06.10.2010 [21:15], DeSs, ze série Prokletí měsíce, komentováno 15×, zobrazeno 3277×

V. Závod - napsala Gassie

Někdo na sedmou kapitolu?! :)

V. Závod

Až příliš brzy nastal večer. Pod hustým baldachýnem z mraků nebylo poznat, že na nebi září úplněk. Ona si ho přesto uvědomovala. Jako by ho její tělo dokázalo vycítit. Jako by se jí zmocnil nějaký nový instinkt, který poznal, v jaké fázi se měsíc nachází. Každá buňka jejího těla se třásla nedočkavostí z toho, co večer nastane. Ona sama se klepala strachem z bolesti, která přeměnu provází.

Už když si obouvala botasky, cítila, že se jí zmocňuje zvláštní vzrušení. Netušila, jestli to souvisí s běháním nebo s tím, co ji dnes večer čeká. Pak vyběhla do lesa. Prvních několik kroků a všechny špatné myšlenky ji opustily.

Myslela na celý dnešní den. Nejvíc na Angelu a její podezíravý pohled, když ji přemlouvala, aby jí kryla záda. Angela byla jediná kamarádka, kterou tady měla. Pokud se k ní ale bude takhle chovat, tak i o ni brzy přijde. Ta holka byla tak hodná a ona ji využije jen jako alibi. Určitě si myslí, že teď je někde se Šeříkem. On ji celou poslední hodinu pozoroval a Angela si toho všimla.

Najednou se mraky protrhaly a mezi stromy dopadl stříbrný proužek světla. Stříbrná se vůbec stala její barvou. Jak se měsíc dotkl její pokožky, rozklepala se. Nejspíš strachy z bolesti, která ji čeká. Teď to nastane. Zastavila se a natáhla před sebe ruku. Dívala se na to, jak se její tělo začíná měnit. Celým tělem ji projela ostrá vlna. Do očí jí vstoupily slzy. Zhroutila se. Když se z bolesti osvobodila, stála na všech čtyřech. Další vzlyk se proměnil v tiché zavytí.

Tentokrát se ale vzpamatovala rychleji. Znovu se dala do běhu. Nasála noční vzduch. Nedomlouvali se přesně, kde se sejdou. Věděla, že ho za chvíli určitě ucítí. Nebo možná on ji. Přeskakovala padlé stromy. Nechávala se vést instinktem.

Po pár minutách to ucítila. Tu nádhernou vůni. Tu, kterou si nemohla s ničím splést. Byl tam. Blízko. Chtěla ho zavolat, ale jen štěkla.

Pak ho uviděla. Stál opřený o strom. Koutky úst měl zvednuté do mírného úsměvu. Zastavila a nadechla se. V tu chvíli ji do chřípí udeřila jeho vůně. Chlupy na zátylku se jí zježily. Celé její tělo křičelo, že tu někde je nebezpečí. Nechápala to. Šeříka přece znala ze školy. On nebyl nebezpečný. Opravdu nebyl?

„Bello?“

Tiše zakňučela. Poznal ji. Nebo mu spíš došlo, kdo je.

„Myslel jsem si to,“ zašeptal, když ji uviděl. Ale nevypadal, že tím je potěšen. Byly chvíle, kdy nebyl rád, že má pravdu. Už ve škole si uvědomil, že v jejích očích je víc než jen sedmnáctiletá holka. Teď se jeho domněnky potvrdily. Ona byla vlkodlak. Opravdový a skutečný. Ne jako ti měniči z La Push, kteří se tak sice nazývali, ale ve skutečnosti byli něčím jiným.

Posadila se před něj. Chtěla mu říct, že mohou závodit. Místo toho jen štěkla. Připadala si jak štěně, co si s ním jeho páníček nechce hrát. Slíbil jí závod, tak proč tam tak stojí? Nechápala to. Pořád ji pozoroval zamyšleným pohledem. Pomalu začínala mít vztek. Proč si to s ním jen domlouvala?

„Půjdeme?“ zeptal se nakonec. „Chtěla jsi závodit,“ opakoval to, co stálo na lístku. „Poběžíme k srubu dřevorubců, víš, kde to je?“ Vzpomněl si na starou stavbu, kde v letních měsících bydleli zaměstnanci nedaleké pily.

Znovu štěkla.

„Dobře.“ Bral to jako souhlas. I kdyby nevěděla, může ho následovat.

Postavili se vedle sebe. Najednou se rozběhli. Oba zároveň. Bez startování. Prostě jen tak.

Bella ho po očku sledovala. Nedokázala pochopit, jak může být někdo tak rychlý. Byl jako kulka vystřelená z pistole. Vypadal, že se ani nohama nedotýká země. Ale ona se mu vyrovnala. V rychlosti i ladnosti pohybů.

Bok po boku běželi noční krajinou. Ani jeden z nich si neuvědomoval, že to, co se děje, je nepatřičné. Vždyť vlkodlaci a upíři neměli přátelské vztahy. Ona to nevěděla, jemu to bylo jedno. Užívali si dané chvíle.

Nevěděli, že nejsou sami. Pohybovali se příliš blízko hranice. Hranice, o které obyčejní lidé neměli ani ponětí. Byla to dohoda, která je měla všechny chránit. Sepsaná před spoustou let.

Na druhé straně pomyslné čáry teď běhal vlk. Člen indiánského kmene, který si po svých předcích nesl zvláštní dar. Nebo možná prokletí. Ale v případě přítomnosti upírů se měnil v obrovského vlka. Jako se to stalo teď. V době, kdy tu žil Edward Cullen a jeho rodina.

Věřili jim, ale přesto hlídali. On to rozhodl. Jeho pradědeček to domluvil a Jake byl právoplatným alfou smečky. Teď k němu vítr přivál neznámý pach. Něco, co nikdy dřív necítil. Proto odhodil zbytek své opatrnosti a přiblížil se k nim.

Protáhl se mezi stromy. Najednou kolem něj proběhla zvláštní a nesourodá dvojice. To, co uviděl, mu vyrazilo dech. O upírech věděl. Znal je a uměl je poznat podle jejich nepříjemně nasládlého pachu. Ale s upírem běžel vlk. Nebyl to nikdo ze smečky. Vypadal jinak i měl jiný pach. Přesto se mu zdálo, že už ho někdy cítil. Jen si nemohl vzpomenout, kde.

Doběhli stejně. Bella si uvědomila, že ani jeden z nich není zadýchaný. Nemohla vědět, že Šeřík nedýchá. Ale ani ji běh nijak neunavil.

„Doporučuji jít lovit,“ řekl a ona i v té tmě spatřila nepatrný záblesk v jeho černých očích. Záblesk touhy.

Při zmínce o lovu se rozklepala nedočkavostí. Vzpomněla si na svou první srnu. Na to, jaké to bylo, když zabořila zuby do jejího masa. Nevědomky ohrnula pysky a ukázala svému společníkovi řadu bílých tesáků.

„Vidím, že nejsi proti,“ odlehčil situaci. Věděl, co by mu mohla udělat. Nevěřil, že by to chtěla. Dál už nemluvil a rozběhl se zpátky. Cestou sem cítil stádo jelenců ušatých. Následovala ho. Za pár okamžiků se už svorně krmili.

Když byli již nasycení, rozloučil se a zmizel. Bella se procházela po lese. Sama. Kdysi by se bála, ale málokdo byl teď nebezpečnější než ona. Nakonec došla až k místu, kde si před přeměnou ukryla nějaké věci. Lehla si na starou přikrývku a čekala na rozednění. Už dávno přestala doufat, že zemře. Stejně jako přestala věřit, že to, co se jí stalo, někdy přejde.

Přesto tentokrát byla celá přeměna lepší. Možná jí pomohlo, že o ní někdo ví. Třeba jí dokáže poradit, až se přemění zpátky. Vypadal, že ví. Nakonec v myšlenkách na Edwarda usnula.

Když se probrala, zjistila, že už je dávno den. Kdyby nebyli ve Forks, určitě by jí slunce zářilo vysoko nad hlavou. Takhle ji obklopovala jen zelené světlo stromů a mraků.

Škola! Prolítlo jí hlavou hned, jak byla schopná trochu myslet. Tentokrát neměla takové štěstí a přeměna nevyšla na sobotu.

Vstala ze země a zabalila se do zvlhlé přikrývky. Pomalou chůzí vyšla k domovu. Cítila se neskutečně vyčerpaná. Netušila, jestli dokáže dojít domů, natož do školy. Posledně prospala celý víkend. Ani hlad ji neprobudil. I tentokrát bylo jídlo ta poslední věc, na kterou myslela. Jedla v noci. Ale dnes už se sama sobě kvůli tomu nehnusila. Bylo to prostě součástí toho, v co se měnila. Musela se s tím smířit.

Dovlekla se domů. V kuchyni vypila dvě sklenice vody a po dlouhé sprše zalezla do postele. Bylo jí jedno, co na to Charlie. Její poslední myšlenka, předtím než usnula, byla, že Edward je upír. Pak se jí zdálo, že znovu ucítila tu omamnou vůni šeříku. Ale nejspíš to byl jenom sen.

Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  Marvi (20.10.2011 21:12)

Bomba!!!

14)  blotik (25.10.2010 19:24)

Krása, jdu zase na další.

12)  Janeba (20.10.2010 21:23)

Co psát, když je to už dávno bravurně okomentováno?! Dámy, nádhera! ˇUchvatné a skvostné! Díky!

11)  Ewik (13.10.2010 01:08)

Nádherný

10)  Carlie (09.10.2010 07:45)

Gassie, Ambřina hozená rukavice byla náročná výzva a Ty jsi obstála se ctí! To bylo faaakt něco
Už se nebude bát přeměny, už se bude těšit na možnost zaběhat si tak s Edwardem Nádherné emoce, jak se nemohla dočkat večera.
Jak se cítila jako štěně, se kterým si páníček nechce hrát (no asi chce, když šeřík provoněl celý její pokoj ).
No dokonalost!!!
Jsem zvědavá, jak s tím zamíchá Jake.

9)  ambra (08.10.2010 10:22)

Gassie!!!
Tak, už dýchám!!! Nebo ještě ne? První slovo, které mě napadlo, bylo "magický". Tvoje kapitola je prostě kouzelná v tom temném smyslu - očarovalas mě hned na začátku, a pak už sis mě jen vedla na vařené nudličce . Viděla jsem je!!! Cítila tu lehkost, zároveň to napětí, to sílící pouto!!! Musím se přiznat, že v minulé kapitole jsem si trochu udělala srandu z původní verze, kde Belle voní oba "kluci". Tys tu pachovou šarádu dotáhla zapojením Jacobovy zatím nejasné vzpomínky a šeříkovou vůní u Belly v pokoji!!! Super!!! Těším se na další!!!
A Bye, pojď na férovku!!!

8)  Marketa (07.10.2010 16:47)

krásný moc tak rychle další

6)  Bye (07.10.2010 10:04)

Gassie, bravo!!!
Krásný závod! Vypadá to, že si se Šeříkem budou rozumnět Jakpak se asi po těch nočních dobrodružstvích budou bavit ve škole?
Ale je tu Jacob
Jak nám to asi celý zamotá???
A hele, Edward už leze za Bellou oknem, žejo?
Dobrá práce Gassie!

4)  Evelyn (06.10.2010 21:30)

Gassie, to bylo úchvatné!
Živě jsem je před očima viděla běžet. Úplně jsem slyšela Edwardův hlas a cítila Bellinu nelibost, že jen štěká, ale nemluví.
Jacob? Zajímavé bytosti se nám to ve Forks vyskytují - upír, vlkodlak a měnič. Nabízí nám to dost možností na další sled událostí, že.
A poslední odstavec? Eda a okenní návštěvy k sobě prostě patří

3)  Yasmini (06.10.2010 21:21)

Těším se jak malá na dlaší díl. Krásně vám to spolu jde.

Vaše Y.

2)  Hanetka (06.10.2010 21:16)

Šeřík! Tak Edward už zase leze do oken?

Ale jsem natěšená, kam to povede dál. Závod byl super, a ona je stejně rychlá jako Edward? To pro něj muselo být celkem překvapení, ne? A Jake... ten se asi bude divit. Že by z ní cítil ještě to pivo?

1)  DeSs (06.10.2010 21:09)

Gassie, nádhera!
Toho Jaka tam zamotat, jsem zvědavá, co z toho vznikne... Tak ve Forsk se sešli hned tři nadpřirozené bytosti. Docvaklo mi to až teď...
A tuším, že to sen nebyl, viď? Ten šeřík...
Krásné. Moc děkuju za pomoc...

1