28.04.2010 [18:30], Ree, ze série Nepřátelství, komentováno 12×, zobrazeno 3532×

Ty a Cullen?

Bella:

Vystoupili jsme a Edward mě vedl dál a dál od auta. Přešli jsme přes cestu a park, až jsme došli na malý most, tam se Edward zastavil. Pod námi bylo krásné jezírko s lekníny, a nad námi zářivý měsíc.

„Tady občas chodím. Hlavně když je úplněk. Moc lidí to tady nezná a tak je tu klid,“ usmál se.

„Je to nádherné,“ řekla jsem a podívala se do dálky na osvětlený Seattle.

„Něco pro tebe mám?“ řekl a začal prohledávat kapsy. Otočila jsem se na něj a čekala. Nakonec z náprsní kapsy vytáhnul podlouhlou krabičku.

„Krásné narozeniny,“ usmál se a podal mi ji. Vzala jsem si krabičku do rukou a zamračila se.

„Říkala jsem, že mi nemáš nic kupovat!“ povzdechla jsem si.

„Já nic takového neslyšel,“ zasmál se. Znovu jsem si povzdechla a otevřela krabičku. Byl v ní nádherný řetízek a na něm visel přívěsek ve tvaru „B“. Jedna polovina přívěsku byla zlatá a druhá stříbrná. Vyndala jsem ho z krabičky a chvíli ho nechala viset na prstu.

„Je nádherný,“ usmála jsem se a zadávala se Edwardovi do očí.

„Tím pádem se k tobě bude náramně hodit,“ usmál se a já zčervenala.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a objala ho.

„Chtěl jsem něco, co by tě charakterizovalo a písmeno „B“ se mi zdálo jako dobrý nápad. Nejenže se jmenuješ Bella, ale jsi taky nejlepší člověk, kterého jsem kdy potkal. Jsi okouzlující a nádherná,“ řekl a já se málem rozbrečela.

„Zapneš mi ho?“ zeptala jsem se a otočila se. Vzal řetízek do ruky a pomalu ho zapnul.

„Sluší ti,“ usmál se.

„Děkuju,“ špitla jsem a zadívala se do jezírka. Edward stál hned za mnou. Cítila jsem jeho přítomnost a značně mě znervózňovala.

„Uvažoval jsem,“ začal z ničeho nic. „Asi se ptám pozdě, nebo vůbec nebudeš mít zájem, ale… nešla by jsi se mnou na maturitní ples?“ zeptal se. Otočila jsem se na něj a zadívala se do jeho očí. To vězení přetékající zlatem mi dovolilo jen jednu odpověď.

„Ráda,“ usmála jsem se. Na tváři se mu objevil ten nejsladší úsměv, který jsem kdy viděla. Pohladil mě po tváři a pomalu sklonil hlavu. Když se nosem dotýkal mého, na chvíli se zastavil. Oba jsme zrychleně dýchali a užívali si tu chvilku před prvním polibkem. Chtíč mě začal ovládat a ruce se mi začaly obmotávat kolem jeho krku. Konečně se znovu pohnul a spojil naše rty v jedny.

Já k tomu lásku, k němuž mít odpor mám. Byl příliš záhy spatřen, pozdě znán.

Byla jsem šťastná. Konečně se mi splnilo tolik očekávané přání. Ten polibek byl lehký, procítěný a pomalý, ale zároveň vášnivý a plný chtíče. Po chvíli se odtrhnul, ale čelo nechal opřené o mé a zhluboka oddechoval.

„Bude to těžší, než jsem si myslel,“ zašeptal.

„To chce pilovat,“ řekla jsem a stále se snažila popadnout dech. Zasmál se a znovu mě políbil. Tentokrát byl polibek naléhavější. Chytl mě kolem pasu a pevně si mě přitiskl k sobě. Já mu prsty přejížděla ve vlasech a snažila se náš stisk ještě zesílit. Tentokrát jsem to byla já, kdo se odtrhnul, pro přísun kyslíku. Stále mě ale držel kolem pasu a tiskl k sobě.

„Miluju tě,“ zašeptal. Usmála jsem se. Tohle byla slova, která jsem toužila slyšet už několik měsíců. A teď, na mé narozeniny, se mé přání splní.

„Doufám, že tohle není sen, protože jestli ano, tak se nechci probudit.“ Zasmál se.

„Není to sen, slibuju.“

„Taky tě miluju,“ řekla jsem. Ještě chvíli jsme se dívala do těch karamelek, přetékajících něhou a láskou, a potom se otočila zpátky k jezírku. Obmotal mi ruce kolem pasu a pevně mě přitiskl k sobě. Opřela jsem mu hlavu o hruď a zavřela oči. Tohle byly ty nejkrásnější narozeniny, které jsem zažila. Nic nemohlo předčít dárek v podobě polibku od Edwarda. Slzy mi začaly samovolně stékat po tvářích. Nešlo to zastavit. Ani jsem nevěděla, proč brečím. Byla jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Byly to slzy štěstí. Štěstí z života s Edwardem po boku a s jeho polibky na mých rtech.

„Padá hvězda, něco si přej,“ cítila jsem jeho dech na svém ušním lalůčku.

„Všechno, co jsem si přála, se mi už splnilo,“ usmála jsem se. Ale i tak jsem si něco přála. Přála jsem si zůstat s ním navždy. Jasně, pro něj by to byla maličkost, ale já s každou vteřinou stárnu a blížím se smrti.

„Tak proč pláčeš?“ zeptal se znepokojeně a setřel slzu, která mi ukápla na ruku. Otočila jsem se mu v náručí a zadívala se mu do očí, což mi hodně znemožňovalo mluvu.

„Já nevím…“ zasmála jsem se sama sobě. „Jsem hrozná citlivka,“ uchechtla jsem se a sklopila pohled. Položil mi ruku na tvář. Vzhlédla jsem a uviděla na jeho tváři božský úsměv.

„Nejsi citlivka,“ zašeptal a políbil mě.

„Měli bychom jít. Je pozdě,“ řekl, když náš polibek ukončil. Přikývla jsem. Vzal mě kolem pasu a vedl k autu.

Domů jsem dojela něco po půlnoci. Edward mě doprovodil až ke dveřím.

„Děkuju, za krásné narozeniny,“ řekla jsem s rukou na klice.

„Není zač,“ usmál se. „Zítra tě vyzvednu,“ řekl a políbil mě na tvář.

„Budu čekat. Dobrou noc,“ usmála jsem se a vešla do domu.

„Dobrou,“ slyšela jsem ještě za sebou. Zabouchla jsem a s úsměvem na tváři jsem se o dveře opřela.

„Bylo to rande?“ ozval se Charlieho hlas z obýváku. Uchichtla jsem se a šla za ním.

„Chodím s Edwardem,“ oznámila jsem.

„Bylo na čase,“ pronesl, aniž by odtrhl zrak od televize.

„Cože?“ zeptala jsem se se smíchem. Konečně se odtrhl od televize a s vážným výrazem se na mě podíval.

„Edward je chlapec z dobré rodiny.“ Kdybys jenom věděl, Charlie. „Několikrát ti zachránil život. Krom toho vám to spolu sluší,“ řekl lhostejně a zase se věnoval televizi.

„Díky,“ řekla jsem a běžela do pokoje. Nebyla bych to já, abych na třetím schodě nezakopla.

„Bello?“ ozval se Charlie, když uslyšel tu ránu.

„Jsem v pořádku,“ ubezpečila jsem ho a pokračovala v cestě. Vletěla jsem do pokoje a posbírala jsem si pyžamo a kosmetickou taštičku. Když jsem za sebou chtěla zavřít dveře, něco jsem si uvědomila. Vrátila jsem se zpátky a pořádně se podívala na postel.

„Edwarde?“ zašeptala jsem potichu. Ležel na posteli jako socha boha dokonalosti a usmíval se na mě. „Jak ses sem dostal?“ zeptala jsem se zděšeně a úsměv se mu ještě roztáhnul.

„Oknem,“ odpověděl jakoby nic.

„O-oknem?“ nevěřila jsem vlastním uším. Přikývl.

„Jako posledního půl roku,“ řekl a snažil se zadržel smích.

„Počkej, tys mě posledních šest měsíců šmíroval?“

„Pozoroval je přesnější. Jsi roztomilá, když spíš,“ řekl a na tváři měl rozpustilý úsměv.

„Mluvím ze spaní,“ řekla jsem spíš sobě než jemu.

„To můžu potvrdit.“

„Co jsem říkala?“ zeptala jsem se. „Ne, počkej, nechci to vědět,“ zarazila jsem ho, než stihl cokoliv říct. „Hmmmm… skočím si do koupelny a hned jsem tady,“ řekla jsem a vyběhla z pokoje. Pustila jsem horkou vodu a vlezla si pod ni. Kapky dopadající na mé tělo, mi pomohly uvědomit si, že tohle všechno je realita. Chodím s Edwardem a ten teď leží v mé posteli. Rychle jsem vypnula vodu, zabalila se do ručníku a vylezla ze sprchy. Oblékla jsem se, odlíčila a vyklouzla z koupelny. Na chodbě jsem potkala Charlieho.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ omlouval se, když si všimnul jak jsem sebou škubla.

„To nic. Dobrou noc,“ řekla jsem a vběhla do pokoje.

„Potřebuješ novou,“ řekl Edward a v ruce držel knížku Na větrné hůrce. Stránky byly zažloutlé stářím a zkroucené rosou, když jsem večer náhodou usla venku. Vazba už byla potrhaná a přední obálka omacaná a špinavá od čokoládové zmrzliny, která mi na ni spadla, když jsem byla menší.

„Nemůžu. Mám k ní určitý citový vztah. Máma si ji koupila, když se mnou byla těhotná. Předčítala mi z ní každý večer a když jsem se narodila, pokračovala v tom. Je to moje nejoblíbenější knížka,“ vysvětlila jsem. Usmál se a udělal mi místo na posteli. Lehla jsem si vedle něho a zavřela oči. Přikryl mě dekou a začal předčítat z knihy. Usnula jsem v jeho objetí.

Ráno už jsem se probudila sama. Vzbudila jsem se dříve, tak jsem vlezla pod horkou sprchu. S kapkama vody odcházela i nervozita z prvního dne jako Edwardova přítelkyně. Chtěla jsem, ať mi to dneska obzvlášť sluší. Vzala jsem si žlutou košili s tříčtvrtečními rukávy, riflovou sukni a tenisky. Lehce jsem se napudrovala a dala si řasenku.

Edward mě vyzvednul 20 minut před začátkem školy. Vždycky jsme do školy jezdili s Alice a Jasperem, a tak mě nepřekvapilo, když na dveře zaklepala právě Alice. Edward stál u auta a čekal na nás. Slušelo mu to. Měl světlé rifle a černou košili a na tváři neodolatelný úsměv.

„Ahoj, lásko!“ usmál se, když jsem došla až k němu.

„Ahoj,“ odpověděla jsem a políbila ho.

Když jsme přijížděli ke škole, tep se mi zrychlil. Byla jsem nervózní, ale náhle mě zaplavila vlna klidu. No jasně, Jasper.

Když jsme zaparkovali a vystoupili, nikdo si nás nevšímal. To se ale změnilo, když mě Edward vzal kolem pasu a políbil mě do vlasů. Ruch na parkovišti teď vystřídal šum z šepotu. Edwardův stisk kolem mého pasu zesílil a potichu zavrčel. Dovedl mě až k učebně.

„Tak na francouzštině,“ usmál se.

„Snad to tu hodinu vydržím.“ Zasmál se a políbil mě. To vyvolalo další vlnu šepotu. Byla jsem ráda, že neumím číst myšlenky. Na některých holkách bylo vidět, jak rády by byly, kdyby mohl pohled zabíjet.

„Tak zatím,“ usmál se a odešel. Vešla jsem do třídy a sedla si na své místo. Celou dobu mě propalovaly dívčí pohledy, takže jsem byla ráda, že sedím vedle Angely.

„Ahoj,“ usmála se.

„Ahoj,“ opětovala jsem její nadšení.

„Zítra bych chtěla jet koupit šaty na ples, jedeš se mnou? Jdeš na ples, že jo?“ ujistila se.

„Jdu na ples. A jo, pojedu s tebou, i když se to Alice asi nebude líbit.“

„Děkuju,“ vypískla a objala mě. „To mi připomnělo, jak jsi oslavila narozeniny? S Edwardem…“

„Skvěle,“ zasnila jsem se. „Ehm, musím ti něco říct, než-“ začala jsem, ale někdo mě vyrušil. Ten někdo byl Mike.

„Bello, Bello!“ volal už od dveří. „Je to pravda? Ty a Cullen?“

„Než se to dozvíš od někoho jiného,“ dořekla jsem Angele.

„Takže… chodíš s Cullenem?“ zeptal se znovu Mike.

„Jo. Vadí ti snad něco?“ zeptala jsem se naštvaně. Jenom zakroutil hlavou a odešel.

„Vy jste se včera dali dohromady?“ zeptala se Ang nadšeně. Přikývla jsem.

„Chci všechny detaily,“ prosila a tak jsem začala vyprávět.

Byla asi hodně unavená, protože hned zavřela oči a za chvíli bylo slyšet slabě, pravidelné oddechování. Byl jsem nejšťastnější upír na světě. Po skoro celém století jsem konečně našel někoho, koho miluju a kdo mi lásku oplácí. Potom jsem si ale vzpomněl na minulost knihy, kterou jsem svíral v ruce. Bella nikdy nebude moct být těhotná. Ne, pokud zůstane se mnou. Teď je ale ještě mladá, takže si těch pár let musím co nejvíce vychutnat.

Odešel jsem od ní těsně před svítáním. Sotva jsem vešel do domu, vrhla se na mě Alice.

„Už bylo na čase,“ řekla a objala mě. No jasně, její vize. Přehrávala mi ten obraz ve své hlavě pořád dokola.

„Alice, byl jsem tam. Vím, jak to bylo,“ zasmál jsem se.

„Já vím, ale když já jsem tak šťastná.“

„Až moc,“ pomyslel si Jasper.

„Nikomu jsem nic neřekla,“ zašeptala Alice.

„Co jsi nám neřekla?“ ozval se Emmett a vypnul televizi.

„Chodíš s Bellou, že ano?“ – Jasperovy myšlenky. Přikývl jsem. „Alice snad nikdy nebyla šťastnější a z tebe srší láska a radost,“ usmál se.

„Tak co nám vy dva tajíte?“ zeptal se Emmett naštvaně.

„Můžu?“ prosila Alice. „Můžu to říct?“ ptala se. Potom se ale usmála. „Dobrá, pochlub se sám.“

„Dal jsem se dohromady s Bellou,“ vysvětlil jsem s úsměvem.

„No konečně,“ řekl Emmett a potom pokračoval v myšlenkách. „To už brzo nebude nejstarší panic na světě,“ povzdechl si. Zavrčel jsem.

„Hups, sakra,“ zasmál se a na tváři vykouzlil nevinný výraz.

„To jsem ráda, zlatíčko,“ řekla Esme a objala mě. Ona byla ta, které nejvíce vadilo, že jsem sám. Tedy, až po mě.

Odešel jsem do svého pokoje a začal se přehrabovat skříní.

„Světlé rifle vpravo dole a černá košile, druhá z leva,“ poslala mi Alice myšlenku správného oblečení.

„Díky,“ zavolal jsem dolů a ze skříně vytáhl doporučený oděv.

Konečně byl čas jet pro Bellu. Jasper s Alice jeli se mnou, zatímco Rose s Emmettem jeli Jeepem.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  Andrea9435 (31.03.2012 14:57)

konečne sú spolu ako pár... *fworks*

11)  mima19974 (02.05.2010 17:28)

koneeecne!!!!!!!!! jooojooooo
heeh aj z Belly bude ???

5)  Popoles (28.04.2010 20:48)

Pěkné, moc hezké první líbání, že jim to ale trvalo

4)  gucci (28.04.2010 20:14)

....teda jim to ale trvalo....ale teď je to úžasný!!!....první polibek byl bezchybný...těším moc na další díleček

2)  sakraprace (28.04.2010 19:01)

Jééééé, to bylo tak hezkýýýýý, já chci ještě, prosíííím

1