04.09.2010 [01:25], Ajjinka, Povídky jednorázové, komentováno 24×, zobrazeno 6731×

Vlčí život není snadný, o tom už Jacob něco ví.

Pelicháš, Jacobe!

V domě spokojené rodinky Cullenových byl božský klid. Edward s Bellou jen tak lenošili na posteli, mezi sebou spinkající Renesmee. Alice s Jasperem obývali hned vedlejší pokoj. Leželi naproti sobě a bez jediného mrknutí se navzájem dívali do očí. Usmívali se. Esme seděla Carlisleovi v náručí a nechala se jen tak hladit po vlasech.

Celou harmonii narušovaly jen dva naprosto odlišné zvuky. Brakování lednice v kuchyni a tichý hlas komentátora zápasu Yankees. Emmett spokojeně sledoval hru, nohy natažené na konferenčním stolku před sebou. Rosalie se mu se zavřenýma očima tulila k rameni. Jednou svou obrovskou rukou ji objímal.

Rose tiše oddechovala a sem tam jí na rtech zacukal úsměv. Byla neuvěřitelně šťastná. Nikdy nevěřila, že by se tak ještě mohla cítit.

Celou atmosféru až nepřirozeného klidu přerušilo zasípání, které se ozvalo z Rosaliiných úst. Skoro ve stejný okamžik seděla napřímená a v očích jí žhnul plamen, který nikdy nevěstil nic dobrého. Z patra se ozvalo pobavené zachichotání. Emmett odlepil pohled od širokoúhlé televize a tázavě se na Rose podíval.

„Už toho mám dost!“ zaklela a postavila se na nohy. V kuchyni něco spadlo na zem. Další narušení okolního ticha.

„Jacobe!“ procedila skrz rty dost hlasitě na to, aby ji slyšel. Jmenovaný se loudavě dostal do výklenku dveří; ještě s plnou pusou se na Rosalii nechápavě zadíval. Vlasy mu trčely všemi směry. „Pelicháš!“ obvinila ho. Jacob zaskočeně polkl a zatvářil se ještě víc nechápavě. „Vdechla jsem tvůj… chlup!“

To už se z patra ozývalo nejedno pochechtávání.

„No a?“ prohodil a znovu se zakousl do kuřecího stehna, které se mu zdálo proklatě malé. Jasně viděl její zuřivě černé oči, které se mu nacpaly až k těm jeho. V pěsti svírala jeho tričko a přitáhla si ho co nejblíž k sobě. Dokonce na chvíli zapomněla na ten nepříjemný odér, který se z něho táhnul celým domem a zalezl do všech jeho zákoutí.

Jacob dokonce zapomněl na to, jak se žvýká. Vytrhla mu z hlavy jeden vlas a nedbajíc na jeho nadávky mu ho strčila přímo před nos.

„Jestli se tohle ještě někdy dostane do mé osobní zóny, nedej bože, jestli ho ještě někdy vdechnu, přísahám, že z toho nevyjdeš s čistým štítem. Je to jasné?“ zavrčela. Škubavě přikývl a polkl, aby jí to mohl odsouhlasit i ústně, ale než se stihl nadechnout, byla fuč.

Přesněji v druhém patře na cestě do svého pokoje. Na chodbě skoro narazila do Jaspera.

„Nedávalas ve škole pozor? Podzim je období línání,“ rýpl si a se smíchem sbíhal schody, aby se mu Rosalie nepokusila vysvětlit, že jeho vtipy už vážně nestojí za nic. Poraženě si povzdychla a zavřela za sebou dveře. Jak by to řekl Edward? Hodit to za hlavu a myslet na něco hezkého. To pro ni nebyl problém.

Z pokoje odnaproti se ozval zoufalý povzdech. Rosalie se ďábelsky usmála.

„Musíš to snít, broučku,“ cukrovala Rosalie na Renesmee, která se nad plným talířem jen znechuceně šklebila a krčila nos. Znovu vehementně zavrtěla hlavičkou, zlaté kudrlinky poskakovaly kolem.

„Ble!“ udělala Nessie znechucenou grimasu a rukou ťápla do vrchovatého talíře. Rosalie se zamračila, natáhla ruku, aby mohla Renesmee trochu zkulturnit, když jí padl zrak na něco, co tam rozhodně být nemělo. Byla si jistá, že kdyby mohla, je celá rudá vzteky. Hraně se na Renesmee usmála. Pak se jako bohyně Zkázy otočila.

„Jacobe!“ zakřičela do útrob domu.

„Co je?“ ozvalo se huhlání z obýváku. Zase měl plnou pusu. Pořád do sebe něco cpe. Možná proto pelichá. Jídlo mu všechno přebytečné vytlačuje z těla. S mozkem už se mu to povedlo.

Popadla z Renesmeina ramínka chlup a vztekle přidupala do obýváku nedbajíc na to, že Renesmeé plácá svou drobnou ručkou v talíři a prská jídlo všude kolem sebe.

„Poznáváš to?“ zeptala se vztekle a mezi ukazováčkem a palcem svírala usvědčující důkaz. Ale ač měl Jacob sebelepší zrak, z té dálky nic neviděl. Zakroutil hlavou a v tom samém okamžiku ji měl opět těsně před svým obličejem a pár milimetrů před oko mu strčila něco připomínající chlup.

„Pelicháš! Kolikrát ti to mám říkat? Tohle ve svém domě nemíním trpět, takže buď s tím něco uděláš, nebo sem už ani nepáchneš. Doslova!“ Někdy ten jejich dokonalý zrak nesnášel. Jak snadné by bylo žít bez těchhle maličkostí? Asi moc snadné.

„Hele, tohle normální lidi dělaj,“ bránil se.

„Ale ty nejsi normální člověk, takže TADY pelichat nebudeš, jasné?!“

Přimhouřil oči, ale pak sklopil ocas. „Jasný.“

„Fajn!“ štěkla ještě podrážděně a šla se dál věnovat Nessie, která právě zkoumala krásy a strasti malování jídlem po podlaze. Usmála se, už jen pro tohle malé zlatíčko tu zajistí čisté prostředí. Slíbila si to.

V hlavě začala střádat plány. Takhle to zkrátka nemohla nechat.

„Rosalie,“ povzdechl si Edward snad už posté. „Nemůžeš…“ Její pohled ho umlčel. „Neměla bys,“ opravil se neochotně, „Jacoba provokovat. Sama víš, že je tu s námi jen kvůli Renesmee. Měla bys ho respektovat, i když ti nevoní,“ uchechtl se svému vlastnímu vtipu, který podle Rosalie evidentně nebyl vtipný. Její tvář stále zůstávala stejně odhodlaná.

„Edwarde, díval ses někdy na internet? Víš, kolik roztočů obaluje jeden lidský vlas povalující se na zemi? Hodně! A to lidských! U toho psa to bude jistě mnohem vyšší číslo, vždyť víš, že proleze kdejakým roštím. Chceš, aby v tomhle tvé dítě vyrůstalo? Myslela jsem, že chceš pro Nessie jen to nejlepší!“

„Nerad to přiznávám,“ zavrčel, „ale o to se právě celou dobu snažím. Nekaž mi to.“ Varovně se po ní podíval. Rosalie se jen ušklíbla. Když má Nessie neschopného otce, postará se o všechno hodná teta Rose.

Den se skoro přeloupl ve večer, když Rose vítězoslavně vstoupila do dveří jejich obrovské vily. Nikdy se jí nezdála tak pestrobarevná jako právě teď. Ten pocit uspokojení, který za chvíli prožije. Páni, v obýváku visí nějaký nový obraz. Možná byla Esme taky nakupovat.

„Ten obraz je tady už patnáct let, Rose,“ nadzvedl Edward obočí a přimhouřil oči, jak se snažil přijít na to, co ji dostalo do takové extáze. S radostí mu to vykecala. Tentokrát mhouřil oči, aby v sobě udržel ten výbuch smíchu a – ač to nechtěl přiznávat – i škodolibé radosti. Rose byla potvora, ale někdy stály zato i její myšlenky. Třeba v tuhle chvíli.

„Jacobe!“ křikla do domu a jeho jméno z jejích úst tentokrát znělo o hodně něžněji než kdykoliv jindy. Hlavně než v poslední době.

Objevil se ve dveřích do kuchyně, v jedné ruce obrovský a hlavně pachově naprosto odporný chleba. Druhou rukou si přidržoval Nessie, která si hrála s jeho trochu delšími vlasy. Tak proto vždycky tak nehorázně páchne i ona.

Edward si odkašlal, ale Rose mu nevěnovala sebemenší pozornost. Tu teď upírala se šibalským úsměvem na toho smradlavého vořecha.

„Pomůžu ti s tvým problémem,“ usmála se tajemně a v jejích rukách něco zacinkalo.

„Myslíš s tvým problémem?“ zeptal se Jacob provokativně, čímž jí vytočil ještě víc. Ne, teď už mu ho nebude ani trochu líto.

„Naším problémem,“ usmála se mile. Jacob se zajíkl. Rose se na něj nikdy neusmívala a po tomhle zážitku by byl radši, kdyby to ani nikdy neudělala. Edward se zahihňal, ale jakmile po něm střelil pohledem, jeho tvář byla zase naprosto vážná.

„Něco mi tu nehraje…“ řekl Jacob opatrně a postavil malou Nessie na zem, ta se nadšeně rozeběhla k Edwardovi, který ji k sobě láskyplně přivinul.

„Neboj se, už jsme na tvou nechápavost zvyklí,“ zaryla si, ale pak hned obrátila, aby nebyla tak nápadná. „Mám pro tebe překvapení. Dárek. Službu.“ Jacobovi se její slova vůbec nelíbila. Nelíbily se mu ani kradmé pohledy, kterými je Edward po očku sledoval. „Díval ses někdy v předchozích dnech… týdnech do zrcadla?“ zeptala se mile.

„Ne,“ řekl popravdě a v ruce nervózně převaloval chlebem, který ztrácel svůj původní tvar. „Nejsem jako někdo,“ ušklíbl se. Udělalo mu radost, když se v Rosaliiných očích zablýskla nenávist. Kupodivu ji to dělalo míň děsivější.

„Myslela jsem si to,“ odfrkla si. „Proto jsem se rozhodla, že udělám lidstvu službu a pomůžu ti s tvým… zjevem. Potřebuješ ostříhat, Jacobe. Četla jsem plno článků a zaručeně to pomáhá proti padání vlasů. Ty budeš míň chlupatej, tady bude čisto, všichni budeme šťastní!“

„Ostříhat? Ty? Mě?“ kulil oči Jacob. Byl už unavený a mozek mu asi nepracoval tak jako za běžného chodu, proto se chtěl ujistit, že slyšel správně. Za tu dobu, co si tu poklidně hrají na perfektní rodinku, se něco naučil. Nikdy nikomu nevěř.

„Nebuď jako malý, pár centimetrů ti chybět nebude!“ zasmála se.

„Když já bych… raději… někoho, kdo… kdo tomu to… rozumí,“ zadrhával se a volnou rukou se drbal ve vlasech, čímž Rose vytáčel na největší možnou míru.

Najednou se ozvalo zalapání po dechu a Edwardův tvrdý hlas, který Jacobovi nekompromisně oznámil, že jestli se chce ještě někdy vidět s jeho dcerou, okamžitě půjde s Rose. A nebylo to tím, že by nějak držel při Rose, ale Nessie byla vážně celá od jeho vlasů. A teď už i Edwardův nos, což se mu vážně nelíbilo. Edward přesně udeřil na Jacobovo nejslabší místo. Pro Nessie by udělal cokoliv. Klidně si ty vlasy nechá o těch „pár centimetrů“ zkrátit. Hlavně že bude moct být s tou malou zubatou… teda s Nessie, opravil se v myšlenkách, když se na něj Edward podíval ještě nenávistněji.

Tak jo, asi by mu měl jít z očí. Nesouhlasně souhlasil s nabídkou blondýnky a poslušně za ní vystoupal po schodech až do Renesmeeiny koupelny. Přece si nenechá zasmrádnout svůj pokoj.

Pohodlně se usadil na židli a hlavu zaklonil o opěradlo. Vůbec mu nevadilo, že se jí ho bude špatně stříhat. Vlastně to udělal naschvál. A ona k jeho nespokojenosti neprotestovala.

Slyšel asi dvoje cvaknutí nůžek, než to dokonale zalomil a začal chrápat.

Rosalie se škodolibě usmála. Tohle byla její chvíle. Plně se vžila do své role. Nikdy ji nenapadlo, že bude někoho stříhat, ale překvapivě se jí to líbilo. Zkracovala jednotlivé prameny, jak ji zrovna napadlo. Neřešila, že jí poněkud ujíždí ruka…

Konečně byla spokojená.

Když její citlivé uši zaznamenaly poslední střih, tvář jí zdobil široký úsměv plný zadostiučinění.

S tichým klapnutím dveří tam to smradlavé psisko nechala napospas osudu. Ladně sešla po schodech dolů a všimla si Edwardova úsměvu. Nessie mu tiše oddechovala v náručí. Taky se usmála. Možná Edward nebude takový suchar. Zamračil se. Nebo možná bude.

Do brzkého rána se z koupelny v druhém patře ozval několika decibelový jekot, který postupně přešel v rozzuřené funění. Rosalie seděla s nohou přes nohu v obývacím pokoji a četla si časopis. Oči jí zářily prapodivným uspokojením. Zvrhle zalitovala, že nepřipravila kameru.

„Ty!!!“ zavyl hlas, který se v doprovodu hlasitého dupání přibližoval k ní. „Blondýno!!!“ zavřeštěl kus od ní. Celý se třásl.

Rosalie znuděně odložila časopis vedle sebe a ještě znuděněji se k němu pootočila. „Ano?“

„Ty blbá blondýno,“ třásl se vzteky a zatínal ruce v pěsti. Bella stojící s Nessie v náručí opodál stěží zadržovala smích, ale přesto ze sebe výchovně dostala, že jestli se přemění v obýváku, na vlastní kůži – a to slovo s uchechtnutím zvýraznila – pocítí, co se stane, když Esme přejde její mateřskost. Jacob moc dobře věděl, že je zle, tenhle vztek nedokáže ovládat. Tohle je moc i na něj. Vyběhl ven a sotva blondýně věnoval pohled, ozvala se rána a Jakovo tělo explodovalo do obrovského vlka.

Holého vlka.

Obývákem se rozlehl hlasitý smích, který neměl konce. I malá Renesmee se zvonivě smála. Pohled na vzdalující se nahou zadnici jako koně velkého vlka byl zkrátka k nezaplacení.

Rosalie se zachichotala a nesměle pokrčila rameny.

„Ups!“

Ree ♥ Ajjinka

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

23)  kajka (18.03.2012 21:18)

Tohle jsem přesně potřebovala! Právě jsem dočetla strašně smutnou povídku a nic nevzpruží člověka víc než holá Jacobova prdýlka! I když jen vlčí!

22)  Marvi (04.06.2011 22:12)

Tak tohleto byla bomba Akorát by mě zajímalo, jak by se tvářila Rose, kdyby jí to Jacob někdy oplatil, ale byla by to asi jeho smrt...

20)  Yasmini (09.12.2010 23:26)

Miluju jacoba (A taky nahé zadnice )
Y.

19)  Gassie (09.12.2010 22:52)

Tato povídka je dokonalá.
Nejvíce mě odrovnalo: Ty!!! Blondýno!!! To je nádherná urážka a v tomto kontextu to je naprosto dokonalé a vše říkající

17)  Ree (13.11.2010 17:53)

Koukám, že nemáš zrovna vysoké cíle

15)  ambra (06.09.2010 08:19)

Skvělý nápad . Miluju Rosalii!!! Aspoň někdo je tam opravdu sám sebou . Patnáct let starý obraz a mozek vytlačený jídlem mě zabily .

14)  Lioness (05.09.2010 13:04)

Och no můj ty bože... Jestli bude pokračování, bude to moje smrt. Mohla bych si přát lepší?
Edward JE suchar!
Rosalie je dokonalá mrcha, zbožňuju ji!
Jacob je v tom, chudák, vlastně nevinně.
Ale ta představa vlka bez chlupů...

13)  Nebraska (05.09.2010 12:38)

Vy dvě mě chcete zabít asi, že?!

Chudák Jake... On je v tom vpodstatě nevinně - ale kdybych vdechla jeho chlup, taky by mě to nakrklo
Ovšem Rose... S Rosalií je rozhodně lepší být zadobře!
Chci dalšíííííí (měly bycho mdopsat toho Emmetta, kurnik!)

10)  sfinga (04.09.2010 20:56)

Jacob dohola? To se dá ještě snést, ale holej vlk?

Málem jsem se zalkla čajem. U téhle povídky by mělo stát varování: Pít jen na vlastní nebezpečí

9)  Mystery (04.09.2010 19:46)

Ale ono mu to doroste, žejo? Rose je pěkná potvůrka...

8)  Carlie (04.09.2010 18:52)

Jej, teď aby mu Esmé uštrikovala aspoň šálu, ať se nenastydne

6)  eMuska (04.09.2010 12:55)

Aké ups, veď to bol zámer, nie? Bolo to perfektné, psisko konečne dostalo to, čo si zaslúžilo!

1 2   »