17.04.2010 [19:43], Hanetka, ze série Padlí andělé nepláčou, komentováno 10×, zobrazeno 3103×

Kam se ztratila Bella po plese? Edward neví a mučí ho to. A to není jediná věc, která mu vrtá hlavou...

Kapitola 6. – Hlava plná otazníků

Nepřišla ani další den, ani ten následující. Edward nevěděl, co se mohlo stát, a vrtalo mu to hlavou. Proč plakala? Co se stalo? Mohl za to on? Nevěděl, a to ho ničilo.  A tak jako nerozuměl tomu, co se stalo s Bellou, nechápal ani, co se děje s ním. Od toho Halloweenského plesu měl pocit, že se zbláznil. Ve dne to ještě šlo. Chodil do školy, na lov s rodinou, stále se něčím zaměstnával a bavil se s ostatními. Ale v noci, když se jeho rodina uchýlila do soukromí svých pokojů, ho jeho zjitřená mysl mučila neuvěřitelným způsobem. Pokaždé, když ráno scházel do přízemí, vypadal hůř. Přestože denně lovil, černé kruhy pod jeho očima se nedaly přehlédnout, a každá další noc se na něm podepisovala víc a víc.

Esmé ho ustaraně pozorovala a trápily ji výčitky svědomí. Slyšela, co se stalo na plese, a měla pocit, že je to hlavně její vina. To ona nechtěla, aby Edward odešel, a teď se musí dívat, jak trpí. Třetího dne už to nevydržela a zašla za ním do pokoje.

„Bolí mě vidět, jak se trápíš, zlato. Je mi to tak líto,“ začala váhavě. „Neměla jsem tě nutit, abys zůstával. Nevěřila jsem, že by to pro tebe mohlo být tak těžké. Vůbec se to nelepší, viď?“

Edward se na ni nepodíval. Seděl na pohovce, v rukama objímal polštář, a nepřítomně hleděl z okna do černé tmy.

„Nevím, co se se mnou děje, Esmé. Mám takové divné představy, jako bych snil, ale jsou tak skutečné…“ odmlčel se.

Stále se mu vracela chvíle, kdy se jeho rty setkaly s Belinými, a jeho představy oplývaly nebývalou živostí. Cítil její omamnou vůni a měkké tělo v náručí, cítil její hebké horké rty na svých a na jazyku její sladkou chuť. A to nebylo zdaleka všechno. Vidina, kterou už dvakrát probudila blízkost dívčího těla, vzpomínky, o kterých nevěděl, kde k nim přišel, se objevovaly znovu a znovu. Jen dívčí tváře se měnily. Jedna fantazie přecházela v druhou, ale všechny splývaly v jednu, ve které dívka v jeho objetí, vzdychající jeho jméno, měla Bellinu tvář.

Sevřel ruce v pěst. „Zblázním se z toho. A teď ani nevím, co se s ní stalo. Proč už nepřišla do školy? Nikdo o ní nic neví, jen že i s otcem někam odjeli. Její matka prý bydlí někde na Floridě, možná odjeli tam, ale proč by to nikomu neřekla? Jestli se už nevrátí…“

„No, to by bylo pro tebe dobře, ne? Už bys měl klid,“ řekla Esmé nejistě. Nechápala, proč by zrovna tohle měl být problém.

Teď vzhlédl: „Já nevím, Esmé, já nevím.“ V jeho hlase bylo slyšet zoufalství. Pak zabořil hlavu do dlaní.

Esmé to vzdala. S tímhle nic nezmůže. Sešla dolů, do haly, kde seděl na pohovce Jasper a sledoval televizi nějaký zápas. Vzhlédl, když vešla, a zneklidněl. Pocítil její strach a nervozitu, i její výčitky svědomí.

„Neboj se, Esmé,“ řekl. „Edward je jen zmatený. Cítí touhu, a to nejen po krvi. A na to není zvyklý. Dej mu čas, on se s tím vyrovná.“

„Touhu?  Esmé v očích problesklo pochopení. Pak jí to ale došlo. „Ale to by… je to lidská dívka,“ nešťastně si povzdechla. To tedy bude poněkud problém.

Nahoře vklouzla do Edwardova pokoje Alice. „Ona se vrátí,“ řekla tiše.

„Vrátí? A kdy?“

„To nevím,“ zavrtěla nešťastně hlavou a utekla.

xxxx

„Sláva Luciferovi, konečně nám to začíná vycházet. Ten cucák po ní touží a to, že mu zmizela, tu touhu jen posílí,“ mnul si ruce Belial.

„No, doufejme, doufejme,“ pochybovačně bručel Samiel. Tohle už si mysleli několikrát a vždycky jim sklaplo. Vážně přemýšlel o tom, že by se uchýlil k praktikám odvěkého protivníka. Taková malinkatá modlitbička v pravou chvíli… je to rouhání, ale kdyby to pomohlo…

„Kluk hoří jak vích,

láká ho tu hřích

a až hříchu podlehne,

z pekla už se nám nehne,“

pobrukoval si Belial rozjařeně, jako by už měl vyhráno. Samiel jen nevěřícně zavrtěl hlavou. Začínal toho mít dost.

Svatý Petr u nebeské brány vyprskl smíchy. Nevěděl, že Belial má komediální talent. Toho by mohli angažovat do muzikálu, pomyslel si. A možná mu ani nic jiného nezbyde. Ono splést si chtíč se začínající láskou, to může vést k nečekaným koncům. Ale čerti lásku nechápou, tak jak by ji mohli poznat?

„Jen jestli se nepletu já,“ zaváhal a pak znovu vytáhl kukátko.

—˜™–

Chicago, malý domek v okrajové čtvrti

„Tati, můžeš sem na chvilku?“ ozval se z půdy dívčí hlas. „Co z tohohle si chceš nechat?“

O patro níž právě tmavovlasý muž rovnal do beden knihy z knihovny. Zvedl hlavu ke stropu a zavolal: „Hned to bude, holčičko!“ Zastrčil do bedny poslední hraničku knížek, zavřel ji, přelepil páskou a přistrčil k ostatním. Už tři dny, od pohřbu jeho babičky, třídili věci a vyklízeli domek, ve kterém celý život bydlela.

„Už jsem tady,“ vystoupal po příkrém schodišti a rozhlédl se po půdě.

Uprostřed beden, bedýnek a pytlů se starým oblečením seděla na turka tmavovlasá dívka a prohlížela nějaký sešit. Když ho uslyšela, vzhlédla a upřela na něj čokoládové oči.

„Je jí tak podobná,“ pomyslel si a vzpomněl si na starou zašlou fotografii na piáně dole v obývacím pokoji. Dívka před ním jako by jí z oka vypadla.

„No, myslím, že tyhle staré krámy stěhovat nebudeme. Něco si odveze charita, a zbytek půjde na skládku,“ odpověděl na předchozí otázku a obrátil se k odchodu.

„Můžu si tohle nechat?“ ozvalo se za ním. Otočil se. Dívka zvedla v rukou ten starý sešit a prosebně se na něj zadívala. „Prosím…“

„Co to je?“ zeptal se.

„Nevím přesně, asi prababiččin deník,“ odpověděla. „čte se to ale jako detektivka. Vypadá to, že babi trpěla na živé sny, tak jako já. Je to pěkně strašidelné.“

„No, jen si to vezmi, ale nečti to na noc,“ zasmál se muž. „Nebudu tě zase budit kvůli nočním můrám, Bells.“

Zamračila se. „Jestli ti vadím, můžu se zase přestěhovat k mamce,“ pronesla ublíženým tónem.

„Ale holčičko, to ne. Jsem moc rád, že bydlíš se mnou. Jen si z tebe utahuju a moc mi to nejde.“

Charlie Swan si vzpomněl na den, kdy mu Bella zavolala, aby se ho zeptala, jestli by mohla bydlet s ním. Tehdy ho to překvapilo a trochu zaskočilo. Od rozvodu bydlela s matkou, tehdy to jinak ani nešlo, byla moc malá. Jezdila za ním na prázdniny, to ano, ale většinu roku byl sám a na pohodlí mládeneckého života si zvykl. Vpádu dospívající dívky do svého klidného domku se trochu bál. Ale zbytečně. Bells mu přinesla do života radost a rozzářila ho jako jarní sluníčko. Byla milá, přátelská a veselá, a dokonce uměla vařit, což pro něj byla nečekaná výhoda. Nepřestal děkovat Bohu, že po novém sňatku své matky chtěla novomanželům dopřát soukromí.

„Tak, Bells, ještě dnes to sneseme dolů. Zítra si pro to přijedou a pak vyrazíme domů. Do soboty budeme zpátky ve Forks, takže ve škole zameškáš jen týden.“

„To nevadí, tati, školu doženu a jinak mi tam nic nechybí. Týden sem, týden tam. A jsem ráda, že jsem se mohla na pohřbu s babi rozloučit. Bude se mi stýskat,“ zesmutněla Bella a pak se zamyslela. Vážně jí z Forks nic nechybí?

Od toho plesu nemohla zapomenout na to, co se stalo. Takový polibek ještě nezažila. Jako by celý svět kolem přestal existovat a jediný smysl života se soustředil do toho protivy, který ji přehlížel jako by byla vzduch, urážel ji a odmítal, a pak ji najednou líbal tak, že ztrácela rozum i dech. Zavrtěla hlavou a zamračila se. Copak jí přeskočilo? Jednou ji políbí a ona se z toho hned složí? To ne! Když ji z plesu odvolali kvůli zprávě o smrti prababičky, byla vlastně ráda. Měla důvod odejít a nemusela hledat výmluvy. A až se vrátí, všímat si ho nebude. Nesedne si kvůli jednomu klukovi na zadek, i když, to si musela přiznat, líbil se jí. A moc.

xxxx

Ve Forks Alice zvedla hlavu. „V pondělí. Přijde v pondělí.“ Vyskočila a po schodech vylétla jako raketa. „Edwarde,“ otevřela dveře jeho pokoje, „Bella se v pondělí vrátí do školy!“

„Určitě? A kde byla, proč odjela?“
“Víš co? Zeptej se jí sám,“ opáčila Alice a znovu v duchu začala znovu s tureckou násobilkou. Proč by se měl všechno dozvídat od ní?

„A vstávej, půjdeme hrát baseball. Bude bouřka, to je pro nás nejlepší čas, to přece víš,“ zasmála se. „Už toho vysedávání v pokoji bylo dost.“

Popadla ho za ruce a zvedla do stoje.

„Jdi si najít pálku a lapačku a pospěš si, čekáme dole,“ komandovala ho a pak seběhla dolů.

Ten večer byla opravdu bouřka, jakou Forks nepamatovalo. Cullenovi si báječně zahráli a díky burácení hromů jejich dělové odpaly nebyly nápadné. Problém byl, že v indiánské rezervaci v La Push ta bouře strhla školní střechu a přívaly deště dokonaly dílo zkázy. Ani jeden z Cullenových netušil, že to, co je v pondělí ve škole potká, nebude jen Bella.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

10)  emam (23.04.2014 21:30)

Modlící se čertisko mě naprosto dostalo

9)  ireen (27.03.2012 13:04)

Krásná pekelná básnička!

Výborná zápletka s deníkem, úplně jsem na něj zapomněla, až když Bella začala na půdě řešit, co si chce Charlie nechat, došlo mi to.

Avlci na zcénu.....

8)  jeanine (12.06.2011 16:30)

Jo tak to se pěkně rozjíždí, Bella našla deníky a quilleuté budou chodit s nima do školy

7)  Morael (08.06.2011 13:38)

Jooo, joooo, jooooooo! Mám něco dodávat?

6)  Lipi4 (07.06.2011 14:32)

Chudák babička , ale aspoň vyjasnila většina otázek z minulé kapitolky ... ... Konečně tam budou vlčata , tak to letím rychlostí světla na další kapitolku . . . Už vidím, že Tvoji povídku slupnu jako malinu , jelikož je jědinečná a čtivá, že se člověk od ní nemůže odtrhnout

5)  Kristiana (03.06.2011 20:12)

Miluju scény z pekla a nebe. Vždycky se u nich skvěle pobavím.
Žeby v pondělí do školy nastoupila i vlčata? Jo, to bude ještě hodně zajímavý.
Krásná kapitolka! Jsem zvědavá, jak dlouho si k sobě budou hledat cestu.

4)  Janeba (10.10.2010 11:27)

Já vůbec nenacházím slov! Jen cítím nádherné emoce a ničím jiným ten tok nechci narušit! Promiň, že nepíšu víc, ale naprosto mě to pohltilo a jediné co chci, je číst dál! ÚCHVATNÉ! Díky!

3)  Hanetka (03.10.2010 22:13)

Jé, vítám tě, nová čtenářko! To jsem ráda, že tě tu vidím! A děkuji!

2)  Yasmini (03.10.2010 22:11)

Nemůžu přestat číst a je to pouze tvá vina, že první koentář je až tady.

Jsi kouzelník se slovy, co se dá dělat jdu číst dál.
S Y.

1)  ambra (02.06.2010 15:42)

Chudák Edward... Poprvé - nepoprvé lapen a neví čím...
Modlící se Samiel
Belialova hitovka
Svatý Petr prskající smíchy
Strašně se mi líbí popis Charlieho pocitů kolem vpádu Belly do jeho života. Opět - stejně jako Bella samotná - mnohem realističtější a uvěřitelnější. Normální chlap z masa a kostí. Žádný polosvětec.
No a zádrhel nakonec...

1