08.05.2010 [20:00], Ajjinka, ze série Prokletá láska, komentováno 14×, zobrazeno 2902×

Když se Edward s Bellou poznali, ani jeden z nich netušil, jakou jim osud připravil křivolakou cestu.

Láska je silný cit, možná nejsilnější ze všech, ale co se stane, když ji někdo prokleje? Stane se z lásky nenávist? Nebo si i přes všechny nástrahy láska udrží svou pravou tvář?

Pojďme spolu sledovat nelehkou cestu dvou milenců.

Prokletá láska

Prolog

Ulici osvětlovala jen záře pouličních lamp, všude kolem byl klid a ticho. Stále jsem se však nemohla zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. Otáčela jsem se, ale v noční tmě jsem nic neviděla.

Zrychlila jsem.

Znovu mnou projel ten nepříjemný záchvěv, tentokrát už mnohem silnější. Začínala jsem opravdu litovat toho, že jsem neposlechla Alice a nezůstala doma. Naštěstí byl dům jen o ulici dál.

Za sebou jsem uslyšela čvachtavý zvuk, ani jsem se neotočila a rozběhla se.

Srdce mi zběsile tlouklo v hrudi, snažilo se vyskočit ven. Slyšela jsem svůj zrychlený puls v uších a v hlavě mi nepříjemně tepalo. Jako bych právě uběhla několik kilometrů a ne jen pár metrů.

Nemohla jsem popadnout dech a ruce se mi klepaly. Rychle jsem za sebou zabouchla vchodové dveře a snažila se je zamknout. Roztřesenýma rukama to moc dobře nešlo. V břiše jsem cítila zase ten nepříjemný pocit beznaděje. Všechno ve mně se svíralo…

Z úst se mi vydral první vzlyk. Věděla jsem, že nemám čas, každou chvíli tu bude.

Konečně se mi povedlo zatáhnout poslední zámek na dveřích, ale ten nepříjemný pocit, předem prohraného boje, uvnitř mě stále zůstával.

Naštěstí Charlie nebyl doma, nic mu nehrozilo.

Ještě jednou jsem zatahala za kliku. Dveře s rámusem zařinčely, ale neotevřely se. Čekala jsem alespoň malý náznak úlevy, ale ta se vůbec nedostavila. Jak taky, jeho zamčené dveře nezastaví.

Rychle jsem se otočila ke schodům, chytla se zábradlí, protože svým roztřeseným nohám jsem nevěřila. Teď si víc než kdy jindy nesmím dovolit spadnout. Cítila jsem slabost a ruce se mi začaly nepříjemně potit.

S doprovodem dupotu a vrzání prken pod nohama jsem zapadla do svého pokoje. Rychle jsem očima zkontrolovala okno, bylo zavřené. Zámky na něm vypadaly neporušené, ale ani to mi nedokázalo dodat, byť jen sebemenší pocit bezpečí.

Celá vyděšená jsem se přimáčkla ke stěně pokoje. Štrachala jsem rukou v kapse a snažila se najít mobil. Kvůli roztřeseným prstům mi to nešlo. Pořád jsem špicovala uši, jestli neuslyším jakýkoliv šramot. Uvnitř jsem však věděla, že jeho tichý pohyb lehce unikne mému slabému sluchu.

Konečně se mi podařilo vydolovat mobil. Zmáčkla jsem dvojku a automaticky se začalo vytáčet číslo Alice. No tak, Alice, dělej! Nervózně jsem pokukovala po místnosti a za každým letmým stínem jsem viděla nebezpečí.

Zrovna, když se mi do ucha ozval první vytáčecí tón, se prudce rozrazily dveře. V tu chvíli to bylo jako reflex, jako když na vás namíří zbraní a vy odhodíte tu svou. Mobil s hlasitým bouchnutím dopadl na zem.

Bleskově stočil hlavu směrem ke mně. Jeho oči už postrádaly sebemenší lidskost. Nebylo v nich nic, jen chlad a opovržení. Sledoval mě, a zároveň jako by se díval skrze mě.

„Bello?!“ zachrčel z telefonu vyděšený hlas Alice, „snaž se být v klidu, nedělej žádné ukvapené pohyby!“ zakřičela a já slyšela pískot pneumatik, pak už bylo jen ticho. Naprosté ticho.

Udělal krok vpřed a já se zády snažila splynout se zdí. Moc možností jsem neměla. Křik by mi nepomohl a na útěk jsem mohla rovnou zapomenout.

Natočil hlavu ke straně, jako by se ve mně snažil vyčíst, jak se zachovám.

Udělal další, už o dost odhodlanější, krok blíž ke mně. Nemohla jsem jen tak čekat na smrt.

Už nás dělily poslední dva metry, když mi ruka reflexivně vystřelila vzhůru. Vyjeveně jsem sledovala svou dlaň mířící na něj. Pak jsem pohled stočila k němu. Už nepůsobil klidně. Zuby měl vyceněné a jeho oči podivně zářily. Byl rozhodnutý. Je to tady.

Můj konec.

„Ty to nechceš udělat!!!“ zakřičela jsem bez sebemenší naděje. V tu samou chvíli mi nohy vypověděly službu a já se poraženě svezla k zemi.

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  ambra (10.07.2010 10:25)

Mě klepne. Samozřejmě jsem zase přehlídla prolog, takže to čtu v opačném pořadí a je to na infarkt. Nicméně - tohle už jsem četla asi onde, jenže tentokrát taky dočtu!!! Jen budu asi brzo potřebovat a ne lavor se studenou vodou, jak jsem si myslela po první kapitole

13)  Ewik (10.07.2010 07:11)

Zajímavý začátek.

11)  dorianna (10.05.2010 21:24)

10)  Hanetka (10.05.2010 20:46)

No panečku, jsetli je ten návštěvník Edward, to teda...
Krucipísek, to je napínavé, škoda že to není delší.

7)  sakraprace (09.05.2010 07:08)

Hustýýý Ještěže jsem si to nechala na ráno, takový horor, vždyť bych nespala.
Už máš další díl, jsem napnutá jak kšandy?

6)  athia (09.05.2010 01:36)

ajjinka, toto musíš napísať, prekliatá láska...niet väčšej výzvy


poďme to sledovať!

5)  giselle (09.05.2010 00:13)

no páni, to je drama! pustila jsem si k tomu tu hudbu, moc hezky dokresluje atmosféru a ještě přidává napětí... jsem zvědavá, co bude dál, tak šup sem s první kapitolou!

4)  ambra (09.05.2010 00:04)

Ajji, TOHLE jsem si chtěla dát na dobrou noc, ale teď z toho pokoje ani nevylezu! Musím to "přerazit" něčím trochu míň dramatickým. Skvěle napsané, ale jestli ti dva jsou TI DVA, no tak to ještě bude rušno

3)  Karolka (09.05.2010 00:03)

Ty bláho! A tohle já čtu na noc... No bylo to skvělý Ajj... Pevně doufám, že první kapča už je napsaná...
Tleskám!

2)  Ree (08.05.2010 22:38)

Ha! Já ti hned říkala, že z toho bude dobrá povídka... Tak rychle přidej další!
A budeme skandovat: A a J a J a I a N a K a A AJJINKA!

1)  Evelyn (08.05.2010 20:28)

Wow, to bylo úžasné

1