04.06.2010 [14:00], Nebraska, Povídky jednorázové, komentováno 37×, zobrazeno 7360×
Aneb Když se autorka loučí :-)
První písmena Minnie spatřila světlo světa 22. února. Buď jsem vařila, nebo myla nádobí – u těch dvou činností mám vždycky dost času na vymýšlení blbin, a tentokrát z toho vzešla blbinka velmi povedená. Viděla jsem holku, co sedí schovaná v posledím boxu v baru a zuřivě píše, a jakmile někdo jen vypadá, že na ni chce promluvit, hned je odehnán jedním z majitelů. Během chvilky jsem věděla, že pro tu holku si přijde úplně cizí upír. V první chvíli jsem nevěděla, jak ji k sobě naláká, ale najednou mi to v hlavě do sebe všechno začalo zapadat. A pak mě napadl název.
Myšičko, myš, jako symbol toho lákání k sobě. V podstatě okamžitě jsem věděla, že to bude Minnie, jen jsem chtěla ještě nějaké stejně „divné“ jméno, aby Minnie byla zdrobnělina. Stačilo si chvilku říkat Mi, Mi, Min, Min, a vzpomněla jsem si na dívčí reálné gymnázium Minerva. Bohyně (mimo jiné) poezie a vědění! Co víc si může autorka přát, že :-)
Hned v první kapitole jsem musela Minnie nacpat do školy, což jsem původně ani neměla v plánu – myslela jsem, že bude na volné noze a psát a překládat ze španělštiny. Jenže jsem nějak nedovedla vymyslet důvod, který by dotáhl Edwarda do baru – aby ji mohl poprvé slyšet. Nakonec to bylo mnohem lepší – obědy, společné hodiny – rozhodně zajímavější než sezení v baru, případně na jeho zahrádce.
Jim a Nat. Mí oblíbenci. Bylo jasný, že musí být gayové. Nedovedu si představit, že by k sobě Minnie po tom všem, co jsem jí vymyslela v dětství a dospívání, pustila nějakýho chlapa. Gayové jsou chlapi, co ji dokáží ochránit, ale zároveň se nikdy nestane, že by se pokusili ji sbalit. Ideální.
A všechnu tu hrůzu, co jsem na ni vymyslela, si musela podstoupit. Aby byla tak trochu jiná. Aby jinak přemýšlela, aby se nepokusila ve své fantazii Rozcucha okamžitě svléknout a znásilnit :-) Aby překousla upíry a čtení myšlenek, aby neutekla, když se objevil Will.
Bernie. Méďa :-) Jedinej heterosexuální lidský muž, který Minnie nevadil. Dalo by se říct, že byl stejný outsider jako ona. A ejhle, nakonec jsem z něj udělala provozního Plánu B.
Plán B! Přišlo mi to geniální, až pak jsem zjistila, že se tak jmenuje produkční společnost nějakého herce :-) A hromada dalších věcí. Nebyla jsem tak originální, jak jsem myslela. (Ovšem Brouci a švábi, ti jsou fakt moji! Název mi zase klasicky vskočil v hlavě až při psaní o té restauraci, a interiér, navržený Esmé, stejně tak. Ale líbilo by se mi tam, jsem si jista :-) )
Minnie a Cullenovi. Rozcuch jasně zabral :-) Edward jí pak viděl do hlavy, když psala, a bavilo ho to. Viděl, co všechno má Minnie v hlavě a co z toho nakonec proseje a napíše do textu – kdo píše, ví přesně, o čem mluvím :-) A v hlavách Jima a Nata viděl útržky její minulosti. Hlavně u Nata. Jim byl tak nějak splachovací, nechtěl se vracet k tomu, jak se s Minnie potkali a oba byli na dně. Navzájem se dostali z toho nejhoršího a stáli při sobě pořád. Nat se k nim přidal právě až rok předtím, když začali chodit na univerzitu, byl o něco starší a o Minnie si pořád trochu dělal starosti. Takže Edward věděl téměř od začátku, že za sebou má ta divná holka něco ne moc pěkného.
A pak se objevil Will. Bylo hrozně těžké na něj celou tu dobu nemyslet :-) Protože s nimi už byl, jen o něm nikdo neměl ponětí. Musela jsem si zakázat nad tím upírem uvažovat, protože bych ho určitě prokecla dřív :-) Když se tenkrát některé čtenářky zlobily kvůli tomu, že se Edward tak moc a tak okatě kolem Minnie motá, tiše jsem se chichotala u klávesnice :-)
Jejich prokecnutí. Hrozně těžký úsek, tedy pro mě. Jak popsat to, že Minnie bylo nakonec prostě putna, že jsou naprosto jiný živočišný druh a teoreticky by ji mohli zabít? Jak to napsat, aby to bylo uvěřitelné? Díky, že jste si nestěžovali ;-)
Minniina minulost. Ta se psala skoro sama. I když mi při tom běhal mráz po zádech. Ale bylo to potřeba, aby Edward a všichni konečně věděli, proč má vodopád a proč nemá nikoho jiného, než Jima a Nata.
A pak velkolepý nástup Willa :-) Bylo úžasné sledovat, jak byla půlka čtenářek proti tomu, aby s ním něco měla. Dokonce některé potom později přestaly komentovat, možná i číst, protože chtěly, aby Willa prostě zavrhla. William – to jméno jsem měla v hlavě už od začátku, a jen co se měl objěvit, vyrojilo se relativně dost povídek, kde nějaký William nebo Will byl. Myslela jsem, že mě z toho trefí :-) Dokonce jsem chvíli hledala nějaké jiné staré anglické jméno, na chvilku byl Will Max, ale nakonec jsem si řekla, že to teda ne a že můj Will je Will už od února :-)
Přiznávám bez mučení, chtěla jsem zkusit, jestli dokážu napsat ještě úžasnějšího upíra, než je Edward. :-)
To jejich oťukávání. Will se snažil chovat nenápadně, ale nemohl si pomoct, pořád chtěl být u ní. A Minnie byla už z principu strašně rozzuřená. Tedy – aspoň chvilku. Ale odolejte upírovi, že. Měla jsem dvě verze: v jedné by se kolem sebe motali ještě pár týdnů, než by Minnie konečně ustoupila a poddala se tomu. Druhá varianta byla ta vánoční, která nakonec vyhrála, protože jsem se nemohla dočkat, až budou spolu.
Banka. Taky šílená kapitola. Tak moc jsem se těšila na ten konec, na záchranu, že jsem se musela brzdit, aby celá kapitola nevypadala takhle: Vlezla jsem do banky, byl tam chlap v kukle, lekla jsem se a najednou tam byl Will. Miluju ho. :-)
Pusa pod jmelím. Za tu můžete vy :-)
A to, jak se Minnie strašně snažila ho dostat do postele. Ona tím byla sama překvapená :-) Zato já byla poprvé konečně pořádně zaskočená. Můžou se líbat i jazyky? Existuje účinná antikoncepce? To byly debaty, panečku :-) A odebrání vzorků od Edwarda bylo totálně mimo plán. Tam jsem měla pocit, že si postavy dělají, co chtějí :-)
Erotika. Vážně, ale vážně nerada ji píšu. Vím, že už jsem to říkala několikrát, ale je to děsný! Jak to má působit vzrušivě, když musím přemýšlet nad tím, kdo kam čím komu už dlouho nesáhl? Jestli může Minnie vzdychnout dvě věty za sebou? Jeho jazyk se propletl s jejím jazykem a její jazyk... Cože?! No hrůza. Schválně – napiště si nějakou takovovu scénu, uvidíte, že to není sranda :-)
Alice. Alice, já se ti vážně omlouvám. Udělala jsem z tebe mrchu. Ale Minnie přece potřebovala často popostrčit, to jsme věděli všichni. A kdo by ji měl nakopnout k uvažování o tom, jestli se stát upírkou? Rose, která byla proti? Edward? Will, který byl tak zedwardovatělý, že by pro minnie udělal cokoliv a pokud si přála být člověkem, tak by to prostě mlčky akceptoval? (Mimochodem – jsem si jistá, že normální opravdovej chlap by se takhle vážně nechoval. Jen si to vemte: pět let spolu byli, žili, milovali se – a on si celou dobu musel dávat pozor, aby se náhodou nevzrušil moc? Pchá! :-) )
Svatba. Líbánky. Minnie zjistila, že se bojí létat. Jejda. Nerozepisovala jsem je. Všem nám je jasný, co tam dělali. A všem je teď jasné, že se mi to popisovat fakt nechtělo :-) Celá kapitola doteků, vzdychů, pohybů, stenů a jazyků? Nikdy! :-D
Časový skok. Protože spolu prostě byli. A všechno bylo super. A z Minnie se stala dospělá ženská. To jsem potřebovala proto, aby bylo pochopitelné, že se jí ozvou biologické hodiny. Postupně jsem tlačila na pilu. Děti v kovárně, dítě v supermarketu, porod! Huáááá! :-D Ten mě bavil (ahoj, Bosorko! :-) ). A ten díl s hromadou ženských v kovárně! Kdo si mnoho dílů předtím napsal do komentářů, že chce taky na výlet za Willem, byl tam :-) Možná jste čekaly víc – ale na konci vás všechny objal! To vám musí stačit, jinak je Minnie (a trochu můj ;-) ).
A zjištění. Taky těžká kapitola. Snad se povedla. Will samozřejmě proti – Edward na něj měl mnohem větší vliv, než bylo Minnie milé. Ale nakonec souhlasil. Ještě aby odmítl, frajer. Pak porod, kterému jsem se radši vyhnula – žádné cákání krve, nic takového! A přeměna. Když umíte vodopád, zvládnete i přeměnu.
Na začátku psaní jsem myslela, že tady bude konec. Hotovo, happy end, Minnie má šťastnou rodinu. Super.
Jenže pak jsem začala přemýšlet o tom, co by se dělo dál. A napadl mě Dean – za což můžou Ajjinka a Ree :-) A tak jsem psala ještě dál. Jasně, že Dean tam byl pro Misty hned od začátku. Jen jsem si nebyla jistá, jestli by to mezi nimi zajiskřilo, když by spolu byli celou dobu. Dean nebyl otisknutý, nevěděl hned od spatření Missie, že ona je ta pravá. Tak se šel toulat. Aspoň se vyblbnul. Tedy – mohl se vyblbnout, ale záleželo mu na tom, co řekne Minnie.
(Missie a Dean. Hm. Co s nima dál? Nic neslibuju, ale možná jednou zkusím vymyslet, jak se mají :-) )
Od začátku pokračování jsem věděla, že se objeví Volturiovi. Nejdřív měli přijít na to, že Cullenovi se množí a mají u sebe Willa. Přijet a bitka. Jenže jsem si nebyla jistá, jestli by Cullenovi znovu vyhráli. Druhá varianta byla, že po Cullenových půjde někdo úplně cizí. Ale proč, že. Nakonec jsem to spojila a ještě jsem tím zajistila klidnou budoucnost pro vegetariány.
A River! Na toho jsem pyšná :-) Jakmile jsem věděla, že bude bitka v Itálii, bylo jasný, že Minnie ukáže nějakou velkolepou projekci. Jenže aby zastrašila hromadu upírů, potřebovala by vytvořit několikanásobně větší počet upírů – a zas tak dobrá nebyla. Navíc – co když by někdo chtěl zkusit, jak moc je ten dav upírů odolný, že. Tak jsem chtěla vytvořit iluzi vlků. Ale pořád to nebylo tak překvapující jako velcí orli. A když mohou být měniči - vlci, proč by nemohl být jiný kmen – orli? Stačila chvilka googlování a měla jsem Tlingity. V legendách mají havrana a orla, ale havran není tolik děsivý, že :-) Takže River.
No a že se objeví Angela mi bylo jasné ve chvíli, kdy jsem z té její jednorázovky udělala povídku na pokračování. Vím, že jsem tady hodně napověděla, ale stejně nevíte, jak to s ní probíhalo ve Volteře a už vůbec ne, co přesně se dělo potom ;-)
A velkolepý multipárový happy end? :-) Já vážně neměla to srdce nechat někoho samotného. Když Nat zkolaboval (měl mozkové aneurisma, což se ale nikdy nedozvěděl), Carlisle mu dával první pomoc. Minnie se tam přiřítila jen v ručníku a rozhodla se, že když už nehrozí žádné nebezpečí od volterrských vládců, klidně můžou klukům říct, co jsou zač. Nata se nedařilo přivést zpátky, tak ho chtěla kousnout, jenže vnuknutí od Willa jí to nedovolilo. Nakonec to byl Carlisle, kdo si zopakoval to, co udělal už tolikrát – zachránil umírajícího. Jim, absolutně v šoku, si vyslechl, co jsou všichni zač a co se právě děje s Natem. Měl na výběr. Ale představa, že bude někde třeba roky čekat, až se k němu bude moci Nat přiblížit, se mu nelíbila. Navíc by stárl, že :-) Takže i když to bylo hodně rychlé rozhodnutí, byl pro. Jsem si jistá, že hlídat dva novorozené bylo docela drsné, ale upírů na to bylo dost :-)
A ano. Minnie byla v podstatě sobec, když nechtěla Nata nechat umřít. Na druhou stranu – kromě upírů měla jen ty dva. A celé to byla pohádka. :-)
Tak, a teď pár čísel.
1 054 829 znaků. V 57. kapitole je ve slově svůj velké červené V. To je miliontý znak Myšičko, myš...
586 normostran.
189 603 slov.
316 stran ve Wordu.
Jasperův národní park i Willamettský národní park existují. Zvlášť ten druhý mě okouzlil :-)
A jen tak pro srovnání.
Jak (alespoň přibližně) vypadali v mé hlavě jednotlivé nové postavy? Hledá se to vážně těžko a nejsou to ty, které jsem měla před očima – ale jsem si jistá, že by je zahráli dobře :-)
Minnie.
Ellen Page. To je prostě ona :-)
Will.
Sam Worthingon. Úplně na začátku jsem byla pro Hugh Jackmana, ale už je starej :-) A když byl mladej, nebyl tak sexy :-) Sam Worthington vypadá jako kovář :-)
Nat.
Ryan Gosling. V podstatě barový povaleč, který o sebe dbá. Viděla jsem ho tmavovlasého, ale takhle by to taky šlo :-)
Jim.
Emile Hirsch. Trochu víc gay, ale pořád málo na to, aby byl karikaturou sebe sama.
Dean.
Jensen Ackles. Jensen mi byl hodně důrazně vnucován jako Will, ale nakonec jsem se nedala :-) Jako Dean ideální.
Misty.
Mia Wasikowska. Tu vybrat bylo nejtěžší. Nicméně by mě bavilo dělat v castingové společnosti :-)
River.
Rick Mora. I když ten River v mé hlavě je prostě ještě víc... Hmmm... Ehm, cože? Už jsem se probrala, dobrý :-)
Tak jo.
Víc už mě nenapadá. Takže asi vážně končíme :-)
Všem moc děkuju. Všem. Děkuju, že jste tu byli, že jste Minnie četli, že jste mi dávali tak úžasnou zpětnou vazbu. Vím, že jsem neodpovídala na komentáře, ale já vážně nevěděla, co napsat. A vy jste věděli, že z nich mám radost a že jsem za ně vděčná, žejo? Tak ještě jednou, teď a tady, děkuju.
Měj se, Minnie ;-)
36) Marcelle (15.02.2012 08:22)
Děkuju. Za celou povídku i za tenhle "film o filmu". Ačkoli se to na mých komentářích nezdá, dokážu při čtení chápat souvislosti, které tam autor nenapsal, ale jsou tam. A jsem ráda, že jsem se nepletla. Takže ještě jednou děkuju, vážně jsi třída.
35) Mabel (18.01.2012 21:31)
Vždycky jsem měla moc ráda takové to "Behind the scenes" a tohle pro mě bylo něco podobného. Toho červeného V jsem si všimla, ale vůbec jsem nechápala, co znamená, tak teď už vím.
A jinak mě celkem překvapilo, že jsem si postavy Myšičky představovala dost podobně, nejpřesněji mé představě odpovídají Nat, Jim a Misty.
Jo a ty národní parky jsou nádherné, hned bych se tam jela podívat, být tak milionářka...nebo mít nějakého sponzora
34) miamam (25.11.2011 14:41)
Jé to je super Povídka o Povídce... A konečně chápu to červený V! Jsem myslela že to třeba byla nějaká chybka nebo co... Nata jsem si teda představovala úplně jinak
30) Carlie (21.11.2010 08:45)
Díky za tohle krásné ohlédnutí, prozrazení něčeho z Tvé úžasné kuchyně, díky za Minnie, Willa, Misty, Deana, Nata, Jima (i fotky, "herci" vybraní skvěle!!!), nenásilně zapadli do ságy, ba co víc, stvořila jsi paralelní vesmír, novou ještě lepší ságu! Myška by bez přehánění měla být na předpis, působí opravdu (nemám ráda klišé, ale tady se neubráním) jako balzám na duši Díky, Neb
29) Janeba (19.11.2010 22:34)
Fakt jsem moc ráda, že myješ nádobí a staráš se o rodinu, protože jinak by se nenarodila Minie!
Všichni jsou úžasní a i vzhledově mi naprosto sedí!
Ach!
A tobě, Nebrasko, vážně za Myšičku
DĚKUJI
!
28) eMuska (02.08.2010 17:38)
Mne sa na poviedkach páčia asi ešte viac tieto kapitoly ako samotný príbeh. Zbožňujem, keď autor prezradí, ako k tomu všetkému prišiel... A ty si to mala teda fakticky zaujímavé!
27) galadrielena (14.06.2010 17:11)
Díky za Mysičku byla ohromná,ráda jsem ji četla.Doufám že v psaní budeš pokračovat a jestli vydáš knížku budu první co si ji koupí.S tvým talentem by byl vydavatel blázen nevidat nějaký rukopis,máš pro psaní cit.Tak se těším jak něco napíšes a já u toho budu zase smát, slintat a červenat.Konečně jsem se dokopala napsat komentář.Nebrasko ještě jednou moc děkuju.
23) Anna43474 (06.06.2010 03:13)
Sedí myška v rohu,
má v pastičce nohu.
Sedí tiše, občas pípne,
stejně asi brzo chcípne.
Nejsem morbidní, že ne???
22) Nicolkaa (05.06.2010 23:00)
=D je to divny,že to už končí..
ale jednou to prijít muselo..
jsi úžasná..=D
21) Rosalie7 (05.06.2010 22:05)
Takže, kde jsem to skončila? Jensen, fotečka... Co bylo dál??? Jo! Nebraska, samozřejmě latíčko, je vidět, že jsi na tom pracovala opravdu hodně, máš to všechno promyšlený a tak originální! Ale i kdyby to bylo jen kdejaké okecávání, ty bys z něj dokázala udělat dílo neuvěřitelných rozměrů! Protože ty jsi prostě úžasná, Minnie je úžasná... Will a Dean a vlastně všichni jsou v tvém podání tak úžasní, až mě z toho mrazí! Dokážu si je úplně představit, a to nejen pomocí těch fotek, ale hlavně tím, jak si mi je popsala(hlavně Dean mi svým flegmoučstvím připomíná bráchu
)
Moc ti děkuju za to, že jsi tohle všechno pro nás udělala, že jsi nám nabídla nové miláčky, nové oblýbenkyně a nové zážitky!
Díky!
20) belko (05.06.2010 15:53)
Nebrasko, jsi ÚŽASNÁ!!!!!!!
18) Ree (04.06.2010 20:10)
Neb: Koukám, no Ale víš... když se tak skvělý herec spojí s ještě úžasnější (a toho si važ!) povídkou, tak... tak jsem v sedmém nebi
Vždyť víš, že vás oba miluju
37) ireen (20.03.2012 21:29)
Tenhle "DODATEK" jsem skoukla dodatečně, ale vůbec mě to nemrzí, protože možná i proto jsem si ho mnohem víc užila. Minnie se mi hodně dostala pod kůži, viděla jsem před sebou svoji ségru, je taky taková "držka", někde se tu na stránkách potuluje jako "kajka". Willa jsem si zamilovala a když jsem dnes našla Tvou představu, mé srdce zaplesalo. Já viděla celých 59 kapitol vysokýho chlapa s ostrými rysy a něžnou duší, Hugh Jackman je můj oblíbený (jsem už taky stará), ale Sam Worthington je od Avatara můj sen (samozřejmě krom Edwarda/Roba), takže DÍKY!