20.01.2011 [08:15], Gassie, ze série Poslední Cullenová, komentováno 24×, zobrazeno 5113×

Pomalu se blížíme do finále.

Koho nechala Volterra unést?

Podlehla Bella Arovi? Co po ní chce Marcus?

Příjemné počtení přejí Carlie a Gassie.

Volterra, 2008

Bella byla v podivném stavu nevědomí. To jak se její mysl přepnula na nouzový režim v pudu sebezáchovy. Aby docela nepřišla o rozum z trýznivé žízně, pustil její mozek autopilota. Od kamenného postoje plynule přecházela do strnulé chůze po cele. Mechanicky, automaticky, bez života.

Ale ani upíří organismus nemohl dlouho pracovat naprázdno. Ve své nové existenci poprvé zažila to, co v lidském životě bylo něčím, co dělalo Bellu Swanovou Bellou, klopýtla. Sesunula se po zdi na zem a apaticky hleděla do dlážděné podlahy, do které snad nehty předchozího obyvatele vyryly ďábelské vzory.

Zavřela oči. Vzdala to. Neměla pro co dál bojovat. Poslední naději jí vzal Aro dnes ráno. Nebylo to v tom, jak ji oslovoval… nazýval ji poslední z Cullenů. Bylo to tím, co jí ukázal. A prostředkem, který k „promítání“ zvolil.

--------

Když viděla, koho Arovi posluhovači vedou, překvapeně zamrkala. Chloe jako by upírstvím dospěla, její rysy získaly na ženskosti, ale když se rozhlédla po Bellině cele, její pohled vzbuzoval respekt a u všeho živého i mráz na zádech.

Střetla se s Belliným pohledem, ale okamžitě provinile uhnula.

Aro se zachichotal: „Drahoušku Bello, už nemá cenu vzdorovat! K čemu to bylo Edwardovi, k čemu rozkošné Alice a tomu jejímu vojákovi. Ach, marnosti. Nepřidali se k nám,“ dramaticky se odmlčel a pokýval rádoby soucitně hlavou, jako by si svůj výstup nacvičil před zrcadlem, „zvolili takříkajíc druhý břeh.“

Tvář se mu roztáhla do širokého úsměvu, když Bella zakřičela: „Nevěřím ti!“

Upír pokrčil rameny: „Tušil jsem to, věčně nedůvěřivá, má Bellissima! Pořídil jsem ti proto záznam té politováníhodné… nehody.“

Aro chytil jednou rukou Chloe a přistrčil ji k Belle, které nakázal: „Doporučuji sejmout štít, pokud nechceš přijít o všechny ty strhující detaily.“

Bella polkla, neschopna slova.

Chloe střelila pohledem k Arovi, který nepouštěl její ruku, aby si pohlídal její myšlenky, a potom už Belle ukázala svůj probuzený talent. A Bella nechala štít sklouznout. Překvapeně vykulila oči. Vysílání vzpomínek? To bylo to, co Chloe s upírstvím získala? Nessiin talent s možností přenosu na dálku?

Nebránila se obrazům, které jí vyvstanuly v mysli…Tušila to, už potřebovala jen děsivou jistotu, že je to tak. Je poslední Cullenová… poslední z Cullenů.

--------

Když odešli, strávila poslední den ve svém nebytí.

A pak prostě otočila vypínačem do polohy off. Svět se ponořil do temnoty.

Znovu cítila tu vůni… nedokázala ji však zařadit ke konkrétní osobě… K ústům jí někdo přiložil kalíšek důvěrně známé tekutiny. Když její vyprahlé rty pochopily, o jaký nápoj se jedná, pokusila se o poslední vzdor a zavrtěla hlavou ve snaze uhnout z dosahu kelímku.

„Je jelení, můžeš pít, musíš, sestřičko,“ pronikl k jejím uším smutný hlas a Bellu pohladil závan ještě známější upíří vůně.

A jiný hlas se bázlivě připojil: „A navíc se tu přemnožili, tak…“

Hlas, jenž patřil k té ruce, co svírala pro Bellu ironií osudu nyní více než kdy jindy životadárnou tekutinu, přešel v naléhavý šepot: „Věř jen svému srdci!“

A pak zmizely, hlasy se rozplynuly, stejně jako ty vůně, jako by to byl jen pouhý přízrak, jen mlha nad forkskými lesy, kam se Bellina mysl zatoulala, aby ulevila své majitelce.

Druhé probuzení, kterého se Belle té noci dostalo, už nebylo tak šetrné, v bezcitném svěráku ji jako hadrovou panenku zvedly ruce bezejmenného gardisty: „Vstávej, vegetariánko, pan Marcus si tě žádá! A trochu se uprav, pán nemá rád ženy, co na sebe nedbají.“

Otřásla se v představě, co po ní jeden z vládců Volterry může chtít, ale zvedla hrdě hlavu, vytrhla svou paži z gardistovy ruky a důstojně kráčela dlouhou točitou chodbou do trůnního sálu.

Gardista ji postrčil do místnosti a zabouchl dveře, udělala ještě jeden krok a zmateně se rozhlédla.

Ze stínu vystoupil Marcus a upřeně se na ni zahleděl. Po jeho boku stála Tanya a Felix.

„Neboj se, Bello,“ natáhl k ní vládce svou paži.

Přistoupil k ní a pokusil se ji pohladit po paži. Ucukla a zavrávorala dozadu. „Mám pro tebe nabídku.“

Cordova, 2014

Kapitán se díval na dvě spící těla. Mohl za to on. On je nechal uspat, aby je mohl předat do rukou ženy, se kterou mluvil zatím jen po telefonu. Teprve teď se začínal zamýšlet nad důsledky. Co když jim nepomáhá, ale ubližuje? Vždyť o té ženě nic nevěděl. Snad jen jméno. Tara. A i to mohlo být smyšlené.

Pěstí udeřil do starého dřevěného stolu. Zlobil se na sebe, že se k tomu nechal přemluvit. Proč? Kvůli pár tisícovkám? Uklidňoval se tím, že ta žena v telefonu zněla opravdu zoufale. Její sestra prý s tím indiánem utekla a nemohou je najít. Navíc je oba tak dokonale popsala. Včetně dívčiny zvláštní barvy vlasů.

Podíval se na tu holku. Vypadala tak na šestnáct, možná sedmnáct. Jemné rysy. Neskutečně pohledná. Na první pohled křehotinka. Květinka, o kterou se musí všichni starat, aby neuvadla. Ten obrovský chlap se k ní vůbec nehodil. Nebo naopak hodil až moc. Takové typy holek si většinou vybírají svalovce. Navíc se k ní choval moc hezky. Rozhodně nevypadal jako agresívní násilník, jak mu tvrdila Tara. Spíš to vypadalo, že se ji snaží před něčím ochránit. Pořád se díval kolem sebe, jako kdyby čekal, že je někdo sleduje.

Co když jen někomu skočil na lep? Ani zprávu od policie mu nedala. Pokud někdo postrádá dítě, tak snad jde na policii. Znovu položil ruku na kormidlo. Měl poslední šanci loď otočit. Světla přístavu už byla na dohled. Očima sklouzl k nadité obálce. Potřeboval peníze. Vzdychl si. Snad mu to odpustí.

--------

Tanya byla nadšená. Pozorovala kotvící loď a cítila příjemné vzrušení. Dostihli je. Po sedmi letech se jim to konečně podařilo.

Po můstku k nim přišel nervózní muž. „Dobrý večer,“ zašeptal a natáhl k ní ruku. Srdce mu tlouklo jako o závod a celý obličej měl zalitý potem. Přestože teplota nebyla vysoká.

„Dobrý večer,“ odpověděla Tanya a dala si záležet na tom, aby vypadala naprosto neodolatelně a zároveň jako zdrcená sestra. „Jsem Tara.“

Kapitán kývl. „Vaše sestra a její přítel jsou v mé kajutě, ale ten mladík je tolik velký. Nevím, jak se vám ho povede transportovat.“

„O to se už nemusíte starat. Tady máte druhou část peněz.“ Podala mu stejně bílou obálku, jakou před chvílí pozoroval na svém stole. „Děkuji za spolupráci.“ Rukou mávla na Felixe a Demetriho, aby došli na loď. Ona sama se vrátila do auta. Vytáhla mobilní telefon.

„Tady Tanya,“ začala, když na druhé straně hovor někdo přijal. „Hlásím úspěch. Máme je oba. Míříme na letiště. Nečekám problémy, spí.“

Forks, 2014

I když byli tři, neměli proti dvěma upírům žádnou šanci. Esmé nebyla bojovnice. Sam se nestihl proměnit. Ani se nestačili vzpamatovat a bylo po všem. Gardisté je drželi v šachu.

„Smečka vás ucítí a přijde!“ vyhrožoval Sam a pral se s pouty na rukou. Jako člověk neměl takovou sílu a proměnit se bál. Neublížil by jim, ale měl strach, aby ho za to nechtěli zabít.

Na dívčině obličeji se objevil úsměv: „Pochybuji. Nadechni se a sám poznáš, že nás necítíš.“

Carlisle pokýval hlavou: „Další štít. Proč jste o sobě ale dali vědět předem. Nemuseli jsme vědět, že tu jste.“

„Neradi chodíme neohlášení,“ rozesmál se upír a od své partnerky schytal jen herdu do zad. Prozrazoval informace, které nikdo vědět nemusel.

Esmé seděla zhrouceně na zemi. Kdyby mohla plakat, dávno by se jí po tvářích koulely slzy: „Co po nás chcete?“

„Bereme vás do Volterry,“ odpověděla upírka. „Naši vládci si s vámi přejí mluvit.“

„Dobrovolně nepůjdeme!“ zvýšil Sam hlas. Ve vzteku sebou škubal a trhal a vše bylo marné. Když konečně provazy na jeho zápěstích začaly povolovat, přistoupila k němu upírka a píchla mu do krku injekci. Bezvědomý indián se zhroutil na podlahu.

„Ne!“ vykřikla Esmé a hledala útočiště v náruči svého manžela.

„Spí,“ zašeptal jí do ucha. „Jen ho uspala. Nás ale uspat nemůžeš,“ upozornil upírku.

Nevyvedl ji z rovnováhy. „Ale mohu vás roztrhat. Přestože vás to nezabije, není to příjemná záležitost. Tak záleží jen na vás, jestli půjdete po dobrém nebo po zlém.“

Carlisle s Esmé si vyměnili zoufalý pohled. Chytili se za ruce a společně následovali gardisty. Sledovali upírku, jak bere mobilní telefon a zadává číslo.

„Tady Chloe, akce dopadla úspěšně. Máme všechny tři.“

Denali, 2014

Eleazar s Carmen se vraceli z lovu, když postřehli, že něco není v pořádku. Celých sedm let čekal, kdy ten den přijde. Nevěřil, že by je Aro nechal žít. Sice jim tvrdil, že to je trest, ale na to ho znal příliš dobře. Navíc mu volal Carlisle, že je sledují.

„Ten pach znám,“ zašeptal Eleazar a pomalu se zastavil na místě.

„Přišli si pro nás,“ vydechla Carmen a chytila se svého druha za ruku. Už dávno měli vymyšlené to, jak se budou chovat. Nebudou se bránit ani utíkat. Stejně se neschovají a jen dají najevo svou slabost. To by Ara určitě potěšilo. Ale oni se nedají.

Ruku v ruce vstoupili do svého srubu. U okna stáli dva upíři v dlouhých šedých pláštích.

Eleazar k nim vykročil jako první. To byla jediná výhoda na jejich straně. „Můžeme jít.“

Gardisté jen kývli a celá čtveřice se vydala k blízkému automobilu. I tady jeden z volterrských upírů vytáhl mobilní telefon a ohlásil konec úspěšné akce.

Volterra, 2014

Upír stojící na prostranství před trůny zaklapl mobilní telefon a uložil si ho do kapsy.

„Pane, to byl Harold z Aljašky. Mají i Eleazara a jeho družku. Už jsou všichni na cestě.“

Vládci se na tváři objevil spokojený úsměv. Mise byla úspěšná. Obešla se bez ztrát a mají všechny, které chtěli. Otočil se k bratrovi: „Řekni sloužícím, ať připraví vězně. Zítra může začít soud.“

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

4)  sfinga (20.01.2011 09:34)

Uff uff, tuším už možná, jak to je, ale napovídat tu nebudu Holky, říct, že mě vaše povídka chytila za srdce, je málo. Dokážete mi přivodit mrazení v zádech, klepoucí se nohy a bušící srdce. Díky a už se nemůžu dočkat pokračování

3)  ambra (20.01.2011 08:41)

Tak možná tuším, kdo jsou bratři ze závěru, ale třesu se na motivy, na způsob, na důvod, proč stále nechávají unesené v nevědomosti a ve strachu. Vždyť oni si myslí, že je čeká v Itálii smrt...
Holky, nádhera!!! Doufám,že mi ten scvrklý žaludek vynahradíte pořádným hepáčem

2)  Evelyn (20.01.2011 08:39)

Dámy, vy mě matete víc a víc... Poslední Cullenová má být Bella? Jak se Tanya přidala k Felixovi a Demetrimu a proč? Co to umí Chloe? Je na dobré, nebo zlé straně? Kdo všechno sakra přežil? Co je s Edwardem, Alicí a Jasperem? Jakou nabídku mohl mít pro Bellu Marcus? Kdo jsou vězni - Culleni, nebo původní vládnoucí parta?
Tolik otázek... a s každou další kapitolou jich přibývá, ne naopak.
Asi si kvůli vám začnu kousat nehty (což jsem nikdy nedělala).
Nemůžu se dočkat dalšího dílu

1)  Hanetka (20.01.2011 08:27)

Holky.... Tak nad všemi teoriemi teď převládá jen jedna jediná, a jsem moc zvědavá, jestli se trefím. Nahradila Chloe Marcusovi Didyme? A co z toho plyne? Že by Marcus už nebyl tak loajální?
Jsem vážně zvědavá, jak ten gordický uzel rozetnete, a už se toho nemůžu dočkat.

«   1 2