17.07.2010 [13:15], Nebraska, ze série Pokusný králík, komentováno 38×, zobrazeno 6300×

Pryč.

Bylo jí hrozně. Neudržela v sobě žádné jídlo ani pití, všechno šlo hned ven. Nedělala to naschvál, omluvně to vysvětlovala Kasperovi. Uklidňoval ji, věděl, že to není její vina. Byla mu vděčná. Staral se o ni a bylo jí jasné, že nebýt jeho, už by o sobě nevěděla. Cítila se slabá, nedokázala se sama zvednout z postele. Nosil ji do koupelny a v tu chvíli vždycky měla chuť zapomenout na to, co jí provedl. Protože v tu chvíli byl prostě dokonalý. Ale mlčela; nakonec si vždycky uvědomila, že je to jeho vina.

Šlo to s ní z kopce a ona si to moc dobře uvědomovala. Došlo jí to, když prospala dva dny v kuse a po probuzení viděla tu obrovskou úlevu na jeho tváři. Bylo to zlé. Tedy – bylo to zlé, když byla vzhůru. Jakmile usnula, všechno to špatné bylo pryč a ona si užívala vlídných snů, barevných, hezkých. Potkávala se v nich s rodinou, s přáteli, opalovala se na sluníčku, plavala ve vodě. Jedla sladkosti, poslouchala hudbu. Bylo jí dobře. Vlastně jí nevadilo, že se budí jen občas. To probuzení vždycky bolelo, a Kasperova láskyplná slova na tom nemohla nic změnit. Doufala, že jednou už se prostě nevzbudí.

Pak se něco změnilo. Bolela ji záda a postel už nebyla tak pohodlná. Probrala se a nic neviděla. Cítila otřesy, slyšela nějaký hluk. Vyděšeně vykřikla. Otřesy okamžitě přestaly, tak náhle, že ji setrvačná síla o kousek posunula. Měla pocit, že ten pohyb už zažila, ale nedovedla určit, co znamenal. Pak tmu rozehnalo slabé světlo a před ní se objevil Kasperův obličej.

„Vydrž, holčičko. Brzy to bude dobré. Jedeme někam, kde nám pomohou. Vydrž, ano?“

Auto. Byla v autě. Byla moc slabá na to, aby dala najevo radost, ale fakt, že byli pryč z hradu a někdo jí možná pomůže, ji udělal neskutečně šťastnou. Usmála se. Víc nezvládla. Kasper se naklonil a ucítila jeho chladné rty na čele, ale pak zase zmizel, a auto se dalo do pohybu. Prakticky okamžitě ji ten monotónní zvuk ukolébal k spánku.

Znovu se probrala o něco později. Zase jiný druh pohybu a tentokrát čerstvý vzduch. Slyšela rychlé staccato italštiny a vyděsila se.

„Neboj, to jsem já,“ uklidnil ji Kasper. Byla u něj v náručí a v dálce viděla nějakou zvláštní budovu, její vrchol byl celý prosvícený a zářil do tmy. „Teď chvilku poletíme, ano?“ Letadlo? Věž na letišti. To bylo dobře. Pryč z téhle šílené země. Kamkoliv, hlavně pryč.

Pořád čekal, kdy se objeví Demetri s Jane a zničí je. Kdy uslyší Arův pobavený hlas, který řekne něco jako Vážně sis myslel, že ti to vyjde? Nic z toho se nestalo. V garážích volterrského paláce stačilo stisknout dálkové odemykání a jedno černé audi s tmavými skly se rozblikalo. Na sedadle spolujezdce našel Kasper plánek cesty k letišti, které bylo západně od Florencie,  a silnou obálku, plnou eur. Na palubní desce bylo dálkové ovládání vrat a ta se otevřela prakticky okamžitě. Kasper na nic nečekal a za pár minut už byla Volterra jen shlukem světel ve tmě ve zpětném zrcátku.

Po cestě se Fru probrala a vykřikla. Byla dezorientovaná. Zastavili na krajnici a naklonil se k ní. Řekl jí, že jedou pryč. Ještě pár vteřin vypadala stejně vystrašeně, ale pak se jí na tváři objevil úsměv. Rozuměla mu. Věděla, co to znamená. Políbil ji na čelo a užíval si té kovové vůně, smíchané s orchidejemi, které byly cítit den ode dne silněji. Doufal, že nejede pozdě. Netušil, kam má namířeno, kam je Marcus posílal, ale věřil, že stihne přijet včas. Že jí pomohou. Že jim pomohou. Srdce dítěte bilo stále stejně silně, ale bez Fru to nevydrží.

Brána na letiště byla otevřená, zajel dovnitř. Na dráze bylo jen jedno letadlo, v kokpitu se svítilo. Zastavil je pár metrů od něj a vystoupil. Ze schůdků scházel pilot, který ani vzhledem k pokročilé hodině nevypadal rozespale nebo unaveně.

„Pan Wilander, předpokládám,“ řekl klidně. Ani na okamžik se nepozastavil nad Kasperovým vzhledem, přestože musel vidět, že něco je v nepořádku. Pravděpodobně byl na pasažéry tohoto typu zvyklý. „Máte pro mě něco?“

Kasper hned věděl, na co se ho pilot ptá. Naklonil se do vozu a vzal obálku, kterou mu podal. Pilot se nenamáhal něco počítat, jen kývl bradou k letadlu:

„Startujeme za deset minut, vše je připravené. Jste prý dva?“

Kasper přikývl. „Donesu ji tam, spí.“ Opatrně vyndal Fru z auta a šel k letadlu.

„Při startu bude lepší, když bude dáma vzhůru. Musí sedět a být připoutaná,“ namítl pilot.

„Nestarejte se,“ odsekl Kasper tónem, který nepřipouštěl diskuzi. Fru to probralo, trhla sebou a snažila se vymanit z jeho objetí. S její už téměř nulovou silou mu nedalo žádnou práci ji udržet.

„Neboj, to jsem já,“ uklidnil ji polsky. Vysvětlil, že poletí. Sám nevěděl, kam. Když Fru položil na rozloženou koženou pohovku, za kterou byl vážně vděčný, a zabalil ji znovu pořádně do deky, zašel do pilotní kabiny.

„Kam letíme?“

Pilot se na něj překvapeně podíval, ale hned se zase ovládl a profesionálním hlasem řekl:

„Eugene, Oregon.“

Amerika. Na dosah těm upírům, co už mají poloupíry.

Na malý okamžik záviděl Fru. Řekla by Díky Bohu. On neměl komu poděkovat.

Vlastně měl. Díky, Marcusi.

Letěli stále ve tmě. Přestože let trval několik hodin, pořád díky časovému posunu byla noc. Na východním pobřeží se stavili kdesi na nějakém bezejmenném letišti doplnit palivo. Čekal tam další pilot, který vystřídal toho italského. Jen pozdravil a oba se zamkli v kabině. Vážně museli být zvyklí na ledacos. A rozednění přistáli. Kasper vůbec netušil, co má dělat teď. Proč Marcus vybral tohle místo? Stačilo je dopravit někam na východ.

„Pane? Potřebujeme se vrátit,“ vyrušil ho italský pilot z přemýšlení. Přikývl, ale v duchu vážně nevěděl, co teď bude dělat. Neměl s sebou nic. Bude muset vykrást nemocnici, aby měl výživu pro Fru. Snad najde nějaký prázdný dům, kde by ji mohl nechat, když bude shánět potřebné věci. A hlavně potřebné kontakty. Jak se má dostat k těm zdejším upírům? Zabít někoho na veřejnosti, aby si ho našli?

Vzal Fru do náruče, zase mu přišla o něco lehčí. Vystoupil z letadla a překvapeně se otočil, když se hned za ním zasunuly schůdky dovnitř a pilot zabouchl dveře. Hodně rychle spěchali pryč. Pak se otočil slabý větřík a Kasper ztuhl. Cítil upíra. Blízko. Stál na nejhorším možném místě: uprostřed plochy před hangáry na letišti. Neměl se kam chovat. Neměl kam schovat Fru. Zavrčel. Náhle se zpoza hangáru vyřítilo tmavé auto a zastavilo přímo před ním. Teď cítil upíří pach velmi silně, a ne jen jeden. Otevřely se dveře u řidiče a vyběhla malá černovlasá upírka.

„Nekoukej a nastupuj, za pár vteřin vysvitne slunce!“ peskovala ho a zatlačila ho rukou do zad, aby ho donutila k pohybu. Nic nechápal. Z místa spolujezdce vystoupil vysoký blonďatý upír a Kasper si uvědomil, co se mu zdálo divné na té upírce; u upíra to díky vlasům vyniklo mnohem víc: měl zlaté oči.

Vegetariáni. Cullenovi.

Ještě nikdy se mu tak neulevilo. Marcus ho poslal přesně tam, kam potřeboval. Kdyby nebyl upír, dávno by se válel na zemi, protože nohy by mu vypověděly dojetím a úlevou službu. Takhle ale stál, svíral Fru a jen nepřítomně vrtěl hlavou.

„Rozumí nám? Nevypadá, že by mluvil anglicky,“ řekl blonďák a pomalu se přiblížil. Pohled měl stále upřený na Fru. Těsně u nich zvedl hlavu a pomalu řekl: „Neublížím jí. Jsem lékař. Doktor, rozumíš?“

„Nevím, neviděla jsem ho mluvit. Ji ano, ale v té druhé vizi. Proto jsem poslala Jaspera pro ty knihy. Ona je Polka,“ přemýšlela nahlas upírka. „Ale snad ví, co po něm chci, když ho strkám do auta, ne?“ zlobila se.

„Pojď,“ vyzval ho upír i gestem. „Potřebuju ji co nejrychleji prohlédnout.“

„Dobře,“ řekl Kasper a samotného ho překvapilo, jak chraptivě jeho hlas zní. Když mu blonďák jemně vzal Fru z náruče, měl chuť na něj zavrčet a vzít si ji zpátky, ale upírka ho rychle dostrkala ke dveřím spolujezdce a donutila ho nastoupit.

„Neboj se o ni. On už odrodil poloupírku a jednoho malého poloupírského měniče, nic ho nemůže překvapit. Pojedeme k nám, ano? Pomůže jí.“

Věřil jí. Nevnímal cestu, krajinu kolem, jen poslouchal, jak blonďák Fru vypráví, že všechno bude v pořádku a ona i dítě se dají brzy dohromady. Podle tepu poznal, že Fru stále spí, musel to poznat i Cullen, ale mluvil na ni stejně.

„Nejsi vegetarián,“ nadhodila upírka během cesty. Zavrtěl hlavou. Chvilku mlčela. „Jsem Alice. To je Carlisle. A ty?“

„Kasper,“ zamumlal. Neměl chuť si povídat. Chtěl, aby už konečně někde zastavila a on mohl zkontrolovat Fru. Jenže upírka byla jiného názoru.

„Odkud jsi přiletěl? Neviděla jsem, kde jste startovali, jen to, že tu budete. A ji potom u nás.“

„Z Volterry,“ přiznal neochotně. Viděl, jak se na něj překvapeně podívala.

„Jsi z gardy?“ zeptala se. Zavrtěl hlavou. „Aro…“ odmlčela se. „Aro o ní ví?“ Přikývl. „A ví, že jste tady?“ Nereagoval. Nevěděl, jestli Aro už zjistil, že jeho hračka zmizela.

„Utekl jsi,“ konstatoval upír. Kasper znovu přikývl.

„Mám vyřídit pozdravy Esme,“ dodal. Alice se podívala do zpětného zrcátka na Carlisla a oba najednou vyhrkli:

„Marcus!“

„Pomohl vám? Já věděla, že je borec,“ rozesmála se Alice. Kasper na ni nechápavě zíral. „Pozná vztahy mezi lidmi i upíry. Pozná, co ke komu cítíš. To mezi vámi ho muselo upoutat.“

„Aro nebude mít radost, ale to už je jejich věc,“ řekl Carlisle. Kasper doufal, že to bude vážně jen jejich věc. Že se nevydají sem za nimi.

Netušil, jak dlouho jeli. Po nějaké době vjeli na silnice, vedoucí lesy. Nakonec projeli nějakým městem a znovu se vnořili do lesů, ale tentokrát už na silnicích nižších tříd.

„Už tam budeme, malá. Vydrž. Už brzy ti bude líp,“ sliboval Carlisle Fru. „Proč je takhle zbídačená?“

Kasper pochopil, že ta poslední věta byla adresována jemu.

„Nemůže jíst. Nejde to. Všechno vyzvrací.“

„I krev?“ zeptal se blonďák. Kasper se prudce otočil a zůstal na něj překvapeně zírat.

„Krev?“ zopakoval nevěřícně. Carlisle přikývl.

„To dítě je napůl upír. Potřebuje lidskou krev.“ Kasper tiše zasténal. Proč ho to nenapadlo? Vždyť je to logické!

„To nic. Taky nám to trvalo, než jsme na to přišli. Je dobře, že jste tady. Už bude v pořádku,“ uklidňoval ho. Kasper si to vyčítal. Moc. Kdyby jen trochu přemýšlel, nemusel ji takhle trápit! Jako by jí toho neprovedl už dost, teď ji ještě málem vyhladověl k smrti! Vážně byl horší než… Ta německá jména mu jen prolétla hlavou. Cítil se hrozně. Nevěděl, jak se jí omluví. Na tohle žádné omluvy nestačily.

A pak zastavili před velkým domem. Než stihl kdokoliv z nich vystoupit, někdo zvenku prudce otevřel dveře u Kaspera a vytáhl ho ven.

„Ty hajzle!“ vrčel mu do obličeje mladý upír. Držel ho pevně za krk a Kasper cítil obrovský tah. Došlo mu, že jde do tuhého.

„Edwarde!“ vykřikla nějaká žena a vzápětí uslyšel Kasper několik hlasů, které křičely jeden přes druhého. Nereagoval, jen se snažil otočit k autu. Potřeboval vědět, že Fru je v pořádku. Když viděl, že ji blonďák nese do domu, úlevně zavřel oči.

„Edwarde, okamžitě ho pusť! Co blázníš?“ Tlak na krku povolil. Toho rozzuřeného mladíka táhli pryč dva mohutní tmavovlasí upíři.

„Neudělala to dobrovolně! Znásilnil ji!“ zasípal ten mladík. Všechno jako by se zastavilo. Kasper stál nehybně jako socha a sledoval několik upírů a upírek, jak na něj nevěřícně zírají. Jeho mlčení pro ně bylo jasným souhlasem. Jeden z těch upírů, co z něj sundali toho mladého, který evidentně četl myšlenky nebo vzpomínky, se dal do pohybu. A přestože Kasper věděl, co se chystá udělat, stál a čekal.

„Zabiju tě,“ řekl ten upír podivně klidně těsně předtím, než se na Kaspera  vrhl. Jenže než stihl silněji škubnout jakoukoliv částí Kasperova těla, ozvalo se nabroušené:

„Wille! Nebudeš si špinit ruce tímhle kreténem!“ Upír na chvilku zavřel oči a bylo vidět, jak moc se přemáhá. Kasper byl stále absolutně pasivní. Věděl, že kdyby se bránil, udělal by všechno ještě horší. „Hele, on ji sem dovezl. Nezabil ji. Vypadá, že jí chce pomoct. Nebylo by dobrý ho zabít dřív, než to vysvětlí,“ pokračoval ten jasný ženský hlas. A pak se v zorném poli Kaspera objevila drobná hnědovláska a lehce pohladila toho upíra po tváři.

„No tak, lásko. Taky jsi tenkrát přišel a nesnášeli jsme tě,“ řekla a znělo to laškovně. Upír s frknutím pustil Kaspera a vzal do náruče hnědovlásku.

„No dovol? Já byl v porovnání s tímhle svatoušek! A nelži! Milovalas mě od první chvíle!“ bručel, když si ji odnášel do domu.

„Hezky, Minnie,“ řekl někdo pochvalně. A někdo jiný dodal:

„Bella by si taky měla někam odvléct Edwarda!“

„Edwarda potřebujeme, kdo jiný by tomuhle viděl do hlavy? Přineste Edovi někdo srnku, ať se uklidní nad kusem žvance!“ smál se nějaký muž.

„Já ti dám kus žvance, Jime!“ řekl ten čtenář myšlenek a už zněl klidně. Vrátil se ke Kasperovi a vyrovnaným hlasem řekl:

„Máš jednu šanci na to, abys nám to vysvětlil. Další už nedostaneš, tak si dobře rozmysli, co řekneš.“

„Děda je drsnej, co?“ smála se nějaká mladá žena. Kasper si ve všem tom zmatku překvapeně uvědomil, že jí tluče srdce, přestože rozhodně nebyla člověk. Edward sledoval jeho pohled a řekl:

„Ano. Poloupírka. A teď pojď do domu a opovaž se dělat něco zbrklého. Znovu už se z tebe sundat nenechám.“

Poslechl s radostí. A když uviděl Fru, která ležela na pohovce a s pomocí Carlisla si držela u úst nějakou malou nádobu s brčkem, ze které hltavě pila, všechno to šílené napětí, které si do teď vlivem stresu neuvědomoval, v něm konečně povolilo. Došel k ní, sesunul se na zem a pomalu jí položil hlavu do klína. Slyšel její srdce, slyšel srdce dítěte, cítil kov a orchideje, a kdyby mohl, brečel by.

„No bezva,“ zavyl nešťastně upír, na jehož klíně seděla Alice, a dojatě vzlykl.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

38)  Twilly (22.11.2011 23:34)

Chudáček Jasper ... takže seznámení s Cullenovic rodinou, jdeme na to!

36)  SarkaS (12.10.2010 10:43)

Tak ten Jasper na konci mě úplně rozsekal... Koukám Cullenovic banda je celkem agresivní, ale ani trochu se jim nedivím

35)  Gassie (19.07.2010 19:24)

Tak jsem se dneska pustila do čtení. Je to úžasné, jako všechno od tebe.
Dostala jsi je do bezpečí a to je super Jsem moc zvědavá, jak se to bude vyvíjet.
Těším se na pokračování. Začínám mít na tvých povídkách celkem slušnou závislost

34)  Bye (19.07.2010 13:14)

No, tak tomu říkám dějový zvrat!
Čekala jsem, že v zájmu záchrany Agnieszky asi budeš muset použít Cullenovy, ale že hodíš Kaspera do lví klece...
Teď se asi ty jejich role trochu prohoděj, co? Agnieszka bude mít navrch a Kasper bude tááákhle malinkej!
A jsem zvědavá kdo a kolikrát mu utrhne halvu. Protože tohle bude ještě čertovsky komplikovaný!!!

32)  magorka (19.07.2010 08:14)

Jsi zlatíčko!!!!! Díky, že jsi je dopravila do bezpečí (asi jen na chvilku, viď?)

31)  Melani (18.07.2010 19:30)

Hura, hura, hura... jsem rak rada, ze tam jsou vsichni. No moc krasna kapitola. Doufam ze bude brzo dalsi. Chudak Kasper, ten z nixh asi bude chvilku zpitomnelej nez si zvikne co?

30)  DenyFish (18.07.2010 16:28)

Jéjé, MYŠKA! No to jsem ráda, že se mají Cullenovi evidentně dobře... Stejně Tě jednou přesvědčím napsat pokráčko . Krásný dílek a těším se na další móóóc...

29)  Alrobell (18.07.2010 12:18)

Ahoj Neb,

trošku se stydím, že píšu komentář až tady. Dneska jsem si sedla nad touto povídkou a musím říct, že jsem ji hltala tak rychle a tak nedoščkavě, že jsem jen klikala na nápis další kapitola a v hlavě neměla nic, než Kaspra a Fru.

Je to opravdu něco jiného a jsem fakt zvědavá, jak se to bude rozvíjet a to, že jedou za Cullenovými s Minie, Willem, Deanem, Jimmem, Natem a Misty - mě naprosto odrovnalo.

V hlavě mi pořád běhá - to ještě bude mazec!

Takže pěkně písej.
Budu se těšit.
Al

28)  Silvaren (17.07.2010 23:15)

Úžasné!!! Nejen že jeli za Cullenovými, ale za TVÝMI Cullenovými. Mně se tak stýskalo, juchůůůůů! Naprostá nádhera!!!

27)  Lipi4 (17.07.2010 21:29)

Skvělé, úžasné a lehce nečekané ............Víš jak se mi po tý naší rodince stejskalo? (Je mi jasný, že si na ně nemám moc zvykat, ale to nejde mám je velmi hluboko pod kůží ).........Jinak jsem ráda, že ta naše dvojce (trojce) je v dobrých rukou a že to zvládnou

26)  Ewik (17.07.2010 21:11)

Nádherné
Už ji bude dobře.

Těším se na pokračování.

25)  Bosorka (17.07.2010 21:09)

Ano Neb nekouše, ona rovnou trhá

24)  sfinga (17.07.2010 21:08)

Neb, za mou osobu - Hlavně piš, prosím.

23)  Nebraska (17.07.2010 20:58)

Dámy a dívky, děkuju
Musím vás uklidnit a varovat (to podle toho, jestli jste z Cullenovic bandy byly nadšené nebo rozpačité): pořád to bude o Agnieszce a Kasperovi, Cullenovi a spol. jsou tu jen jako vedlejší postavy, stejně jako volterrské osazenstvo. Tak prosím žádná velká očekávání

Jenny, děkuju. Jsem ráda, že jsi sebrala odvahu (fakt nekoušu, přísahám ) a Tvůj komentář mi vyrobil táákhle široký úsměv . Vážně mi udělal radost, každý mi dělá radost, jen jsem z nich vždycky tak naměkko, že netuším, jak nějak inteligentně zareagovat - na to bych potřebovala kurs Doufám, že budu dál držet stadrard a budeš moct dál spokojeně číst
Pohlaď za mě pesana

21)  Iwka (17.07.2010 19:18)

Spadl mi kámen ze srdce, že má teď Agniezska o moc lepší vyhlídky. Už jsou u Cullenů a ti zvládnou všechno. Jsem zvědava na Kasperovu obhajobu a chválím Minnie

20)  plyshovymedvidek (17.07.2010 19:14)

bože nebrasko to je geniální

19)  sfinga (17.07.2010 18:48)

Evelyn, ježíš to mi nedošlo! předchozí Kasperovy oběti... Edward ho zabije.

1 2   »