02.10.2010 [22:30], Hanetka, Poezie, komentováno 38×, zobrazeno 5115×

Lidi, všichni třeste se,

vlk dnes běhá po lese.

Prohání se v lesním mechu,

rozhlíží se beze spěchu:

„Aha, támhle v křoví, zdá se,

něco nejspíš červená se!“

Odkašle si, a pak zvolá:

„Zastav, děvče, hola, hola!“

 

 

A už vidí postavičku

v čepici a rudém tričku,

kouká na něj, usmívá se,

vlk se diví její kráse,

a pak, celý popletený,

spustí větu z jiné scény:

„Budulínku, dej mi hrášku,

povozím tě na ocásku.“

 

 

Cože? Děvče trochu hněte,

že si ho vlk s klukem plete.

Vlasy má jak lesní žínka,

on ji má za Budulínka?

„Na ocásku vozí lišky,

aspoň takhle to znám z knížky.

Vlk, ten přece sveze tě

raději spíš na hřbetě!“

 

 

Vlk se škrábe na své hlavě,

„Kruci, co je za den právě?

V rozvrhu mám… jak to bylo?

Mám dnes v hlavě jaksi bílo…

Počkat… jestli je dnes pátek,

měl bych ťukat u kůzlátek,

nebo jestli je dnes středa,

tři prasátka měl bych hledat…“

 

 

Nessie zírá v nevíře:

Co je tohle za zvíře?

Vlčí tlapy, kožich, vzhled,

ale hlas má jako med.

Mluvit umí, ale zdá se,

že v dnech v týdnu nevyzná se.

„Neděle je,“ Nessie vece,

„to ví každé dítě přece!“

 

 

„No, tak to jsem tady správně,

a ty mi teď řekni hlavně,

kdepak babička tvá bydlí,

kde má domek, postel, židli!“

Nessie jenom kulí očka:

Čeho se tu ještě dočká?

„Který ty jsi, že tě neznám?“

v duchu vidí vlků seznam:

 

 

Sam a Embry, Seth a Quil,

kterýpak z nich by to byl?

Ani jeden, rozhodne se.

Cizí vlk tu běhá v lese,

potká holku v rudém tričku,

vyptává se na babičku…

Na Nessie teď zuby cení,

a v ní roste podezření.

 

 

„Jakeu! Pojď sem!“ zavřeští,

„než se stane neštěstí!“

Jacob letí jako střela,

zvědavý, co Nessie dělá,

a když shlédne scénu v houští,

všechny síly ho opouští,

a on se tu v lesním tichu

svalí na zem v křeči smíchu.

 

 

Svitlo mu, nač tričko rudé

jeho Nessie dneska bude,

proč jí šaty nachystala

Alice, ta mrška malá.

Obvykle, když vize mívá,

nesměje se jako divá.

Když je na lov posílala,

očička jí jenom hrála.

 

 

Nessie drží vlka v týlu,

má přec půl upíra sílu,

jak ho tluče, tak ho tříská,

vlk jen vyje, skučí, píská,

když ho pustí, jen se skulí,

stáhne ocas, oči kulí.

Kde ta holka sílu vzala?

Svaly jako rostlá skála!

 

 

„Už ho nech,“ dí Jacob vlídně,

když se dosmál, teď už klidně,

„teď už ví, má milá Nessie,

že Karkulka vážně nejsi!“

A pak stáhne obočí,

na vlka se otočí:

„A ty, brácho, mazej zpátky,

ze Stmívání do pohádky!“

Shrnutí

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

1 2   »

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!