23.07.2010 [16:45], Eleanor, ze série Pronásledovaná, komentováno 8×, zobrazeno 2468×

Co za úkoly si určili Edward s Emmettem, když se sázeli? Kdo vyhrál? Jaké novinky se dozví Bella a jak se k tomu všemu postaví?  Zase uteče?

15. kapitola

Ráno jsem se probudila v Edwardově náruči naprosto spokojená a přemýšlela nad blbostma. Pak jsem si ale vzpomněla na jednu zásadní věc.
„Edwarde, tys tu sázku prohrál, že?"
,„Hm," zavrčel.
„A o co jste se vlastně vsadili?" Otočila jsem se na něj a zvědavě ho pozorovala.

„Miláčku, nechceš na tu sázku radši zapomenout?“ Nevím, proč se mě snažil Edward odradit. Tak jsem tázavě na něj pohlédla.

„Bello, nechceš to vědět. Věř mi.“ Já byla čím dál víc nervózní, ale pravdu jsem chtěla znát. Povzdechl si a vzdal zapírání.

„Víš, já včerejškem tu sázku vyhrál.“ Hrklo ve mně a já doufala, že to všechno, co dělal, nebylo jen kvůli té sázce. Když v mé hlavě viděl, co si myslím, tak začal rychle mluvit.

„Ty můj blázínku! Jak si tohle vůbec můžeš myslet?“ mluvil na mě.

„Mně prostě nedává pořád smysl, proč sis vybral mě. Nebo co na mně všichni vidíte. Vždyť jsem naprosto obyčejná.“ Jeho výraz postupně jihl a jal se mě přesvědčovat o mé kráse a výjimečnosti. Na sázku jsem úplně zapomněla a začala jsem se plně věnovat jeho rtům. Bohužel mě zakručelo v břiše a Edward se od mých rtů vzdálil. Omluvně jsem se na něj podívala. Pomohl mi vstát z postele a já si to namířila do kuchyně. Tam už stála připravená snídaně od Andrewa. Voněla překrásně. Sedla jsem si k tomu a začala se cpát. Mé myšlenky se znova zatoulaly k sázce.  Otočila jsem se na Edwarda a vypustila z úst otázku, která zaměstnávala mojí hlavinku.

„Jaký je teda úkol pro Emmetta?“ zajímalo mě. Edward se netvářil nadšeně, ale věděl, že já to z něj nějak budu chtít dostat, i kdybych měla použít všechny zbraně světa.

„Dřív než ti všechno povím, tak ti chci říct, že si byl Emmett naprosto jistý, že vyhraje. Nemohl vědět, že se do tebe zamiluji, a že se situace vyvine, tak jak se vyvinula.“ Dále jsem ho napjatě poslouchala. Povzdechl si a pokračoval.

„Vsadili jsme se o to, že když prohraji já, tak budu týden vypadat jako ženská, a když prohraje on, tak bude muset podvést Rosalii.“ Vau, blesklo mi hlavou. Rosalie dotyčnou holku určitě bude chtít rozcupovat na kousíčky a Emmett bude rád, když s ním ještě Rosalie někdy promluví. Z mého pochodu myšlenek mě vyrušil Edward.

„Jakmile Emmett včera večer zjistil, že prohrál, tak si usmyslil, že Rosalii podvede s tebou. Prý tě má aspoň trochu ráda, tak bys to prý mohla přežít.“ Byla jsem z této novinky úplně na trní. Jak může být Edward tak klidný? Vždyť mu vlastní bratr chce svést přítelkyni! Do kuchyně vtrhl Emmett.

„Tos jí to musel vykecat?“ řval na Edwarda a dělal jako kdybych tu vůbec nebyla. Edward byl naprosto v klidu. Dokud Emmett neřekl něco, co mě vykolejilo.

„Tak já jí všechno řeknu. To, proč uvažuješ o tom, že ji opustíš, a také to, že ji nechceš nikdy proměnit.“ Valila jsem na Edwarda oči, do kterých se mi pomalu dostávaly slzy, jak mi Emmettova slova docházela. Edward se na mě ani nepodíval. Koukal do země a dělal, že nic Emmett neřekl. Cítila jsem, jak to ve mně bobtná.

„Edwarde? Je to pravda?“ zeptala jsem se ho. Jen přikývnul. Nic jsem nechápala. Konečně zvedl svůj pohled z podlahy a koukal mi do očí.

„Moc tě miluji, ale nevím, jestli budu schopný ti vzít tvůj lidský život. Bojím se toho, že jednou budeš litovat. Budeš chtít mít rodinu a děti, ale když tě proměním, tak už nic z toho nikdy nebudeš moci mít.“ V mé mysli se objevila trocha pochopení, ale já si chtěla stát za svým.

„Edwarde, já se už rozhodla a zvážila vše pro a proti. Chci být s tebou. Tak zní mé rozhodnutí.“ Koukala jsem mu přímo do očí, ale on uhnul a s pohledem na zem odpověděl.

„Promiň, já se ještě nerozhodl.“ Tahle odpověď mě naprosto dožrala. Otočila jsem se a šla do pokoje. Nešel za mnou. Oblékla se a šla do garáže. Vzala jsem si klíče od Edwardova volva a mířila si to k němu. Najednou se přihnal Edward.

„Kam si myslíš, že jedeš?“ Obešla jsem ho a pokračovala. Zase mi zastoupil cestu. To už jsem nevydržela a vybouchla.

„Až, Edwarde, budeš vědět, co chceš, tak se vrátím!“ vyštěkla jsem na něj a nastoupila do auta. Zůstal stát na místě jako přikovaný a nezabraňoval mi v odjezdu. Nastartovala jsem a odjela. Nevěděla jsem, kam jedu, ale musela jsem se uklidnit. Jízda autem mě vždy uklidňovala. V hlavě jsem si přehrávala, co všechno jsem se dneska dozvěděla, a bylo mi do pláče. Pořád jsem jela, kam mě má mysl vedla, až jsem dorazila na místo. Byla jsem před malým moderním domečkem a soukala se z auta. Došla jsem ke dveřím a zazvonila. Dveře mi otevřela dívka, kterou jsem neznala a já v nich překvapeně zůstala stát. Byla mi nesmírně podobná. Jako má mladší verze. Nic jsem nechápala, a tak jsem se pouze zeptala na otázku, která mi vrtala pořád dokola v hlavě.

„Co jste zač?“

14. kapitola 16. kapitola

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

8)  SarkaS (29.06.2011 18:07)

No, koukám že emmett není takový pohodář jako jindy...

7)  sakraprace (10.08.2010 18:42)

Ten Emmett je fakt pako. Prý by to mohla přežít. Blázen, Rosalie by je zabila oba.
A zase tu máme Edwardovy výčitky svědomí a zase si myslí, že ví co je pro ostaní nejlepší. Dobře, že se sním Bella nepárala.
Kdo to je??? Kdo tam stojí??? Musím hned na další.

5)  Radussska (24.07.2010 13:42)

4)  Abera (23.07.2010 22:20)

Zajímavý

3)  Joana (23.07.2010 19:31)

by jí rose mohla jen tak trochu kousnout, a pak by neměl Eddie žádné dilema, že? Ale kam jela? Domů? To těžko... jsi mi pěkně zamotala hlavu

2)  piskot94 (23.07.2010 18:30)

teda, ta holka se vždycky dostane do problémů Edwarda bych zabila, co to je za jednání? tohle nesnáším, samé: Je to pro tvoje dobro, nechci ti vzít lidskou duši... přetáhnout ho diamantovou pánvičkou, aby to taky trochu cítil!

1)  Michangela (23.07.2010 18:09)

1