22.06.2010 [09:45], Gassie, Povídky jednorázové, komentováno 25×, zobrazeno 5384×

Další pohádka pro Nessie na dobrou noc. Jake opět vypráví s rodinkou v zádech.

Nessie ležela na břiše na pohovce. Ruce měla pod bradou, máchala nožičkama ve vzduchu a netrpělivě čekala, až přijdu. Hned jak mě viděla ve dveřích, rozeběhla se a skočila mi do náručí. Kdybych nebyl vlk, měl bych určitě problémy s rovnováhou, přece jen už nebyla žádný drobeček.

„Jaká pohádka bude dneska?“ výskala hlasitě.

„Jakou bys chtěla?“ zeptal jsem se. Posadil jsem se s ní do křesla a nechal si ji na kolenou. Stočila se do klubíčka a položila si hlavu na mou hruď.

„Co takhle Perníkovou chaloupku?“ ozvalo se z kuchyně pobaveně. Esmé věděla, jak moc je Nessie chytlavá. Od nehody s dveřmi jsem u ní měl vroubek.

Zamračil jsem se. Dneska začínají brzy.

„To záleží jen na tobě, broučku. Vymysli si, cokoliv chceš,“ zašeptal jsem jí do ucha a doufal jsem, že mě poslechne.

„Jo! Perníkovou chaloupku!“ křičela nadšeně a nadskakovala mi přitom na klíně.

Rozhlédl jsem se po ostatních. Pomalu se začali stahovat blíž, přesto nikdo nepřišel až k nám. Naštěstí. Zhluboka jsem se nadechl. Už jsem se ani neptal, jestli chce originál nebo upravenou verzi.

„V jednom domě na kraji hlubokého lesa žila Princezna se svým tatínkem, maminkou, dědečkem, babičkou, spoustou strýčků a tet a jedním velikým Vlkem. Jednoho krásného rána se Princezna probudila. Prošla celým domem, až našla svého tatínka. Ten se na ni podíval a říká: ‚Princezno, dneska půjdeme do lesa.‘“

„To je teda začátek pohádky. Do lesa chodí skoro denně,“ zamumlala Rose.

Dnes jsem byl rozhodnutý nenechat se rozhodit. Další rozbitou součást domu by mi asi Esmé už neodpustila.

„‚Mám tam nějakou práci a ty zatím můžeš nasbírat nějaké jahody a maliny.‘“ Pokračoval jsem, jako by se nic nestalo.

„Jakou práci může mít upír v lese?“ zajímala se Bella.

„Má hlad a bojí se, že Princezna je rychlejší a mohla by mu pochytat ty nejlepší kusy, tak jí pošle na ovoce. Sobec jeden!“ smál se Emmett.

„To bude kvůli Vlkovi,“ uvažovala Esmé nahlas. „Ty maliny a jahody budou na koláč. Od kdy myslí Princeznin otec i na domácí zvířectvo?“ Zeptala se mě otevřeně.

Potichu jsem napočítal do deseti. „Princezna s tatínkem a strýčkem vyšli do lesa. Hned na jeho kraji se od nich otec oddělil…“

„Který strýček?“ zajímal se Emmett.

Jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct.

„Princezna s Jasperem začali sbírat jahody a maliny,“ zodpověděl jsem otázku.

„To je chytrý, vzít si s sebou upíra. Je rychlý a neujídá,“ řekla polohlasně Alice.

Patnáct, šestnáct, sedmnáct, osmnáct, devatenáct, dvacet.

„Když už měli plné oba hrnečky. Chtěli jít zpátky, ale zjistili, že se jim tatínek ztratil.“

„Houby ztratil. Utíkal domů se věnovat mamince.“

Dneska to Emmett odnese. Nevím sice zatím jak, ale můj pohár trpělivosti přetekl.

„Jasper si vysadil Princeznu na záda a hledali cestu zpátky domů.“

„Carlisle, může mít upír rýmu?“ přerušil mě znovu Emmett. Věnoval jsem mu pohled. Tahle otázka zaujala i mě. Čekal jsem na reakci. Carlisle nestačil nic říct a Emmett pokračoval.

„Jinak si nedovedu vysvětlit, proč nešel po své stopě.“

Vzdychl jsem si a vyprávěl dál. „Šli a šli, až došli do nejhlubší části lesa. Pomalu se začínalo stmívat. Princezna už byla unavená…“

„Co chudák strýček, co ji táhl na zádech?“ ozval se Jasper. Ten dneska zatím chyběl.

„Najednou došli až k paloučku a na něm stála zvláštní chaloupka. Šli se na ni podívat blíž.  Když si ji pořádně prohlédli, zjistili, že je postavená celá z perníku…“

„Objevil se Vlk, chaloupku sežral a Princeznu odnesl domů,“ ukončil pohádku předčasně Emmett.

„Co já? Chudák, opuštěný?“ zaskuhral Jasper. Někdo ho utěšoval slovy, že si ho Alice určitě brzy najde.

Nesmím si jich všímat. Objal jsem pevně Nessie. Dneska se nesmím přeměnit. Dělám to pro ni. „Zaklepali na dveře. Z nich vyšla starší žena. ‚Čarodějnice,‘ zašeptala Princezna se strachem v hlase.“

Na chvíli jsem se odmlčel. Bál jsem se, jak na to ostatní zareagují.

První se ozval Carlisle. „Pokud vezmu v úvahu, že do pohádek zasazuješ jen členy naší rodiny. Kdo je ta stará čarodějnice?“

Esmé tiše zavrčela. Dostával jsem se do velice špatné situace. Asi bude lepší pár dní nejíst její jídlo. Ostatní se bavili čím dál lépe.

„Ven vyšla úžasná mladá žena,“ pokusil jsem se napravit svou chybu. Další salva smíchu.

„‚Kde jste se tu vzali tak pozdě večer? Pojďte dál, musíte být unavení a vyhladovělí. Zavedla je ke stolu…“

„Neměla by je zavést spíš do nějaké stáje nebo ohrady?“ ptala se Rose.

„No jasně, mám to!“ vykřikl Emmett. „Zavřela je do ohrady, objevil se Vlk, chaloupku sežral a Princeznu odnesl domů,“ pokusil se znovu využít svůj závěr.

Znovu jsem si zopakoval, že musím zachovat klid. „Když se Princezna se strýčkem najedli, šli za krásnou mladou čarodějnicí: ‚Děkujeme za pohoštění, my už půjdeme raději domů.´ Krásná mladá čarodějnice se zamračila: ‚Nikam nepůjdete. Zůstanete tady se mnou. Budete mi pomáhat a pak si vás upeču.‘“

„Zavřela je do ohrady, objevil se Vlk, chaloupku sežral a Princeznu odnesl domů,“ opakoval Emmett znovu.

„Vymyslím si vlastní závěr, Emmette,“ vykřikl jsem na něj.

„Můj závěr je dobrý, Jaku. Přiznej si to. Proč ho nepoužiješ?“

Nessie ke mně zvedla oči. „Jo, proč ne? Mně se líbí.“

Dal jsem jí pusu na čelo. „Hned jak to krásná čarodějnice dořekla, objevil se Vlk, chaloupku sežral a Princeznu odnesl domů,“ pomalu a opatrně jsem posadil Nessie na křeslo.

Upíři se pomalu přiblížili, čekali můj další výbuch. Esmé výhružně vrčela a ostatní se smáli. Taky jsem se usmál. Vymyslel jsem pomstu na Emmetta. Strhl jsem ze sebe triko a s hlasitým zvoláním: „Hurá na medvěda!“ jsem vyběhl ze dveří.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  Silvaren (22.06.2010 11:12)

Hlášky Cullenových jsou úplně best!

4)  Linfe (22.06.2010 10:41)

To chce klid a nohy v teple říká stará čarodějnice a strčila si nohy do mrazáku

P.S. Ivuš to jsem ráda...

3)  Eleanor (22.06.2010 10:15)

Moc pěkné

2)  sfinga (22.06.2010 10:13)

Gassie, čekala jsem se staženým srdcem u doktora, jak mi dopadnou výsledky. Představ si - plná čekárna lidí a mezi nimi jeden uzlíček nervů. Abych se zabavila, klikla jsem v mobilu na náš web a ejhle - Perníková chaloupka.
Zkrátím to, při třetím výbuchu smíchu jsem byla středem pozornosti. Statečnš jsem to dočetla - hurá
K mému varování pro Linfinu povídku -Nejíst, nepít a předem vyčůrat, u tebe dodávám -
A nečíst v čekárně plné nervních lidí.
Díky za krásný den.
P.S.:Výsledky mám dobré

1)  Amisha (22.06.2010 09:58)

Mamí ještě, ještě! To bylo krásné. Takových pohádek by mělo být víc. Já si je vytisknu a budu číst drobečkovi před spaním.

«   1 2