19.01.2011 [07:15], Gassie, ze série Poslední Cullenová, komentováno 27×, zobrazeno 5524×

Kdo je Chloe?

Výlet lodí.

Další vítězství Volterry?

Příjemné počtení přejí Gassie a Carlie.

Volterra, 2007

Pochopila Edwarda, proč mu zvuk jejího srdce přišel tolik uklidňující. Ten pravidelný tlukot byl jediný důvod, proč dívku zatím nezabila. Vzpomněla si na Nessie. Jediným pohybem utrhla kus svého pláště a zavázala děvčeti ruku.

„Neboj,“ zasípala, aby vypotřebovala co nejméně vzduchu a nemusela se nadechnout. „Neublížím ti. Jak se jmenuješ?“ Jako kdyby mohla znalost jména oběť polidštit, protože kdo má jméno, má nějaký osud a minulost. V lepším případě i budoucnost.

„Chloe,“ pípla vyděšeně dívka. „Ty?“

„Bella,“ odpověděla a hned zaprosila, „mluv na mě.“ Doufala, že její hlas jí pomůže udržet zbytky rozumu pohromadě. Pořád si připadala, že balancuje na hraně. Byla otázka, na jakou stranu spadne.

Otřela si hřbetem ruky z tváře slzy. „Přijela jsem s rodiči do Itálie a unesli nás. Moji rodiče jsou…?“

Bella jen kývla.

„Co se mnou udělají, když jsi mě nezabila ty?“

Upírka pokrčila rameny. Chtěla by ji uklidnit, ale dívčin osud byl zpečetěný. Nenechají ji žít. Zná pravdu. Existovaly jen dvě možnosti.

„Takže mě stejně zabijí,“ odtušila. „Nemůžeš pro mě něco udělat?“

Bellu zarazilo její odhodlání. Čekala toho hodně. Pláč. Vztek. Smíření. Ale v očích té dívky viděla víru a touhu po pomstě.

„Můžu se pokusit tě přeměnit,“ navrhla. Netušila proč. Možná proto, aby měl Aro vztek. Nebo… Nevěděla. Před očima se jí objevil soucitný úsměv jejího tchána. Navíc stejně pochybovala o tom, že to vyjde. Oheň v jejím krku svou intenzitou připomínal ten, který cítila po přeměně.

„To bych byla jako on? Jako ty?“

Bella zase jen kývla. „Ale nejspíš se mi to nepovede a vysaju tě.“

„Raději ty, než někdo jiný.“

„Proč?“ nechápala Bella. Zemře tak jako tak.

„Máš jiné oči.“ Pak zaklonila krk a nastavila jí svou tepnu. „Věřím ti.“

Bella si zoufale schovala tvář do dlaní, pak se pokusila o pevný úsměv, který jí ale stejně přišel v této chvíli nepatřičným a parodickým.

Přiměla dívku, aby společně poklekly. Nebyl čas na další přemýšlení. Před očima si promítala obraz své rodiny. Nessiin drobný dětsky buclatý obličej. Čokoládové přemýšlivé oči, v nichž viděla samu sebe. A to byla i nadále jediná myšlenka, kterou si dovolila - myšlenka na dceru, jež byla zhmotněním lásky mezi Bellou a Edwardem.

A Bella je nechtěla zklamat, chtěla, aby na ni byla její rodina hrdá. Mateřsky dívce odhrnula vlasy z čela a ona odevzdaně zavřela oči.

A pak poprvé ve svém životě na několik závratných vteřin podlehla své temné upíří podstatě. Zabořila zuby do tepajícího krku a její mysl byla v mžiku omámena jako by zpěvem chóru. Moc dobře si ale uvědomovala, že to jsou jen Odysseovy Sirény, matoucí bludičky, za kterými se nesmí vydat.

Nutila se v duchu počítat. Jedna, dvě, tři… odtrhla svá ústa od dívčina hrdla, když před tím ještě ránu zacelila. Bleskově ji kousla ještě na nezraněné zápěstí a ranku opět „uzdravila“ svým jedem. Byl z ní stroj, nepřipouštěla si žádné emoce. A když se Chloe otřásla v prvním přívalu spalující bolesti, svírala ji v náručí a roztřásla se společně s ní. Neukojenou žízní, úlevou, že nepodlehla, a z pocitu viny, že byla dívčinou jízdenkou na tobogán do pekla.

Bála se marnosti svého činu, očima fixovala dveře a co chvíli čekala, že se rozrazí a někdo přijde a dívčinu přeměnu nenechá dokončit… Kolébala se s Chloe sem a tam a v duchu si přehrávala Edwardův hlas, když jí zpíval její ukolébavku.

-----------

„Zatracený Cullen! Zatracená Cullenová!“ rozčiloval se Aro. Už dávno ztratil svou dokonalou masku. Nenáviděl vegetariány. „My jí přineseme jídlo a ona si z něj udělá kamarádku!“

Udeřil do starodávné sochy. „Kdo ji měl hlídat!“ otočil se na sloužícího, který se krčil v rohu místnosti. „Proč jste tomu nezabránili.“

„Slyšeli jsme, jak pije. Mysleli jsme, že je vše v pořádku,“ sklopil oči a sehnul se. „Nepředpokládali jsme, že se bude tak ovládat. C-co máme udělat s tou dívkou, pane?“

Aro si odfrkl. „Odneste ji do nějakého volného pokoje. Třeba se nám bude ještě hodit.“

„A co s tou upírkou?“

„Nechte ji ještě pár dní hladovět. Nikdo to nevydrží věčně,“ zase se usmál. Pořád měli naději. Čas byl jejich spojenec.

La Push, 2014

Strach se stal jejich každodenním společníkem. Jediné, čím se mohli utěšovat, bylo těch sedm let, kdy měli klid. Tomu teď byl konec. Tam venku v lesích byli gardisté. Carlisle nepochyboval o tom, že tam jsou kvůli nim. Proč jinak by se sem táhli až z Volterry?

Vzali jim všechno a teď je připravili i o klid a důstojnost. Bál se toho, jak dlouho to bude trvat. Co když neodejdou? Možná to byl další z Arových trestů. Třeba doufal, že se vzdají. Ale proč je nezabili už tehdy?

Tolik otázek bez odpovědí.

Jediné, čím si byl jistý, bylo to, že jejich pach neznal. I když to bylo vedlejší. Garda se obměňovala. Před sedmi lety i oni utrpěli ztráty.

Esmé trpěla ještě více než on. Nevzpamatovala se ze ztráty rodiny. Přestože se tolik snažila, on to poznal. Dělala to samé jako dřív, ale chyběla jí radost. Když ji pozoroval, viděl tu zlomenou ženu, kterou byla v den, kdy ji proměnil.

Ozvalo se zaklepání na okno. „Esmé! Carlisle!“ Domem se rozlil známý vlčí pach. Už dávno ho nebrali jako cizí nebo nepřátelský. Z dávných nepřátel se stali spojenci.

„Jsme doma, Same,“ odpověděl Carlisle a odložil na stůl knihu. Nenáviděl tu nečinnost, ale bál se pracovat. Místo toho trávil dny čtením.

Ve dveřích se objevil rozesmátý obličej mladě vyhlížejícího Indiána. „Povedlo se!“ Vypadal, že je v naprosté euforii. „Mám syna! Hannah se Sarah mají bratra!“ křičel jako smyslů zbavený.

„Gratuluju,“ políbila ho Esmé na tvář.

„Mám syna!“

Ta radost v jejich smutné přítomnosti je otupila. Společně se radovali, že nepostřehli tři nově příchozí. Ani jeden z nich si nevšiml, že se venku mihl dlouhý šedý plášť.

„Jaké štěstí, že je máme všechny pohromadě,“ sotva slyšitelně artikuloval upír.

Jeho partnerka se na něj podívala. „Jsi línej, Tobbiasi!“

„Ne všichni mají protekci u vládce, Chloe,“ odsekl a rozrazil dveře.

Cordova, 2014

Jacob

Bylo to poprvé v životě, kdy jsem byl vděčný za příchozí spam. Děkoval jsem šťastné náhodě, když jsem si přečetl podbízivou e-mailovou nabídku zdejší cestovní kanceláře. Víkendový pobyt na pohádkovém ostrově nedaleko, plavba lodí, večeře, tanec na palubě.

To bylo přesně to, co jsme potřebovali. Co jsem já potřeboval. Z nejasného důvodu jsem se ráno po té bouři cítil jako laboratorní myš proplétající se v bludišti, pozorována šíleným vědcem. Chtěl jsem vzít Nessii za ruku a utíkat s ní daleko od toho všeho. Jenže? Neměl jsem důkaz, nic, než svůj už značně ošoupaný instinkt. Nechtěl jsem ji děsit. A co víc, nechtěl jsem jí brát její iluzi. Nechtěl jsem vidět ten andělský obličej zase ztrápený a vyhlížející smrt.

Ihned jsem na internetu zabukoval tento víkend. Nessie, které jsem pak zavolal, nadšeně výskala a posílala mi po telefonu tisíce pusinek a slibovala, že jde okamžitě balit. Nalodit jsme se měli tento večer.

Noc byla opět oblačná, marně jsme vyhlíželi hvězdy, když jsme nastupovali na loď. Našli jsme je však v očích toho druhého, když jsme tančili pod pohupujícími se lampiony.

„Víš, mamka měla pravdu,“ vzdychla Nessie sotva slyšitelným hlasem, když jsme spolu pluli po parketu.

Cítil jsem její dojetí a pokusil jsem se odlehčit atmosféru: „Pravidlo číslo jedna: Šéf a maminka mají vždycky pravdu. Pravidlo číslo dvě: Kdyby ji náhodou neměli, platí pravidlo číslo jedna.“

Položila mi prst na rty a káravě zavrtěla hlavou: „Měla pravdu v tom, že jsi jako soukromé slunce, ach Jakeu…“ Vytáhla se na špičky a dlouze jsme se líbali.

Přestali jsme tančit a já jednou rukou držel Nesii kolem pasu a druhou ji hladil po hebkých vlnách jejího účesu: „Jsi nádherná.“ Zaklonil jsem ji ve vášnivé póze, protože právě začali hrát tango.

Rozesmála se, vyklouzla z mého sevření a rozpačitě mě vzala za ruku: „Pojď se už posadit, všichni na nás zírají...“

Přikývl jsem, přitiskl ji k sobě a pošimral svým nosem ten její: „Tak pojďte večeřet, paní Whiteová, ještě mi tě vykoukají!“

Zasedli jsme k nádherně prostřenému stolku a okusili vynikající rybu, zdejší specialitu. Nakláněli jsme hlavy k sobě, omámeni vzájemnou přítomností a přiťukli si vínem. Bylo opojné a těžké. Nessie se najednou zoufale chytila za hrdlo, vstala a natáhla ke mně ruku. „Lás…“ nedořekla a zhroutila se mi v náručí. I se mnou se svět zhoupnul a než jsem i já upadl do temného nevědomí, cítil jsem ledové kamenné paže, které mě někam vlekly.

Volterra, 2014

Štíhlá upírka, žena jednoho z vládců, za sebou zavřela dveře cely, kterou zkontrolovala, a opřela se zády o chladné zdivo chodby.

Vše bylo připraveno na konečný soud. Nyní mohli už jen čekat. Doufat, že gardisté právě teď operující na několika místech planety splní své úkoly a všechny unesené dopraví bez jediné ztráty na dvůr ve Volteře. Pak může soudní porota zasednout a minulost bude jednou provždy uzavřena, autorita vládců zpečetěna a respekt Volterry znovu nastolen.

Dlouhý plášť zašustil v ohybu chodby a upírku objal vládce. Mimo zraky dvora si mohl panovník takové chování dovolit. Sevřel ženinu ruku ve své, ale ona se mu vymanila. Čelo se mu svraštilo už v marné snaze číst v jejích myšlenkách. Majetnicky ji přitáhl zpět do své náruče a živočišně ji políbil.

Nervozita narůstala a spřádala se do houstnoucího klubka. Cesty osudu se sbíhaly a bublaly jako dravé řeky. A Volterra dávala tušit, že je opět epicentrem upírského světa.

Povídky od Carlie

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

7)  eElis (19.01.2011 09:23)

Tak abych řekla pravdu, začímnám se v tom ztrácet čím dál víc. Takže Bella stvořila Chloe a ta teď pracuje pro toho tajemného vládce Volterry, ale tak to přeci nemůže být Aro, jinak by pro něj nepracovala, nebo ji snad nějak donutil? A jak to, že Jake necítil ty upíry na tý lodi? Nádherná kapitolka a už se nemůžu dočkat další kapitolky, která mi to snad nějak osvětlí.

4)  Evelyn (19.01.2011 08:33)

Carlie, Gassie! Upřímně? Jsem čím dál zmatenější
Přiznám se, že jsem Belle nevěřila, že to zvládne. Překvapila. „My jí přineseme jídlo a ona si z ní udělá kamarádku!“
Sam, další šok.
Chloe, nezdá se mi, že by byla Arovým poskokem.
Vládce a jeho žena, kteří stále nejsou jmenováni.
Jak to, že Ness ani Jake necítí, že jsou blízko upíři? Navíc, alespoň Tanyu přece znají...
Záhada za záhadou a já jsem jen hrozně moc ráda, že přidáváte taky rychle


A ještě mám technický dotaz - střídáte se v psaní kapitol, nebo na každé pracujete obě? Zvědavucha, já vím

3)  sfinga (19.01.2011 08:19)

Dámy tohle není na nitroglycecerín, tohle je na TNT. Takže Bella stvořila upírku a ona teď pracuje pro Ara? jaká ironie. A jak to že Jacob necítil, že na palubě jsou upíři, to ho tak omámila přítomnost Nessie, nebo něco jiného? Páni, páni, páni, já se nemohu dočkat pokračování jsem naprosto a definitivně závislá

2)  Lenka326 (19.01.2011 08:15)

Takže už je mají, i ty v Cordově i ty v La Push.
Ale poslední část mě naprosto a dokonale zmátla. Mohli by to být ti "správní"??? Ale jak by se dostali mezi Ara a Marcuse??? Ale protože jste zatím jméno třetího z vládců nikdy nenapsaly..., tak si uchovávám maličkou naději, že by to nemuselo být tak tragické.

Díky za bravurní dílek a napnutá jak kšandy čekám na pokračování, jak to vlastně je a hlavně, co bude

«   1 2