20.06.2011 [21:15], KalamityJane, ze série Přiznej si to!, komentováno 12×, zobrazeno 2738×

16. kapitola je konečně tady. Dala mi zabrat, proto je taková divná. Přiznám se, že mi múza dosloužila...

V kapitole s názvem Pohoda se nic neděje, nastalo jim konečně klidné období.

16. Kapitola - Pohoda

Večer, když jsme se rozdělili do pokojů, jsem najednou nevěděla, co dělat. Nic jsem s sebou neměla. Mí upírští společníci někde sehnali oblečení a základní hygienické pomůcky, když jsem spala, ale neměla jsem nic na čtení, ani jinou zábavu.

„Já ti nestačím?“ vykoukla z koupelny Edwardova hlava.

„Tak mě zabav,“ usmála jsem se rozpačitě. Mísily se ve mně dvě bytosti. Jedna chtěla po Edwardovi vědět úplně všechno, co za poslední měsíce dělal, ta druhá na vážné rozhovory nechtěla ani pomyslet, a chtěla si užívat. Zahodit všechno za hlavu, chovat se jako by se nic nestalo. Jako bychom byli prostě jen na prodloužených prázdninách. Ale zároveň ta lehkomyslná polovina věděla, že to takhle nepůjde. Že nemůže předstírat, že se vůbec nic nestalo.

„Chyběla jsi mi,“ říkal Edward stojíc u mě.

Zvedla jsem hlavu a smutně se usmála. Nechtěně mi hlavou proletělo několik vzpomínek z doby, kdy byl pryč, a Edwardovi se ve tváři objevila bolestná grimasa.

„Moc mě to mrzí, Lás…“ zarazil se. Vytřeštěně na mě zíral.

„Promiň,“ omluvil se a nehodlal v hovoru pokračovat dál.

„Nemusíš se omlouvat. Asi bychom si měli vyjasnit pár věcí,“ povzdychla jsem si. Vážně jsem na vážné rozhovory neměla náladu, ale na druhé straně jsem to chtěla mít za sebou.

„Asi si ve Volteře mojí šifru pochopil, ale pro jistotu ti řeknu, co se dělo posledních několik měsíců,“ udělala jsem krátkou odmlku, během které jsem viděla Edwardovo přikývnutí, a pokračovala jsem, „Tenkrát, když jsem za tebou přišla naposledy, před tvým odjezdem do Denali, jsem ti chtěla něco říct, pamatuješ?“

Opět přikývl.

„Jistěže, moc mě mrzí, že jsem tě tenkrát nenechal domluvit. Mrzí mě to. Promiň.“

„Edwarde, já…“ hlas se mi zadrhl.

„Já…“ nešlo to.

„Chyběl si mi.“ Nedokázala jsem to říct. Nevím, jestli to tenkrát vyčetl v mé mysli nebo ne, každopádně se s tím smířil a nijak nedal najevo, že by tušil, že jsem chtěla říct něco jiného.

„Já vím, už tě nikdy neopustím, ano?“

Najednou jsem mu visela kolem krku a Edward mě hladil po zádech. Tiše jsem mu vzlykala do ramene a užívala si jeho blízkost. Najednou ze mě úplně všechno opadlo. Cítila jsem se v jeho náruči tak bezpečně, klidně. Ty ruce kolem mě zkrátka měly být. Patřily tam.

Zvedla jsem oči a střetla se s Edwardovým pronikavým pohledem. Najednou jsem pocítila nezkrotnou touhu po jeho dotecích a polibcích. V tu chvíli Edwardovy oči ztmavly a pozorovaly mne nevěřícně a tázavě. Jednu ruku jsem mu pomalu a opatrně přesunula do vlasů a vyčkávala. Srdce mi bušilo jako splašené a já toužila jen po jeho polibcích. Edward ke mně pomalu skláněl hlavu a nepřestával mě pronikavě pozorovat. Jestli hledal jakékoliv stopy zaváhání, tak je nenašel. Jak se přibližoval, moje srdce se snažilo vyhrát maraton a právě běželo cílovou rovinku. Naše nosy se zlehka dotýkaly a rty měl pouhých pár milimetrů od těch mých. Přivřela jsem oči a Edward spojil naše rty. Když mi začal docházet kyslík, Edward se nepatrně oddálil a jen jsme se dívali jeden druhému do očí. Už ve Volteře to nebyl ten starý Edward. Nejen chováním, ale i vzhledem. Byl neodolatelný. Světle hnědé vlasy s bronzovými odlesky měl lehce natužené a rozházené do všech stran, brýle nejspíš zahodil a jeho oči tak ještě víc vynikaly. Ostře řezané rysy byly díky novému účesu ještě výraznější a dávaly vyniknout jeho štíhlému obličeji. Látkové kalhoty vyměnil za rifle a k nim měl obyčejné černé triko s potiskem.

„V tom budeš spát?“ usmála jsem se rozpačitě a poukázala právě na rifle.

„Ale né. Alice nepovažovala za vhodné kupovat upírovi pyžamo…“ nechal větu vyznít do ztracena.

„Jasně. Přece nespíš…“

„Možná bych mohl udělat výjimku,“ usmál se nevinně.

A já zrudla, když mě napadlo, jak to asi myslel. Smál se mi. Ale oči mu zčernaly. Úsměv mu ztuhl na rtech. Znovu ke mně sklonil hlavu a začali jsme se líbat. Mnohem dravěji, naléhavěji a živočišněji. Jediné, co nás oba v tu chvíli naplňovalo, byla touha. Touha po dotecích… Touha po lásce.

Aniž by rozpojil naše rty, vzal mě Edward do náruče a přemístil nás na postel. Přerývaně jsem dýchala a užívala si to vzrušení. V břiše se mi třepotalo několik set motýlků při každém jeho polibku a doteku jeho ledově chladných rukou. Ležela jsem na zádech a Edward vedle mě, jednu nohu vklíněnou mezi mýma nohama. Rukou mi přejížděl po tváři, krku i ramenech a mě zaplavovala vlna vzrušení.

Hladili jsme se, líbali jsme se, ale nic víc jsme si ani jeden nedovolili.

„Belli, moc mi na tobě záleží, mám tě moc rád,“ díval se mi přímo do očí a prstem mi přejížděl po spánku.

„Já vím, taky tě mám ráda. A ta doba bez tebe… byla nesnesitelná. Už tě nechci nikdy ztratit.“ Venku už byla dávno tma, a tak byl náš rozhovor velice intimní. Šeptali jsme, nechtěli jsme narušit tu příjemnou důvěrnou atmosféru.

„Už s tebou budu navždy, dokud mě budeš chtít,“ políbil mě na nos a já se k němu ještě víc přitiskla. Potřebovala jsem ho u sebe, cítit jeho blízkost a doteky, být v bezpečí a klidu. Ani nevím jak, ale hodně rychle jsem usnula Edwardovi v náručí.

Ráno jsem se probudila zabalená v dece a přitisknutá zády na Edwarda. Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem a co tam dělám.

„Krásné dobré evropské ráno,“ popřál mi.

„Ahoj,“ mžourala jsem na něj rozespale.

Když jsem vylezla ze sprchy, překvapila mě vůně linoucí se z pokoje.

„Donesl jsem ti snídani.“

„Snídani?! Tomu říkáš snídaně? To je jídlo na týden pro pět lidí!“ smála jsem se.

„Nevěděl jsem, na co máš chuť,“ hájil se na oko uraženě.

Z té obrovské hromady jídla jsem si vybrala smažená vajíčka se slaninou a pak jsem si dala ještě koláček.

Po snídani k nám vtrhla Alice s nadšeným úsměvem, v patách jí byl Jasper, který protočil oči a Edward se zasmál. Na můj tázavý pohled jen zavrtěl hlavou.

V plánu byla zřícenina hradu. Říkala jsem si, co je asi tak na zřícenině zajímavého, ale pak jsem usela uznat, že je toho spousta. Tohle se ve Washingtonu nepěstuje… Ještě jsme navštívili jeden zámek, který byl ještě mnohem zajímavější než ten hrad. Uvnitř byly vystaveny všemožné exponáty, takže celý zámek jakoby ožíval, dýchal atmosférou doby. Neuměla jsem si představit, jak se v takové době žilo. I výklad byl velice poutavý a zajímavý, teda dokud Jasper potichu neprohodil, že taky žil v té době a nic úžasného na tom nevidí. Průvodkyně, která ho zaslechla, po něm pak celou prohlídku házela naštvané pohledy a při každém průchodu z jedné místnosti po druhé si nezapomněla broukat něco o potrhlých puberťácích a blbých fórech.

Zrovna jsme poslouchali výklad v loveckém salónku, když mě Edward, stojící vedle mě, najednou pohladil po ruce. Překvapeně jsem se na něj podívala, on se usmál a chytil mě za ruku. Úsměv jsem mu oplatila a moje srdce jásalo. Celý zbytek prohlídky už mou ruku nepustil a občas mě pohladil palcem po ruce. Byla jsem dokonale šťastná a doufala, že mi to tak vydrží navždycky.

Zbytek týdne panovala skvělá nálada, s Edwardem se z nás stal oficiálně pár, Alice se pořád smála, Jasper byl šťastný, když jeho okolí bylo šťastné a všichni jsme si společně užívali, bavili se a poznávali okolí Beskyd.

Každý večer jsme si s Edwardem povídali, vyprávěl mi o téhle mrňavé zemi, i o celé Evropě. Nejraději jsem měla jeho vyprávění o historii. Byly to krásné příběhy a mně se u nich v Edwardově objetí vždy krásně usínalo.

Konec ale přišel až moc brzo, týden, i když necelý, utekl jako voda a nás čekal návrat domů. Letěli jsme z Vídně a já celý let přemýšlela, co řeknu Charliemu, kterému jsem celý týden poctivě tvrdila, jak je Itálie úžasná, co Jacob, jak doženu školu a najednou mi ten výlet nepřipadal zas až tak fajn. Pak jsem se ale musela vždycky okřiknout, že kdybych nejela, nemusela bych se s Edwardem v blízké době setkat, pokud někdy… Edward mě utěšoval, že to spolu všechno zvládneme a já se nechala upokojit jeho hlasem i hlazením. Dokonce jsem i usnula a probudila se zhruba hodinku před přistáním.

„Hele, tati, vlastně jsem byla v Itálii jen záchranit Edwarda ze spárů upířích vládců. Zapomněla jsem ti říct, že Edward a celá jeho famílie jsou upíři. No a pak jsem strávila zbytek týdne s Edwardem v jedné posteli a teď jsme spolu.“ Tak to by asi nerozchodil. I když nevím, co by pro něj bylo horší – upíři nebo to, že jeho dcera sdílí postel se stoletým dědulou…

„A ty se nesměj!“ okřikla jsem Edwarda a šťouchla ho do žeber.

Kolem nás procházela letuška s pokyny pro přistání a na můj vkus věnovala Edwardovy až moc péče. Na takové rádoby svůdné pohledy věnované Edwardovy jsem rozhodně nebyla zvyklá, i když pár slečen to už zkoušelo v Česku, ale vždycky jsem si říkala, že si to namlouvám. Ale teď jsem si konečně musela přiznat, že se Edward nelíbí jen mně, ale že je zatraceně sexy pro celé dámské osazenstvo letadla. A to přiznání se mi vůbec nelíbilo. A Edward se mi znovu smál.

„Ty žárlíš!“ mínil se smíchy dorvat.

„Já? NE! Proč taky?“ ale myšlenky mě prozradily. K sakru.

„Lásko, nemusíš žárlit. Já o jejich vzdychání nestojím. Přece víš, proč jsem změnil image…“

„No jo, vím.“ Jasně, že vím. A stejně žárlím. A to naštěstí neslyším jejich myšlenky. To bych je všechny pozabíjela…

Jak se blížilo přistání, byla jsem čím dál víc nervóznější. Přistání proběhlo stejně hladce jako celý let a na letišti nás čekala celá Cullenovic rodinka. Všichni jsme se přivítali, Esmé mi děkovala, že jsem zachránila Edwarda a všichni se omlouvali Alice, že jí nevěřili. Konečně jsem si připadala úplná a doma. V autě jsem jela s Edwardem, Carlislem a Esmé a celou cestu jsme jim povídali naše zážitky z Evropy.  Nervozita ze mě na chvíli opadla, ale jak se blížil střet s Charliem, rychle se vracela… Charlie sice nevěděl s jistotou, že jsem do té letargie upadla kvůli Edwardovi, ale slepý taky nebyl a leccos si jistě dal do souvislosti.  Každopádně si Edward umínil, že nebudeme na nic čekat a Charlieho postavíme před hotovou věc. Vymysleli jsme historku o tom, jak jsme se náhodou potkali a bla, bla, bla… Pravděpodobnost, že na to skočí, byla mizerná, ale nic lepšího jsme neměli.

U Cullenů si Edward jen vyhodil věci, převlékl se, vzal své auto a jeli jsme k nám domů. Žaludek jsem měla stažený nervozitou i hladem. Dojeli jsme za Charliem na stanici.

Tak. Nádech a výdech. Nádech… a Edward už mi otvíral dveře. Výdech. Vystoupila jsem a vydala se ke dveřím. Otevřela jsem dveře a s Edwardem v patách jsem zamířila rázným krokem směrem k Charlieho kanceláři.

Zaťukala jsem a po tichém „Dále,“ jsem do dveří strčila hlavu. Jak mě Charlie uviděl, vyskočil a hned mě začal objímat. Pak si všiml Edwarda.

„Ach, Edwarde?“ pronesl to s otázkou, jakoby ho nemohl poznat. Nedivila jsem se. „Ty už jsi zpátky?“

„Vlastně ano. Stáž jsem zakončil ve Slovinsku, a když jsem se náhodou dozvěděl, že je v Itálii sestra s Bellou, rozhodl jsem se počkat na zpáteční cestu na ně. Dva dny jsem si s nimi procházel památky a pak jsme společně letěli.“ To byla oficiální zpráva pro okolí, které si samozřejmě všimlo, že Edward zmizel. Carlisle nahlásil, že Edward získal stipendium na základě projektu ještě z minulé střední školy na stáž o evropské kultuře.

„Že se Bella ani nezmínila…“ Charlie se tvářil skepticky, ale nic neříkal. To mě překvapilo, ale nestěžovala jsem si. Střídavě jsme mu s Edwardem vyprávěli své zážitky, teda hlavně Edward mluvil, protože já toho o Itálii zas až tak moc nevěděla, ale to, co mi vykládal Edward, jsem dokázala celkem obstojně replikovat. Zatím jsme čekali na vhodnou příležitost, kdy mu řekneme, že jsme se za těch pár dní sblížili trochu víc, ale zatím nenastal ten správný okamžik. Pořád jsem měla na mysli, jak by Charlie vyšiloval, kdyby zjistil, že byl Edward se mnou na pokoji a raději jsem ho nechávala v nevědomosti.

Nakonec jsme s Charliem zůstali až do konce jeho směny a Charlie pak pozval mě i Edwarda na večeři do nedaleké restaurace. Edward přijal a já se mu v duchu smála, takže mě při nejbližší příležitosti, což bylo cestou do auta, šťouchnul do žeber.

Při vystupování z auta mě Edward chytil za ruku a neměl v úmyslu jí pustit. Charlie zvedl obočí, ale nijak to nekomentoval. Až když jsme si objednali, tak začal…

„Takže… Vy dva teď…“

„Jo, chodíme spolu.“ Utnula jsem ho dřív, než to začalo být trapné.

„Jasně… Chápu. Evropa, historie, romantika… No hlavně nezapomínejte na školu.“

Tím bylo téma já a Edward vyčerpané a zbytek večera jsme se všichni příjemně bavili. Nejvíc jsem se bavila nad Edwardovým jídlem. Ale pak se ve mně probudil soucit, a tak, když si Charlie odskočil, jsem mu skoro půl porce snědla. A byla jsem úplně plná, takže svou porci jsem nechala skoro nedotčenou.

Charlie zaplatil za nás všechny, i když se Edward vehementně bránil a pak už jsme jeli domů. Já s Charliem a Edward k sobě domů. Měli s rodinou naplánovaný lov. Doma jsem si vybalila a dopřála si hodně horkou a hodně dlouhou koupel. Byla jsem ráda, že je pátek, a že mám celý víkend před nástupem do školy. To jsem ještě netušila, že celý víkend strávím učením.

Edward, když zjistil, jak jsem začala flákat školu, byl rozzlobený a umínil si, že to za jeden(!) víkend všechno doženeme. Přijel v sobotu hned ráno a v podstatě mě nechal vydechnout až v neděli v devět večer, protože jsem musela ještě sepsat mámě obsáhlý e-mail týkající se mého evropského pobytu. Dopadlo to tak, že Edward psal na „pédéáčku“ e-mail a já ležela polomrtvá s hlavou v jeho klíně. Edward, stejně jako v sobotu, odešel dveřmi a vrátil se oknem a zůstal se mnou celou noc.

V pondělí mě Edward vyzvedl svým úžasným Volvem, které jsem si prostě zamilovala. A nechal mě řídit. Byla jsem štěstím bez sebe.

„Ty, hele… co tvůj vzhled, šprte?“ dělala jsem si z něj legraci.

„Když mám vedle sebe tak krásnou dívku, je mi jedno, co si ostatní myslí. Nevnímám to,“ řekl a ještě si rukou prohrábl vlasy, takže mu teď vážně trčely do všech stran.

„Sluší ti to,“ prohodila jsem a pak už si jen užívala jízdu tímhle úžasným autíčkem.

U školy jsem na své poměry velice ladně zaparkovala, i když Edward to ocenil spíš zděšeným pohledem. Vystoupili jsme a přesně, jak jsem čekala, se na nás otočilo asi tak devadesát procent osazenstva parkoviště. Celé parkoviště se na tři vteřiny ponořilo do absolutního ticha a vzápětí všichni jako na povel začali štěbetat. Protočila jsem oči a Edward se zasmál. Zase věděl víc než já. Tehdy mě ještě nenapadlo, že nevyvádí kvůli tomu, že jsem přijela po týdnu a Edward po několika měsících, ale kvůli jeho vzhledu! Trkla mě až Jessica, která se k nám odvážně přihnala.

„Izzy! Konečně jsi doma! Jak bylo?“ křičela na celé parkoviště. Pak ztišila a špitla ke mně: „Kdo je to? Představíš nás? Vy spolu chodíte?“

Vytřeštila jsem oči, nechápala jsem, koho jí mám představovat. Otočila jsem se na Edwarda a pak mi to došlo.

„Eh… Jo, jasně… Jess, dovol, abych ti představila svého přítele Edwarda Cullena.“

Pak už jsem si jen užívala, jak Edward napřáhl s pobaveným úšklebkem ruku směrem k Jessice, která stála s otevřenou pusou, a nebyl schopná potřást mu rukou. Pak jen zalapala po dechu, zrudla, otočila se na podpatcích a zmizela.

Začala jsem se smát a Edward se mnou. Zbytek dne proběhl úplně normálně, ve většině předmětů jsem se díky Edwardově rychlokurzu učení celkem orientovala. Na obědě byla sranda. Seděli jsme u stolu s Cullenovými a Emmett mě pořád zrazoval od jídla. Snažil se mi dopodrobna popisovat, co všechno asi tak obsahuje ta omáčka. Pak jsem mu řekla, že mi Edward určitě pomůže opít všechny medvědy ve státech a byl pokoj.

Během oběda jsem si všimla něčeho zvláštního. U stolu seděl Eric, Mike a Jess. Eric se pořád díval někam před sebe. Pak jsem uviděla, kam se koukal. Pozoroval Angelu Weberovou.

„Líbí se mu,“ špitl ke mně Edward, „ale bojí se jí oslovit.“

„Ale proč? Jsem si téměř jistá, že Angele se taky líbí…“ nechápala jsem. Edward jen pokrčil rameny.

„Jak dlouho už?“

„Už tak rok a půl…“

„Cože? Jakto, že jsem si toho nevšimla?“ třeštila jsem zase oči.

„Asi jsi měla jinačí starosti…“ pokrčil zas rameny a já se zastyděla při představě, že jsem s Ericem trávila tolik času, a přesto jsem si nedokázala všimnout, že ho něco trápí.

Po škole jsem na Erica čekala u jeho auta. Když přišel, překvapeně se na mě podíval.

„Ahoj…“ pronesl rozpačitě.

„Ahoj, Ericu. Nebudu chodit kolem horké kaše a předstírat něco, co není pravda. Poslední dobou jsme neměli moc společnou řeč a vím, že je to jen a jen moje vina, ale nejsem slepá a pořád jsi můj kamarád a já tě mám ráda. Nemohla jsem si nevšimnout, jak koukáš na Angelu. Proč za ní nejdeš?“

Povzdechl si.

„Bello, to není tvoje vina. Jako přátelé jsme selhali, nechali jsme tě napospas tvým problémům a nesnažili se ti pomoct. Moc mě to mrzí. A za Angelou nemůžu jen tak přijít…“

„Proč bys nemohl? Ericu, ona na to čeká, věř mi.“

„Já ti nevím…“

„Jen ji někam pozvi, uvidíš, že to bude fajn. Jednou by sis vyčítal, že si nic nezkusil. Když tě odmítne, tak aspoň budeš vědět, na čem jsi,“ mrkla jsem na něj.

„Asi… Asi máš pravdu. Díky,“ řekl upřímně.

Jen jsem se na něj usmála.

„A pak mi dej vědět, jak to dopadlo!“ houkla jsem na něj ještě přes rameno a už jsem byla u Edwardova Mazlíka, jak jsem ho tajně překřtila.

Zevnitř, kde už seděl Edward, se ozvalo zavrčení.

No jo Lásko. Nebuď takový sobec. Miluju Vás oba! poslala jsem mu v myšlenkách a bavila se jeho reakcí.

Příští měsíce byly nejšťastnější v mém životě. Dokonce mě začala bavit i škola… Většinu času jsem trávila s Edwardem, občas jsme si vyšli já s Edwardem, Rose s Emmettem, Alice s Jasperem a připojili se k nám i Eric s Angelou, z čehož jsem měla ohromnou radost.

Byly to krásné chvíle, krásné dny, úžasné měsíce. Ani jsem se nenadála a byly tu Vánoce…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Lampas (17.07.2011 19:35)

10)  mima19974 (21.06.2011 20:05)

Woooow! Nádherné!!! Rýchlo ďalší!!

8)  Twilly (21.06.2011 08:22)

Komornější oddechovečka... něco co jsem potřebovala jako sůl, žádný našponovaný nrvy... dĚkuju

5)  Petik (21.06.2011 01:14)

Nad tou kapitolou jsem se málem rozpustila, ještě, že mě nikdo nevidí, jak moc mám debilní úsměv na tváři

4)  Abera (21.06.2011 00:21)

Krásný

2)  semiska (20.06.2011 22:27)

Nádherný, tvoji povídku mám moc ráda. Taková celkem pohodová a relaxační pro mě. Doufám, že tě Múza neopustila na dlouho,ptž se těším na další kapitolku.

1)  leelee (20.06.2011 21:58)

1