12.10.2010 [19:45], DeSs, ze série Prokletí měsíce, komentováno 26×, zobrazeno 5413×

VIII. Pár - napsala sfinga

Dobrovolníci?! Jinak budu zase aplikovat ten druhý způsob... :D

VIII. Pár

Konečně ji propustili z nemocnice. Bella si neuměla představit, jak bude žít dál. Každé čtyři týdny absolvovat noc ve vlčí kůži, to jí ani tak nevadilo, jenomže co potom s tím dlouhým spánkem podobným bezvědomí? Co si počne s tou několik dní trvající slabostí? Domů ji vezl Charlie. Jindy nemluvný táta nezavřel po celou cestu pusu. Bylo vidět, že se snaží svou dceru zatáhnout do hovoru, ale Bella mlčela, neměla chuť si povídat.

„Bells, zvládneš to tady sama?“ zeptal se, když ji odvedl domů. „Musím se ještě vrátit do práce.“

Když přikývla, se špatně utajeným pocitem ulehčení vypadl z domu. Osaměla. Tašku s věcmi, které měla v nemocnici, hodila do kouta a zamířila k ledničce. Zase ji popadl hlad. Přímo vlčí, usmála se pro sebe. V ledničce bylo pusto a prázdno. Charlie nebyl zvyklý nakupovat. Sáhla do mrazáku, vytáhla hovězí maso a dala ho rozmrazit do mikrovlnky. Potom ho okořenila a hodila na rozpálenou pánev. Jakmile byl steak na povrchu opečený, nedočkavě ho přesunula na talíř a bez jakékoliv přílohy se do něj pustila. Jindy by se nad krvavým masem ošklíbala, ale teď si každé sousto vychutnávala. Bohužel steak hlad zahnal, ale neutišil úplně. Naštěstí našla ve spíži balíček sušenek, uvařila si k nim čaj a přesunula se do svého pokoje.

Carlisle Cullen jí dovolil jít druhý den do školy, i když se kvůli tomu pohádal s doktorkou Charlotte. Chtěla provést další testy a kategoricky odmítala Bellu uznat za zdravou. Carlisle, který věděl, co její stav způsobilo, věděl, že žádné vyšetření ani klid na lůžku nebudou nic platné. Měl velké problémy, jak to kolegyni zdůvodnit. Nemohl přece říct, že Bella je vlkodlak.

Edwarda ani Jacoba neviděla. Carlisle je za ní nepustil. Stýskalo se jí po obou, ale převažovala touha po jednom z nich. Po vůni šeříku, po chladných dlaních a sametovém hlasu, který ji hladil po duši.

Posadila se k psacímu stolu a otevřela namátkou jednu učebnici, musí dohnat zameškané učivo. Jenže se nedokázala soustředit. Stále před sebou viděla tu tvář. Bezchybná světlá pleť, oči zářící zlatem, dokonale vykroužené rty. Bezděky se dotkla prsty svých rtů. Stále ještě cítila jeho polibek.

Nemohla vydržet v těsných zdech a vyběhla ven. Pomalu se courala po okolí. Najednou pro ni nebylo prioritou běžet, rvát se s časem, cítit vítr ve vlasech a nutit svaly k většímu výkonu. Prostě se jen tak procházela. Vlastně ani nad ničím nepřemýšlela.

A potom k ní závan větru přinesl nejkrásnější vůni. Šeřík! Rozhlédla se kolem sebe, ale nikde ho neviděla.

„Edwarde?“ hlas se jí třásl.

Nepostřehla, odkud se vynořil, ale najednou stál vedle ní a usmíval se. Znejistěla. Jak se k němu má vlastně chovat? Vlkodlak k upírovi?

Dva lidé, kteří o sobě, krom své skryté identity, vlastně nic nevědí. Vědí, jak dokonale dokážou přilnout jeho rty k jejím, ale nevědí, jak tráví svůj čas, co je zajímá, co těší, co nesnášejí.

Zvedl ruku a pohladil ji po tváři. Když ucítila ten chladný dotek, zachvěla se. Sehnul se a zlehka ji políbil. Něžně, téměř bez vášně.

„Nechceš doprovod? Lesy jsou tu hluboké,“ pousmál se.

Jenom kývla a proklínala se, že mu nedokáže inteligentně odpovědět. Šli vedle sebe a nemluvili. Brzy zabočili na sotva znatelnou lesní stezku.

„Kam mě to vedeš?“ zeptala se, když už mlčení začínalo být trapné.

„Na své oblíbené místo,“ odpověděl a nadzvedl koutky v náznaku úsměvu. „Nebo se bojíš jít sama s upírem?“

„Asi ne,“ odpověděla a on se zasmál nejistotě v jejím hlasu.

„Neboj, dovedu tě v pořádku domů,“ dodal a vzal ji za ruku.

Kráčeli pod korunami stromů a Bella s požitkem vdechovala jeho vůni. Po očku pozorovala jeho tvář vždy, když měla pocit, že se nedívá. Jednou se jejich pohledy střetly. Začervenala se, a on se rozesmál. Tím momentem se mezi nimi prolomila hráz ostychu a konečně se začali bavit.

Oba se opatrně vyhýbali ožehavým tématům, jako byli vlkodlaci a upíři. Probírali, jaké se jim líbí filmy, hudba, co rádi čtou. Po pár kilometrech se zelené větve rozhrnuly a před Bellou se otevřel pohled na nejkrásnější louku, jakou kdy viděla. Měla dokonale kruhový tvar a byla plná květin, jaké nikde v okolí neviděla.

Posadili se uprostřed louky. V tu chvíli, jako by čekalo právě na tento moment, vyslalo slunce své paprsky na zem a ty ozářily Edwarda.

Bella zalapala po dechu. Jeho kůže se rozzářila, jako v každém póru měl kapku vody. Pomalu se dotkla jeho tváře. Díval se na ni zcela vážně, jako by očekával, že každou vteřinou vstane a uteče z jeho dosahu. To by ji ani ve snu nenapadlo. Místo toho sebrala odvahu a naklonila se k němu. Přiblížila se tak, že se nosy dotýkali. A potom Šeřík překonal poslední vzdálenost a zmocnil se jejich rtů. Tohle už nebyl opatrný polibek z nemocnice. Belle se zatočila hlava a přitiskla se k němu. Rukou ji objal kolem pasu a pomalu pokládal do trávy.

V tuto chvíli bylo oběma jedno, kým jsou, cítili jen přítomnost toho druhého. Bella na sobě cítila jeho pevné tělo. Poprvé byla v tak intimní poloze s mužem. Poslední roky vyplňoval všechen její čas jen běh, tréninky a závody. Před očima měla jen jeden cíl – Olympiádu. Nyní, jako by se ten cíl vzdaloval. V mysli měla jen jednu tvář, jednu vůni, jedno jméno. Edward.

Líbal jí nejen na ústa, na krku ji jeho rty vytvářely náhrdelník z polibků. Bella prudce oddechovala a myslela si, že jí opět srdce vyskočí z hrudi.

Náhle se Edward odtáhl a překulil se do trávy. Přestože jako upír nepotřeboval dýchat, jeho dech byl v té chvíli přerývavý stejně jako její.

„Promiň.“

„Za co se omlouváš?“ zeptala se a opřela se o loket. „Kdybych s tebou nechtěla být, tak tě už dávno zarazím. Jestli jsem něco udělala špatně, promiň. Já jsem ještě nikdy s nikým…“ skousla si ret a tvář ji zahořela červení.

Neodpověděl, vyskočil na nohy a natáhl k ní ruku. Zmatená Bella vstala. Když viděl její výraz, objal jí a své čelo si opřel o její.

„Belli, já… musíš vědět, že jsem na tom stejně jako ty. Nemám žádné zkušenosti a mám strach, že ti ublížím. Víš, upíři mají velkou sílu. Já vím, jsi vlkodlak, ale stejně se o tebe bojím.“

Jeho přiznání jí vyrazilo dech. Tenhle nádherný kluk, který může mít na každém prstě deset holek, byl v milostných otázkách stejně nezkušený jako ona? Chtěla ještě něco říct, ale pak si všimla, jak rychle se na les snáší soumrak. Charlie bude za chvíli doma, a jestli ji tam nenajde, bude mít strach.

„Dáme si závod?“ zeptala se šibalsky.

„Ty chceš se mnou závodit jako člověk? S upírem?“

„Proč, ne?“ usmála se a vyrazila ke stezce. Dohonil ji po několika metrech a držel s ní krok. Po chvíli se náhle rozeběhl rychleji a zmizel jí z očí. Vrátil se a s úsměvem řekl.

„Stačíš mi jen jako vlkodlak, Bello.“

Domů se dostala až za tmy. Ještě se rozloučila s Edwardem s příslibem, že druhý den se uvidí ve škole a pak už pospíchala dovnitř.

V kuchyni už nervózně přecházel Charlie.

„Bells, kde jsi byla? Víš, jaký jsem měl o tebe strach?“ vychrlil na ní, sotva se objevila ve dveřích.

„Omlouvám se, tati, byla jsem se projít a trochu zapomněla na čas.“ řekla a cítila se provinile.

„Tohle už mi nedělej, jo?“ povzdech si otec a s úlevou padl na gauč.

Bella nakoukla do obýváku za ním.

„Jedl jsi?“

„Jo, nedělej si starosti. Nemusíš vařit, objednal jsem pizzu, máš ji na stole.“

Když utišila svůj hlad, zapadla pod sprchu. Horká voda odplavovala napětí z celého jejího těla. V lehké košilce zalezla do postele. Než usnula, pomyslela si, že díky Edwardovi, na pár hodin odsunula do pozadí starosti s úplňkem.

Vzpomněla si na Scarlettinu repliku z knížky Jih proti Severu. Budu to řešit zítra. Zítra je taky den.

Přijížděla ke škole a hlavou se jí honily otázka. Jak se k ní Edward bude chovat na veřejnosti?  Zaparkovala auto a rozhlédla se. Stál u svého, obklopen svou rodinou. Jakmile ji spatřil, vydal se k ní. Čekala na místě.

„Ahoj, Bello,“ řekl a vyčkával.

„Ahoj, Edwarde,“ odpověděla.

Shýbl se k ní a krátce ji políbil. Nebyl to polibek, aby demonstroval její vlastnictví ostatním, tohle políbení bylo určené jen jí.  Přesto, anebo právě proto, všichni kolem strnuli a ozval se zvědavý šepot. Ignoroval to. Ruku jí přehodil kolem ramen a vedl směrem ke své rodině. Stály tam dva páry. Krásná blondýnka s vysokým a svalnatým klukem a drobná, hubená černovláska v objetí vysokého blonďáka.

„Bello, tohle jsou mí sourozenci. Rose, Emmett, Alice a Jasper. A tohle je Bella Swannová, o které jsem vám vyprávěl.“

Kývla hlavou na pozdrav a pozorovala reakce jeho sourozenců. Koukali na ni zvědavě, ale přívětivě, pouze blondýnka Rose se netvářila dvakrát přátelsky.

Edward si toho povšiml a usmál se. „Rosalie si nevšímej, není zrovna sbližovací typ. Půjdeme?“

Než stačila odpovědět, přitančila k ní jeho sestra Alice a zazpívala: „Ahoj, Bello, jsem ráda, že jsi s Edwardem. Konečně přestane být sám.“ Spontánně ji objala kolem krku.

Emmett se přátelsky zašklebil a Jasper se usmál.

V jednom chumlu došli do školní chodby. První hodinu měla  Bella sama a tak ji Edward jen doprovodil ke dveřím třídy a políbil. Bohužel právě v tom okamžiku se otevřely dveře a jeden ze spolužáků se chystal vyjít ven. Zůstal stát ve dveřích a celá třída viděla jejich polibek.

Vyvlékla se z jeho objetí a s červeným obličejem zapadla do lavice.

Ach jo, život není peříčko.

sfinga

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

25)  Marvi (20.10.2011 21:37)

Nádhera!!!

24)  blotik (25.10.2010 20:02)

Krása.

22)  Janeba (20.10.2010 22:01)

Ach jo! Ještě že nemusím mít obavy - kdo s kým a po kom! Dámy, jste naprosto EXTRA TŘÍDA všechny! DeSs - byl to opravdu bezvadný nápad, dát dohromady kapitolovku, sepsanou tak perfektními spisovatelkami, jako jste VY! ˇUchvatné a skvostné! Díky!

21)  Bye (13.10.2010 21:54)

sfingo, neblázni, to pro mě je ctí navazovat na Tebe!
A jinak, co mi z toho vzejde? Sama nevím

20)  sfinga (13.10.2010 19:37)

Bye, já se stydím, že budeš navazovat na mě
Vědět to, tak jsem... kruci co jsem? Lidi, já to fakt napsala, jak nejlíp dovedu. Ale teď přijde mistryně klávesnice.
Hip hip hurá

19)  Carlie (13.10.2010 19:35)

Už je to tady!!! Bye Jsem zvědavá, jakou kostičku přidáš a jaká kostra tím dál vznikne Těším se

18)  DeSs (13.10.2010 18:16)

Žádná kostra není...

17)  Bye (13.10.2010 18:04)

oká, nějaká vize už by byla...
Nebo má příběh ještě nějakou danou kostru?

16)  DeSs (13.10.2010 18:01)

Bye, jistě, že trvá. Takže další kapitola je tvoje...?

15)  Bye (13.10.2010 17:55)

Nó... pokud zájem trvá

14)  Evelyn (13.10.2010 16:59)

Jůů, že by se Bye konečně nechala přemluvit?

13)  Hanetka (13.10.2010 10:00)

Sfingo, ty mě zničíš. Četla jsem to dvakrát a neskutečně si to užívala. Ta osudová přitažlivost a přitom rozpaky a stud z toho nového a neznámého. A poznávání a sbližování... Fakticky úžasně něžné a milé a přitom tak nabité vášní...

12)  Bye (13.10.2010 09:05)

Áááááááááááááááááááááá.
Louka!!! Jiná, a přece stále stejná!
A Bella už se zná s celou rodinkou
Ve škole jsou s Edwardem profláknutý!
Co z toho jenom vzejde?
sfingo, krásný díleček puzzle!
No, že bych to zkusila? DeSs?

11)  Ewik (13.10.2010 01:50)

Ách, to byla nádhera
A ta louka
Jdu si o nich nechat zdát.
Děkuji a klaním se

10)  Yasmini (12.10.2010 23:47)

Kapitolka se povedla. Krásné
Dostala jsem díky Belle hlad
S Y.

9)  Linfe (12.10.2010 23:14)

Tak jo Sfin, přečetla jsem si tuhle povídku vlastně jenom kvůli tobě dneska víš Tvoje kapča se ti povedla. Taková rozkokošeně něžná a sladká. Jsem zvědavá, co kdo vymyslí i dál. Když už jsem to rozečetla, tak v tom asi budu pokračovat. Byla by to asi škoda.

8)  DeSs (12.10.2010 21:02)

leacullenfun: Sice to sem nepatří, ale děkuju. (A tam jsem si to taky samozřejmě četla)...

1 2   »