21.11.2010 [10:00], Gassie, Poezie, komentováno 14×, zobrazeno 3162×

Přišel Carlisle k rodině

a pravil jim nevinně:

„Vlci běhaj po lese,

bojte se jich, bojte se.

 

Je jich devět, o dva víc,

v noci vyjí na měsíc.

Sílu, rychlé nohy mají,

slunci se nevyhýbají.“

 

Jasper, Esmé, Alice,

hned hledají krabice.

„Rychle odjet musíme,

jen tak duši spasíme.“

 

Rosalii pryč se nechce,

odchody vždy nese těžce.

„Nikam nejdu, tu jsem doma,“

tiše šeptá tato slova.

 

Edward někde trajdá s Bellou,

ona přec ví pravdu celou.

S vlky dávno přátelí se,
ví, že snadno přemění se.

 

„Proč bychom se měli bát?

Budeme se s nimi prát.“

Vesele tu Emmett křičí,

už se těší, až je zničí.

 

Carlisle hlavou smutně kroutí,

jeho nápadem se rmoutí.

„Nenechej se zlákat k boji,

všechny nás tu smlouva pojí.“

 

Emmett nedbá, těší se,

až už s vlky spatří se.

„Mně smlouva vůbec nevadí,

nakopu jim pozadí.

 

Líbí se mi souboje,

nevzdávám se bez boje.

S vámi se prát nemůžu,

navíc všechny přemůžu.“

 

Za chvíli se lesem řítí,

nevadí, že slunce svítí.

Pod stromy je šero, tma.

Nikdo ho tam nepozná.

 

Rosalie, jeho žena,

cítí se být pokořena.

„Jestli se nechá pokousat,

ať si jde jinam v noci spát!

 

Mám teď trochu obavy
z téhle vlčí zábavy.

Je jich hodně, samí rváči,

upíry prý rádi svačí.“

 

Rosalii strach tu zdírá,

na Alici zrak upírá:

„Alice, ty nemáš vizi,

jakpak Emmett zvládne krizi?

 

„Nevidím nic, pryč mi zmizel.

Pro mě je to velká svízel.

Vlci na mě ten vliv mají,

budoucnost svou mi tají.“

 

Carlisle se chystá mluvit dále,

jako v přednáškovém sále.

Něco všem říci chtěl,

když mu nápad uletěl.

 

Edward přišel, není sám.

„Řekni, proč ji vedeš k nám.“

„Chcem být sami aspoň chvilku,

neučit se násobilku.

 

Dopřejem si soukromí,

budem u mě v podkroví.“

Bere Bellu za ruku,

přidávají do kroku.

 

Už se vidí posteli,

začínaj být veselí.

Pomalu se svlékají,

na společnost nedbají.

 

Carlislea to velmi hněte:

„Jen se nám teď nezdejchněte!

Máme pro vás špatné zprávy,

jde nám o život a zdraví.

 

Vlci se tu objevili,

překvapení připravili.

Emmett je jde navštívit,

úmyslně rozčílit.

 

Chce bojovat, blázen jeden.

Máme strach, že bude sněden.

Co si o tom myslíte?

Než se nám pryč ztratíte.“

 

„Jacob, Sam a jejich smečka,

myslím, že to bude léčka.

Nemají vás vůbec v lásce,

přestože tu jste tak krátce.

 

Vyženou vás daleko,

nejsou z toho na měkko.

Tvrdí, že jim smrdíte,

zdejší vzduch prý kazíte.“

 

„Tohle říkají ti praví,

možná voňavka to spraví.“

Alice nos nakrčila,

vlčí pach je taky síla!

 

„Hurá na ně! Běžíme!

Proč tu ještě stojíme?

Chci tu zůstat, nechci pryč,

nechci vracet k domu klíč.“

 

Esmé se vrhá ke dveřím.

„Že prohrajeme, nevěřím.

Koupelny tu oběhněte,

seberte, co naleznete:

 

Mýdla, šampóny, voňavky,

nejsme žádné padavky.

Pořádně je umyjeme,

tuhle bitvu vyhrajeme.“

 

Lesem běží smečka vlčí,

upíři už raděj mlčí.

Všichni se sešli na pláži

hned na sebe doráží.

 

„Tohle naše území,

nežertuji. Věřte mi.“

Sam tu na ně zuby cení,

už je klidný, víc jich není.

 

Vlci je už obklíčili,

rádi by boj ukončili.

Neví, co se na ně chystá.

Myslí, že je výhra jistá.

 

„Na ně! Rychle do vody!

Vyhrajem ty závody.“

Hned se strhla velká mela,

všude voda, bílá pěna.

 

A tak si ta banda celá

navzájem umyla těla.

Bez úspěchu, zápach zůstal,

přesto souboj brzy ustal.

 

Od těch dob však smečky obě,

žijí v míru dlouhodobě.

 

 

---

 

Povídky od Gassie

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!