13.02.2011 [18:00], Nebraska, Povídky jednorázové, komentováno 45×, zobrazeno 8418×

Dvojitý songfic.

Neberte mě vážně, potřebovala jsem se na něčem rozepsat ;-)

15+

Edward seděl na útesu kousek od hranice s územím smečky a pozoroval další východ slunce, snad miliontý v jeho dlouhém životě. Cítil podivný neklid, už pár dnů. A teď definitivně došel k poznání, že za ten neklid může... Ne, počkat! Východ slunce, Edwarde! Soustřeď se na východ slunce, běželo mu hlavou. V posledních dnech na ni totiž nedokázal byť i jen pomyslet, aniž by to nezpůsobilo jisté komplikace.

Jako teď. Ani si ji nemusel v duchu představovat. Ani nemusel pomyslet na její jméno. V jednu chvíli zíral na východ slunce nad oceánem a v další už se mu sedělo velmi nepohodlně. Zavrčel směrem ke kalhotám a vstal. Rozcházel to sto let, rozchodí to i dneska!

Měl problém. Musel si to přiznat. Tohle byl problém. Nemohl se k Belle přiblížit, aby hned nebylo všem kolem jasné, jak moc je rád, že ji vidí. A ona, jako by to dělala naschvál, po něm házela žhavými pohledy, hrála si se svými vlasy během biologie, při nudných zápiscích v hodinách literatury si zničeho nic skousla dolní ret. A jako vrchol všeho se jí občas náhle rozbušilo srdce, zrudly jí tváře, zrychlil se jí dech a její krev se rozvoněla mnohem silněji, lákavěji a smyslněji. Hlavně smyslněji. Ano, teoreticky v tu chvíli mohla myslet třeba na rovnice o dvou neznámých, ale Edward si byl docela jistý, že to není to, co se jí honí hlavou. To byly chvíle, kdy by ji nejraději samou láskou sežral, samozřejmě obrazně řečeno. Ve skutečnosti by měl na práci úplně jiné věci.

Věděl, že po něm touží. On po ní také toužil. Neuvěřitelně. Ale mohl by jí ublížit! A ona to věděla. Tak proč mu dělala tyhle vyložené naschvály?! V tu chvíli by ji nejradši přehnul přes koleno a naplácal jí...

Rrrrrc!

A tohle byl důvod, proč mu tak vadilo, co s ním Bella dělá. Zastavil se nešťastně uprostřed lesa a zíral na tu spoušť. Speciální zesílená džínovina, která se používá na opravdu pracovní kalhoty; rodeoví jezdci si z ní nechávají šít oděvy, dělníci na stavbách z ní mají kalhoty, všichni ti drsní, větrem ošlehaní muži používají tuhle látku a jejich gatě jim vydrží několik měsíců – a jemu stačí jedna maličká představička a kalhoty jsou na vyhození!!

„Bello,“ zaúpěl zničeně. Vůbec netušil, jak dlouho to ještě vydrží.

Doploužil se do domu s mikinou velmi nápadně uvázanou kolem pasu. Jasper si ho s povzdechem prohlížel, ale mlčel. Emmett se pochechtával, ale protentokrát si nejapné poznámky odpustil. Alice stála v Edwardově pokoji u skříně a mračila se.

„Víš, vážně mě baví nakupovat. Ale už mě nebaví nakupovat tvoje kalhoty. Pro poslední várku jsem musela až do vedlejšího státu, protože tvou velikost se mi všude okolo podařilo vykoupit!“

„Promiň, Alice,“ zamumlal Edward nešťastně.

„Napadly mě dvě možnosti, jak to vyřešit. Vlastně tři, ale tu jednu jsem hned zamítla, protože jsi takové zastydlé pako.“

„Já nejsem-,“ začal se bránit Edward, ale Alice na něj výhružně zavrčela.

„Takže si můžeš vybrat,“ pokračovala. Sáhla do skříně, a když se k němu otočila, držela v jedné ruce kilt a v druhé neoprénovou kombinézu s krátkými nohavicemi. Edward si dobrých pět vteřin obě ty věci prohlížel a pak se ledovým hlasem zeptal:

„Děláš si ze mě legraci, Alice?“

„Ne,“ usmála se na něj. „Kilt neroztrhneš. A neopren by měl vydržet. Takže?“

Edward se cítil být velmi, velmi potupen. Ale ve chvíli, kdy ho napadlo, že Bella by se mu smála, znovu vyvstal jeho problém a on musel rezignovaně hlesnout:

„Neoprén.“

O hodinu později čekal v autě před domem Swanových a měl docela dobrou náladu. Neoprénová kombinéza byla vážně velmi přiléhavá, takže si přes ni mohl vzít své poslední džíny, košili a svetr, a nikdo nic nemohl poznat. A on se nemusel děsit toho, že se mu ta nehoda stane v přítomnosti Belly a v nejhorším případě i narvané jídelny.

Když za sebou Bella zabouchla dveře a vydala se k němu, vystoupil, aby jí mohl dát pusu na uvítanou. Mělo to být v pohodě. Všechno měl pod kontrolou. Pod neoprénem.

Jenže Bella vypadala rozkošně. Vyzývavě kroutila boky, rádoby cudně se na něj usmívala, a když dorazila až k němu a lehounce mu položila dlaň na hruď, jeho tělo zareagovalo.

A neoprén držel.

Pevně. Těsně. Edwardův problém vyvstával, neoprén statečně bojoval, svíral, objímal, třel... A jako na potvoru mu začal v kapse vibrovat mobil. To byl konec.

Jizz in my pants...

Edward podivně zakňučel a zkroutil se jako paragraf.

„Jsi v pořádku, Edwarde?“ zeptala se Bella zmateně. Přikývl, pak zavrtěl hlavou. Několikrát se zhluboka nadechl a až pak byl schopný se narovnat. Jeho výraz se změnil v rozčilený. Zalovil v kapse a vytáhl telefon.

„Zabiju tě, Alice,“ zavrčel a zavěsil dřív, než jeho sestra stihla něco říct. „Potřebuju si něco zařídit,“ řekl příkře a strkal před sebou Bellu k náklaďáčku. „Uvidíme se ve škole,“ oznámil jí, a když odjela, rozběhl se domů, aby se mohl převléct.

Do dalšího neoprénu.

Na první hodinu dorazil pozdě. Posadil se vedle Belly a naklonil se k ní, aby se jí omluvil. Měl připravenou dobrou výmluvu o zkažené pumě, ale nestihl ji použít. Jakmile na něj Bella upřela své čokoládové oči a ovanul ho její dech, stalo se to zase. Všechno.

Jizz in my pants...

Další noc strávil zase na útesu. Sám. Neměl náladu poslouchat myšlenky všech členů domácnosti. Točily se jen kolem něj a kolem toho, co se mu dělo. Nedalo se to zatajit, upíří sluch a čich atakdále, prostě průšvih. Emmett si pořád pobrukoval tu debilní písničku a doslova se mu smál do ksichtu. A když přistihl i Esme, jak na něj lítostivě zírá a myslí na to, že panictví má evidentně dobu trvanlivosti jen něco přes sto let a u Edwarda právě prošla a on by s tím rozhodně měl něco dělat, utekl pryč.

Šmarja, vždyť on by s tím klidně něco dělal! On by s ní rád něco dělal! Všechno by s ní dělal. Sáhl by jí...

Jizz in my pants...

Vstal a frustrovaně zařval.

A pak se sto sedmnáct let starý panic konečně rozhodl.

♥♥♥

„Edwarde? Vůbec se mi nelíbí, že nevím, kam mě vezeš,“ kníkla Bella a zněla trochu nervózně a trochu dotčeně. Seděla vedle něj na sedadle spolujezdce, měla oči zavázané hedvábným šátkem a nevěděla nic.

„Hmm,“ zabručel Edward nepřítomně, protože právě úporně myslel na projektilové zvracení a úplavici. Hlavně ať to vydrží bez nehody, tentokrát si na sebe neoprén už nebral.

„Proč mě Alice oblékla do tohohle?“ zeptala se Bella a tentokrát dotčenost převážila nad nervozitou. Měla na sobě hnusnou vlněnou skládanou sukni po kotníky, tlustý rolák a přes to všechno obrovskou péřovou bundu. Vypadala jako neforemný balík a netušila proč.

„Abychom se vůbec někam dostali,“ vysvětlil Edward. I přes Bellinu výstroj se radši nedíval jejím směrem a dál myslel na kurděje.

„Je to nutné?“ nevzdávala se Bella. Edward zafuněl a přeskočil na dýmějový mor.

„Pšt!“ okřikl ji.

Nebyl to dobrý začátek jejich první společné noci. Ale byl to jediný možný začátek.

Dojeli k pronajaté chatě v lesích za Port Angeles. Na verandě i uvnitř se svítilo, z komína stoupal proti tmavé obloze kouř. Alice byla v tomhle ohledu k nezaplacení a zařídila všechno. Edward věděl, že uvnitř bude hořet krb, v koupelně bude napuštěná horká vana, všude budou svíčky a okvětní plátky růží, přesně tak, jak to má poprvé být.

A pak si honem vzpomněl na Sloního muže a Vlčího muže a toho muže s ocasem na čele a taky toho muže, co vypadá, jako by měl místo rukou a nohou kořeny stromů. Naštěstí to zabralo.

„Ach, Edwarde,“ vydechla Bella, když jí uprostřed všech těch svíček konečně dovolil sundat šátek z očí. Otočila se k němu a vypadala tak, že se ozvalo hlasité rrrrrrc. „Znamená to, že sis to rozmyslel? Že to zkusíme?“ zeptala se, aniž by pátrala po původu toho zvuku. Edward nestačil odpovědět. Nebyl schopný odpovědět. Jen si ji k sobě přitáhl a přestal řešit lidské choroby.

♥♥♥

Nechtělo se mu Bellu vysadit doma, ale věděl, že se potřebuje do školy vyspat. Zastyděl se, že jí o víkendu moc času na odpočinek nedopřál, ale vzápětí se jeho myšlenky rozutekly někam úplně jinam a on slastně přivřel oči při vzpomínce na to, co se dělo ve vaně. A pak u krbu. A v posteli. A v kuchyni. A na zemi v chodbě, pak v knihovně, na stole, na schodech do patra, na balkóně... Zapomněl na něco? Ach, ano, sauna, ta sauna!

Spokojeně sklopil oči ke kalhotům od pyžama. Ty jediné mu zbyly. Teď se na nich vyjímal zcela jednoznačný stan, ale nic se netrhalo.
Z Edwarda byl muž, a jeho tělo vědělo, že teď už ho nečekají žádná další století toužení a soužení. Reagovalo jako obyčejné mužské.

A jako třešnička na dortu tu byl ten fakt, že Emmett už mu nemá co zpívat.

Tohle přesvědčení Edwardovi vydrželo celých osm minut. Pak se před ním objevila jejich vila a z otevřeného okna v patře se nesl Emmettův zvučný baryton:

I just had sex

and it felt so good...

Edward poprvé v životě sprostě zaklel a rezignovaně si položil hlavu na volant, až se Volvo roztroubilo.

A jako bonus gif přímo jako stvořený pro tuhle povídku ;-)

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2 3   »

45)  Kate (29.11.2013 22:35)

Uááá! Tak přesně tenhle typ humoru jsem dnes potřebovala. Děkuju, Nebrasko!

44)  emam (29.11.2013 22:25)

Moje první povídka, kterou jem od tebe četla (a to už mám Myšičku doma). Já vím, je to ostuda, ale o to víc mě to navnadilo

42)  Jalle (06.08.2013 12:18)

Muselo to byť hrozné trápenie, keď sa vykašľal na svatbu

40)  kajka (04.05.2012 21:13)

Nebraskóóó!!!!
Tohle by mělo bejt trestný, přivodila jsi mi exkluzivní škytavku!

39)  miamam (02.01.2012 13:42)

Muhehehe Jo, tohle mě taky napadlo, ale psát se mi o tom nechtělo - a spíš jsem myslela na rozjetý zipy u poklopce Ale tohle bylo fakt super, chechtala jsem se jak trubka A ty obrázky k tomu???? Boží!!!

38)  emmettka (22.02.2011 15:46)

Chudák Edík... Emmett je pěkně hnusnej... takhle se mu posmívat, když za to ani nemůže Super!!!

36)  Janeba (16.02.2011 10:51)

Neb, všecičko podstatné už bylo napsané a smajíci pomalu čůrají smíchy ještě teď!! Skvělé!!!
Děkuji!!
P.S. Tak tohle mělo být jen jako rozepsání?!

35)  krista81 (15.02.2011 00:24)

zabilas mě

chudák - v neoprenu

34)  Silvaren (15.02.2011 00:13)

Naprosto, ale naprosto úžasné a originální! Naprostá dokonalost!

32)  Bye (14.02.2011 22:07)

Nebrasko, co Ti na tohle mám říct?! Jsi masový vrah!
Jen pro Tvou představu, vzkaz na Skypu jsem Ti psala, když jsem "dospěla" k týhle větě:
"Rozcházel to sto let, rozchodí to i dneska!"
Nojo, to jsem ještě netušila, že mě čeká neoprén, Jizz a všechny ty choroby...
A Emmett

30)  Jula (14.02.2011 17:33)

Nádhera, chechtám se jako blázen, chudák Edík

29)  kytka (14.02.2011 16:02)

Au, au neoprén. Asi nic příjemného v "tomhle" stavu. Skvostné.

27)  julie (14.02.2011 12:18)

Jsem totálně mrtvá
A pak si honem vzpomněl na Sloního muže a Vlčího muže a toho muže s ocasem na čele a taky toho muže, co vypadá, jako by měl místo rukou a nohou kořeny stromů. Naštěstí to zabralo
Nechceš se takhle rozepisovat častěji????

26)  Eunta (14.02.2011 12:02)

Nebrasko... ty jsi neuvěřitelná... chlámu se tu už asi půl hodiny a nemůžu přestat... to mi moc pěkně začala týdenní dovolená... úžasné a ten nápad jedinečný... fakt mi bylo Edwarda už líto... takhle ho trápit...

1 2 3   »