26.02.2011 [13:45], anamor, ze série Otisk dokáže naštvat, co Jacobe?!, komentováno 6×, zobrazeno 3119×

Ally začíná zapadat do rodiny upírů.

17. kapitola – Znaky

Opět jsem seděla v tom velkém prostorném obýváku, kde byla všude cítit ta nasládlá vůně upírů, která se mi tolik líbila a mohlo za to to, že byla od mých upírů. Po pár dnech od mého prvního příchodu, který nedopadl zrovna nejlépe, mě Edward donutil zase přijít, tentokrát to už bylo v pořádku. Rosalie okolo mě chodila po špičkách a hodně velkým obloukem a já to samé a tak mi to i vyhovuje.

A tak jsem v klidu do toho upířího domu začala chodit častěji. Někdy jsem šla s Edwardem jen na procházku do lesa, abychom byli sami, ale většinou jsme šli sem, protože je tu sucho a teplo. Mně nevadila teplota venku, ale Edward byl starostlivý. O víkendech jsem ještě občas hlídala hranice a několikrát jsem si byla zaběhat po lese ve vlčí podobě i s Edwardem. Tomu se moje druhé já líbilo, ale jak říkal, mělo tu nevýhodu, že mazlit se s ním bylo divné.

Odložila jsem módní časopis, který mi do rukou vecpala ta malá potvora Alice, která seděla vedle mě na sedačce. Edward seděl na křesle poblíž sedačky a s úsměvem náš pozoroval. Naproti němu seděl v dalším křesle Jasper, obezřetně mě pozoroval, pořád mi nevěřil, byl opatrný, nedávala jsem mu to za zlé.

Esme přinesla můj plný talíř jídla a já se do něj s chutí pustila. Milovala jsem její výtvory, uměla skvěle vařit, na to že nejedla. Nechtěla jsem ji otravovat, ale ona mi začala vařit sama a já neměla to srdce ji odmítnout. Emmett se mi jako vždy smál.

„Edwarde, ty sis musel najít někoho, kdo za nás všechny dožene naše ztráty v jídle,“ smál se ještě víc. Edward se v tu chvíli začal mračit a po celou dobu mého jídla nepřestal, protože si začal Emmett dobírat nakonec i jeho. Odnesla jsem svůj prázdný talíř a poděkovala Esme. Když jsem se vrátila do obýváku, vypadalo to, že Edward po Emmettovi každou chvíli skočí. Jasper se tím jen bavil. Vydala jsem se přímou cestu k Edwardovi, místo na své vedle Alice.

„Lásko, klid. Vždyť víš, že zamrzl v pubertě. Měl bys na něj být hodný, on za to nemůže,“ posadila jsem se mu na klín a objala ho kolem krku a přitom mu dala pusu. Začal se hned usmívat, zato Emmett se začal mračit a zaklapl pusu, jak krásná věc to byla.

Byli jsme u nich doma ještě chvíli, než jsem musela domů, tam jsem měla mnohem víc povinností. Hned, jak jsem dorazila, pustila jsem se do úklidu, který jsem teď měla sama na starosti. Prcek zabral dost času a máma byla unavená a hlavně ospalá a tak jsem teď uklízela a vařila jen já. Všechno jsem to stihla, než se vrátila do Billyho, a tak mě našla na posteli s knihou v ruce.

Byl čtvrtek a byla povinná návštěva u Charlieho. Chtěl nás vidět všechny pohromadě a navíc jsme se většinou jednou za měsíc u něj sešli celá rodinka na večeři. Edward to ještě nevěděl a tak jsem čekala, až si mě po tělocviku odnese, jako to dělal každý den. I když se mělo jet pak k němu domů nejdřív si mě na chvilku unesl.

Jakmile mě čapnul, objala jsem ho hodně silně, a on se se mnou vydal do lesa. Jakmile se zastavil, přivlastnila jsem si jeho rty. Nijak se nebránil.

„Dnes nemůžu,“ zašeptala jsem udýchaně, když se odtáhl. Na tváři neměl ten svůj obvyklý krásný úsměv plný štěstí, spíš smířlivý.

„Já vím, Alice mi to říkala. Máš rodinné povinnosti, zajdu si na lov. Rodina chce jet už zítra po škole na celý víkend, ale já raději budu zítra po škole s tebou,“ usmíval se a mě něco napadlo.

„Co kdybych u vás přespala zítra? Byli bychom po dlouhé době, spolu sami, konečně. Doma bych to nějak vyjednala,“ mrkla jsem na něj a pak, když jsem viděla jeho výraz, jsem cítila jasně, jak se mi krev vlévá do tváří. Asi to muselo vypadat jinak, než jsem zamýšlela. Zasmál se, když si toho taky všiml, a začal mi tváře chladit svými studenými dlaněmi.

„Nejsem proti, když si to doma vyjednáš,“ souhlasil, vytáhla jsem se na špičky a znovu ho políbila.

„Musím,“ připomněla jsem mu, když polibek trval moc dlouho. Smutně zakňoural a s ještě vetší vervou se vrhl na moje rty. Když mě pustil ze svého zajetí rtů, darovala jsem mu poslední pusu na nos a utekla zpět na parkoviště.

Jela jsem rovnou k dědovi. Všichni už tam byli, i můj mladší bratr. Si to musel jít pěšky, přece ho nebudu vozit, musí mít fyzičku. Všichni jsem si různě povídali a smáli se, děda nám hodně vyprávěl, co dělala máma, když se s ní vídal a ona byla ještě malá. Moc toho nebylo, ale myslím, že mu tu absenci u jejího dětství vynahrazuje. Když byl čas večeře, připravily jsem ji s mámou a pustili se do toho. Malá byla unavená a nejen ona a tak se jelo domů.

Tam jsem se přemístila do sprchy a pak do pokoje na postel. Přemýšlela jsem, co říct mámě, aby mě pustila zítra večer. Jasně, že jí neřeknu Mami, chci spát u svého upířího přítele. Slovo přítel nesmím říct ani omylem a ve spojení s upírem už vůbec.

Jako na zavolanou někdo zaťukal a ve dveřích se objevila máma. S úsměvem se vydala ke mně a posadila se na kraj postele.

„Jdu si popovídat. Tak co je nového, Ally?“ zajímala se. Jo, tu zvídavost jsem po ní zdědila.

„Nic, o čem bych věděla,“ pokrčila jsem rameny.

„Vážně? Já si nemyslím. Víš, kluci si toho možná nevšimnou, ale já ano. Jsi víc usměvavá a vůbec celkově víc působíš šťastněji a nejsi skoro vůbec doma,“ usmívala se tajemně.

„Nic se neděje, mami. Jen mi vše vychází, hlavně ve škole. Za to, že nejsem doma, může učení. Kamarád mě doučuje.“

„Ally, chci abys byla šťastná, jako to chce každá matka pro svou dceru. A chci vědět, kdo dělá mou dceru šťastnou.“

„Já vím, mami. Ale o některých věcech nemůžu mluvit, je to moc… komplikované. Mohla bych zítra spát u jedné kamarádky? Pořád se mě ptají, abych s nimi někam šla, a když ty chceš, abych měla normální život, mohla bych tímhle začít,“ zahrála jsem jí na city. Nebylo to zrovna fér, a vůbec ne správné jí lhát, ale nikdo nesmí vědět pravdu, zatím rozhodně ne.

„Dobře, Ally, budu ti věřit a pustím tě tam. Hlavně buď zodpovědná,“ objala mě a dala mi pusu na čelo. Vše jsem jí jako hodná dcera odkývala. Když odešla, šla jsem si do tašky zabalit několik kousků oblečení k Edwardovi.

Celá natěšená jsem šla do postele a pokusila se usnout, což byla celkem fuška, jak jsem se těšila na další den. Hned, jak jsem otevřela oči, v hlavě se mi pořád opakovalo – Budu spát u Edwarda. Stála jsem tedy před skříní déle než jindy a přemýšlela, co na sebe. Nakonec vyhrálo černé krajkové spodní prádlo. Máma mi ho koupila na posledních nákupech, ale já pořád věřila, že za tím byla i ta malá mrška Alice. Černé úzké kalhoty a černé tílko, ani nevím, proč jsem volila černou. Asi proto, že se tvrdí, že jsou ženy v černé neodolatelné. Přesto jsem si vzala modrý svetr, byl teplý a trochu volnější.

Popadla jsem tašku a vydala se udělat sobě a bratrovi snídani. A poté se jelo rovnou do školy. Alice se na mě při naší společné hodině usmívala snad víc než jindy. Buď měla radost z toho, co jsem si oblekla, nebo věděla, co se bude večer dít. Tedy já to nevěděla.

„Ahoj,“ pozdravil mě Edward, když jsem se posadila do naší společné lavice.

„Ahoj,“ odpověděla jsem s úsměvem a začala si chystat věci. Cítila jsem Edwardův pohled na sobě, ale dnes mi připadal jiný a tak jsem se na mého souseda podívala.

„Ally, dovolili ti to doma? Alice mi nechce nic říct,“ postěžoval si zoufale, chlapci se nelíbila nevědomost. Rozhodla jsem se ho trápit.

„No já nevím, musím si vzpomenout, co vše se říkalo,“ dělala jsem že přemýšlím a Edward na mě lehce, ale hlavně potichu zavrčel. „Možná ti to povím později, abys nebyl zklamán,“ řekla jsem nakonec a začala se věnovat učiteli, který akorát přišel a začal něco zapisovat.

„Jsi zlá,“ vzdychl mi do ucha a já se zachvěla.

„Taky mě rád trápíš. Dnes se karta obrátila pro v mé dobro,“ škodolibě jsem se usmála. Celou další hodinu se mnou Edward nepromluvil, asi se urazil, že mu to nechci říct. Šla jsem ke skřínce, kam jsem si uložila věci, abych je s sebou netahala na oběd, a chtěla jít do jídelny, měla jsem hlad. Jenže mě studená ruka chytla na paži a vtáhla do prázdné učebny. Než jsem ho stačila seřvat a nebo něco jiného, líbal mě. Tomu se bránit už nedalo.

„Co ti doma řekli, Ally?“ zeptal se mě hned, jak se odtáhl, abych mohla dýchat.

„Jsi zlý vypočítavý upír a já si na tebe budu muset dávat pozor,“ promluvila jsem a podívala se mu do očí.

„Nemuč mě,“ žadonil.

„Mně se to líbí,“ založila jsem si ruce na prsou.

„Ally,“ dělal smutný kukuč. Otočila jsem se a mířila si to ke dveřím, měla jsem opravdu hlad.

„Můžu být dnes večer u kamarádky,“ řekla jsem, když jsem vyšla ze dveří.

Při obědě jsem dělala kraviny jako vždy s ostatními. Taky jsem je upozornila na to, že v sobotu nebudu v rezervaci. Chvíli mě nechápali a pak mi to odkývali a dál se bavili. Edward byl po našem rozhovoru jako sluníčko.

Tělocvik probíhal jako většinou, byla jsem s Culleny.

„Ally, co to máš na zádech?“ vydechla vyděšeně Alice, když jsem si sundala triko na tělocvik. Zmateně jsem se na ni podívala, nechápala jsem, o co jde.

„Na zádech máš tam různé znaky, vypadá to jako tetování, jen to není černé ale hnědé,“ vysvětlila mi Alice. Otočila jsem co nejvíc hlavu a chytla rameno, abych něco viděla. Překvapeně jsem vydechla.

„Jak?“ podívala jsem se na Alici.

„Netuším,“ kroutila hlavou a otočila si mě, aby si prohlédla moje záda.

„Ty znaky jsou zvláštní.“ To bylo jediné, co řekla. Poté si vazala věci, rozloučila se a odešla. Já se převlekla a trochu v šoku se vydala ven. Dnes mě nikdo neunášel, došla jsem až k autu a posadila se do něj.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Nosska (26.02.2011 15:05)

Tak co?? Bude romantika, nebo nebude romantika
Ať je romantika!!!

2)  Abera (26.02.2011 14:41)

1)  CatherineCullen (26.02.2011 14:12)

undefined

1