24.08.2011 [20:30], Hanetka, ze série Peklo s vlkem, komentováno 23×, zobrazeno 4926×

Tak hernajs... zachrání už někdo tu Agnes, nebo tam zmrzne?

28. kapitola – V poslední chvíli

Agnes pomaličku docouvala k napůl zavátým saním pod větvemi svého smrku a pořád se přitom bedlivě rozhlížela po okolí. Zdálo se jí to, nebo ne? Slyšela zapraskat větvičky, nebo to jen padal sníh z větví? A jestli se jí to nezdálo, kdo to je? Zachránci... nebo se vrací Devlin, aby dokončil, co včera začal? Měla by zavolat, měla by křičet, aby ji našli, nebo by tím Devlinovi jen ulehčila jeho snahu se jí zbavit?

Lámala si s tím už nějakou chvíli hlavu a nechápala to. Byl vždycky tak... laskavý a plný pochopení. A tvrdil, že ji miluje. Věřila mu to. Věřila mu i tu zraněnost a zklamání, když se nakonec rozhodla pro Jakea. Trápilo ji špatné svědomí, že si zahrávala s jeho city, že mu pro svou vlastní hloupost ublížila. A on zatím... šlo mu vždycky jenom o to, aby se jí dostal do kalhotek?

Teď si teprve vybavovala, jak v těch chvilkách, kdy ji mámil svým duhovým pohledem, vždycky směřoval k tomu jedinému, vždycky po ní chtěl, na co ještě nebyla připravená. V zajetí uražené pýchy, že Jake zrovna tohle nechtěl, jí připadalo, že to je v pořádku a správný chlap by to chtít měl. A nikdy jí nedošlo... že správný chlap by do toho dívku nikdy neměl nutit. Jak se v Devlinovi mohla tak splést?

Věděla, že udělala chybu. A ne jednu. Jenže s křížkem po funuse je pozdě honit bycha. A hlavně by ji nikdy nenapadlo, že se jí Devlin, ten okouzlující charismatický ideál chlapa, ve zklamaných nadějích a uražené pýše bude chtít pomstít. Že ji bude chtít zabít! Měla obrovské štěstí, že se mu to nepovedlo, a v duchu děkovala všem svým strážným andělům, že jí poslali tu smečku podivně přátelských vlků, která ji celou noc zahřívala a chránila před zmrznutím.

Nebo že by ji Devlin zabít nechtěl a jen jednal zkratkovitě, když neovládnul vztek?

Kdepak, usoudila, chtěl. Kdyby jen podlehl návalu zlosti, přece by toho litoval... vrátil by se a pomohl by jí... nenechal by ji tam. Nebo se zase plete? Měl by takový strach z toho, co provedl, že by byl rád, kdyby zmrzla a nemohla to na něj prozradit?

Agnes z těch zmatených dohadů znovu rozbolela hlava. Sedla si na saně a zabořila obličej do studených rukavic. Měla chuť plakat. Jestli ji nikdo nenajde, co bude dělat? Měla by se vydat zachráncům naproti? Ale kudy? Kolem sebe to vůbec nepoznávala, zřejmě včera v té bouři dojela někam jinam, než chtěla, někam mnohem dál. Vůbec netušila, kudy by se měla vydat domů, a plahočit se bez psů bůhvíjak daleko špatným směrem, to by byla hloupost. Proč jen včera nedovolila Jakeovi, aby jel s ní? Nic z tohohle všeho by se nestalo. Až to bude za ní, nikdy se už od něj nehne. Ani na krok, slíbila si.

V lese za ní znovu zapraskaly větvičky a Agnes se ohlédla. Bála se zavolat. Bála se nezavolat. Bála se...

A nevšimla si, že zasněženým podrostem se plíží tmavý stín, kterému rudě žhnou oči.

***

K místu, kde na saních seděla promrzlá Agnes, houštím se k ní kradl Démon a dychtivě nasával do čumáku její pach, se ze dvou stran blížily dvě dost nesourodé záchranné výpravy. Na sněžném skútru od srubu, který teď už nechali daleko za sebou, svištěla Sulfurina a za ní se krčil schoulený Tony. A z druhé strany se řítil Jake ve své čtyřnohé vlčí podobě, následovaný Edwardem a Bellou. Všichni letěli zasněženou krajinou jako příval z hor.

Svatý Petr se Samielem tu honičku sledovali seshora a nevěděli, kterému týmu držet palce, aby tam byl dřív. Petr ještě jednou rozmrzele zavrtěl nad Samielem hlavou.

„Jak jsi to mohl udělat, Same? Takhle Tonyho ohrozit,“ povzdechl si zklamaně.

„Nevěděl jsem si rady,“ bránil se Samiel. „A Sulfurina na něj dá pozor.“

„Sulfurina je čertice,“ namítl Petr. „A ty ses do ní zamiloval a teď jí nekriticky věříš. Co když bude peklu věrnější než tobě? Co když Démona na Agnes a Tonyho ještě poštve?“

„Taky je ale jediná, kdo by ho mohl zvládnout,“ trucoval Samiel. „Jediná, koho mimo Devlina ten pes tam dole poslechne. Jen si vzpomeň, jak to dopadlo posledně, když se Démon rval s Jakem. Kdyby tenkrát nemělo peklo jiné plány, nebyl by Démon tak slabý. A stejně to Jake málem nepřežil, uzdravil se jen zázrakem. Těžko by dnes mohl uhánět přes pláně, aby se mu znovu postavil. A nejsem si jistý, jestli může vyhrát dneska. Jestli by to nedopadlo stejně jako tenkrát, nebo ještě hůř.“

Petr se sice tvářil nesouhlasně, ale odmlčel se. Uvědomil si, že Samiel má trochu pravdu. Jake opravdu nad pekelným psem nemohl vyhrát... ne sám. A teď Petrovi došlo, že přece jen argument má.

„Jenže Jake byl tehdy sám. A dnes tam s ním běží i Edward a Bella,“ řekl s vítězným úsměvem.

Samiel se na něj nevěřícně podíval a zavrtěl zoufale hlavou. „Petře,“ začal váhavě. „Devlin měl tehdy Démona schválně spoutaného speciálním pekelným osidlem, aby ho mohl vzít na zem. A to dnes na sobě určitě nemá. Ty si nedokážeš představit, co tihle psi umějí. Jsou to ďábelské stvůry, jejich podstatou je pekelný oheň přímo z Luciferovy výhně, jeho vztek, zlomyslnost a zášť ke všemu dobrému. Mají jedovaté sliny a jejich zuby umějí způsobit nevyléčitelné rány - když rovnou oběti nerozervou krk, alespoň ho otráví. Jsou nepřekonatelně silní, neunavitelní, nezkrotitelní. Na světě neexistuje síla, která by se jim mohla postavit. Dva upíři a vlkodlak pro něj nejsou žádní soupeři... Sulfurina je naše jediná naděje.“

Petrovi se podlomila kolena a zhrouceně se posadil na zlatou židli. Propánajána, a on tomu psovi přivedl kromě Jakea do rány ještě i Edwarda a Bellu! Lucifer je má všecky jak na talíři, jen je schramstnout! Všechny, komu se chtěl pomstít. Bývalého padlého anděla, který mu unikl z tenat o fous, dívku, která zavinila jeho polepšení, jejich syna, jejich nejlepšího kamaráda a jeho vyvolenou a otištěnou... všechny potenciálně téměř nesmrtelné. Normálně by neměl vůbec šanci se jim dostat na kobylku. A jejich životy a osud teď závisí na nespolehlivé, nevyzpytatelné a kdoví jestli zamilované čertici. Kam dal jenom hlavu! Za tohle by snad měl jít do pekla sám. Měl by věřit, že všechno dobře dopadne. Měl by důvěřovat tomu, že dobro zvítězí. Ale už toho tady seshora viděl tolik... Neklidně poposedl a víra nevíra, sevřel palce v pěstích. Teď bude každá pomoc dobrá.

Samiel taky držel palce. Ale kromě toho ještě v duchu úpěnlivě prosil Sulfurinu, aby si ho nezklamala. Prosím, prosím, nenech je umřít. Přej jim trochu štěstí. Vzpomeň si na svoje lepší já. Sulfurino, věřím ti. Miluju tě...

Konečně to byl ochotný přiznat. A litoval, že jí to nemůže říct do očí.

***

Lucifer trůnil u u pekelného periskopu a stejně jako svatý Petr neklidně poposedával. A kdyby jen poposedával, on přímo nadskakoval netrpělivostí.

„Podívej, Beliale,“ jásal nadšeně, „ti opeření pánbíčkáři seshora poslali Démonovi do drápů i Edwarda, Bellu a Jakea! Vezmeme je všechny jedním vrzem! Sulfurina nám vede toho andělského spratka, takže budeme mít pohromadě celou tu podařenou rodinku!“

Belial horlivě přikyvoval a nezdálo se mu zrovna teď vhodné Luciferovi připomínat, že jim to moc platné nebude, protože na jejich duše peklo nárok nemá. Ani jednoho z nich nesvedli k tak strašným hříchům, aby jejich duše upadly do zatracení. Jenom doufal, že v Luciferovi, až mu tohle dojde, radost z pomsty a z toho, že je mohl zbavit života, přehluší zklamání, že si tady v pekle na jejich duších nebude moci chladit žáhu i dál. A že se pak vládce pekel nebude hojit zase na něm. Jako vždycky. Už ho přestávalo bavit být Luciferova pravá ruka. Tenhle post se až moc podobal spíš funkci otloukánka.

„Odvolej Devlina,“ poručil Lucifer, aniž by odtrhl pohled od periskopu. „Už tam nebude potřeba. Zbytek zvládne Sulfurina sama. A po něm ať si klidně pátrají, ať si myslí, že se ztratil nebo že utekl, to je fuk. V divočině se pořád někdo ztrácí, nebude to divné. Sulfurinu pak necháme „jako“ odjet zpátky na univerzitu...“

Belial zase jen mlčky přikývl, rozškrtl zpravodajský plamínek a něco do něj řekl. Za malou chvilku se zablesklo a před Luciferovým pekelným trůnem stál Devlin, ještě v severské kombinéze a se sněhem na botách. Ukláněl se, táhl z něj mráz a voněl jehličím. Lucifer se na něj znechuceně zašklebil.

„Fuj, z tebe ale jde zima,“ odplivl si ohnivou slinu. „Mazej do pekelného depozitáře, tyhle hadry sundej a dej se do pořádku. Sírová koupel by taky pomohla, abys nebyl cítit jako vánoční stromeček. A tvoji pokušitelskou misi vyhodnotím, až jak to nahoře dopadne,“ znovu přilepil oko k periskopu a dál už si svého vrchního čerta pokušitele nevšímal.

Belial přilepil oči k okuláru jednoho z menších periskopů, namířil ho na stejnou mýtinu jako Lucifer, zaostřil vzdálenost a pak už se taky jen díval… a mačkal si palce v dlaních, stejně jako Samiel a svatý Petr nahoře u nebeské brány. Jenže důvody měl přesně opačné.

***

Zase! A tentokrát opravdu zapraskaly větvičky.

Agnes se prudce otočila, ale nikoho neviděla. Postavila se a napínala zrak, ale nikde nikdo nebyl. Vylezla na saně, aby byla výš a dohlédla dál, ale ani to nepomohlo. Už toho začínala mít dost. Měla hlad a přesto, že jí opodál plápolal malý ohníček, dávala se do ní zima. Toužila po voňavém čaji a vaně plné horké vody, toužila po sálajících kamnech a talíři pálivé gulášové polévky, ale ze všeho nejvíc toužila po žhavé Jakeově náruči, po jeho velkých rukách, které by ji objaly, po hřejivých voňavých rtech, které by rozehřály ty její, zimou fialové a rozpraskané a celé ztuhlé…

Ve snění ji začal rušit nějaký podivný zvuk. Rachotil a vrčel a blížil se… že by ji hledali vrtulníkem? Vzhlédla k obloze, ale ta byla prázdná. Ale ten rachot přece odněkud musí jít, ne?

Nessie se rozhlédla a pak ho uviděla. Hele, její vlci se vracejí! Jenže tenhle tu v noci nebyl. Srst černou jako uhel by si pamatovala. A taky tohle zvíře se moc přátelsky netváří… a vrčí na ni. To je ten zvuk!

„Ahoj, kamaráde,“ oslovila to zvíře nejistě. „Kdepak máš ostatní? Ráno utekli, ani nepozdravili,“ plácala dál, co jí slina na jazyk přinesla, zatímco to stvoření v křoví na ni upíralo ohnivé oči, tisklo se do sněhu, přikrčené jako tygr před skokem, a hruď mu čím dál víc vibrovala hlubokým dunivým vrčením.

„Ty jsi ale divný vlk,“ znejistěla Agnes a zazdálo se jí, že to zvíře poznává. Tohle není vlk. Určitě ne. Takhle přece vypadal ten Devlinův pes, Démon! Stejně černočerná srst, stejně rudé oči… a taky stejně zlověstné vrčení. Ale Devlin ho přece odvezl ke známým, ne? Kde by se tu ten pes zase vzal? Nebo lhal?

Agnes zírala na psa, který se pomalu zvedl do stoje, naježil chlupy na zátylku a s vyhrnutými pysky nepřestával vrčet. Z mordy mu odkapávaly sliny a svítily zuby, ostré a špičaté jako žraločí chrup. Agnes si vzpomněla, jak zlý ten pes byl vždycky na každého, jak napadal Tonyho a nakonec málem zabil Jakea, a do srdce se jí mrazivě vkradl strach.

„Démone, lehni!“ zkusila křiknout, ale pes sebou jen trhl a udělal k ní pomalý krok. Opatrně začala couvat.

Když narazila zády na smrk, pod jehož větvemi měla schované saně, na chvilku se jí ulevilo. Alespoň záda má chráněná. Ale pak si uvědomila, že teď už nemá kam couvnout a že tedy dojde ke konfrontaci, kterou nemůže vyhrát. Nemá ani žádnou zbraň a ten pes, jako by to věděl, se k ní krok za krokem blížil. Potila se hrůzou a mrazilo ji v zádech, svíral se jí žaludek a v duchu se začala loučit se životem. Jen se jí hlavou mihlo „sbohem, Jakeu, miluju tě,“ a radši zavřela oči.

Najednou pes přestal vrčet a zavyl. Rozlepila víčka a zjistila, že se nedívá na ni. Hlavu měl otočenou opačným směrem  a větřil. Že by měla přece jen štěstí?

Náhle zahlédla z tmavé linky lesa až skoro na obzoru vyběhnout vzdálenou tečku. A za ní druhou a třetí. A odněkud z dálky se znovu ozvalo vrčení a blížilo se a zesilovalo. A ty tři tečky se taky blížily a už pomalu rozeznávala, že ta první běží po čtyřech a je zrzavá.

Démon znovu zavyl a najednou vyrazil jako blesk vstříc tomu pachu, který už znal. Ten pach patřil tomu vlkovi, co by cítit skoro jako člověk. Tomu, který ho minule tak pokořil a porazil. Zapomněl na pach té dívky, kterou ho poslali zabít, a vedený nenávistí a touhou ničit a mstít se letěl vstříc svému staronovému soupeři.

„Jakeu,“ hlesla Agnes poraženě, když si uvědomila, koho to vidí. Zbělela jako papír, skoro do odstínu okolního sněhu, a hrůzou klesla na kolena. „Ne, Démone, ne! Vrať se!“ křikla ve snaze odvrátit nevyhnutelný střet. V duchu znovu uviděla Jakeovou tvář, zbrocenou potem horečky a jeho obvaz na krku, a zuřivě si přála, aby si radši Démon tentokrát vybral ji. Jakea ne, tentokrát už ne!

V té hrůze a zděšení ani nepostřehla, že to druhé vrčení, to, které nevydával ten pes, zesiluje a blíží se. Náhle se odněkud zezadu přiřítil sněžný skútr, smykem přibrzdil, seskočila z něj malá postavička a od řidiče se ozval jasný hlas: „Tony, dávej pozor na Agnes!“ a skútr se zase bleskově rozjel ve stopách toho příšerného psa.

Jake, následovaný Edwardem a v těsném závěsu  za ním i Bellou, zpozoroval Démona už dávno, a když viděl, že se otočil od droboučké postavičky pod smrkem a vyrazil mu naproti, zhluboka si oddechl. On už si s tím psiskem poradí. Zvládl to jednou, zvládne to i podruhé. Přibrzdil a zastavil se, aby Démona nalákal od Agnes co nejdál,  a vyzývavě na něj štěkl. Po levici se mu zastavil Edward a rukou zastavil Bellu, která zahlédla, že ze skútru u Agnes seskočil Tony, a už za ním měla namířeno. „Počkej,“ přidržel ji její manžel. „Musela bys oklikou. Takhle bys vběhla tomu psovi přímo  pod nos. Radši tu na něj počkáme všichni tři, Tony je očividně v pořádku,“ klidnil ji.

A Démon se blížil. Už slyšeli jeho kroky, horký dech i zuby, které sebou při každém skoku maličko cvakly. Zároveň s ním se blížil i sněžný skútr a Edward marně pátral, kdo to na něm v té kombinéze je. Koho to Tony umluvil, aby ho sem přivezl? A jak věděli, kam vlastně mají jet?

Tok jeho myšlenek přerušilo poslední Démonovo ostré štěknutí. Už byl skoro na dosah. Edward se přikrčil a zapřel nohu o kořen pod sněhem, aby ustál, až se zvíře po nich vrhne, ale na psovi bylo vidět, že si jako první oběť vybral Jakea. Nespouštěl z něj zrak, cenil zuby a tlumeně i za běhu vrčel. Už už se odrážel k poslednímu skoku, když se ze sněžného skútru rozlehl ke všeobecnému překvapení Sullyin hlas.

„Démone! Zpátky!“

A pes poslechl.

***

Lucifer dole v pekelném trůnním sále zase rozmáčkl největší periskop.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

22)  Pilly (13.08.2012 16:13)

21)  Linfe (27.06.2012 13:45)

UFFFFsajsáááá....to sem si oddechla....počteníčko Hani, paráda!!!

20)  Janeba (28.08.2011 21:21)

Hanetko , tak teď mě úlevou napadají jenom samá ÚV slova!! Uf, to bylo o fous!!! Báječná Sulfurínka to zachránila v pravý čas!!! Za takovouhle zásluhu, jistě nebude leštit svatozáře!!! Skvělé!!!!

Děkuji!!!

19)  ambra (26.08.2011 19:11)

Slyšelas tu ránu? Tak to byl fakt velký šutrák, co mi spadl ze srdce. Skvělá kapitola, napětí graduješ bravurně

18)  HMR (26.08.2011 14:47)

Taková spotřeba periskopů...

16)  Ivanka (25.08.2011 17:27)

Sulfurinka splnila moje očekávání, holka šikovná. Ale že to ale ybla vyšponovaná kapitola, málem jsem u ní nedýchala.

15)  Bye (25.08.2011 17:15)

tak agnes měla konečně klid na přemýšlení. Konečně si ujasnila, že jakuv pomalý přístup nebyl důkazem nezájmu, ale lásky. A už byla takhle blizoucko od zjištění, co je vlastně dev zač. Myslím, že ve chvíli, kdy by se demon vrhnul na jaka, docvaklo by ji to. Ale naštěstí to tak daleko nedošlo. Ten popis demonovych schopnosti byl dost působivý.
Napinalas to do poslední chvíle. Několik odstavců do konce jsem ani nepípla!
No, tak co teď s tou čerticí?
Kláním se a děkuju!

13)  semiska (25.08.2011 11:48)

To blo teda napínavý... A naštěstí to krásně dopadlo. Sully nezklamala Samiela. Moc se mi to líbilo. Těším se na příště.

12)  miamam (25.08.2011 08:50)

Juchů!!! Jupííí!!! Konečně bude Agnes ok? Sully asi bude mít co vysvětlovat... Pokud ji nenecháš na zemi...? To bylo tak napínavý! Snad brzy přibude další kapitolka.

11)  Amisha (25.08.2011 07:46)

hehe ať žije Sully! Moc krásný dílek. Těším se na další

10)  Jula (24.08.2011 22:29)

Sully je úžasná, stihla to!!!
V tom vedru tohle číst je opravdu o nervy, člověk se zapotí i u sezení u compu
Hanetko, konečně něco trochu pozitivního po těch hodinách strávených v mrazu

9)  Lenka326 (24.08.2011 22:28)

No konečně, už jsem se fakt bála, že mezitím Agnes umrzne, a že ani Démon nebude mít co dělat. No, krásně to vyšlo, Sulfurinka je holka čertovská s andělským srdcem a zastavila to. Konečně snad bude Agnes v bezpečí, protože to fakt byly nervy!!!
Jen nevím, co bude se Sulfinkou dál, aby ji Lucifer nerozmáčkl jako ten periskop...
Hezký dílek a těším se na další

8)  Twilly (24.08.2011 21:43)

ty jo, Hani, tak tohle bylo jak z drsňáckýho filmu, fakt že jo! Sully, ukaž jim zač je v Pardubicích perník!!!!!! Jes!

7)  bb119 (24.08.2011 20:58)

uffff, zlatá Sully, spadl mi kámen ze srdce, to bylo ale napětí, ani jsem nedýchala to zas bude Lucifer zuřit a já mu to škodolibě přeju Hanetko, moc krásný dílek, už se moc těším na další

6)  SarkaS (24.08.2011 20:47)

Ta poslední věta... Celou druhou půlku se tu napětím šponuju, že se děj konečně hezky hýbe a ono pak co. Useknutý konec a Lucifer mačkající svoje kukátko. To už bylo moc a já si poprskala monitor úžasné

5)  sfinga (24.08.2011 20:41)

Uff, to byly ale nervy!!! Zaplaťlucifer za Sully. Ta holka jedna čertovská je čestnější, statečnější a přímější než leckterý smrtelník

4)  MisaBells (24.08.2011 20:39)

Uf, jako kdyby nestačil ten hic venku, ty taky pěkně zatápíš, ale viva la ty! Oni to stihli a bude zase dobře. Lucifer ať se třeba vztekne, my vyhráváme! Málem jsem se rozbrečela, když se tam vynořil Jake (Neříkej to sfinze). Taková radost! Jupí! A dál?

1 2   »