30.05.2010 [17:45], Hanetka, ze série Padlí andělé nepláčou, komentováno 27×, zobrazeno 5568×

V minulém díle jsme opustili Bellu a Edwarda v poněkud obtížné situaci. Co myslíte, jak to zvládli? Nebo nezvládli? Co ještě dalšího na ně čeká, toho se duše má trochu leká. Dejte se polekat i vy! Příjemné čtení!

Kapitola 30. – Vina a krev

Když Bella ráno otevřela oči, byla nejen v posteli, ale i v pokoji sama. Chvíli zmateně mrkala, ale jak se jí vybavovaly události minulé noci, začala se červenat a sílil v ní pocit frustrace a vzteku. I  když ji mrzelo, že tady teď s ní není, nezlobila se na něj; měla zlost na sebe. Edward se zas utápí v pocitu viny a může za to ona! Takhle to nemůže nechat.

Odhodila deku a zprudka se posadila. Při tom náhlém pohybu ji zabolelo na několika různých místech a ona si uvědomila, že se ozvaly modřiny, ke kterým přišla v noci při poněkud vášnivějších událostech, než na jaké byla dosud s Edwardem zvyklá. Alicina noční košile fungovala líp, než Bella doufala. Jeho černé oči doutnaly jako žhavé uhlíky a polibky i doteky rychle nabývaly na intenzitě. Vycházela mu vstříc, měla pocit, že se v jeho náručí rozpustí, že vsákne do jeho těla, které jí najednou vůbec nepřipadalo ledové. A pak to zkazila. Edward ji trochu více stiskl a ona zasykla bolestí. A tím to skončilo. Vyděšený tím, že jí ublížil, nedal na její prosby a přesvědčování, že se jí nic nestalo, a nakonec utekl z pokoje, a zmizel dokonce někde v lese. Chtěla běžet za ním i tam, ale ostatní ji zastavili. Když si teď vzpomněla na svůj efektní vpád dolů, i přes svou mizernou náladu se neubránila vyprsknutí. Pro nezúčastněného pozorovatele to musela být scéna jako z operety. Nejdřív se halou prohnal Edward, a po něm tam vlítla ona – napůl nahá. Ještě teď se červenala při vzpomínce na Jasperovy a Emmettovy vytřeštěné oči a vyjevený výraz Rosalie. Jediný, kdo se nedivil, byla Alice. Kolik toho asi viděla předem? Každopádně jediná zareagovala rychle. Chytila ji i tak až v poslední chvíli u dveří a chvíli se s ní přetahovala, než jí přišli na pomoc ostatní – nemohli ji nechat v noci běhat po lese oděnou jak lesní žínku do trochy průsvitných hadříků, i když Emmettovi se zjevně ta představa velmi líbila. Alice ji pak odvedla zpátky do postele a seděla u ní tak dlouho, dokud Bella v slzách z výčitek svědomí neusnula.

Teď ale byla vzhůru, Edward bůhví kde a ona se zlobila, zlobila se na sebe, že nedržela pusu. Vždyť se nic nestalo! A ani to vlastně tak moc nebolelo! Musí ho najít a dát to do pořádku.

Rychle si v koupelně odbyla ranní hygienu a vyštrachala ve svých věcech tričko s dlouhým rukávem. Pak se podívala lépe do zrcadla, tričko zahodila a vzala si rolák. Prstem si přejela po modřině na krku a zasnila se při vzpomínce na chvilku, kdy k ní přišla. Pak si rozhodným pohybem rolák natáhla, pročesala vlasy a stáhla je do volného ohonu. Zamračila se na sebe do zrcadla a pronesla:

„Tak, Bello. A padej napravit, cos‘ pokazila.“

Vyšla z pokoje, seběhla schody a rozhlédla se po hale. Zdálo se jí, že nikde nikdo není.

„Edwarde?“ zavolala zkusmo.

Odněkud se vynořil Jasper a bolestně se na ni usmál.

„Je na verandě. A buď na něj hodná, už takhle je skoro na zhroucení. Skoro se s ním nedá vydržet.“

„Neměla jsem v úmyslu nebýt na něj hodná,“ trochu uraženě odpověděla Bella. „Jak jsi na to přišel?“

„Máš vztek,“ prohlásil zmateně. „Cítím, jak se zlobíš.“

„To jo,“ připustila. „Ale zlobím se jen na sebe, že jsem byla tak pitomá. Hroutit se nemá z čeho, nic se nestalo.“

Jasper se uvolněně usmál. „Tak to jo. Ale na sebe se taky nezlob. Prostě to máte těžké, když jste každý z tak jiného těsta – doslova.“ Ukázal bradou ke dveřím vedoucím na verandu. „Je támhle. Tak běž, a hodně štěstí,“ popřál jí ještě.

Když vyšla na verandu, uviděla ho sedět s hlavou v dlaních na zahradní houpačce. Na vlasech se mu srážela jinovatka a jak se rozednívalo, jiskřila jako diamanty. „Kdyby teď vyšlo slunce, bude zářit celý,“ uvědomila si Bella a na chvilku jí tam představa úplně omámila. Pak si ale ostře uvědomila, že ani nevzhlédl, když vešla, nerozevřel náruč, nepřivítal ji. Celé tělo ji až rozbolelo touhou stulit se mu na klíně, obejmout ho a vyléčit ty jeho věčné výčitky svědomí a strach. Došla k němu, posadila se na studenou houpačku vedle něj. Vztáhla ruku, aby se dotkla jeho vlasů, pak se ale zarazila a zase ji pomalu stáhla. Sepjala ruce a sevřela je nervózně mezi koleny.

„Edwarde, podívej se na mě. Chci s tebou mluvit a nemůžu, když se na mě nedíváš.“

Jen mlčky zavrtěl hlavou.

„No tak, přestaň. Kdybys jen věděl, jakou mám zlost!“ povzdechla si.

Teď konečně vzhlédl a Bella se až otřásla, když uviděla v jeho očích všechnu tu  beznaděj a zklamání. Zasáhlo ji to jako šíp.

„Ani se nedivím, že se zlobíš. Sám bych se nejradši neviděl,“ promluvil konečně provinilým tónem.

Belle náhle došlo, co řekla a jak zákonitě špatně to Edward zase pochopil, a její zlost na sebe ještě vzrostla.

„Ale já se vůbec nezlobím na tebe! Pane na nebi, proč jen zrovna mně nemůžeš číst myšlenky? Teď by se to zrovna hodilo!“ lamentovala a Edward na ni nevěřícně kulil oči.

„Nezlobíš se na mě? Ale jak to? Vždyť já jsem… Kvůli mně jsi samá modřina. Kdybych se uměl líp ovládat…“

„Kdyby ses uměl líp ovládat, byl bys svatý! Já ti přece nevyčítám těch pár pitomých modřin! Když jsem jako malá lítala s Jakem po La Push, rvala se s ostatními kluky, padala ze stromů a z kola, byla jsem samá modřina a škrábanec  a vůbec mi to nevadilo. Nevadí mi to ani teď. Nejsem z cukru. Víš, co mi vadí a na koho mám vztek? Jen a jen na sebe. Protože jsem tě od sebe zahnala a zase ti způsobila hromadu úplně zbytečných výčitek svědomí. Kdybys jen věděl, jak mě to mrzí! Tohle mě bolí víc než ty modřiny.“

Díval se na ni a v očích mu pomalu svítala naděje. Ale ještě se bál jí uvěřit.

„Ale Bello, já ti vážně mohl ublížit. Mohl bych tě i zabít, jsem pro tebe moc nebezpečný,“ varoval ji tiše.

„Vidíš, a tomu já právě nevěřím. Zvláště po dnešní noci ne. Kdybys byl tak nebezpečný, jak říkáš, kdyby ses opravdu nedokázal ovládat, nebyl by ses zastavil jen proto, že mě zabolela modřina,“ přesvědčovala ho vášnivě. „Kdybys jen byl neutekl a dal si to vysvětlit,“ povzdechla si pak rezignovaně.

Chvíli se na sebe dívali beze slova a pak Bella tiše dodala: „A vlastně si za to můžu sama. Chtěla jsem to. A tu noční košili jsem si vzala schválně,“ přiznala a do tváří jí stoupala temná červeň.

Edwardův pohled zjihl. „Bello… já tě taky chtěl. Moc jsem tě chtěl. Chci tě pokaždé, když se tě dotknu, když se na tebe podívám. Ale nemůžu tě mít. Měl bych se s tebou rozejít, měl bych ti dát možnost najít si někoho, kdo ti může dát lásku bez nebezpečí smrti,“ dodal zoufalým tónem.

„Cože?“ vyděsila se Bella. „Rozejít se? To nemůžeš, to by byl můj konec! Edwarde, to tě nesmí ani napadnout!“

„Ale jakou máme šanci? Mám strach, Bells. Bojím se o tebe, bojím se sám sebe.“

„Zbytečně,“ trvala na svém Bella. „Ale dobře. Nebudu tě už pokoušet, abys to neměl tak těžké. Radši budu s tebou, na poušti, v klášteře, v pekle, kdekoliv  a jakkoliv budeš potřebovat, než s kýmkoliv jiným v ráji.“ Teď konečně zvedla ruku, pohladila ho po vlasech, sjela  mu rukou na krk a přitáhla si jeho hlavu ke své. Polibek, který mu vtiskla, byl jemný a něžný jako závan motýlích křídel a Edward se už nebránil. Srdcem, které netlouklo, se mu rozléval blažený pocit úlevy, odpuštění a rozhřešení. Jeho paže se zvedly, jako by měly svou vlastní vůli, přitáhly si Bellu na klín, ona si opřela hlavu o jeho rameno a objala ho kolem krku. Dál seděli na verandě a užívali si blízkost toho druhého. A Jasper v obývacím pokoji se blaženě a spokojeně usmíval.

xxxx

Lucifer seděl na pekelném trůnu a nadskakoval, jako by měl sedadlo půjčené od fakíra. Bublal v něm vztek jako v sopce láva před výbuchem. „Ještě by mu mohla jít pára z uší,“ pomyslel si Belial a zazdálo se mu, že už skoro vidí obláčky dýmu stoupat nad špičaté Luciferovy boltce.

„Jak to?“ zasípal Lucifer skoro bezhlesně. Po předešlém řevu a nadávání skoro přišel o hlas a teď se mu z úst linul jen skřípavý šepot.

„Jak je to možné? Jak to, že to zase vydržel?“

„Protože je anděl?“ pokrčil rameny Belial. Lucifer se na něj nevěřícně zadíval. Dělá si z něj legraci, nebo co? Jak to s ním mluví? Nadechl se, aby znovu zařval, pak si uvědomil, že nemůže, a zase planě vypustil vzduch.

„Vždyť hřešil i jako anděl. Ani křídla a svatozář mu nevadily, když sváděl ty holky! Tak jak to, že u téhle je tak zdrženlivý?“ nechápal Lucifer pořád ten pravý důvod. Ale Belialovi to už začínalo docházet. Že on měl Samiel nakonec pravdu! V tom bude láska, jinak to není možné! Má tu holku rád a bojí se o ni. „No to nám ještě scházelo,“ pomyslel si zoufale, „budeme muset vymyslet něco jiného… ale co?“ A pak ho něco napadlo. Vzpomněl si, jak Edward reagoval na její vůni, když se ještě tak dobře neznali, a v rohaté hlavě se mu začal rodit plán.

„Klid, vaše temnosti. Mám náhradní plán. Hned se do toho pustím,“ prohlásil samolibě, pak luskl prsty a v levé ruce se mu objevila sklenice s kouřícím bělavým nápojem. Podal ji Luciferovi.

„Horká vincentka s mlékem. Ta je na hlasivky nejlepší,“ vysvětlil Luciferovi, když zaregistroval jeho nechápavý výraz. „Pijte a račte se dívat. Jen co bude vhodná příležitost, a na tu nebudeme muset čekat dlouho, spustím to,“ nachystal si prsty na nové lusknutí a vyčkávavě upřel zraky do Forks.

xxxx

Petr u nebeské brány podal Samielovi kukátko a vybídl ho: „No, jen se podívej. Tak co, věřil jsem jim oprávněně, nebo ne?“

Samiel zvedl kukátko k očím, pak ho spustil a neochotně přisvědčil: „Hm… jo. Tentokrát. Ale co příště? Nakonec stejně zhřeší, jako každý.“

Petr zakroutil hlavou a oponoval. „A třeba zrovna ne. Ty jsi, Samieli, hrozný skeptik. Nesuď jiné podle sebe. Každý jsme jiný. Proč by zrovna tihle dva měli zapadat do nějakých škatulek? Jen proto, že by se vám to v pekle hodilo?“ Zvedl se, urovnal si roucho a pak znechuceně mávl rukou.

„Ale co, nejspíš tu s tebou zbytečně ztrácím čas. Ty názor stejně nezměníš, viď? A pohlídej mi to tu chvíli, skočím si na kus řeči s Valentýnem.“

Samiel chvíli koukal na Petrova mizející záda a pak jeho nevěřícný zrak padl na kukátko, které ještě držel v ruce. Petr ho tu zapomněl.

xxxx

Bella s Edwardem byli u Swanů v kuchyni. Před chvílí ji Edward přivezl domů, oba čekali na Charlieho, který se měl každou chvíli vrátit, a Bella chystala sendviče k večeři. Zrovna krájela maso, když se jí najednou nůž zvrtl v ruce a místo do krůtí pečeně zajel  do dlaně. Zděšeně sledovala, jak se jí ruka plní krví, která pomalu začíná stékat na stůl, a pak zvedla oči k Edwardovi. Ten ztuhle seděl naproti, oči černé jako inkoust, ve tváří křečovitý výraz, rukama svíral stolní desku, až začínala praskat, a zoufale se snažil nedýchat.

„Edwarde,“ hlesla Bella, bledá jako stěna, „jak ti mám pomoct?“ Popadla kapesník, omotala i ho pevně kolem dlaně, nůž hodila do dřezu a namířila si to kolem stolu k Edwardovi. Ten pohledem sledoval její zraněnou ruku, a když zpozoroval, že kapesník už prosakuje a Bella si toho přesto nevšímá a pořád míří k němu, divoce zavrtěl hlavou. Bál se promluvit, protože by se musel nadechnout a to by mohl být konec.

„Copak se o sebe vůbec nebojí? To nemá žádný pud sebezáchovy?“ pomyslel si zoufale a snažil se vytěsnit z nosu i hlavy pach její krve, tak sladký a omamný, že z něj skoro šílel. Ze všech sil se snažil nepodlehnout tomu volání, které ho vábilo a přemlouvalo, aby na všechno zapomněl a ochutnal…

Zatmělo se mu před očima a jeho instinkty lovce nad ním začaly přebírat vládu. Vstal a nachýlil se směrem k Belle. Najednou neviděl ji, viděl jen kořist. Rudým oparem se k němu blížila, dlaň vztaženou jako k oběti, a on najednou ohrnul horní ret a zavrčel. Pak nasál vzduch, zachvěl se rozkoší z očekávaného uhašení žízně a pohlédl na Bellu očima dravce. Ve výrazu jeho očí už nebylo nic lidského.

Bella zaregistrovala změnu a zarazila se v chůzi. Takhle ho neznala. Vzpomněla si na své noční můry, které se jí ve snech objevovaly tenkrát, když si přečetla prababiččin deník, a vybavila si žhavé lačné černé oči, které ji nejednou hrůzou budily ze spaní. A byl to přece on, byl to Edward, který ty noční můry zaháněl. Nemohla uvěřit tomu, že by zrovna on mohl být její zkázou.

„Edwarde?“ oslovila ho opatrně, ale poznala, že ji nevnímá. „Edwarde!“ Teď to vykřikla. „Edwarde, to jsem já! Bella! Lásko, miluju tě, ať jsi kdo jsi! Edwarde, prosím!“

Závojem žízně a rudou mlhou k Edwardovi dolehl zvuk jejího hlasu, ale zpočátku nevnímal, co říká. Jen z jeho tónu bylo slyšet zoufalství, naléhavost a něco, co ho vytrhávalo z loveckého soustředění. Ten hlas ho prosil, ten hlas ho ujišťoval, ten hlas ho… miloval? Edwardův pohled se pomalu začal vyjasňovat. Ruce zvolna pouštěly stolní desku a oči zlátly. Dál poslouchal ten hlas a pak si uvědomil, čí je. Místo lovecké vášně ho teď zaplavovaly jiné pocity, mísily se v něm zahanbení, zděšení i láska -  a ta nakonec převládla. Nadechl se, a přestože mu krk znovu spálil žhavý plamen, už věděl, že jí neublíží. Překonal to! Překonal touhu po krvi, a pocit vítězné úlevy mu málem podlomil kolena. Široce se usmál a pak natáhl ruku k Belle.

„Pojď, podívám se na to. Možná to bude muset Carlisle zašít. Ještě, že se v poledne s Esmé vrátili.“

Bella se na něj ještě chvíli zkoumavě dívala, a když viděla, že je to zase její Edward, šťastně se usmála v odpověď. Byla na něj tak hrdá!

„To nic nebude, na ruce hodně krvácí i malý škrábanec. A už to ani nebolí. Ale jestli chceš mít jistotu,“ natáhla k němu s důvěrou poraněnou ruku a pak už jen sledovala, jak ji Edward opatrně sundává kapesník, čistí jí ránu a dezinfikuje a obtáčí obvazem, který našel v lékárničce v koupelně.

„Jsem na tebe pyšná,“ pošeptala mu pak do ucha a odměnila ho polibkem.

xxxx

Luciferovi dole v pekle praskly dva zuby, jak jimi zuřivě zaskřípal, a Belial se mu raději klidil z očí.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

27)  emam (25.04.2014 22:52)

Fí ha!Síla

26)  Pilly (06.06.2012 19:34)

fuuuuuuu! už som myslela, že to bude Bellin koniec musím Edwardovi veriť viac

25)  ireen (28.03.2012 20:58)

Tak horká vincentka s mlékem? ..dáš si to patentovat? Dobrý podnikatelský záměr - vincentka do USA! JDI DO TOHO!!!!!!!

24)  Lipi4 (10.06.2011 00:18)

Wow, tak to zvládnul v pohodě
a další kapitolka je za mnou... akorát se bojím toho, že za chvilku příjde konec

23)  Kristiana (05.06.2011 21:08)

Uch. Bála jsem se jejich rozchodu, že ji po tom, cose stalo v noci, opustí. Naštěstí se žádná z mých obav nevyplnila.
A potom v kuchyňi! Napatá jako struna jsem čekala, kdy si konečně uvědomí, kdo stojí před ním. Na chvilku jsem si dokonce myslela, že se z ní napije a ona se pak přemění.
Jsem zvědavá, jak si Samiel poradí s Petrovým kukátkem. Předá ho Luciferovi nebo ho vrátí vlastníkovi? Možná naivně a možná ne, doufám v tu druhou možnost.
Nádherné!

22)  Janeba (10.10.2010 23:50)

Tak je přece jen pašák! Tolik nástrah a vede si docela dobře!Kluk jeden upírská! Teď jsem zvědavá, co provede Samiel s tím kukátkema a co ty dvě červenoočka!Vážně nádhera! ÚCHVATNÉ! Díky!

21)  Gassie (17.08.2010 12:02)

Hanetko, to byla nádhera. Edwardovo sebeovládání je neskutečné a Bella mu v tom moc nepomáhá .
A jak to peklu nevychází, je úžasné. Jen by mě zajímalo, jak využije Samiel to kukátko

20)  ambra (18.06.2010 15:59)

Kdyby ses uměl líp ovládat, byl bys svatý!. Bella je fakt dobrá! Po kom to jenom má? Moc hezké je strašné klišé - ale zároveň to dost přesně vyjadřuje moje pocity. Jsem jako zabalená do hedvábí - mám strašně ráda ten pocit, jak jemně hladí a chladí na kůži. No ovšem až na ten infarktový závěr. Jako bych si do zipu těch hedvábných šatů skřípla kus pr... kůže!!!! . Ale naštěstí jsi to tentokrát neustřihla v nejhorším. TENTOKRÁT by to bylo příliš nefér...

19)  Abera (03.06.2010 19:04)

17)  Bye (31.05.2010 12:13)

Hanetka to zamotává,
začínám mít zvláštní pocit. (Že to ještě bude těžký.)
Edward to teď moc nedává,
už aby nám chlapec procit. (A stal se z něj zase anděl?)
Nic jiného mi nezbývá,
než autorku pěkně prosit. (Ona ví o co...)
Jinak touha napínaná
začne naše řady kosit! (Mě jako první!)

16)  Linfe (30.05.2010 20:27)

Hanetko to je dokonalost sama tohle. Děkuji mockrát a těším se na další díleček. Edward i Bella jsou oba tak dokonalí v tvé povídce, že už snad nemůže být lépe.

15)  Popoles (30.05.2010 20:16)

Joooo Edward Edward Edward Edward .
Já jsemna něj taky pyšná.
A hlavně jsem tímhle dílem úplně odrovnaná Hanetko. To bylo tak napínavé, normálně jsem si okousala nehty a to vážně už nějaký ten rok nedělám.
Čertiska prašivý ať se jdou zahrabat, stejně ho nedostanou.
Jen mi dělá starosti Samiel a to šmírátko. Snad se za tu dobu co je v nebi aspoň alino změnil a nebude mít to srdce ji nějak vážně uškodit.
Velký potlesk na stojáka a hlubokopoklon madam!

14)  eMuska (30.05.2010 20:16)

tak to je teda podarené!!! a mne je možno toho Lucifera aj trochu ľúto, ale atk mu treba, pekelníkovi jednému! Nech vidí, čoho je láska schopná!!!

13)  Alrobell (30.05.2010 20:08)

Moje milá Hanetko,

při prvních větách jsem zavýskala - chachá dostala ho! a pak jsem čítala ďalej a čuměla jak péro z gauče... Modřiny, Edwardův útěk, úrpmlouvání do jeho zabeněného mozku - on si snad myslí, že může fakt za všechno - nojo má to v charakteru...

No a pak Petrovo kukátko... Tak normálně jsem začala před Pc ječet: Vrať se Péťo! Nemáš šmírokoka! Honem se vrať!

A nakonec scéna v kuchyni? Tak ta Hanetko byla dokonalá... Byla jsem úplně napnutá, nedýchala jsem a moje půlky byly ztažerné stachem, že ji fakt vycucne... ale on nezklamal hošan z tvého pera... je to prostě Edward... jojo Edward je nejlepší a i vůli má silnou!!! Bellina prosba... nádhera... Prostě a jedním slovem perfektní, nádnerné, vynikající, ůžasné... ok, je to více slov, ale co už...

Tak zase pěkně písaj ať si můhu počísti

Tvoje Al

12)  sakraprace (30.05.2010 19:20)

Týýýjo, ani jsem nedýchala. Usmiřování bylo krásný, Bella je skvělá a Edward a jeho ovládání, je to frajer.
Lucifer a Belial byly luxusní a jsem zvědavá na Samiela s kukátkem. Už se strašně těším na další díl.

11)  Amisha (30.05.2010 19:19)

No páni, hledám dech. Ech? Mě úplně mrazilo. Nakonec jsem na Edwarda hrdá.
Moc krásná povídka. Těším se na další díl.

10)  Nebraska (30.05.2010 18:45)

Teeeda! Hanetko, tohle bylo vážně neuvěřitelně napínavý! Já nedýchala! A nebylo to kvůli tomu, že se kolem mě někdo řízl do dlaně
Vysvětlování a usmiřování bylo krásný, Bella je prostě úžasná. Lucifer bez hlasu, pijící vincentku s mlékem , ten mě vážně pobavil. A pak takový drama, ufuf! Napsala jsi to výborně! Děkuju děkuju děkuju!

9)  Michangela (30.05.2010 18:37)

Héj! Už ho chudáčka netrapte! To by už v pekle mohli vzdát...

1 2   »