05.06.2010 [08:00], Gassie, Povídky jednorázové, komentováno 25×, zobrazeno 5276×

Jak to dopadne, když Jacob povídá malé Nessie pohádku a celá rodina mu do toho přidává své nápady. Aneb Červená Karkulka trochu jinak.

„Jakou pohádku chceš dneska, Nessie?“ zeptal jsem se té malé příšerky, která mi spokojeně ležela v náručí. Byl to náš zvyk. Povědět jí pohádku, než ji Bella s Edwardem odtáhnou do jejich chaloupky a uloží ji do postele. Všichni nám to tolerovali. Byla to naše chvíle, kdy nikdo jiný v obývacím pokoji nebyl.

Přiložila mi ruku na krk. To dělala vždycky, když byla unavená. Promítla mi pohádku o Červené Karkulce, kterou jí ráno povídal Edward.

„Ty ji chceš slyšet znovu?“

Byl jsem překvapený, protože jsem znal její nechuť k opakování jakýchkoliv příběhů.

Vyvalila oči. „Ne!“ skoro to na mě zakřičela. „Povídej mi o Princezně v červených šatičkách,“ zaprosila. „Uprav to pro mě.“

Zhluboka jsem se nadechl. Bylo nemožné jí odolat.

„Jednou ráno se Princezna probudila a na židličce u postele měla připravené krásné červené šaty…“

„Nikdy bych jí nepřipravila červené šaty,“ ozvala se Alice z vedlejšího pokoje. „S její barvou kůže a vlasů by to bylo naprosto otřesné.“

„Alice,“ odporoval jsem. „Povídám pohádku, nemůžeš si to nechat?“

Když mi nic neodpověděla, pokračoval jsem. „Princezna si ty červené šaty oblékla a…“

„Zelené!“ zakřičela Alice. „Nemůžou ty šaty být zelené?“

Tiše jsem zavrčel, klidně budou zelené, hlavně, když mi dá pokoj. Zhluboka jsem se nadechl. „Princezna v zelených šatech…“ podíval jsem se na Ness, abych zjistil, jestli jí to nevadí, nevypadala nijak nespokojeně, tak jsem mohl pokračovat.

„…došla do kuchyně. Tam u stolu seděla její maminka, a když Princeznu uviděla, řekla: ‚Princezno, dneska půjdeš za babičkou, je moc nemocná, tak jsem jí upekla bábovku. Taky jí s sebou vezmeš kuře a láhev vína, aby se babička brzy uzdravila.‘“

„Hej, Jaku, jestli to je babička Esme, nebyl by lepší nějaký medvěd nebo puma?“ zavolal z patra Emmett. „Po Bellině bábovce by se jí mohlo přitížit, ale to i babičce René.“ Slyšel jsem jeho hurónský smích.

Nessie se usmála a já se rozhodl, že si ho nebudu všímat.

„Princezna souhlasila. Vzala si košíček, vyslechla si od maminky, že má být v lese opatrná…“

„Proč? Vždyť tam bude nejnebezpečnější,“ divila se Rosalie.

Myslel jsem na to, že se nesmím nechat vytočit.

„…nescházet z cesty a s nikým nemluvit.“

„Aby neměla chuť ho vysát?“ přisadil si Jasper.

Bylo čím dál obtížnější se soustředit na povídání. „Princezna šla lesem, když vtom potkala Vlka. Stál před ní a ptal se jí, kam jde.“

„A ona mu položila ruku na krk a jemu bylo všechno jasné,“ poznal jsem hlas Belly. Ta zrádkyně!

„‚Jdu za babičkou,‘ odpověděla mu Princezna. ‚Je nemocná a bydlí za lesem. Nesu jí nějaké jídlo, aby se brzy uzdravila.‘ Pak mu ukázala košíček s dobrotami…“

„Jasně, Vlk jí je sebral a sežral!“ zakřičela skoro vítězoslavně Esme.

Snažil jsem se zůstat v klidu, nereagovat a pokračovat. Nesmím Nessie zabít její rodinu. I když jsou to upíři, pokud je roztrhám, tak se zase složí. Edward zavrčel.

„ ‚Co kdybychom si dali závod?‘ zeptal se Vlk.“

Na malý okamžik jsem se odmlčel. Čekal jsem další komentáře. Nic! Fajn, snad je to přestalo bavit.

„‚Poběžíme k tvojí babičce a schválně, kdo z nás je rychlejší.‘ navrhl Vlk a Princezna souhlasila. ‚Připravit, pozor, teď‘ řekl Vlk a oba se rozeběhli.“

„Teď jsi mě zklamal,“ řekl Carlslile. „Já čekal, že jí pošleš na nějaké stádo srnek, aby se zpomalila“

Kdybych to nepovídal Nessie, už bych dávno pobíhal po lese jako vlk. Nejspíš bych u toho zdemoloval i kus domu.

„Ty bys mě nenechal vyhrát?“ zeptala se mě Nessie skoro plačtivě. Ten mi to teda zavařil.

Objal jsem ji. „Nessie, ty víš, že nade mnou vždycky vyhraješ, ale tohle je pohádka.“

„Kterou vymýšlíš ty, tak ji změň,“ poručila mi jasným zvonivým hláskem. Z jídelny se ozval Edwardův smích. Bylo mu jasné, že nebudu odporovat.

Vzdychl jsem si. „Když doběhli k babičce, byla tam Princezna první.“

„To jsem zvědavá, jak z toho vybruslí,“ slyšel jsem Alici.

„Třeba uvidí oknem babičku, jak zrovna svačí myslivce, tak raději odběhnou,“ doplnil Jasper.

Emmett dodal, že by se babička mohla rozdělit s Princeznou. Dobroty s košíčku si může sníst Vlk.

Už toho na mě bylo moc. Cítil jsem, že se začínám chvět.

„Babička nebyla doma, nechali jí košíček na zápraží. Vlk si posadil Princeznu na záda a utíkal s ní pryč.“ Rychle jsem ukončil pohádku. Posadil jsem překvapenou Ness na gauč a rozeběhl se ke dveřím. Skočil jsem a i s kusem futer jsem se rozeběhl směrem k lesu.

Za sebou jsem slyšel veselý smích a Emmetta, který křičel, že si myslel, že budu mít na zádech Princeznu a ne dveře.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

5)  sakraprace (05.06.2010 11:42)

Výborná pohádka

4)  Lenka (05.06.2010 10:45)

Tak to se ti vážně povedlo.
Docela se divím, že to tak dlouho vydržel a nebouchnul dřív.
Super jednorázovka, ale klidně by mohla pokračovat.

3)  Hanetka (05.06.2010 09:09)

Kristepane, myslela jsem si, že pohádkám od Pekulky se nic nevyrovná, ale tohle mě složilo! Poprskaný monitor a rozlité kafe jsou toho důkazem! Je to senzační, paráda!

2)  sfinga (05.06.2010 09:04)

To snad není možny?! To se mi snad zdá!
Au! (pisatelka se právě štípla) Nezdá!
Takže se klidně můžu začít smíchy válet po zemi

Okamžitě pokračuj v psaní takovýhle krásných a vtipných jednorázovek.

«   1 2