03.05.2010 [19:15], Amisha, Povídky jednorázové, komentováno 23×, zobrazeno 5997×

Co kdyby Bella nenechala Edwarda odejít...

Když spolu procházeli pod temným baldachýnem lesa, tušila, že není něco správně. Edward se tvářil nepřístupně, ne-li přímo nepřátelsky. Až příliš věrně jí to připomínalo ten první den, kdy se viděli. Nyní za ním poslušně kráčela s tušením, že dnešní odpoledne se rozhodně nezařadí mezi nejkrásnější zážitky jejího života.

Po chvíli se zastavil a s tvrdým výrazem se k ní otočil. Bez hlesu čekala. Začal jí trpělivě vykládat a vysvětlovat, že pro ni není dost dobrý. Když se snažila mu to vymluvit, otočil. Bez milosti jí vmetl do tváře, že ona není dost dobrá pro něj.

Zírala na něj, kolena se jí roztřásla a zcela podvědomě od něj ustupovala a kroutila hlavou. Couvala, až za sebou ucítila kůru stromu. Poddala se své slabosti a opřela se o pevný kmen stromu. Hořečnatě přemýšlela, jak z toho ven. Věděla, že pokud ji skutečně opustí a odejde, zemře žalem. Nedokázala si svůj život bez něj představit. A v hloubi duše si byla jistá, že i on je na tom stejně.

Netušila, jak by měla reagovat a co říct. On byl tak tvrdohlavý! Nepřicházela na nic, čím by mu odchod vymluvila. Hladila kůru ve snaze se uklidnit, když v tom jí ruka zavadila o ostrý výběžek. V tu chvíli se v její mysli zformoval plán. Měla jenom sekundy, než od ní uteče, rozhodla se prakticky hned. Pokud chtěl odejít, ona tu bez něj nemohla zůstat. Věděla, že její krev je pro něj neuvěřitelným lákadlem. Už při těch proklatých narozeninách viděla, jak ho žízeň spaluje. Musela toho využít...

Přejela zápěstím přes ostrý výběžek a doufala, že dokáže do pohybu dát dost síly, aby jí dřevo prořízlo kůži. V tu chvíli se Edwardovi rozezněl telefon. V duchu zaklela. Zapomněla na vševědoucí Alici. Úpěnlivě ji prosila, ať toho nechá, představovala si všechno možné, čím se jí odvděčí, pokud nechá věcem volný průběh. Začínala už být zoufalá, když ji napadla spása. Celou myslí se soustředila na jediné - nákupy, Nákupy, NÁKUPY. Telefon zmkl. Měla chuť se rozesmát, ale odolala.

Konečně cítila na ruce teplo což znamenalo jediné. Tekla jí krev. Pohlédla mu do očí, které získaly barvu nejčernější noci. Jeho pohled byl šílený, ale silou vůle stál na místě. Využila toho, že ztuhl, a vykročila k němu. Vrčel na ni. Nejprve potichu, ale jak se přibližovala, zvuk sílil.

„Chceš odejít? Dobře můžeš jít, ale já tu bez tebe nezůstanu. Takže mě zabij, jsem tvoje kořist, nic víc. Měl jsi pravdu, nejsem pro tebe dost dobrá, jenom jako přirozená potrava.“

Došla až k němu. Stál jako socha. Bylo vidět, jak je odhodlaný jí neublížit a zároveň jak nechce nic jiného. Podívala se mu do těch černých, pichlavých studní a pak ho krvácející dlaní pohladila po tváři a rozmazala mu tak svou krev po obličeji. Burácivé vrčení se rozvibrovalo jeho hruď. Tohle už nevydržel.

Přisál se jí k zápěstí. Bella lehce vyjekla, jak jí jeho zuby projely kůži, ale potom se k němu přitulila. Zavřela oči a poslouchala, jak s každým douškem, který polkl, její srdce tichne. Byla šťastná, nikdy by nechtěla umřít sama. Tohle byla ta nejlepší smrt, jaká ji mohla potkat Usmívala se.

Náhle jeho stisk povolil a rty z jejího zápěstí zmizely. Zmateně otevřela oči a setkala se s pohledem muže zaživa upalovaného na hranici. Neslyšně vzlykal. Drtil ji ve svém objetí a upíří pláč postrádající slzy zmítal jeho tělem. Položila mu ruku na tvář, chtěla ho utěšit, že je všechno v pořádku, že to tak chtěla. Ale jakmile otevřela ústa, aby promluvila, měla pocit, že se noří do ohně. Rychle čelist semkla, aby nevykřikla Okamžitě si uvědomila, co se stalo. On jí proměnil. Udržel se! Miluje jí! Větší důkaz lásky nemohla dostat. Něžně ho pohladila a zavřela oči.

Cítila, jak jí vzal do náruče a nesl pryč z lesa. Celou cestu se jí omlouval. Tolik toho litoval, ale kdo mohl vědět, co provede. Tolik ho milovala, že by raději zemřela, než aby žila bez něj. Donesl ji domů. Položil ji v obývacím pokoji a přemýšlel, jestli udělal vše správně. Svědomí ho trápilo a on by se nejraději už nikdy neviděl.

Na příjezdové cestě zastavila dvě auta. Dovnitř se nahrnulo šest vystrašených upírů. Alice viděla, co Bella provedla, ale už neviděla, jak to dopadlo, protože Edward nebyl do poslední setiny vteřiny, než se on ní odtrhl, rozhodnutý. Tolik se všichni báli o svojí sestřičku. Emmett vletěl k pohovce a hrubě Edwarda odstrčil.

„No ty, ty máš fakt štěstí, že ses udržel a ovládnul, protože jinak bys nemusel jet ani do Volterry. Přísahám, že bych tě roztrhal sám,“ mračil se a pak se sklonil nad Bellou.

„A ty dostaneš co proto! Takhle riskovat život pro toho pitomce. Když už jsi chtěla být někomu za večeři, mohla jsi přijít za mnou…“ Plesk, Plesk.

„Jauvajs, co to...“ plesk, plesk. To první byla Rose, to druhé Esmé, Carlisle a ta poslední největší rána byl Jasper který byl svým způsobem rád, že vše dopadlo právě takhle. Měl Bellu opravdu rád, ale stále se bál a hlídal, aby nepodlehl vůni její krve. U nich v rodině pořekadlo miluju tě k sežrání dostávalo úplně jiný podtext.

Napjatě čekali u postele, kam dívku procházející přeměnou na radu Carlisleho přenesli. Po nekonečných třech dnech otevřela oči a otočila se na rodinu. Všichni zalapali po dechu. Její oči byli totiž karamelově hnědé. Dívala se na ně a pak se jedním rychlým pohybem posadila. Nevěřícně se usmála. Její pohyb byl tak ladný a plynulý!

"Ale jak to?" nechápal Carlisle. Každý novorozený upír měl oči barvy krve. Usilovně přemýšlel a potom se mu v hlavě objevil úryvek z knihy, kterou četl ve Volteře. Ten, kdo věnuje život osobě, kterou miluje a ta osoba je navíc upír, automaticky přebírá vlastnosti toho nejlepšího ze společnosti.

"Bella je vyjímečná, chtěla věnovat Edwardovi život a proto je tou nejlepší z našeho rodu. Její oči jsou toho důkazem," vysvětloval. Všichni na ni hleděli v němém úžasu, až sama přerušila jejich zírání.

Ukázala na ně prstem, udělala na ně ty ty jako na malé děti a pak se rozesmála. Byla tak šťastná, že se vrátili všichni

„No, jenom jestli jste mě opustili, protože mě vážně nemáte rádi, tak nevím co provedu teď,“ zašklebila se na ně, ale v tu chvíli jí už objímalo tolik paží, že nevěděla, kde to vlastně je. Byla šťatná, protože byla doma.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

2)  sakraprace (03.05.2010 19:37)

Chytrá hlka, Edward je kabrňák, že se udržel, už jsem se bála, že budu zase brečet jak želva. Emmett je zlatíčko, které nikdy nezklame. Nádhernéééé

1)  Nikol18 (03.05.2010 19:36)

Mě se to moc líbilo, pěkně popsané, procítěné, ale přesto bych se nebála to více rozepsat. Moc rychle jsi to ukončila a některé pasáže by si zasloužili více rozepsat. Není to zlá kritika, ale pozitivní. Tvůj styl psaní je pěkný, ale přesto se neboj do toho dát víc

«   1 2