31.05.2011 [17:15], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 3×, zobrazeno 2563×

Alice si omotává Bellu kolem prstu a Edward má průšvih. :)

Příjemné čtení přeji.

Vaše Jeanine ♥

5. Alice

Bella:

To byl ale živej sen. Napadlo mě, když jsem vstávala. A ten obličej. Byl tak krásný, dokonalý a přesně pasoval k tomu úžasnému hlasu. Teď už vím jak vypadá, tím se mé hledání snad ulehčí. Oblékla jsem se a vyrazila na snídani.

„Budeme ti muset pořídit auto, nemůžu tě do školy vozit pořád já,“ stěžoval si táta.

„Jo jasně a můžu si ho vybrat sama?“ Měla jsem hroznou radost. No lépe dnešní den ani začít nemohl.

Ve škole jsem přestala být terčem pozornosti. Taky dobře. Hned ráno jsem se vydala za Angelou a cestou jsem se rozhlížela, jestli ho nespatřím – jeho bronzové neupravené vlasy, jantarově zlaté oči, ostře řezanou tvář. Byl jedinečný, určitě bych ho nepřehlídla. Nedokázala jsem se soustředit na to, co mi Ange povídá a těkala jsem očima po okolí. A pak jsem ji spatřila, vystupujíc z toho stříbrného Volva. Auto odjelo, aniž bych spatřila řidiče a ona lehkým krokem směřovala kolem nás do školy. Měla rošťácky rozježené, černé vlasy, byla parádně oblečená a když nás míjela, nenápadně na mě mrkla. No ne má stejné oči jako on. Náhoda? Určitě ne!

„Kdo to je?“ zeptala jsem se Angely když prošla.

„To je Alice Cullenová. Doktor Cullen se svou ženou ji a ještě další 4 děti adoptovali. Má 3 bratry a sestru. Všichni jsou nevlastní sourozenci až na dvojčata Haleovi. Alice chodí s Jasperem Haleem a Rosalie Haleová zase chodí s Emmetem. Divná rodinka,“ vysvětlovala mi Angela.

„A ten třetí kluk?“ zajímala jsem se.

„Edward nikoho nemá a nechce,“ odpověděla mi Jessika s takovým naštvaným tónem. Přemítala jsem, kdy ji asi odmítl, protože z toho tónu, to bylo zřejmé.

„A ostatní už nechodí do školy?“ zajímalo mě ještě.

„Rosalie, Emmet a Jasper už ne a Edward to očividně háknul, když ji jen přivezl,“ vysvětlila zase Jessika. Jen jsem na ni kulila oči, že toho tolik ví.

„Měly bychom jít na hodinu Bello,“ upozorňovala mě Angela.

Když jsem vešla do třídy v mé lavici už někdo seděl. Byla to ona - Alice Cullenová a culila se na mě.

„Ahoj, já jsem Alice,“ řekla když jsem si přisedla. Zírala jsem na ni s podivem.

„Ty jsi Isabella, viď?“ zeptala se svým melodickým hláskem.

„No všichni mi říkají spíš Bella, je to kratší.“

„Dobře, takže Bella,“ usmála se.

Pak mě Alice zaplavila otázkami jako: Odkud jsi, co hudba, kluci, filmy apod.

Celý den jsme si povídaly. Měla jsem pocit, že ji znám celý život. Řekla jsem jí o svém snu.

„Nemyslíš, že je to divný, že se mi zdá o někom, koho jsem nikdy neviděla? Přísahala bych, že tam byl, ale byl to jen sen. Jinak bych se ho dotkla.“

„Já ho zabiju,“ vypadlo z ní, „tak proto…“ odmlčela se, když si uvědomila, že mluví nahlas.

„Koho chceš zabít?“

„Bráchu. To nic, jen jsem si na něco vzpomněla, nevšímej si toho,“ přesvědčovala mě.

„A Alice? Chci se tě zeptat na tvé oči,“ musela jsem to vědět.

„Co je s nimi?“ zeptala se.

„Jsou jantarově zlaté! Takové měl i on v mém snu. Nikdy předtím jsem je neviděla.“

„No víš, já nosím kontaktní čočky,“ řekla výmluvně a já jí to vůbec nevěřila.

„Škoda, já jen myslela, že by tam byla nějaká spojitost.“

„Bohužel,“ usmála se.

Po škole mě doprovodila dokonce k Jakobovo autu.

„Ahoj Jacobe,“ pozdravily jsme obě najednou.

„Ahoj Bello, Alice. To je překvapení. Řekni Edwardovi, že s ním chci mluvit.“ A otevřel mi dveře od auta.

„Proč mu to neřekneš hned, za chvíli je tu,“ odpověděla mu drze.

„Jacobe, ona to ví?“ zeptala jsem se ho.

„Ano, její otec nám občas pomůže – je doktor,“ odpověděl mi a přitom jakoby Alice probodával očima.

„Bratr je tady. Tak co, Jacobe?“ řekla Alice.

„Příště. Pojď Bello, musíme jet.“

„Seznámíš mě Alice?“ zeptala jsem se.

„Až jindy Bello, měla bys jet. Zítra ráno tě vyzvednu a svezu do školy, co ty na to?“ navrhla mi.

„To bude bezva,“ volala jsem na ni, protože už odcházela k autu.

„To bylo dost divný! Co se tady děje? Nemáte se rádi?“ zeptala jsem se Jacoba.

„Tak nějak. O tom až jindy.“

„Tak na to si počkám a ty si zvykej, docela se mi líbí. Rozumíme si a očividně s ní můžu mluvit úplně o všem.“ Nasedla jsem do auta. Dnes jsme jeli k nám a mrkli se trochu na učení.

„Jacobe, nedohodli jsme se na něčem?“ Všimla jsem si jak na mě zamilovaně kouká.

„Promiň Bells, když tobě to tak sluší, když se soustředíš,“ odpověděl.

„Támhle jsou dveře, vypadni. A utři si, alespoň tu slinu!“ vyhodila jsem ho.

„Néé, já už budu hodnej slibuju a potřeboval bych tady trochu pomoct.“

„Jak chceš, ale máš poslední šanci.“ Už aby se vrátil táta a vyhnal Jacoba ven. Dnes mě bude hlídat celou noc on. Jen doufám, že nebude špehovat.

Edward:

„Asi mám průšvih, co?“ zeptal jsem se Alice, když nasedla do auta.

„To si piš a ne jen u mě, ale i u Jacoba. Chce s tebou mluvit.“

„Všiml jsem si, celou tu dobu, co tu stojím mi nadával.“

„Máš štěstí, že si Bella vážně myslí, že se jí o tobě zdálo,“ upozornila mě.

„Tak ono se jí zdá o mě? To je docela úspěch,“ řekl jsem s úsměvem.

„No nejen to. Zdá se, že se do tebe zamilovala,“ ušklíbla se Alice.

„Paráda, kdy s ní budu moct mluvit. Můžu to před ní tajit, jako ty.“

„To pochybuji. Ona ví, že s tebou není něco v pořádku. Zdálo se jí, že jsi skočil po Jamesovi, tak jí je asi jasný, že nejsi normální,“ vysvětlila mi.

„Aha. Já už to bez ní nevydržím. Jsem do ní blázen.“

„To vím Edwarde, ale prozatím to nějak zvládneš. Za týden je Valentýnský maškarní večírek. Tam byste se mohli setkat aniž by věděla kdo jsi, ale zase tě můžou poznat ostatní. Něco vymyslím. A mezitím jí zkusím vysvětlit, že né všichni upíři jsou zlý.“

„Pochopí to?“ zeptal jsem se.

„Mohla by, je chytrá a miluje tě i když tě nezná. Jen si myslí že jsi nějaký upírobijec,“ rozesmála se.

„Chci ti poděkovat Alice, dneska jsi toho pro mě hodně udělala.“

„Tys poslouchal? To všechno bylo soukromé.“

„Jen chvilku, nedalo mi to a mohla jsi to tušit,“ rejpnul jsem si a odcházel jsem do svého pokoje. Plánoval jsem si jak ji večer zase navštívím.

„Na to zapomeň. Dnes tam bude Jacob. Nepustí tě k ní,“ upozornila mě ještě Alice.

Zesmutněl jsem, ale stejně jsem s ním musel něco probrat.

„Jacobe to jsem já,“ upozornil jsem ho na sebe.

„Tvůj pach poznám, ale co tady chceš,“ odpověděl naštvaně.

„Neproměníš se, abychom si popovídali jako muž s mužem?“ poprosil jsem ho.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  jeanine (01.06.2011 10:34)

Díky, že čtete holky a díky, že i komentujete
Nosska: nevím, proč ti Edward připomíná nakopnutý štěně.

1)  Nosska (31.05.2011 18:54)

Ten konec mě rozsekal
A proč mi Edward připomíná nakopnutý štěně???

1