej zvedla, šeptla: „Carlisle?“ a napjatě poslouchala. „A proč je u nás? To nemohla jen zavolat? Fajn, dobře, už jedeme. Co říkali v La Push? Rozumím. Ano,“ zavěsila.
Edward i Bella věnovali Alici ustaraný pohled. Edward promluvil první: „Co se děje?“
Alice protočila oči: „Tanya se pozvala na návštěvu.“
Bella prudce otočila hlavou z okénka a jala se počítat stromy. Pak vyťukala pro Alici rychlou, nabroušenou SMS: „Třeba to nebyla Bellina ukolébka, ale Tanyina ukolébavka.“
Upírka si přečetla zprávu od kamarádky a varovně se na ni zamračila. Pak tiše pokračovala: „Tanya má prý nějaké zprávy. Ona… zdá se, že v Denali se objevila nebezpečná šelma a má namířeno sem. Zdá se, že… Ale, k čertu s metaforami, míří sem nomádka.“
Edward zhrozeně bleskl očima po Alici a na setinu vteřiny jeho zrak spočinul na Belle. Zavrčel na sestru: „Co…“
Alice ho utnula: „Týká se jí to víc, než myslíš. A teď se soustřeď na řízení, prosím, musíme se vrátit domů co nejdřív.“
Bella zalapala po dechu. Nomádka? Vrátila se Victoria?
Alice našla Bellinu ruku a povzbudivě ji stiskla.
Dívčiny myšlenky vířily jako v horečce. Edward netuší, po kom Victoria jde.
Neví, proč má nomádka takový zájem se Belly zbavit…a že její pomsta už nebude tak dokonalá, protože Edward už s Bellou není…a možná mu na Belle ani nezáleží.
Zbytek Cullenových a vlci ji ale budou chránit… Budou muset s pravdou ven? Nebo budou muset vymyslet další hodnověrnou historku? Kolik lží je možno ještě spřádat, aby se do té pavučiny nezamotali sami?

Myšlenka je rychlejší než světlo a žárlivá myšlenka má rychlost sprintera na cracku. Edward parkoval a Tanya vyšla nedočkavě před dům. Ačkoliv si jinak své vědomí před Edwardem chránila, ta zbloudilá myšlenka byla silnější než její slib o utajení daný Cullenovým. Jednoduše se při pochopení, koho si Edward v autě veze, neudržela.
A Edward na moment zamrzl, zděšeně hleděl do upírčiných očí, pak věnoval vteřinový pohled Belle, a silou vůle opět přinutil své ruce a nohy k rutinní činnosti při parkování vozu.
Nechal vystoupit Alici i Bellu a sám zůstal sedět v autě.
Hleděl strnule před sebe.

Tak přeci? Ale to není možné…
A jeho podvědomí mu k hlavnímu chodu – šokujícímu odhalení – poťouchle jako přílohu servírovalo: „Ale dobrý vkus máš, to zas jo.“

Povídky od Carlie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

22)  kytka (15.09.2011 22:27)

Byl s ní v pokoji. Takový kousek... Já letím dál. Je to krásné Oli.

21)  Astrid (24.07.2011 23:55)

Ach tá predstava že v jej izbe a tie veci tam sú, a on o tom nevie, normálne ma z toho ide trafiť šlak. Pačilo sa mi že tam bol a tá ironia osudu. Takáto paralela... a pritom všetko je ako by premietali film, len ten Ed je mimo ako taký zle vybrúsený komponent.
A ten koniec, tak to som zvedavá ako to bude. idem dalej

20)  HMR (10.07.2011 22:59)

19)  Carlie (27.06.2011 22:51)

Vy víte, jak pomasírovat ego, že? Už si objednávám vavříny (no dobře, bobkový list vyhrabu z kořenky) a usínám , dále se obracejte na mého tiskového mluvčího Ne, nebudu namyšlená, spíš zamyšlená , co dál ??? Vymýšlím příběh za pochodu (obrazně i doslova) a komentáři mi moc pomáháte , ukazujete, co vás zaujalo, kde naopak je něco nejasného

Marci: Snad ne definitivně Díky
Evelyn: To mě těší, díky
Marvi: Jé, díky, potěšilo, že potěšilo
Nossko: Tanya, no... co dodat Díky
Ree: To já ne, to samo, to vždycky samo Díky
Norisko: Ou, díky
KalamityJane: Jsi zlatá, no zatím jen přemýšlím, v pracovním týdnu na psaní nemám moc času Díky
ŠáriS: Její one woman show si chystám už od minulé kapitoly, bylo jí to souzeno Díky
Viki: Díky , no je to pořád chůze na tenkém ledě, snad přihmouříte sem tam očičko či dvě
Bosi: Krapet , ach ty blondýny
Ann: Jééé , to nebyly jen lasagne, to byl i luxusní steak - ze mě zbyl - jsem totálně naměkko Díky
BabčoS.: Díky
Julie: Díky
ambři: 58? No, tak co kompromis? 5,8 ? Já už, ehm vystřílela veškerou munici , kromě toho mám jisté resty ve čtení, jsem děsný hříšník (dostatečný oslí můstek? ). Díííky
Bajuš: No, Edovi to dochází.. jen Carlie furt nedochází, jak by se k tomu měl Edward postavit (tak ještě chvíli posedí v autě, no ). Díky moc za Tvé vyzobávačky
milico: A nejen jemu to zamotá hlavu (ej, co jsem si to zavařila? ) Díky
Neb: Jé, díky za krásnej běh kapitolami A jsem ráda, že Tě to baví
Twillinko: Díky, ou , jé, díky

18)  Twilly (27.06.2011 18:22)

Carloušku, tak tohle byla báseň... nezvykle - na tebe - to bylo trpké, ale byly tam i jasné hvězdičky... je to skvělý. Přímo vynikající... a musím říct, že poslední věta mě docela odrovnala. Carloušku, úžasný

17)  Nebraska (27.06.2011 09:57)

No, tak ty dvě upírky mi fakt nechyběly, hezky to zamotáváš
Ale to, jak se teď ráno choval Eda, mě vážně dostalo
A těším se na další, moc!

16)  milica (27.06.2011 09:31)

Krásně se nám to zamotává, Victoria a Tanya, to Edwardovi určitě pěkně zamotá hlavu
Krása, těším se na další dílek

15)  Bye (26.06.2011 22:55)

Týjo, tak Edwardovi to dochází! A Victoria ještě není vyřízená!!! Bude záchrana, žejo?!
Je to tam, Carlie, pořád tam je to rozechvění.
A kdybych tě už neznala, byla bych teď v šoku, jak moc promyšlený to všechno máš!

14)  ambra (26.06.2011 22:45)

Carlie, tohle je problém skvělých zakončení kapitoly - člověk je tak paf, že zapomene na 47 věcí, z kterých byl paf jen o pár vteřin či minut dříve. Musím říct, že tentokrát mě nejvíc dostala představa Edwarda na TOM prkně - měla jsem chuť sáhnout na něj přes monitor a zatřást s ním, aby se probral. Jenže já nechci, aby se už probral. Chci tak 58 kapitol téhle fantastické záležitosti .
Carlie, skvělý nápad, geniální zpracování.
Jsi neskutečná! Děkuju!!!
PS: OMG, ten nápad s ukolébavkou!!!

13)  julie (26.06.2011 20:19)

žárlivá myšlenka má rychlost sprintera na cracku

10)  Bosorka (26.06.2011 14:36)

Že by to Tanya "prokecla"?

8)  SarkaS (26.06.2011 14:12)

Jupí, Tanya jako hrdinka.

7)  KalamityJane (26.06.2011 13:05)

ááá! proč konec? kde je další? Honeeeem! absťák!

5)  Ree (26.06.2011 11:58)

Ááááááá, dělej! Chci další! Okamžitě, hned! To nemůžeš takhle ukončit Ach jo, mučíš mě!!!

4)  Nosska (26.06.2011 11:08)

Teda, dozvědět se pravdu takhle blbě... Chudák Edík

3)  Marvi (26.06.2011 11:01)

Po přečtení tohoto dílku mám hned lepší náladu a venku si může klidně pršet.
Bella opět nesklamala se svými hláškami a jsem ráda.

1 2   »