20.06.2010 [19:30], Popoles, ze série Proroctví, komentováno 35×, zobrazeno 15118×

Montana, dvacet let po narození trojčat...

 

Stála klidně opřená o mohutný kmen stromu.  Celým svým tělem vnímala energii země a lesa. To, že si rozuměla se stromy, bylo dědictví po její matce. Vychutnávala si večerní paprsky letního slunce. Moc často se nestávalo, aby byl tady, na severu Montany, tak slunečný den, takže s rozkoší labužníka nechala dopadat hřejivé světlo na svůj obličej.

Leckterý fotograf by za takovou momentku upsal duši.

Byla tak krásná. Jemná, čistá pleť bez jedné chybičky, na sluníčku skoro neznatelně zářila. Rysy jejího obličeje snad ani nemohly být lidské. Taková souměrnost a půvab se u lidí prostě nevyskytuje. Vlasy jí v těžkých vlnách spadaly do pasu a tvořily kolem ní lesklou deku barvy hořké čokolády, která tvořila dech beroucí kontrast se světlou pokožkou. Byla nevysoká, s drobnou, ale velmi ženskou postavou.

Slunce zakryly mraky a ona s nevolí vzhlédla k nebi. Její oči připomínaly oči srny – velké, hnědé, hluboké a něžné.

Najednou se zarazila. Kousek před ní něco zapraskalo a větve sahající až k zemi, se pomalu rozhrnuly. Nehybně, jako socha, hleděla na predátora, jež se vynořil ze svého úkrytu a oči upíral na ní. Hleděli si přímo do očí, protože velikost šelmy byla naprosto nereálná. Také výskyt tohoto druhu, byl tak daleko na severu nevídaný – černý panter, jaguár.

Ještě vteřinu se měřili vyzývavým pohledem a poté se naráz oba vymrštili. Obrovské zvíře srazilo drobnou ženu k zemi.

Nestranný pozorovatel by musel konstatovat, že ženě odtikávají poslední sekundy života. Několikrát se převalili a poté na ní zůstalo obrovské tělo šelmy ležet.

Neměla šanci. Něco takového by nemohla přežít… pokud by byla člověk. ¨

Najednou se zpod černého kožichu vynořila drobná světlá paže a zamířila rovnou k otevřené mordě, plné ostrých a obrovských zubů. Růžový jazyk visící volně z tlamy se stal kořistí štíhlých prstů. Hravě po něm přejely a zašimraly.

Z hloubi mohutné hrudi se ozvalo zapředení, následovné zaprskáním, když prsty za jazyk zatáhly.

Nestranný pozorovatel by jistě myslel, že má halucinace, protože v dalším okamžiku se nebezpečná šelma změnila v nahého, rozložitého muže, s bronzovou pokožkou a dlouhými, černými vlasy.

„Ty potvoro, víš jak citlivý mám jazyk,“ zavrčel s její rukou stále ve svých ústech.

„Naprosto přesně,“ souhlasila se škádlivým tónem v hlase a svou ruku nahradila svými ústy.

Muž rozhodně neprotestoval.

 

****

 

„Kde k čertu jsou, už tu měli dvě hodiny být!“ Edward zlostně přecházel po pokoji svou normální rychlostí, takže hrozilo akutní nebezpečí vznícení koberce rychlým třením.

„Klid lásko, oslavu určitě nezmeškají,“ Bella, skloněná nad psacím stolem opatrně otáčela stránky starobyle vypadající knihy.

„Když on jí určitě…“ Edward nedořekl, protože zachytil káravý pohled své ženy.

S nabručeným výrazem se otočil a vystřelil ven. Potřeboval se uklidnit a rychlý lov na to byl jako dělaný. Třeba chytí pumu – ha – alespoň malá útěcha, když už nemůže zakroutit krkem tomu přerostlému mlsnému kocourovi, co mu chodí za dceru. Jako by nestačilo, že Rainy se vdala za vlka.

Bellida musela narazit na jediného zástupce indiánského kmene, který měl svůj domov původně ve Střední Americe. Damon, byl v Motaně na stáži. Když se na univerzitě setkal s Elli, která studuje botaniku, okamžitě se do ní zamiloval, ale na prvním rande, se místo romantické procházky prvně přeměnil. Od útoku na ní, ho zarazil jen otisk, který byl rychlejší a silnější než instinkt zabít.

Edward potřásl hlavou, aby se zbavil chmurných myšlenek.

Vyrovnat se s tím, že jsou jeho děti již dospělé, mu prostě dělalo problémy. U Erika to tak neřešil, ale holky... Stále je viděl jako malé copaté andílky, plácající bábovičky na písku.

Jak se má u všech čertů vypořádat s tím, že mu vyrostly před očima a staly se z nich krásné ženy?

Růst dětí probíhal stejně, jako jejich vývoj během těhotenství. Intelektuálně byly dospělé asi už v pěti letech. Bylo poněkud bizarní, vidět sedmiletého hošíka soustředěně sedět u počítače a propočítávat parametry jím navrhovaných, výškových budov.

Ale jejich fyzický růst byl rozdělen na skokové etapy. Asi po třech letech nastalo zhruba měsíční období, kdy vyrostly o celé roky. Během jednoho měsíce, se fyzicky z kojenců, staly pětileté děti. Jejich růst se zastavil po dvanácti letech, kdy všichni čekali na další skok, který nepřišel. Vypadali nyní asi na osmnáct a v této podobě již zůstanou.

Edward zavětřil a vyrazil uhasit svou žízeň.

 

****

 

Bella se pohodlně opřela a s úsměvem sledovala mizející záda svého muže.

„Však ty si zvykneš, na Jakea sis taky zvykl,“ zašeptala pro sebe, ale mohla vědět, že v domě plném bytostí s dokonalým sluchem jí někdo uslyší.

„Jsem zvědavá, jestli mu to bude trvat taky skoro patnáct let, než na Damona přestane vrčet, kdykoli se k Elli přiblíží. U nás toho nechal, až když se narodila Julia.“ Rainy se neelegantně svalila na pohovku a nohy si podložila polštářem.

„Jsem Erikovi tak vděčná, že tátovi zatrhnul čtení našich myšlenek. Nebýt jeho, tak se Jakeem ještě dneska vodíme jen za ručičku,“ uvelebila se a zafuněla.

Bella přejela svou dceru starostlivým pohledem. „Neměla bys být v posteli? Víš, že Jake chtěl, abys odpočívala.“

Z ničeho nic se nad domem objevil mrak a začalo pršet a to přesně ve stejnou chvíli, kdy Rainy vybuchla: „Už mám pokrk toho, jak se mnou všichni zacházíte jako s nemocnou. Jsem těhotná, ne nemohoucí.“ A stejně jak se mrak objevil, tak také zmizel, jakmile upustila přebytečnou páru.

„Promiň, nechtěla jsem tak vyletět,“ omlouvala se, ale Bella jen zavrtěla hlavou.

„To nic zlato, klidně vybuchuj, stejně potřebuji zalít zahradu,“ škádlivě na ní mrkla a obě se rozesmály.

Venku se ozvaly pravidelné údery velkých tlap o zem a pak rána, jak něco skočilo do otevřeného okna v prvním patře a narazilo na překážku.

„Jestli zase zabrzdil o můj pracovní stůl, tak spí na gauči,“ poznamenala klidně Rainy a hladila si již mírně zaoblené bříško.

Vzápětí se ozval dusot a po schodech sbíhal Jake.

„Lásko, proč nejsi v posteli?“ mírně vyčítavě se zadíval na svou ženu. „A proč pořád odtahuješ ten stůl od zdi, takhle se o něj vždycky přerazím,“ brblal a zamířil k ní, se zjevným úmyslem vzít jí do náručí a odnést do postele.

„Stůj!“ V tom slově bylo varování, které raději poslechl.

„Nerozházel jsi mi zase všechny pečlivě chronologicky seřazené satelitní mapy, že ne?“ pohledem rentgenovala jeho tvář, ve které se naprosto jasně značila vina. Rainy byla uznávanou meteoroložkou. Ono taky kdo jiný by měl rozumět počasí, když ne ta, co ovládá déšť.

„Když ono to nešlo ubrzdit, broučku,“ pokoušel se vytáčet její dvoumetrový manžel a nasadil osvědčený štěněcí pohled.

„Nezkoušej to na mě Jakeu, věděls, že mám rozdělanou práci. Měl jsi přijít dveřmi.“ Zamračeně ho pozorovala.

„Jo, je strašně příjemný chodit s holým zadkem, když máme návštěvu,“ zamumlal, vrhl na Bellu rozmrzelý pohled a bez ohledu na protesty své ženy, si jí posadil na klín.

„Já to srovnám,“ zašeptal a něžně jí políbil.

 

Bella s pobavením sledovala tu zamilovanou, hašteřící se dvojici. Tak jako ona se Edwardem skoro nehádala, tak se tihle dva, rafali několikrát za den. Nebyly to však hádky, které by ohrožovaly jejich vztah. Rainy byla od malička živel a pořádný rarach. Jake si také nebral servítky, takže spolu tvořili velmi výbušnou směs. A oni ty své štěkačky a udobřovačky milovali.

Když se Rainy poprvé přeměnila, nebylo takovým překvapením, že její duševní zvíře je vlk. A když se Elli asi před měsícem pohádala s Damonem, celá rozklepaná vyběhla z domu a po pár metrech vybuchla, nikoho už nepřekvapilo, že z ní byl jaguár. Erik se zatím nepřeměňoval. Nebyl vážně zamilovaný a užíval si své svobody.

Bella se se zalíbením zadívala na Jakea a Rainy. Tolik jim to spolu slušelo!

Rainy byla celý Edward, po ní měla jen tvar brady a oči. Záplavu bronzových vlasů, měla momentálně ostříhanou po ramena, kde se ji stáčely kadeře do vln. Pokožku světle zlatavou a oči jiskřící mechovou zelení. Jake se za ty roky snažil přeměňovat co nejméně, aby dospěl, takže ve svých třiceti čtyřech letech vypadal na dvacet. Postavu měl po svém otci - alá almara. Rainy po Edwardovi zdědila i výšku, takže dvoumetrový Jake, se k jejímu metru osmdesát, nemusel moc sklánět. Tvořili krásný pár.

 

„Kde je Julie?“ otázal se Jake zvědavě.

„Esme a Alice jí vzaly na procházku, vůbec se jí nelíbilo v tom novém kočárku, takže jí musely vzít do náručí,“ zamumlala Rainy, zcela zaměstnaná zkoumáním jeho ušního lalůčku. Jake se zachvěl. Popadl svou ženu do náručí a nesmlouvavě zamířil zpět do patra, do soukromí jejich ložnice.

Bella takticky vyklidila pole a rozběhla se za Edwardem.

 

****

Hudba

Odpočívali na měkoučkém mechu u přírodní studánky a poslouchali vodu, jak neúnavně přeskakuje a omílá jemné kamínky. Skrz baldachýn větví, k nim pronikaly poslední paprsky slunce. Edwardova kůže házela malá duhová prasátka na bledě zlatavou pokožku Belly.

Dvě nahá, krásná těla, ležící na smaragdovém polštáři, vzájemně propletená a tisknoucí se k sobě, v naléhavé potřebě být tomu druhému co nejblíže, vypadala, jako by patřila nějakým dávným bohům.

Vychutnávali si chvilky o samotě.

Nemluvili, jen si hleděli do očí. Rozuměli si i beze slov. Zítra je čeká oslava dvacetin trojčat.

Kam jen uteklo těch dvacet let?

Poté co odrazili Volturiovi, se konečně bez obav mohli věnovat svým dětem i sami sobě. Bella se ze začátku trochu bála, aby jejich život nesklouzl do nudného stereotypu.

Usmála se. Jako by něco takového bylo možné.

 

Každý den přinesl něco nového a nečekaného. Ona sama poznávala své hranice a schopnosti.

Stále vnímala negativní myšlenkové proudy bytostí jejichž mysli se dotkla. Většinou nezasahovala. Jen pokud se jednalo o zvlášť zlou myšlenku, napojila se na jejího původce a nechala ho pocítit lítost a výčitky svědomí.

Pochopila, že má skutečně sílu ovlivnit intenzitu životního plamene jakéhokoli živého tvora. Zkoušela to nejprve na zvířatech. Mrtvé zvíře nedokázala oživit, ale pokud v něm zbyla jiskřička života, byla schopná jí najít a svým plamenem jeho energii obnovit. Naopak, živé zvíře mohla zbavit jeho plamene, což mělo za následek rychlou a bezbolestnou smrt.

 

„Měli bychom se vrátit,“ poslal jí Edward myšlenku a pohrával si s pramínkem jejích vlasů, který ho lechtal na břiše.

„Nechce se mi do toho zmatku,“ v duchu zavrčela Bella. „Alice už určitě začala s výzdobou domu. Jak nás uvidí, budeme hned zaúkolováni.“

„Kdy má dorazit Rose s rodinou?“

„Emmett volal, že Tery má dnes odpoledne dělat nějakou zkoušku. Pokusí se chytit večerní let, takže by měli přijet před půlnocí,“ vysvětlila Bella.

Myšlenka na Tery jí spustila v hlavě lavinu vzpomínek.

 

Stalo se to hned druhý den poté, co Volturiovi odtáhli.

Rose krmila malou Elli, ale asi špatně namíchala poměr krve a sunaru. Elli to velmi nelibě nesla, což dala najevo kousnutím. Její perfektně vyvinuté zoubky se zanořily do Roseina kamenného těla, jako do másla.

Rose nevěřícně zírala na otisk malých zoubků těsně pod levou klíční kostí. Na zírání však měla sotva pár vteřin, protože následně vykřikla bolestí. Ještě stačila položit dítě vedle sebe na křeslo a poté se zhroutila v bezvědomí na zem.

Nikdo netušil co dělat. Rose nereagovala na žádný podnět. V tomto stavu zůstala šest hodin a pak se začala měnit. Nejdříve se otřásala v prudkých křečích. Teplota jejího těla stoupala a kůže začínala ztrácet svou bílou barvu. Postupně se její tělo stávalo měkčím.

Carlisle se zoufale snažil zjistit, co se s ní děje. Nakonec přišel na to, že i děti mají jed, ačkoli ho produkovaly pouze ve stavu ohrožení, či největšího podráždění. Jejich jed měl naprosto jiné složení než upíří. Po několika pokusech přišel s neuvěřitelnou zprávou. Jed dětí působí pouze na upíry. Avšak jak fatální jsou jeho účinky, nedokázal odhadnout.

Bella nikdy neviděla Emmetta tak vyděšeného. Nehnul se od své ženy ani na krok. Trvalo to celé tři dny. Po třech dnech se Rosein stav stabilizoval. Carlisle konstatoval, že se z poloviny změnila zpět na člověka. Uvázla na půl cesty. V jejím těle se znovu probudily orgány a rozbušilo se srdce. Tekutina podobná krvi jí kolovala v žilách a její teplota se ustálila na třiceti pěti stupních. Po celou dobu byla v bezvědomí. Edward neslyšel její myšlenky a Alice neviděla její budoucnost.

Nejdříve si mysleli, že až přeměna skončí, Rose se probudí. Ale realita byla jiná.

Nejen že se neprobrala k vědomí, ale i její plamen života začal pomalu uhasínat. A tehdy pochopili, že jed dětí nepůsobí pouze přeměnu, ale že je pro upíry smrtelný. Neměla ho v sobě tolik, aby jí zabil hned, ale postupem času bylo jasné, že svou práci vykoná.

A tehdy Bella poprvé zasáhla a použila svou schopnost. Napojila se na plamen Rose a vědomě v ní zažehla život. Nešlo to lehce. Když skončila, byla na pokraji svých sil, ale povedlo se jí to, Rose přežila. Trvalo to ještě celý týden, než se Rose z účinku jedu vzpamatovala. Výsledkem byla nová bytost – napůl upír a napůl člověk. Nebyla stejná jako děti, ty v sobě nesly ještě geny měničů a dryád.

Kupodivu Rose byla ze své nové podoby nadšená. Byla ráda, že zase vypadá jako člověk, ačkoli její krása ztratila tu nadpozemskou masku dokonalosti.

Po půl roce však začala znovu vykazovat známky nějakého onemocnění. Jaké bylo překvapení všech, když se z podivné nemoci vyklubalo těhotenství, netřeba zdůrazňovat. Za necelých pět měsíců porodila krásnou holčičku.

Neskutečně šťastní rodiče dali dceři jméno Mystery. Byla opravdu záhadou a zázrakem, který jejich štěstí dotáhl k dokonalosti.

Časem zjistili, že ač je Rose z části člověkem, nestárne a nesmrtelnost jí zůstala. Tery dospěla během osmi let a stále vypadala na osmnáct. Od lidí se lišila pouze větší silou, odolností a občasnou potřebou krve. Dokázala však dlouhou dobu vydržet pouze na lidské stravě.

Po několika letech se Rose s Emmettem rozhodli, že zkusí nějaký čas žít odděleně a odstěhovali se. Tery právě dokončovala bakalářské studium v oboru fyzioterapie.

 

Belliny vzpomínky narušila Edwardova myšlenka, že jestli se brzo nevrátí, Alice jim to pěkně vytmaví.

S povzdechem se vymotala z jeho náruče a ukradla mu ještě jeden polibek.

Ruku v ruce se rozběhli domů. Bella byla skoro stejně rychlá, jako upíři a v podobě Fénixe, dokonce rychlejší. Dávala však přednost běhu.

Jakmile dorazili domů, sesypali se na ně nově příchozí a vítání, otázky a objímání nebralo konce.

Carlisle s Jasperem totiž mezi tím, přivezli z letiště Kate a Natea a hned dalším letadlem dorazili i Jack s manželkou a synem a Jason s partnerem.

Jeho orientaci vzala rodina kupodivu docela klidně, byli totiž zvyklí na větší šoky.

A protože partneři bratrů byli lidé a neměli o světě mystických bytostí ponětí, museli všichni začít hrát hru na lidi.

 

Do vítajícího se houfu zazněl vysoký tón klaksonu. Hned na to, se na příjezdové cestě objevilo terénní auto z něhož vystoupil Phil s René a Bonnie, která se vzápětí pověsila na krk svého milovaného bratra a po něm vzala útokem i Bellu.

Žili nyní ve Forks a Bonnie už byla dvacetiletá žena, která však vypadala sotva na sedmnáct. Když se v patnácti letech poprvé přeměnila, byl to pro všechny poněkud šok. To, že se hned vzápětí otiskla do devítiletého chlapce, to jen přisolilo.

 

****

 

Veškeré hemžení se přestěhovalo do velkého domu. Alice už stihla dokončit výzdobu a vrhla významné pohledy na všechny strany. Jejich smysl byl jasný – neodvažujte se mou výzdobu hanět.

Dům Cullenů byl opravdu velký, ale tolik lidí a „nelidí“ by se sem přece jen nevešlo.

Část hostů se tedy přesunula do domu Jakea a Rainy.

 

Vzhledem k tomu, že Jake s Rainy chtěli mít po svatbě trochu soukromí, dostali svatebním darem „menší domek“ o šesti ložnicích a čtyřech koupelnách, nedaleko vily Cullenových.

Edward těžko rozdýchával, že se Rainy vdávala ve třetím měsíci těhotenství. Sklaplo mu až poté, co mu Elli připomněla, že Bella byla v pátém měsíci.

I tak mu trvalo přijetí Jakea jako partnera své dcery dost dlouho. Dokud byla Rainy malá a Jake se choval jako vzorný strýček, neměl s tím žádný problém.

Jenže jakmile jeho dcerunka dospěla vyhrály jejich hormony a bylo zaděláno na průšvih jménem Julia.

Erik, který chránil jejich myšlenky, odjel na praxi, kterou vyžadovalo jeho studium architektury a Edward, navyklý na klid od myšlenkových pochodů rodinky měl pocit, že se zblázní. Jakmile k němu zaletěly představy zamilované dvojice, ve kterých byli o hodně dál, než jen u polibku na tvář, byl oheň na střeše. Bella ho musela skoro násilím odtáhnout na několik dní do jejich chatičky ve Skalistých horách, aby měl dost času to překousnout.

 

V noci dorazili Rose, Emm a Mystery a chvilku po nich i Damon a Elli, kteří si vysloužili od Edwarda přísný otcovský pohled. Kupodivu však bez zavrčení.

 

Na zbytek noci se Bella zavřela do své pracovny a pilně cosi zapisovala do tlusté starodávné knihy.

K ránu na dveře někdo zaklepal. Erik otevřel dveře a našel svou matku zcela zabranou zapisováním do rodokmenu. Bella jen mávla rukou ve znamení „dej mi chvilku“ a dopisovala poslední údaj. Erik se pohodlně opřel ramenem o futra. Nevěděli po kom to zdědil, ale postavou připomínal Jakea. Rameny dveře skoro vyplňoval a do dvou metrů mu mnoho nechybělo. Ve tváři byl mix obou rodičů, což ho dělalo až hříšně krásným. Stejně jako byla Rainy živá a Elli klidná, on byl povahou spíš introvert, měl rád svá malá tajemství a jeho specialitou bylo překvapování rodiny na všechny způsoby. Hluboké, tmavě smaragdové oči, většinou skrývaly jeho emoce a vlnité krátké vlasy, měly v hnědých pramenech odlesky bronzu.

„Mami?“

„Ano Eriku?“

„Teta Alice ti vzkazuje, že jestli se nepřijdeš do pěti minut převléknout, odtáhne tě osobně,“ zašeptal tlumeně, ale s velmi zřetelným pobaveným tónem v hase.

„Vždyť už jdu. Taky bych se jednou zvládla obléknout a nalíčit sama, nepotřebuju k tomu mít pořád tu malou furii za zadkem,“ zamumlala a vzápětí se z pokoje o dvě patra výš ozvalo zaprskání, jasně oznamující, že jí dotyčná furie slyšela.

Erik se uchechtl a raději takticky vyklidil pole. Měl dnes pro příbuzenstvo přichystané své vlastní překvapení a byl zvědavý, jak rodinka zareaguje.

Otevřeným oknem zafoukal do pracovny mírný větřík, a jakoby přesně věděl kde hledat, dotkl se přeloženého velkého listu, položeného vedle kroniky. List se otevřel a odhalil rodokmenový strom s čerstvým zápisem. (RODOKMEN)

Erik se potutelně usmál. Bude muset rodičům říci, že bude potřeba doplnit další větev. Na příjezdové cestě se objevilo auto. Vystoupila z něj asi dvacetiletá žena, ve vysokém stupni těhotenství. Jemný vánek jí něžně polaskal ve vlasech.

„Ahoj lásko,“ ozvalo se jí u ucha a objaly jí pevné paže. „Pojď, představím tě rodičům,“ řekl Erik, vzal jí za ruku a společně zamířili k domu.

 

****

 

Bella vrhla poslední pohled do knihy. Budou si muset pořídit novou. Stará kronika už byla popsaná do posledního listu.

Na zažloutlých stránkách přibyly během dvaceti let hojné zápisky. Bella se své funkci rodinného kronikáře věnovala svědomitě. Zpozorněla, když povědomý větřík otevřel rodokmenový list, ale neměla čas uvažovat, proč to Erik udělal. V hale se totiž strhl nějaký ruch.

Zaklapla knihu, ladným pohybem se zvedla a zavřela za sebou dveře pracovny.

 

****

Starobylá kniha vypadala na první pohled obyčejně a odrbaně. Nikdo by neřekl, jaké tajemství hlídá. Nikdo by neřekl, že je zde zaznamenáno Proroctví, které se skutečně naplnilo.

 

Pokud by si někdo cizí kroniku přečetl, musel by nabýt dojmu, že se jedná o pohádku.

Pohádku o rodině plné bytostí s neuvěřitelnými schopnostmi.

Pohádku, kde všechny pojí láska a porozumění.

Pohádku, kde vše dobře skončilo a všichni žijí šťastně... navěky.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Zazvonil zvonec...

Děkuji všem, kteří to se mnou dotáhli až do úplného konce.

♥ ♥ ♥

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Konec, zní to tak definitivně.

A protože k závěru patří děkovačka, začínám děkovat. Nechci tu jmenovitě vypisovat všechny, kteří mne svými komentáři neustále povzbuzovali a dodávali mi sílu k dalšímu psaní. Ne proto, že bych jim nechtěla poděkovat - naopak - ale proto, že bych zákonitě na někoho zapomněla.

A proto děkuji všem svým čtenářům, kteří měli tolik výdrže, aby se mnou prošli celý příběh. Děkuji těm, kteří mi stále a znova psali, jak se jim příběh líbí, děkuji za jejich shovívavost, se kterou přehlíželi chyby a mnohdy i kapitoly, které byly  Můzou nedotčené.

DĚKUJI, vaše Popoles

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

«   1 2

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!