13.04.2012 [16:15], FriendToRain, ze série Ona je moje!, komentováno 3×, zobrazeno 2183×

Bude mít večeře s Jacobem nějakou dohru? Jakou? To se dozvíte v dnešní kapitole! :)

Chtěla bych poděkovat všem, kteří si udělali chvilku a zanechali pod kapitolou komentář. Moc děkuju, je až neuvěřitelné, jak moc to při psaní pomáhá!. :)

„Už nikdy s ním nikam nejdu, rozumíš?“ zlobil se, když se za námi zabouchly domovní dveře. Byla jsem ráda, že to se svým výbuchem vydržel až domů, ale ocenila bych, kdyby se vůbec žádný výbuch nekonal. Únava a patnáct hodin na nohou se na mně podepsaly a já byla zralá do postele.

„Rozumím,“ zahučela jsem monotónně. V jednom jsem ho chápala, Jacob to udělal schválně, což nebylo vůbec fér, ale nechtěla jsem to řešit. Už se to stalo a já nemohla udělat nic, čím bych to změnila. Jacob měl svoji hlavu a já mu nemohla říkat, kdy má mlčet a kdy ne.

„Vážně nevím, proč jsem tam chodil,“ vztekal se dál a nešetrně si rozepínal knoflíčky u košile. Jeho špatná nálada vířila všude kolem něj, takže jsem si ani pohled na jeho odhalenou hruď nedokázala užít tak, jako normálně. „Snobská restaurace, snobská jídla! Hnízdo snobů!“ Trhla jsem sebou. Věděla jsem, že naráží na někoho úplně jiného, ale mě se to dotklo. Uvědomil si to ve stejnou chvíli, jako já. „Do háje!“ zaklel a rozhozeně si vjel rukou do vlasů. „Promiň, Bello, já… Nemyslel jsem to tak, jak to vyznělo…“

Viděla jsem to na něm, a kdybych nechtěla mít tenhle výstup už za sebou, možná bych i něco řekla, ale takhle jsem ze sebe jen stáhla kabát a mátožně došla k němu. Objala jsem ho kolem pasu a hlavu si uvelebila v jeho jemných chloupcích na hrudi. Zaraženě zvedl ruce, jako by pořádně nevěděl, co s nimi, ale nakonec mi je položil na záda. Přesně tam, kam patřily.

„Omlouvám se,“ zopakoval ještě jednou a bradu si opřel do mých vlasů. Věděla jsem, že tohle je to nejvíc uklidňující gesto, které jsem na něj momentálně mohla použít. „Nemyslel jsem,“ povzdechl si.

„Já vím,“ broukla jsem a otřela se tváří o jeho hladkou kůži. Příjemně to šimralo.

„Prostě mě rozčiluje, nemůžu si pomoct.“

„Choval se hloupě, Edwarde. Nedělej si z něj hlavu,“ zamumlala jsem ospale. „Je to sice Jacob Black, ale i tak se může chovat jako idiot.“ To ho rozesmálo.

„Jenom ty o něm můžeš říct, že se chová jako idiot,“ uchechtl se a zavrtěl hlavou.

„Jo. A řeknu to kdykoliv, když se tak bude chovat.“

„To je moje holka,“ zašeptal mi do vlasů.

„Jenom a jenom tvoje,“ souhlasila jsem. Než jsem se stihla začít rozplývat, zívla jsem. „A protože jsem jenom tvoje, měl bys mě odnést do postele.“ Na důkaz svých slov jsem se k němu těsněji natiskla. „Prosím, prosím,“ dodala jsem po chvíli.

„Jak bych mohl odolat,“ vydechl a já pod koleny ucítila jeho paži. Bez větší námahy si mě vyhoupl do náruče a já mu omotala ruce kolem krku, abych mu alespoň trochu pomohla. Donesl mě do ložnice a položil na měkkou matraci postele. Jakmile jsem se jí zády dotkla, téměř okamžitě se moje únava ještě znásobila. Byla jsem grogy. Naštěstí jsem zítra nemusela vstávat - jediná dobrá zpráva dne.

S Angelou jsme celý den strávily analýzou jedné zahraniční firmy. Šlo o velký obchod a my nesměly nic pokazit, což nám šéf nezapomněl každou chvíli připomínat. Nejradši bych si vzala dovolenou a zbaběle před povinnostmi utekla, ale nechtěla jsem v tom nechat Angelu samotnou a peníze navíc se vždycky hodily.

„Myslím, že bych tě měl zbavit oblečení.“ Slyšela jsem v jeho hlase úsměv, ale nedokázala jsem přinutit oční víčka, aby se od sebe odlepila. Něco jsem nesrozumitelně zamručela, vyznělo to jako souhlas. „Takové nadšení!“ smál se tiše. Během chvíle jsem těsně nad sebou cítila jeho tělo. Nedotýkal se mě, ale já přesto moc dobře věděla, že je blízko.

Nechala jsem si od něj sundat šaty. Chvíli to trvalo, protože jsem mu nepomáhala tím, že bych se nadzvedla, ale nestěžoval si.

Když jsem těsně nad košíčkem podprsenky ucítila jeho rty, usmála jsem se. Sunul se jimi dál a prolíbával si cestičku k mému krku. Lechtalo to. Cítila jsem jeho ruku, jak se snaží vsunout pode mě a pak jen povolující zapínání, jak mě jeho zručné prsty rozepnuly. Opatrně mi stáhnul ramínka a políbil mě tam, kde ještě před chvílí byla.

To bylo taky to poslední, co jsem si pamatovala.

Převalila jsem se na druhý bok a rukou do něčeho narazila. Nelekla jsem se, jen jsem to automaticky pohladila. Edward spal nerušeně dál. Byl zvyklý na to, že se ráno probouzí zmlácený. Měla jsem živé sny a rozhazování rukama k nim tak nějak patřilo. Nepřekvapilo mě, že mám na sobě jeho tričko. Bylo to moje nejoblíbenější pyžamo. Obrázek na něm už byl sepraný, ale já ho odmítala vyhodit.

Zamžourala jsem na rozmazané číslice na budíku a se zasténáním zabořila hlavu zpátky do polštáře. Jeden z mála dní, kdy mám šanci se pořádně vyspat a já se probudím v sedm… Snažila jsem se znovu zabrat, ale předem jsem věděla, že je to marný boj. Jakmile jsem jednou otevřela oči, už jsem nemohla znovu zabrat.

Nechtěla jsem Edwarda budit, vypadal tak sladce, když si rukou mačkal polštář k hlavě, takže když jsem vylézala z postele, snažila jsem se nadělat co nejméně hluku. Podařilo se mi to, protože se ani nepohnul.

Natáhla jsem na sebe župan a bosa zamířila do kuchyně. Neměla jsem ani tak hlad, jako žízeň. Včerejší výběr vína byl sice úžasný, ale vypila jsem ho asi moc, a teď jsem byla dehydratovaná. Z ledničky jsem si vytáhla džus a z horní skříňky nad dřezem jednu ze skleniček. Hltavě jsem se napila a se skleničkou v ruce přešla k oknu. Venku foukal vítr a po slunci nebyly nikde ani stopy. Zamračila jsem se. Chtěla jsem dnešní den strávit s Edwardem, ale v tomhle hnusném počasí to na žádnou romantickou procházku v parku nevypadalo.

Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že se Edward vzbudil. Najednou mě zezadu objaly jeho paže. Opřela jsem se o něj a on mi položil hlavu na rameno. Díval se ven.

„Je tam hnusně,“ povzdechla jsem si. Spojil ruce na mém břiše a víc si mě na sebe natiskl.

„To nevadí, nepotřebujeme chodit ven.“ Zahihňala jsem se. Tón, kterým to říkal, jasně naznačoval, jak to myslí. Už jsem z jeho skrytého návrhu nebyla v rozpacích, užívala jsem si, že se mnou takhle dokáže mluvit. „Usínat mi při předehře,“ zavrtěl hlavou a mně se o krk otřelo jeho krátké strniště. „To se dělá?“

„Promiň,“ uculila jsem se.

„Promiň? Jenom promiň? Spočítáme si to. Újma na mém sebevědomí. Ponesu si doživotní následky. Musel jsem ti sundávat punčochy,“ vyjmenovával. Hravě jsem ho plácla do paže. To s punčochami přehnal. „Myslím, že bych si zasloužil nějakou náhradu škody.“ Snad abych si byla stoprocentně jistá, kam tím míří, mi vjel rukou mezi zapínání županu. Škubla jsem sebou, jak mě jeho dlaň zastudila.

„Udělám ti snídani, to by měla být dostatečná náhrada škod.“

„Nevíš, o čem mluvíš,“ utrousil a rty mi lehce přejel po obnaženém krku. Zvrátila jsem hlavu ke straně, aby k němu měl lepší přístup. Potěšeně se uchechtl a moji nabuzenou kůži ovál jeho teplý dech. Zavřela jsem oči a užívala si jeho ruce, které si už obě našly cestu pod můj župan, a jeho rty. Obojí v dokonalé souhře.

„Provokatére,“ zasténala jsem, když si mě prudce otočil čelem k němu. Vzal mi skleničku z ruky a postavil ji na stůl. Nadzvedla jsem obočí. Stál přede mnou jen ve vytahaných trenýrkách, ve kterých spal a ve kterých by i ten největší sex symbol přišel o veškerý svůj sexappeal. Znovu jsem se zahihňala a on se zamračil tak, že se mu obočí skoro spojilo v jedno.

„Něco k smíchu?“ zajímal se s přimhouřenýma očima. Rozhodila jsem rukama a skousla si ret, abych zabránila dalšímu smíchu, ale pohled na něj mi to znesnadňoval. „Tohle?“ Sklopil hlavu a rukama vytáhl trenýrky do stran. Vsadila bych se, že se do nich vejdeme oba. „Jsou to moje nejmilejší trenky.“

„Já vím. Ale jak dlouho?“ mrkla jsem na něj škádlivě. Chvíli trvalo, než mu došlo, na co narážím. Zúžil oči ještě víc a jedním jistým pohybem si mě přehodil přes rameno. Hekla jsem, ale neubránila se dalšímu smíchu. Milovala jsem tyhle ranní chvilky. Utvrzovaly mě v tom, že jsem si vybrala správně. I když mě to stálo hodně.

Hodil mě na postel a přišpendlil mě k ní svým tělem.

„Budeš urážet moje trenky?“ zavrčel. Přikývla jsem. „To teda nebudeš!“

Milovala jsem líbání s Edwardem. Kdyby záleželo jen na mně, nedělala bych nic jiného. Líbilo se mi, když se jazykem dotkl toho mého, nebo když zuby skousl můj spodní ret. Vždycky mi po zádech přejel příjemný mráz. Stejně jako teď.

Jeho ruce bloudily po mém těle a já si každý jeho dotek užívala. Propínala jsem se, když mě jeho dlouhé prsty hladily a mazlily se se mnou.

„Co to tady máme?“ zahihňala jsem se potrhle, když se o mě otřel na vnitřní straně stehna. Byly doby, kdy bych se celá rudá odtáhla, ale tohle nezkušené období už bylo za mnou. Ti dva se postarali o to, abych jako holka měla dostatečné sebevědomí. Rozvázal mi pásek županu a nenasytně si mě měřil nedočkavým pohledem. „Copak?“ zavrněla jsem provokativně a zamotala mu prsty do vlasů. Od doby, co jsme se poznali, mu povyrostly o několik centimetrů, teď už mu volně padaly do čela. Uhladila jsem mu je ke straně a usmála se tomu, že se prakticky okamžitě vrátily zpátky tam, kde byly.

„Chybělo mi mít tě při tom vzhůru,“ rýpnul si a přitiskl se hrudí těsně ke mně. Pocit z doteku našich těl byl nepopsatelný. Přivřela jsem oči. Jeho rty putovaly výš, od prohlubně na krku, po bradu až k mým rtům, na které se dravě vrhl. Nedal mi příležitost, abych se pořádně nadechla, ale v tuhle chvíli, kdy mi mozek přestával rozumně myslet, mi to bylo jedno. Jen jsem chtěla, aby se ke mně ještě víc přitiskl a celý se mi dal.

Zavrtěl se a dobře známá látka jeho trenýrek se mi otřela o kůži. Vzepřela jsem se proti němu a pohladila ho po tváři. Zastřeně mě pozoroval, věděla jsem, že momentálně nemyslí na nic, co ho poslední dobou trápilo. Myslel jen na mě.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem k němu a zpříma se zadívala do jeho zelených očí. Usmívaly se na mě, toužily po mně, chtěly mě.

A já se jim dala. Úplně, bezpodmínečně a s hlasitým zasténáním.

FriendToRain

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Silvaren (14.04.2012 06:53)

To bylo tak romantické a vzrušující zároveň Krásná atmosféra, to spravne napětí a naprostá jistota vzájemné lásky. Užila jsem si každé písmenko.

2)  ambra (13.04.2012 18:47)

Tak jsem si to asi měla nechat na večer . Skvělá tuli tuli kapitolka .
Moc mě zaujaly ty drobné narážky na minulost. Bude vysvětlení? Nebo je minulost znovu dožene?
Miluju dospělou verzi E+B .

1)  Marcelle (13.04.2012 17:37)

Ona mu při TOM usnula chudáček, to já bych teda určitě neudělala .............kapitolka hezká

1