17.01.2011 [19:45], Noth, Povídky jednorázové, komentováno 37×, zobrazeno 5429×

Badfic

Tentokrát Bella dokonce přemýšlí,
i když
se čtenář nepochybně modlí, aby s tím přestala.

… Ahoj, sem Isabella…
.. Jo, ta nová….
… Jmenuju se Isabella Marie Swanová…..
..  Říkejte mi Bello……
… Swanová, Isabella Swanová…….

Sakra, tohle mi bude chybět. Povzdechnu si, opřu se po stranách umyvadla a vedle dávkovače tekutého mýdla odložím výraz agenta 007. Dost bylo dětských her. S trochou štěstí se ze mě v průběhu následujících čtyřiadvaceti hodin stane žena. Nebo radši osmačtyřiceti, buďme realisti.

I když… střelím jeden pohled po zvonu na odpad… kdo si hraje nezlobí, že jo?

„Isabello Marie Swanová, ať tě to ani nenapadne!“ ozve se z dola histerickým ježkem*.

Nespokojeně zakňučím jako nakopnutá fena a podrbám se za levým uchem.

Swanová, jak pěkně to zní. S tímhle přijmením jsem ztrávila nejlepší roky života. I když počítám, že věčnost po boku Edwarda taky bude nesrolovatelně lepší. K vůli němu to taky všechno potstupuju .

Ruce zvednu z umyvadla a zapřu se o stěnu z chladných kachliček. Moje tělo na ten chlad zareaguje automaticky. Husí kůže je tady. Zoufale zasténám. Je to možný, že už mi ho připomíná i kachličkový obložení?! Bello, měla by sis dát studenou sprchu! I když… studenou? Teplou, rozhodně teplou!

Bezradně mávnu rukou, i když tu nidko není a přiblížím rty k zrcadlu a našpulím je jako k vzdušnému polibku. Pak pusu otevřu a zkontroluju detailní práci kartáčku na zuby. Teprve po tom uvolním křečovitou mimiku a nechám rty přepadnout přes zuby. Stále otevřenou pusu přiblížím k zrcadlu a dýchnu. Zrcadlo se zamlží. Potěšena odezvou zrcadla to zopakuju a ono mi stejnou měrou odpovídá.

Fascinovaně zvednu pravý ukazováček a do zamlžené plochy nanesu velké psací „C“. pokračuji s „u“, ale než se dostanu k prvnímu „l“ zrcadlo se odmlží. Zle se na něj zamračím. Odpovědí mi je jen mizící „C“ zpo za kterého se na mě šklebí můj vlastní obličej.

„Nech toho, Bello, budeš mít vrásky,“ zašveholí vševědoucně ten malý dřítek.

Schválně zvednu obočí kam až mi to dovolí, abych svému výrazu dodala na přesvěčivosti. Když však zaslechnu přibližující se dupot, po schodech okamžitě přestanu. Odfrknutí a pozvolná chůze zpět mě donutí uvolnit postoj.

Vrátím se k zrcadlu a rychle vydechuji vzduch tak, abych vznikla dostatečně velká plocha pro všech devět písmen.

V-U-L-L-E-N-O-V-Á. Možná jsem měla víc térnovat. Možná jsem si své nové příjmení měla zkoušet na strany stránek v sešitu trigonometrie ještě tehdy, když jsem neměla ani to nejmenší tušení, že se mím doopravdy stane.

Aspoň, že představování si budu moct odpustit. Zvídavému oku ostatních jen tak neujdeme. Jen co si přetrpím novorozenecké období a budeme moct nastoupit do školy,bude se naše jméno rozléhat ze všech stran. Snad pro případ, že bysme ho zapoměli.

… Už jsi viděl Cullenovi..?
… Jsou to adpotované děti doktora Cullena….
..… Ta bruneta je Isabella a ten zrzek je Edward…
… Prý spolu chodí…
… Jsou divný…

Dveře se rozletí do kořán a v nich stojí Alice s přísným výrazem ve tváři. Pohledem zamíří k upatlanému zrcadlu se slovy: „to bude mít Esme radost“ a pak už mě nedočkavě strká ven z pokoje.

Jedním pohybem ze mě nečekaně strhne župan a pokyne k posteli, na které se válí spodní prádlo, které mi vžene krev do tváří. Nadechnu se k protestu, ale když mi před obličejem zamává ještě podbízivější soupravičkou, která u mě způsobuje srdeční selhání, bez rozmýšlení čapnu první variantu a nasoukám se do ní.

Pak přede mě postaví dva páry čehosi. Když k ní zvednu podezřívavý pohled všimnu si, že jí mírně škube v oku. Pokusím se bezelstně usmát, a abych jí nerozhněvala ještě víc, vezmu tu věc do ruky. Musím uznat, že je to macek a kvantita celý dojem ještě umocňuje. Zrovna na boku nahmatávám zip, když Alice zplna hrdla zavřeští: „Šmarjá, tak už si je obuj!“

„Boty? Ale… teď?“ podivím se.
„Samozřejmě, v šatech už tě nenecháme sednout,“ zatluče poslední hřebíček do rakve a hned potom se vypraví pro Rosalii, aby jí pomohla.

S povzdechem se usadím na postel a pokouším se do těch bot vměstnat nohu. Po třetím neúspěšném pokusu začínám přemýšlet o tom, jestli mi to vůbec stojí za to. Vzpomenu si na Nevěstu na útěku a  na mírně prošedivělého Richarda Gera. Jo, já vždycky měla slabost pro starší muže. Jenže pak si vzpomenu na ty hnusný věci, co Julii říkal o vajíčkách a je mi najednou do breku.

Jenže tady nejde o Richarda. Před oltářem na mě bude čekat Edward. Slíbila jsem mu to.Zvládnu to, zvládnu to pro něj. A možná taky torchu proto, abysme mohli mít sex. Sex, poslední dobou na něj myslím častějc než dřív. Musím uznat, že milování zní mnohem líp. Jenže sex je kratší a místo mluvení je pak víc času na jiný věci. Každopádně to má do sebe víc, než podhlavní styk. Jo, poslední dobou na něj myslím častějc než dřív. Už i u obouvání bot, to o něčem svědčí. Jsem prostě jen sexuálně frustrovaná. Jeden by řekl, že právě Edward by tomu mohl po všech těch letech odříkání rozumět. Nerozumí. Jenže co byste chtěli od chlapa.

Že se mise obouvání bot zdárně zdařila si všimnu až když Alice při pohledu na mě dojatě zamrká. Proto se rozhodnu využít její chvilkové slabosti, protože mě v nich začínají lehce brnět nohy.

„Alice, myslíš, že je to nutné? Víš ty podpadky, já…“

„Mě se líbí, to je tady hodnotící měřítko,“ pronese povýšeně a pak už jen dá Rosalii pokyn a už to jede.

Sedím na stoličce v naprostém klidu, abych to zase neslízla - hold už to musím vydržet - když všeobecný šum ustane.udiveně odlepím jedno oko, pak druhé. Kousek ode mě stojí Alice s Rosalií s vibrujícím cosi v rukou. Když se mi konečně podaří pracným mrkáním oddělit vrchní linii řas od té spodní, rozeznám v tom vibrační řasenku.

Než se však stihnu úplně rozkoukat, už mě vlečou k figuríně s bílými šaty. S mými šaty. Najednou stojím tváří v tvář sama sobě a jsem trochu na měkko.

„Ne, že budeš brečet!“ pohrozí mi hraně Alice.

Když se trhaně nadechnu, obejme mě kolem ramen a do ucha zašeptá: „Nakonec to nebylo zas tak strašný, no ne?“  povzbudivým tónem.

A já musím sama sobě přiznat, že má pravdu.Nakonec to nebylo zas tak strašný. Konečně, teď už mě čekají jen ty příjemnější záležitosti…

Tak, od bezelstných „chybek" jsme se propadli k absolutnímu nevkusu.
I když - absolutnímu - kdo ví, co přijde příště...

*Původně šlo o „ječák", to jen starý dobrý Word si s tím poradil po svém.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

17)  Ree (17.01.2011 21:24)

"vyjímečnje tě ne chám. Přecejen to vyztihuje tu povítku"

15)  Ree (17.01.2011 21:22)

Hele, hele, Jaruš, slušně!

14)  Karolka (17.01.2011 21:19)

Obávám se Noth, že jsi odsouzena už navždy setrvat u tohoto žánru. Jednak proto, že to nikdo jiný nedokáže, ale hlavně z toho důvodu, že je to neskutečně dobrý!!!
Erotické hrátky s kachličkovým obložením už nejspíš z hlavy nikdy nevyženu. Já ubohá si navíc místo nějakých luxusních rekvizit, které by se lépe hodily k tomuto druhu představ, vybavila ty obyčejné bílé, které bývaly k vidění v masnách...
Dýchání na zrcadlo... Vypadalo to jako nějaká terapeutická metoda z učebnice psychiatrie. Ještěže se Bella vlivem hyperventilace nesvalila na kachličky.
Uáááááááááá! Děsí mě, kdo asi vydává to povolení na zvedání obočí a kam až to nechá zajít!
Podbízivá soupravička málem způsobila, že jsem oslepla. Botám se to podařilo. (Jdu si pro kapky do očí...)
PODHLAVNÍ STYK?! (Proč se mi vybavilo vojenské muzeum?)
Vibrující cosi???!!! Ííííííííííííííííííííííí! To chci! Ehm... na šlehání sněhu z bílků!
Co ti mám povídat. Nepřímo jsi způsobila zvýšenou vlhkost vzduchu v mém bezprostředním okolí. Ano jsi geniální. Ať už to v praktickém životě znamená cokoli.

P.S. Kde se dá sehnat ta figurína na šaty?

12)  Bosorka (17.01.2011 21:16)

Noth - musíš se více snažit, přece jen něco vydržím

11)  Noth (17.01.2011 21:03)

Bos, to jsem ráda, že jsi zase "vidět".
Jsem se lekla, jestli to s tebou netento...
Co mi zbývá, když mě ten náš pan Karfík na fóru tak pěkně zásobuje?

10)  Bosorka (17.01.2011 20:46)

Noth - to ti nestačila ta "oddychovka", co jsi mi naordinovala ? Ty mě hodláš ničit i takhle? Obzvláště výraz angenta 007, chudák odložen vedle dávkovače mýdla...

8)  Carlie (17.01.2011 20:29)

Noth, tahle Bella byla na ránu , všechna čest! A český jazyk se obrací v hrobě, masakr Jsi neskutečná Nádherná parodie!

7)  Evelyn (17.01.2011 20:26)

Noth, skoro jsem se počůrala Ty boty! Miluju odkazy na oblečení v textu
Asi si taky zkusím napsat takový text

6)  Hanetka (17.01.2011 20:25)

Éééééééééééééééééééééééééééééééééch. Musela jsem si to dát natřikrát. Musela jsem to rozdýchávat a jsem zralá na panáka.
Jak to dokážeš? Nechápu. Nicméně se skláním.

4)  Gassie (17.01.2011 20:23)

Noth, dneska jsi nasadila nejtěžší kalibr
Klaním se Tohle napsat chce velikou dávku... (čeho si doplň raději sama )
Zahýkala jsem si už u perexu a měla jsi pravdu... To přemýšlení bylo strašné Každý řádek jsem ji zaříkávala, ať už toho nechá.
Co věta to nějaká perla
Číst něco podobného častěji, asi by mi z toho začalo tikat oko
A obrázky mě už jen dorazily.

3)  Ree (17.01.2011 20:22)

Jestli třeba "ježák" trhá uši, tohle mi trhalo oči. Tříkrát (!!!) jsem zmáčkla křížek a zase jsem to znovu otevřela! Tohle je teprve to pravé umění

2)  bubble (17.01.2011 20:12)

Tak to je silný...
Perex to odhadl skvěle, modlí se, aby přestala přemýšlet.
Ječák - ježek. Word má nejspíš malou slovní zásobu. Ale občas to dokáže vtipně zaměnit...
Tohle musí být fuška tohle napsat, já bych se z toho asi zbláznila...


Ale stejně, stále vítězí věta z minula:
Hacob mi otvírá dveře v ustřižených kalhotách.

1)  Nebraska (17.01.2011 19:53)

Tohle je vážně, vážně, vážně... Uf
Ale v adminském mailu se někdy dají potkat podobné věci
Noth, obdivuju tě. Mně by z toho hráblo už u zamlženého zrcadla

«   1 2