24.04.2010 [15:30], Nebraska, ze série Pojď ke mně blíž..., komentováno 25×, zobrazeno 6811×

Zlato, jsem doma!

Na JFK jsem přestoupil na další let a celou dobu jsem si připadal jako cvok. Přestože jsem věděl, že je to nesmysl, měl jsem pocit, že mi tělem proudí krev plná endorfinů a adrenalinu. Nejradši bych ječel nahlas, protože já jedu za Minnie!

Před druhou ráno už jsem vycházel z letištní haly a mával na taxi. Věděl jsem úplně přesně, kam pojedu. K ní domů. Na online mapách jsem si našel adresu jejich domu a díky satelitním a pouličním snímkům jsem věděl, že hned naproti jejich bytu je střecha nízkého třípatrového domu. Pokud budu mít štěstí, bude mít okno na tu stranu a já ji uvidím. Na okamžik mě napadlo, že se chovám jako ukázkovej úchyl, ale nemohl jsem si pomoct. Jen si tam sednu a podívám se na ni. Nic víc.

A pak jsem uslyšel její jméno. Začal jsem se soustředit na Edwarda, který si dnes s Bellou jen povídal a já tak mohl zůstat vklidu na příjmu u něj. Neposlouchal jsem je, naučil jsem se mu dopřávat určité soukromí – aspoň v rámci možností. Ale když jsem uslyšel Alici, jak vyhrkla Minnie!, okamžitě jsem zbystřil. A pak zaklel. Alice ji viděla, jak se v horečce klepe na posteli a snaží se dosáhnout na mobil, spadlý na zem.

„Jedeme tam,“ rozhodl Edward okamžitě.

„Jste si jistí, že už jí něco je? Jestli ji vzbudíte a ona bude v pořádku, bude pěkně naštvaná,“ namítla Bella klidně. Věděla, jak moc Edwardovi na Minnie záleží a jak impulzivně dokáže jednat, a mírnila ho.

„Na budíku svítilo dnešní datum,“ pokrčila rameny Alice.

„Zavolám jí,“ napadlo Edwarda a hned vytáhl mobil.

„Tím ji taky vzbudíš, lásko,“ usmála se Bella, ale Edward jen lehce zavrtěl hlavou a čekal, až se Minnie ozve. Marně.

„Tím se nejspíš vysvětluje ten telefon na zemi,“ podotkla Alice suše. „Takže už jí je zle, jedeme.“

„Prosím vás, zapomeňte na tu adresu. Vemte mě do nějakého hotelu,“ řekl jsem rezignovaně taxikáři. Teď jsem se nemohl v blízkosti jejího domu ukázat. Ucítili by mě. A přestože mnohem raději bych teď přijel k ní a sám se postaral, aby se jí ulevilo, jel jsem se ubytovat. Dobře, tak musím počkat. Až jí bude líp, vyrazím za ní.

O dvacet minut později jsem stál v dalším pokoji, tentokrát ne motelovém, ale hotelovém a navíc docela luxusním. Když být jako člověk, tak se vší parádou. V náruči jsem cítil Minnie, a přestože mi její vůni kazil Jacobův smrad z deky, do které byla zabalená, ta čokoládová vůně mě obklopovala a mně bylo nejhůř za celou tu dobu, co jsem ji znal. Vypadala hrozně. Vypadala hůř, než když se dozvěděla, co jsme zač a měla ten omdlévací den. Byla horká, ne tak příjemně teplá, jako když jsem ji objímal. Teď vážně hořela. Edward si s ní sedl na zadní sedadlo a dlaněmi jí chladil čelo a krk. Jacob na sedadle spolujezdce rozespale zíval, ale když Alice dupla na plyn, jen překvapeně hekl a pevně se chytil madla nade dveřmi.

U Cullenových jsme byli v rekordním čase. Jen jsem si nebyl jistý, co Alice řekne na pokuty, které jí určitě díky kamerám ve městě dorazí. Carlisle Minnie prohlédl, s úlevou zkonstatoval, že je to jen chřipka, a nechal Edwarda, aby ji donesl nahoru do postele. Prý jen chřipka. Za nás se na chřipku umíralo. A Edward o tom taky něco ví, že?

Ta noc byla neuvěřitelně dlouhá. Měl jsem v plánu ji prosedět naproti jejímu domu a pozorovat ji, takže jsem v podstatě mohl být spokojený. Teď jsem ji totiž viděl úplně zblízka a pozoroval každý pohyb jejích očí pod víčky. Trhl jsem sebou při každé změně jejího tepu a při sebemenším zakolísání jejího dechu. Když se rozednívalo, její spánek se konečně prohloubil a i podle barvy její kůže bylo vidět, že je jí líp. Mohl jsem se zvednout a zamířit městem na úplně opačnou stranu, než byl dům Cullenových. Aby mě to nelákalo.

Když mi z dohledu zmizely poslední domy předměstí, rozběhl jsem se k lesu. Už jsem zapomněl, jak nádherně to tu voní. Po tom suchém vzduchu v Austrálii byl tenhle vodou prosycený vzduch jako balzám. Několik desítek mil od města jsem natrefil na pach, který jsem už díky Edwardovi znal. Puma. A přestože jsem její chuť už znal, takhle naživo to bylo opravdu velmi osvěžující.

Ty tři dny, než se jí udělalo dobře, byly strašné. Mít ji na dosah a nesmět za ní jít – intenzita toho pocitu mě zaskočila. Starali se o ni skvěle, jak taky jinak. Byla jejich milovaná lidská holka. Edward si užíval dvojitého otcovství a několikrát jsem ho přistihl, jak se zavřenýma očima poslouchá tlukot Nessiina a Minniina srdce.Všichni ji hýčkali a užívali si její přítomnosti, Emmett měl v plánu z ní udělat sportovní fanynku, ale byl jsem si skoro jistý, že je to nereálné. Když seděla na pohovce mezi Alicí a Rosalií a sledovala se zmučeným výrazem módní přehlídky, měl jsem chuť vyrazit k nim hned, jen abych ji zachránil.

Jenže jsem ještě pořád nevěděl, co řeknu. Co udělám. A mátla mě Alicina vize. Že tam Minnie nebude. Bál jsem se, že mi někam zmizí. Ale zatím byla pořád u nich a nikdo o žádném odjezdu nemluvil, tak jsem doufal, že se třeba Alice mohla splést...

V pátek večer už jsem to nevydržel. Plán jsem neměl v podstatě žádný. Nebylo co vymýšlet, stejně Edward všechno uvidí. A Jasper ucítí. Potřebuju jen mít dost času na to, abych mohl Edwardovi ukázat, co se mi stalo. A když jsem běžel lesem a na každém stromu a stéblu uschlé trávy se mísil pach několika upírů, věděl jsem jen jedno: nesmím je vyděsit.

Netušil jsem, na jakou vzdálenost mě Edward slyší, takže poslední dvě míle jsem šel pomalou lidskou chůzí a pořád dokola opakoval, že se omlouvám, že ruším, ale že nechci nikomu ublížit. Že jsem vegetarián jako oni a rozhodně nepřicházím ve zlém. A zatímco jsem si v hlavě mlel tuhle mantru, viděl jsem Minnie, jak se vzteká, protože Emmett byl jako spoluhráč při šarádách naprosto k ničemu. Musel jsem se usmívat. A uvnitř jsem se tetelil, protože už za chvíli ji uvidím.

Už jsem byl na doslech od domu. Vítr vál ke mně a dal mi tak výhodu; ještě o mně nevěděli. Dokud mě neuslyší Edward nebo dokud nepromluvím, jsem pořád ještě v naprostém bezpečí.

„Ne, Minnie. Jsem si jistý, že si nemůžeš do týmu vzít Edwarda, když umí číst myšlenky. Tak by ta hra pozbyla smysl, nemyslíš?“ vysvětloval jí s úsměvem Carlisle a já ho slyšel jednak jasně a hlasitě přes Edwarda a jednak tlumeně svýma vlastníma ušima. A pak jsem udělal další krok a uslyšel jsem Edwardovo výhružné zavrčení. Na okamžik jsem se zarazil a přemýšlel, jestli nebudu vypadat jako blbec, ale Minnie s ním mluvila myšlenkami a mně se ten způsob komunikace zrovna teď hodil.

Takže už o mně víš, výborně. Nechci nikomu ublížit.

Bylo mi jasné, že toho v mé hlavě vidí mnohem víc, a jen jsem čekal, co se bude dít dál. Nemohl jsem nemyslet na Minnie. Byla tady, Alice to nejspíš nějak pomotala. Minie je tu a když to dopadne dobře, už za chvíli budu moct vejít dovnitř a uvidím ji. Ucítím ji. Teď jsem ještě sledoval Edwardovým zrakem, jak všichni horečnatě přemýšlejí, co se děje. Potom se Edward otočil k lesu a řekl jim, že jsem tam. Ještě jsem se neviděl, ale odhadl jsem, že by stačilo tak pět kroků a upíří zrak by si mě ve tmě mezi stromy našel.

„Kde je?“ zeptala se Bella a zněla naprosto klidně. Věděl jsem, že štítem dokáže zakrýt všechny, a ona věděla, že já jsem jen sám. Od té doby, co zjistila, že Minnie pro ni není žádná hrozba, se chovala jako rozumná dospělá upírka a já ji měl vážně rád.

Ale ne tak, by sis mohl myslet!

No, na čtení myšlenek se dají najít i jistá negativa. Budu se muset naučit dávat pozor na to, na co myslím.

„V lese kousek od domu,“ vrčel Edward.

„A co chce? Slyšíš, co chce?“ naléhala na něj Bella.

Chtěl bych jít dál, pokud by to šlo.

„Chce jít dál,“ hlesl Edward překvapeně. Možná mu až teď došlo, že moje myšlenky nejsou náhodné, ale že o něm vím.

Hele, klidně se mi pohrab v hlavě, počítal jsem s tím. Najdeš tam hromadu nepěkných věcí z mé minulosti, ale byl bych rád, kdyby ses soustředil na poslední tři měsíce. Nejspíš ti to nebude dávat smysl – já taky uvažoval, jestli jsem nezešílel, ale... Všechno je to pravda. Nemám schopnost krýt svoji mysl, nebo měnit svoje vzpomínky. Jsem tu kvůli Minnie...

Nereagoval na ostatní. Došel jsem do jeho zorného pole a už jsem i já viděl postavy uvnitř domu. Dům sám o sobě byl nádherný, už jsem ho viděl, ale teprve teď jsem dokázal ocenit prosklené přízemí. Viděl jsem Minnie. Konečně. Bella Edwardem zatřásla a on jen lehce zavrtěl hlavou. Ne. Nechci jim ublížit. Nejsem pro ně hrozba.

„Esmé, vezmi Minnie a Renesmé a bežte nahoru. Alice, jdi s nimi! Bello, roztáhni prosím štít kolem všech, Jacobe, kdyby šlo do tuhého, klidně se přeměň i uvnitř!“ zavelel Carlisle rozhodně. Alice zasténala:

„My jsme tu! Jen jsem nás neviděla! Jsme schované!“

Aha! No vida, tak na její vize se taky nedá stoprocentn spolehnout. Budeme muset nějak spojit síly, já budu hlídat Ara, ale jeho myšlenky a rozhodnutí neslyším, to bude na ní.

„Já nechci jít nahoru, co když budu potřebovat utéct?“ zatvářila se Minnie vyděšeně a mně jí bylo líto. Nechtěl jsem ji strašit.
Nemohl bys jí říct, že jí rozhodně nic neudělám? Prosím?

Jenže Edward mlčel a já jen sledoval Esmé, jak Minnie vzala opatrně do náruče a rychle s ní zmizela patře. Nessie a Alice ji následovaly. A já se pomalu blížil k domu.

Zkuste mě neroztrhat hned ve dveřích, prosím. A kdyžtak... Mě nepalte. Kdyby to nevyšlo, prostě zase odejdu, ano?

A po zbytek jejího života ji budu sledovat očima někoho jiného. Nebo dokud se její cesta neoddělí od té Cullenovic. Pak budu v háji.

U dveří jsem ještě chvíli počkal. Odsunul jsem Edwarda do pozadí, nepotřeboval jsem se vidět jeho očima. Teď jsem tu, a pokud všechno půjde dobře, už ho nebudu potřebovat.

Pak jsem zazvonil.

Carlisle otevřel a hned od prahu jsem viděl Emmetta s Jasperem, připravené k útoku. Bella stála vedle Edwarda a tvářila se neutrálně, prohlížela si mě a čekala. Rosalie za Emmettem vrčela a Jacob stál obezřetně kousek za nimi, aby je nesrazil k zemi, kdyby se musel přeměnit.

„Dobrý večer,“ řekl jsem co možná nemileji. A připadal jsem si jak idiot. Možná jsem měl nejdřív zavolat.

Carlisle si mě vteřinu nebo dvě překvapeně prohlížel a já se pokusil o úsměv. Poznal mě. Nebyl jsem si jistý, jestli je to dobrá, nebo špatná zpráva. Spíš špatná.

„Williame,“ řekl nakonec klidně.V patře Esmé tiše řekla, že se na nás jde podívat. Spíš teda na mě. Potichu se postavila vedle Rosalie a měřila si mě spíš zvědavě, než výhružně. Nadechl jsem se a slíbil si, že jestli tohle všechno dopadne, budu s nimi klidně po zbytek Minniina života. A možná i potom.

„Myslel jsem, že jsi mrtvý,“ promluvil Carlisle. Usmál jsem se:

„To je všeobecně rozšířená lež, která mi zajistila klidný život.“

A v hlavě jsem Edwardovi ukázal vzpomínky na svůj útěk z Volterry. A v kostce jsem mu ukázal místa, kde jsem pak pobýval. A že Ara hlídám, hlídal jsem ho kvůli sobě a teď i kvůli nim.

„Můžeš mi vysvětlit, co se tedy stalo? Aro se mi tenkrát lítostivě svěřoval, že o tebe přišel v bitvě a je tě věčná škoda,“ zajímal se Carlisle.

„Nezlob se, nechal bych to na později. Je to delší vysvětlování a doufám, že času bude dost.“

Neměl bych být tak nedočkavý. Stejně ji přede mnou budou schovávat. Musím zůstat v klidu kvůli Jasperovi a Edwardovi. Musím jim ukázat, že nejsem nebezpečí, že Minnie neohrozím.

„A co přesně je důvodem tvé návštěvy?“ Jako vždy, striktně slušný Carlisle. Zlstalo muto i po těch staletích. Nadechl jsem se a řekl pravdu:

„Minnie je ten důvod.“

Všichni vypadali zaskočeně. Až na Edwarda, ten se tvářil pořád stejně nevěřícně. Pokusil jsem se na něj usmát, ale nejspíš z toho bylo jen lehké pozvednutí koutků.

Jsem z tebe nervózní. Máš můj osud ve svých rukách. A ne, takhle patetický jsem dřív nebýval, myslím, že v tom máš prsty. Tohle jsem asi přehnal, promiň. Nemyslel jsem, že... Ale co... Stejně vidíš všechno, viď.

Mezitím seběhla dolů Alice a připojila se k Rose a Esmé. Ona se ale culila a mně tím vlila do žil obrovskou dávku optimismu. Široce jsem se na ni usmál a měl chuť se jí zeptat, co viděla, ale Carlisle mi skočil do řeči:

„Tohle vážně nechápu, proč kvůli Minnie?“

„Jo, to by mě taky zajímalo!“ ozval se Emmett. Mluvili normální upírskou rychlostí a pro mě to bylo jako hudba pro uši, protože jsem už dlouho reagoval jen pomalu, lidsky. A tohle mi chybělo – moci se uvolnit, být sám sebou.

„Mě by spíš zajímalo, jak o Minnie ví. Protože jsme o ní rozhodně nikomu neříkali,“ zlobila se Rosalie.

„To je pravda,“ přidal se Jasper. „Jak o ní víš? Kde jsi o ní slyšel?“

„Je to na dlouhé vysvětlování. Mám schopnost vidět a vnímat skrz jiného upíra. V podstatě přebírám informace všech jeho smyslových receptorů. Carlisle ví, jak moje schopnost funguje, zná mě z Volterry. Jenže odtamtud jsem utekl, začal jsem žít jako nomád. A v září jsem náhodně skočil do Edwarda a uviděl Minnie. A nějak...“

„Nějak co? Dostal jsi chuť na svačinku?“ ušklíbla se Rosalie.

„Ne. Zamiloval jsem se do ní.“

„Cože jsi?“ vyjekla Bella a spustila tím proud otázek od ostatních. Snadno se mi v jejich hlasech orientovalo, nedělalo mi nejmenší problém odpovídat jim a pořád dokola opakovat, že nevím,proč se to stalo zrovna mně, ale že mě Minnie prostě okouzlila a já poprosil Edwarda, aby na ni dával pozor. Tím jsem odpálil další nálož rozčilených a překvapených dotazů a snažil jsem se odpovědět na všechny. Bylo to rychlé a prudké, jak už to u upírů při řešení problémů bývá, ale nakonec jsem stál a sledoval jejich překvapené, ale ne nepřátelské obličeje. Uvěřili mi. Dívali se na mě spíš... Soucitně? Jako na blázna? Cokoliv. Jen když mě tu nechají. Potřebuju ji vidět...

„Chtěl bych ji vidět,“ řekl jsem pomalu. Věděl jsem, že teď mě Nessie uslyší, a chtěl jsem, aby Minnie věděla, co se na ni chystá.

„Ale ona tě tu nechce,“ řekl Edward pevným, rozhodným hlasem a podíval se mi přímo do očí. „Když o tobě měla Alice vizi, Minnie mě prosila, ať tě sem nepouštíme. Nechce tě tu.“

„Jenže to o mně nevědla nic bližšího. Nech to na ní, prosím. Teď už toho můžeš nechat. Je to jen na ní,“ snažil jsem se ho obměkčit. Kdybych se mohl víc soustředit, dokázal bych mu do hlavy vnuknout, že už na otcovskou lásku může zapomenout – ale já nechtěl. Kdyby mě k sobě nepustila a odehnala mě pryč, bude tu pořád on a bude na ni dávat pozor.

„Mně tohle nepřijde jako dobrý nápad,“ přešel Edward rozzlobeně do upíří rychlosti. „Přijdeš si sem a čekáš co? Že se ti vrhne kolem krku?“

„Ne, ty víš moc dobře, že tohle nečekám. Od Minnie rozhodně ne. Jen už jsem to tam nemohl vydržet. Byl jsem s ní denně díky tobě, ale už... Radši budu tady v nemilosti, ale aspoň ji uvidím svýma očima, víš?“ vysvětloval jsem.

„Copak jí dáváš nějakou volbu? Když se tu ukážeš a ohlásíš jí, že jsi se do ní zamiloval? Ona nechce vztah, nehledá nikoho, a už vůbec ne upíra!“ zuřil Edward. Nechtěl jsem, ale automaticky jsem na něj taky zvýšil hlas:

„Já to vím! A proto jsem tady, abych to zkusil! Co bych mohl dělat na druhým konci světa? Tady jí můžu ukázat, kdo jsem, a jak to myslím, a nechat ji, ať se rozmyslí sama!“

„A proto máš v plánu to na ni vychrlit rovnou?“odfrkl si Edward posměšeně.

„No, neměl jsem plán, ale evidentně jsi mi ho v hlavě našel,“ přiznal jsem zaskončeně. „Takže ano, řeknu jí to. Aby věděla, proč se budu motat kolem ní. Proč si ji budu prohlížet. Aby věděla, že na ni nekoukám jako potravu, víš?“

„Tohle je směšný!“ rozhodil rukama Edward. Moje vnuknutí fungovalo skvěle; choval se jako otec, co nechce za žádnou cenu dát svou dceru nápadníkovi.

„Edwarde, vidíš něco,co by ukazovalo, že William nemluví pravdu?“ zeptal se Carlisle. Sledoval mě zadumaně,nedokázal jsem z jeho výrazu rozluštit, co si o mně myslí. Ale to, že mě nenechal rovnou vyhodit, mi dávalo naději.

“Ne,“ zavrčel Edward.

„Jaspere?“

„Je nervózní, ale to by byl každý, kdo by přišel sem. Ale mluví pravdu. Je to... Velmi silné,“ řekl Jasper klidně a já mu byl vděčný. Jistě že ze mě cítí, jak jsem do Minnie zamilovaný; musí to ze mě sálat do dáli.

„Alice, viděla jsi něco?“ zeptal se nakonec té, do které jsem vkládal největší naděje. A ona se pořád usmívala.

„Viděla jsem je spolu. Nevím, kdy. Ale Minnie vypadala o něco málo starší. Bylo to tady a byli jsme tu všichni, on se s Emmettem vrátil z lovu a Minnie se ho ptala, jak mu chutnalo. Bylo jasné, že k sobě patří,“ pokrčila rameny a střelila pohledem po zamračeném Edwardovi.

Zavřel jsem oči.

Děkuju.

Děkuju!

Ano!

Všechna nervozita ze mě spadla. I kdybych měl čekat pár let, dočkám se. Minnie moje, kdybys věděla, jakou jsi mi udělala radost!

„Moc se neraduj,“ sykl Edward. „Kdykoliv se to může změnit. Klidně hned za pár minut.“

A já to věděl, ale tahle Alicina vize mi hodně pomohla.

„To nám mění situaci,“ řekl Carlisle zamyšleně. „Vypadá to, že opravdu nejsi hrozba a myslíš to upřímně. Navíc – tvůj dar je velmi výjimečný a pokud bys byl na naší straně, bude to jen dobře.“

„Minnie se zblázní. Bude se strašně zlobit,“ namítla Bella.

„Já vím,“ přikývl jsem. „Je úžasná.“

„Nebudeš si myslet, že je úžasná, až tě pošle do prčic, ty pitomče,“ uslyšel jsem Jacoba.

„Bude si myslet něco o bláznech,“ uchechtl se Emmett.

„Spíš o tom, že si z ní dělá srandu,“ zašklebil se Jacob a okamžitě se vydal k Emmettovi stvrdit sázku plácnutím. No, měl jsem velmi nadějné vyhlídky.

„No tak, nechte toho,“ okřikla je Esmé.

„Myslím, že není co řešit. Mluvíš pravdu. My víme, co cítíš. Víme, jak je těžké být sám. Nemůžeme mluvit Minnie do toho, jak se k tobě má chovat, nemůžeme jí nic nakázat, ale pokud vás Alice viděla...“

„Bezvadný, takže je tu volnej upír, co?“ založila si Rosalie ruce na hrudi.

„Já ji nechci přeměnit. Teda... Jedině pokud bude chtít ona sama. Ale já na to řeč nezavedu, slibuju, Vím, jakej na to má názor,“ omlouval jsem se jí.

„Budeš se držet stranou, jasný?“ probodával mě Edward opravdu vražedným pohledem. Starý William už by po něm dávno skočil. Bylo jasné, kdo z nás dvou je starší a byl jsem si jistý, že jsem lepší bojovník. Ale místo toho jsem jen kývl.

„Nessie, prosím, pojďte dolů,“ křikl Carlisle. Edward se ušklíbl:

„Minnie ti vzkazuje: nasrat.“

A já se zase usmíval, protože to prostě byla Minnie.

„Ona je úžasná,“ řekl jsem tiše a vybavoval si její jedovaté poznámky a rytí a taky tu milou stránku její osobnosti, když dojatě seděla opřená o Nessie a rozbírala s ní svoje stáří a když překvapeně sledovala třpytícího se Edwarda. Vybavil jsem si, jak byla krásná, když mu ukázala, co má za sebou. A jak ho konejšila. Miloval jsem ji. Každou její část, každou její náladu, každý dech. A za chvilku už ji uvidím.

Edward se na mě podíval. A díval se jinak.

Já se za ni budu rvát do posledního kousku těla. Ona je pro mě Bellou, víš?

Beze slova odešel do patra.

Čekali jsme. Dolů sešla Nessie a já se na ni usmíval, vážně jsem ji měl rád. Překvapeně a možná trochu okouzleně si mě prohlížela a probralo ji až Jacobovo varovné odkašlání. Přitiskla se k Belle.

Edward nahoře uklidňoval Minnie, slyšel jsem, jak jí říká, že ji má rád a ona si to má pamatovat, ať se dozví cokoliv. A že jí neublížím. A že se jí nesměje.

A ona byla...Byla tak roztomile rozzuřená, že jsem měl chuť ji hned, jak se objeví, dát pusu. Určitě by ji to rozzuřilo ještě víc.

Ale když sešla ze schodů za Edwardem, zachumlaná do deky, v pyžamu a proužkovaných ponožkách, pořád ještě trochu pobledlá a s vlasy stáhnutými do neupraveného uzlu, jen jsem stál a udiveně ji sledoval. A dýchal její vůni svým nosem. Usmíval se.

Byl jsem u ní.

Netvářila se nadšeně. A nemyslela si o mně nic hezkého, protože Edward se vesele otočil a pochválil ji:

"Teď jsi stará dobrá Minnie!"

Došla až ke Carlislovi a zastavila se, Edward se pořád držel mezi mnou a jí, aby mohl případně zasáhnout. Skoro jsem ho nevnímal, vpíjel jsem se očima do těch jejích a měl chuť se jí dotknout. Udělal jsem krok k ní, ale zastavily mě čtyři ostrá syknutí. Dobře, na přiblížení je ještě brzo. V pořádku, beru to.

Nervózně jsem si projel rukou vlasy. Nevěděl jsem, jak začít, a tak jsem se prosebně podíval na Carlisla. Pochopil, a představil mě:

"Minnie, tohle je William Blacksmith."

Pořád se mračila, s čímž jsem počítal. Usmál jsem se na ni a řekl to, co jsem cítil – úlevu, spokojenost, štěstí:

"Moc mě těší, že se s tebou konečně setkávám, Minnie."

A ona se zamračila ještě o něco víc a doslova vyštěkla:

„Co chceš?“

Byla skvělá. Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál její snaze o to, aby vypadala hrozně zle a nabroušeně.

Je nádherná, viď? podíval jsem se na Edwarda, ale ten si zachoval neutrální tvář. Taky jsem zvážněl, nastal čas na vyslovení toho, proč jsem tu. Věděl jsem, že mi kolem krku hned nevletí, ale prostě to muselo ven:

"Bude to znít zvláštně, ale všechno ti vysvětlím."

"Jo, to už jsem dneska slyšela," skočila mi do řeči. Nedala se jen tak odbýt, to už jsem zjistitl dřív, a dneska se prostě rozhodla, že si honem poslechne, co chci, pak se otočí a zmizí, aby ode mě měla navždycky pokoj. Nevěděla, že nic takového nemám v plánu.

Nadechl jsem se a klidně řekl:

"Miluju tě, myško."

A ona na mě tři vteřiny nevěřícně zírala, pak já přes tvář přeběhl strach a nakonec se rozesmála. Ale nebylo to radostí.

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

25)  Bosorka (17.12.2011 22:28)

Ač je úžasný, tak být na jejím místě, asi bych mu něco mrskla do úsměvu

24)  Janeba (20.11.2010 16:49)

Nádhera! Já toho Willa fakt miluju! Nebrasko - teď nevím, zda je lepší pohled Edwardův nebo Willův ?! Díky!

19)  Bye (24.04.2010 23:50)

"Ona je pro mě Bellou, víš?"
No comment...

17)  Silvaren (24.04.2010 21:15)

Skvělý! Jsem moc ráda, že už se setkali. U Minie mě strašně zajímalo, co si ti upíři mezi sebou povídají a teď už to vím, juchů! A jak je do ní zamilovanej. ááá

16)  sakraprace (24.04.2010 20:23)

Supééééér, to jeho nadšení, že jede za ní, slint. Netrhejte mě a kdyžtak mě nepalte - výborný. Ona je jeho Bella - sakra práce, kde mám kapesníky? A další a další, jsem naprosto unešena. Musím si to přečíst znovu, tak zatím

14)  Noth (24.04.2010 19:36)

Cokoliv, co do tohoto komentáře napíšu, bude nic ve srovnání s mými dojmy.
Snad jen...
Díky, Neb!

13)  ChrisTea (24.04.2010 18:57)

Will je fakt úžesnej!!! Moc se těším na další díl, jsem strašně zvědavá, jak bude všecko prožívat. Je tááák sladkej, chci ho domů místo lízátka!!!

12)  Adelka (24.04.2010 18:42)

Super!! Moc se Ti kapča povedla!! Zase jsem se dozvěděla něco, co předtím zůstalo utajeno a úplně to nádherně doplňuje celej děj!! Je to vážně úžasný!! Líbí se mi Minniina tvrdohlavost a hlavně trpělivost s jakou to Will snáší.. ne nesnáší.. on je z toho ještě nadšenej!! A má dobrý poznámky!! Tleskám seč můžu a strašně se těším na další!!! Bude zítra? Jo a ještě musím dodat, že název kapči je úplně bombovej!!

11)  Amisha (24.04.2010 18:27)

To byla krása...

10)  Hanetka (24.04.2010 18:12)

Will je jednička! Minnie je jednička! Ty jsi jednička! Tahle povídka je jednička! A vůbec, co bych dál psala, vžyť je to úplně jasné. Moc se těším na další pokračování.

8)  Karolka (24.04.2010 16:45)

Nejlepší díl Willa. Jsem totálně na maděru. Bylo to akční, napínavé a dojemné. A když Will řekl Edwardovi, že o Minnie bude bojovat, protože ona je pro něj Bella, Málem jsem se rozbrečela. Vybavil se mi Edward a Bella od SM - ten originální a to co jsem prožívala ohledně jejich vztahu v románě. Najednou mi to všechno nějak zapadlo a docvaklo. Úplně se tetelím. A nedokážu ani říct, jak se strašně těším na další.

7)  Popoles (24.04.2010 16:40)

Já ho prostě miluju, kluka jednoho studenýho, je k sežrání
Ona mu nadává a on se rozplývá nad tím, jak je dokonalá a sladká
Strašně se těším na jejich obvyklou konverzaci:
"Miluju tě" / "Jdi do háje"
Neb, jsi náš poklad...

6)  Evelyn (24.04.2010 16:25)

Dokonalá kapitola. Pláču smíchy a miluju Williama čím dál víc

1 2   »