12.06.2010 [17:45], Amisha, Povídky na pokračování, komentováno 3×, zobrazeno 2324×

Návrat domů...

Hlavní z těch osob se na ně podíval se směsicí pocitů. Nevěděl, co si o vegetariánských upírech myslet, ale měl je raději než ty, kteří se živí lidskou krví, samozřejmě. Po tom, kdy předvedla Meredith výstup před radou a vyváděla, že je nesmí zabít, na ni většina začala hledět jako na blázna. Později jim to nepřišlo zase jako tak úplně špatný nápad. Nakonec se tedy rozhodli, že je nechají jít. Vlastně ani nevěděli, proč je tu drží...

Když vešli do sálu, kde byli Cullenovi obvyklým způsobem zneškodněni u stěny, přišlo jim to skoro až trapné, že s nimi takto zacházejí. Viděli ty jejich vyděšené výrazy a rozhodli se to neprodlužovat.

Vůdce prudce máchl rukou, jeskyni zahltilo modré světlo a vězni byli volní. Nechápavě tam stáli a měřili si je nedůvěřivými pohledy, přikrčené pozice a vyceněné zuby toho byly součástí. První se vzpamatoval Carlisle. Narovnal se a po něm po chvilkách i ostatní nesměle napodobili jeho uvolnění. Nejstarší z rady přistoupil ke Carlisleovi a napřáhl k němu ruku.

„No, nedívej se, jako bys mi jí chtěl ukousnout. Dohodli jsme se, že budete volní. Na rozdíl od ostatních svého druhu nejste hrozbou pro lidi,“ pronesl klidně.

„Ale vždyť nás Meredith chtěla popravit, bez soudu.“ žaloval raněným hlasem. Pořád mu nedocházelo, že už jsou mimo ohrožení života.

„Meredith se spletla, jednala z pomatení mysli, za to se vám upřímně omlouvám,“ dořekl a dvakrát tleskl. Jeskyni zalilo světlo. A teplo. Najednou už nebyli v jeskyni, ale stáli někde uprostřed lesa.

„Jsme asi 200 mil od Forks, myslím, že trefíte domů sami.“

Carlisle chtěl něco říct, ale než otevřel pusu byli pryč.

„Co to bylo?“
„To bylo opravdu divné!“
„Já to nechápu…,“ křičeli jeden přes druhého. Nakonec se rozhodli zmizet domů, přece jenom - co kdyby. Když dorazili domů, v první řadě se rozprchli do svých pokojů ujistit se, že mají všichni všechno. Kontroly byly opravdu důkladné, dokonce provázené zvukovým lomozem. Trháním škrábáním a moment, byla tohle komoda? Tedy házením nábytku z oken.


O týden později:


„Myslím, že byste už zase měli vyrazit do školy. Omluvil jsem vás, že nám nečekaně zemřel rodinný příslušník a my museli zajistit vše potřebné. Naštěstí se nikdo nepídil po tom, kdo to byl. Myslím, že to raději ani nechtěli vědět, kdo by mohl zemřít nesmrtelným,“ řekl Carlisle a potutelně se usmíval. Byl opravdu rád jak to dopadlo. Bylo na čase vrátit se k normálnímu životu. I když on se nenechal uchlácholit, za tím muselo být něco víc.

Hledal ve všech svých knihách, aby našel důvod toho podivného chování. Nikomu to ale neřekl. Nechal je, ať jsou šťastní.


Druhý den ráno:


„Emmette, jestli okamžitě nevrátíš mojí ženě její batoh tak tě přerazím,“ vyhrožoval Edward.

„Já jí ho chci nést,“ odporoval Emmett. Myslel si, že nikdo neviděl, jak s ním na chvilku, děsně nenápadně zmizel. Bella už toho měla plné zuby, došla až k němu a natáhla ruku po svém batohu.

„Naval!“ zavrčela. V myšlence ukázala Edwardovi, co Emmettovi provede a ten uklidněn šel připravit auto.

„Nebo co?“ šklebil se Emm. Bella nepřemýšlela dlouho a než se nadál, stála v obývacím pokoji a nehtem se blížila k plazmové televizi. Emmett na ni vykulil oči a zvažoval svoje možnosti. Věděl, že ta zákeřná potvora je toho schopná, navíc by to znamenalo nákup s Alicí, brr.

„Na, vezmi si to, ale abys věděla nehraješ vůbec fér,“ postěžoval si.

Bella si od něj s úsměvem vzala, co jí patřilo a chtěla jít k Edwardovi do auta, když její pohled upoutalo cosi v batohu. Co to? Ještě že už nemá krev, byla by teď úplně rudá vzteky. On jí tam dal balíček tampónů! Emmett už se bezmocně svíjel smíchy na zemi, vycházelo z něj jenom chroptění. Bella byla tak vzteklá, že i kdyby měl čas se bránit, jako že ho rozhodně neměl, vůbec by mu to nepomohlo. Narvala mu do skoro každého volného otvoru na těle jeden tampon. Teď už Emmett kvílel úplně z jiného důvodu. Bella se po něm ani neohlédla a odkráčela do teď již nastartovaného auta.

Edward se smykem rozjel, zbyl tu po nich jenom zvířený prach. Před domem zůstala jenom Rose a Emmett. On na ni upíral svoje očička v prosbě o pomoc a ona ho s klidem překročila, nastartovala BMW a byla pryč...

Ve škole na ně hledělo několiko zvědavých očí a jedny s barevnými kontaktními čočkami. Darren. Ach jo, povzdechla si Bella, těšila se že už tu třeba nebude. Takhle bude Edward zase vyvádět. Raději mu pevněji stiskla ruku. Otočil se na ni a majetnicky ji políbil. Co to zase? Myslela si Bella, ale pak spatřila Darrena, jak si to vykračuje k nim.

„Nazdárek, žlutoočko, ahoj krásná paní,“ pozdravil je. Edward se napnul a tichounce vrčel, i když bylo vidět, jaké mu to dělalo problémy. Bella ho něžně hladila po zádech a snažila se mu v myšlenkách vysvětlit, že ať si myslí cokoliv, tak pro ni to nic neznamená a že už si za ty roky mohl SAKRA zvyknout.

Edward prudce vydechl a otočil se na ni.

„Dobře, miláčku, jdeme, nebo přijdeme pozdě.“

Vzal Bellu za ruku a šli ke škole.

Dopoledne probíhalo normálně, když se nepočítá příjezd rozzuřeného Emmetta. Vibroval jako vlkodlak a dorazila ho Bella.

„Emmettíčku, není tohle na čištění uší velké?“ s čímž mu vytáhla poslední tampon z ucha.

„Uááááááááááá!“

„Grrrrr,“ zuřivě se před ní nahrbil připraven ji roztrhat, aby měl Edward co dělat za dlouhých večerů. Malinkatý kousíčky, jeden jako druhý...

Mezi ním a Bellou se objevil Edward, který slyšel jeho myšlenky a na dlouhé večery měl mnohem lepší plány.

„Emmette, na to zapomeň! No na tohle taky!“ reagoval na jeho myšlenky. Když viděli, že to nepomáhá, stoupl si vedle Edwarda Jasper.

„Hele, klidni, brácho, my ty tvoje vtípky taky vždycky nějak vydýcháme a tady Belle se to prostě už nelíbilo,“ pronesl takřka hypnotickým hlasem a posílal na něj jednu klidovou vlnu za druhou. Emmett se po chvilce uvolnil, zašklebil se na Bellu.

„Jedna nula pro tebe, ale já se nevzdám,“ s tím odešel do své třidy. Bella uvolněně vydechla a vděčně se podívala na svého muže a Jaspera.

„Díky, kluci.“

Zbytek vyučování do oběda proběhl hladce. Když přišli do jídelny, u automatu na krev stál Darren a pochechtával se.

„No, to je husté, já chci taky. Ovšem mně by stačilo, kdybych si směl slupnout někoho ze studentů,“ na to se ozvalo pár vyjeknutí a šest ostrých zavrčení.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Linfe (10.10.2010 17:21)

Wow Darren perlí Za poslední odstavec má u mě malinkatej bodík.

2)  sakraprace (12.06.2010 22:09)

Amisho, naprosto skvělé. I když jsem tamponovou scénu již četla, stejně jsem se smála jak maniak. Jsem ráda, že to tak skvěle dopadlo, ale zajímalo by mě, co Carlisle objevil. Ale Darren mě kapku irituje. Kdo to je?
Strašně se těším na další díl.

1)  sfinga (12.06.2010 18:24)

Amisho, miláčku, to je skvělý. A ta scéna s tampóny. Chudák Emmett, co nám udělal, že se do něj všechny strefujeme? Já se sanitkou a houkačkou, teď ty... chudáček malej.

1