30.05.2011 [17:15], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 4×, zobrazeno 2753×

Bella se seznámí s Jacobovo smečkou. :)

4. Jacob

Bella:

„Tak Jacobe, co podnikneme? Učení moc nemám,“ ptala jsem se ho v autě.

„Pojedeme k nám do rezervace a pokecáme cestou. Seznámím tě se zbytkem naší vlčí rodiny.“ Překvapil mě svými plány.

„Tak mi pověz jak ses změnil od té doby, co jsi na mě útočil bahnem?“

Rozchechtal se.

„Ty si to pamatuješ?“

„Na to se nedá zapomenout, nesnášela jsem tě za to.“

„Víš, já jsem do tebe byl tenkrát tak zabouchej a tohle mi přišlo jako dobrý nápad, jak na sebe upozornit. Moc to nepomohlo, to je fakt, ale líbilo se mi, jak se vztekáš.“ A smál se dál.

„Ha ha, velmi vtipné!“ Zakřenila jsem se na něj a on zvážněl.

„Víš, když jste tenkrát s Renée odjeli, bylo to těžký. Ztratil jsem kamarádku v době, kdy jsem přišel o matku. Táta mě moc nezvládal. No a s pubertou přišlo moje vlčí prokletí. Chtěl jsem zůstat ve vlčí podobě a utéct za tebou. Ale nemohl jsem to otci udělat. Čekal jsem každým dnem, že se vrátíš. No a teď jsi tady a pod mou ochranou. To, v co jsem doufal, se nestalo. Tak si tě budu muset získat jinak.“ A hodil na mě smutnej a zamilovanej pohled.

Proboha. On mě pořád miluje?!

„A v co jsi to ksakru doufal? Že přijedu a skočím ti do náruče?“ vyštěkla jsem na něj.

„Né tak úplně. Jen jsem doufal, že se otisknu právě do tebe. Ale nestalo se,“ řekl smutně.

O otisknutí vlků se vyprávělo v těch příbězích, znamenalo to něco jako navždy spolu. Brr, přeběhl mi mráz po zádech. Brala jsem ho jako bráchu.

„Jacobe Blacku, jestli se chceš zdržovat v mé blízkosti, tak urychleně přestaň blábolit takový nesmysly! Buď budeme přátelé a nebo nic! Jasný! Proboha, vždyť jsi jak můj brácha,“ vmetla jsem mu do obličeje.

„Fajn, promiň. Jen jsem chtěl, abys to věděla. Tak jedeme k nám?“ omluvil se a pevně stiskl volant.

„Jo dobře.“ A jeli jsme někam na okraj La Push. Byl tam malý domek, jako z pohádky.

„Tady bydlí Sam s Emily,“ napověděl mi cíl cesty.

Takže tím k nám, nemyslel k němu, ale k nim, ke smečce. Paráda. Těšila jsem se.

„Sam býval náš vůdce – vlk Alfa, než jsem to vzal na sebe já a od té doby se scházíme právě tady. Jsme jako rodina,“ vysvětloval mi. Pak jsme vešli dovnitř.

„Áá, tak tady ji máme,“ řekl jeden ze čtyř kluků.

„To je Embry, Seth, Quil, Sama už jsi viděla a to je jeho snoubenka Emily,“ představoval mi je zleva doprava.

Emily byla krásná, ale když se na mě otočila, měla jizvu přes půl obličeje.

„Ahoj, jsem Bella.“ Pozdravila jsem je.

Strávili jsme tam pár hodin a bylo to moc fajn. Pak mě Jacob odvážel domů.

Cestou jsem se zeptala na Emiliinu jizvu.

„To Sam. Proměnil se ve vlka, když Emily byla moc blízko. Ale nakonec vše dobře dopadlo. Jen Sam se s tím nevyrovnal. Do Emily se otiskl. Měl ji chránit a né jí ublížit.“

„Ach Bože, to muselo bejt hrozný. Jacobe chci něco vědět, ale nezlob se na mě.“

„Tak spusť.“

„Jak se dá zabít upír?“

„To chceš vážně vědět? Proč?“

„Jacobe prosím.“ A nahodila jsem ten nejsmutnější obličej, co jsem uměla.

„Dobře. Musíš ho roztrhat na kusy a ty pak do posledního spálit, žádná věda a ani dřevěný kůly. A to dokážeme jen my vlkodlaci a nebo jiní upíři. Ty určitě ne, tak to pusť z hlavy. Ano?!“ řekl ochranitelsky.

Trochu mě to naštvalo, jak teda vykonám svou pomstu.

Když jsme dojeli domů, táta už tam byl. Jacob se loučil se slovy:

„Dnes v noci tě hlídá Seth. Takže zítra po škole, ahoj.“ A políbil mě na tvář.

„Ahoj zítra.“ Zaklapla jsem za sebou dveře.

Táta se jen zeptal jak bylo a víc se nezajímal, tak jsem šla do svého pokoje. Zkusila jsem znova internet jestli mi něco ještě neprozradí, ale nic. Po večeři jsem ještě chvilku koukala na televizi a pak jsem šla spát. Doufala jsem, že se mi bude zase zdát sen o tom nádherném hlase a snad uvidím i jeho majitele.

Edward:

„Tak na to zapomeň,“ varovala mě Alice, když viděla, co mám dnes v noci v plánu.

„Alice, já ji nevzbudím, neboj. Co bych jí asi pak řekl? Ahoj, nevšímej si mě, jen koukám jak spíš, jo a mimochodem jsem upír a mám tě chránit. Budu opatrnej, slibuju.“

„Edwarde ne! Jestli se o nás dozví pravdu, zmizí. Já nevidím její budoucnost.“ A přehrála mi svou vizi, kde Isabella odchází a pak prostě zmizí, jako v mlze.

„Jak je to možné? Proč ji nevidíš?“ ptal jsem se.

„Nevím, jediné vysvětlení jsou vlkodlaci.“

To by dávalo smysl, Aliciny vidění, vždycky s příchodem vlků, mizely. Ale to by znamenalo, že odejde s Jacobem a bude to má vina.

„To nedopustím!“ A vyskočil jsem oknem ven.

Dnes ji hlídá Seth. Ten mě k ní pustí. Poprosím ho, aby byl blíž u domu, aby mě Alice nemohla vidět. Usmál jsem se.

Seth byl ochotný. Z vlků nám nejvíc důvěřoval právě on.

„Díky Sethe a s Jacobem si nedělej starost. Vysvětlím mu to.“ A už jsem mizel za Belliným oknem.

Spí tak klidně a vyrovnaně. Snad se dokonce usmívá. Přisedl jsem k ní na postel (opatrně, abych ji nevzbudil) a něžně ji pohladil po tváři.

„Jsem s tebou lásko,“ šeptl jsem jí do ucha.

„Kdo jsi?“ přišla nečekaná odpověď, ale ona spala dál. Tak ona mluví ze spaní? Pobavilo mě to.

„Jsem tvůj anděl strážný,“ pošeptal jsem a políbil jí do vlasů.

„Chci tě vidět!“ řekla dost nahlas, abych se lekl, „ukaž se mi!“ dodala.

A její výraz v obličeji naznačoval, že pátrá kolem sebe. Najednou otevřela oči a hleděla na mě. Zpanikařil jsem, ale naštěstí jsem stihl uhnout a zmizet ve tmě, když po mě vztáhla ruku. Rozhlížela se po místnosti, jestli tam někdo není. Ve stínu mě vidět nemohla, ale pro jistotu jsem se přikrčil. Alice mě zabije.

Smutně povzdechla, zavřela oči a začala zase spokojeně oddechovat.

„Spi klidně má lásko,“ šeptl jsem jí ještě a opatrně jsem ji políbil na čelo.

Když jsem odcházel, ještě jsem se otočil.

Miluju ji! Byl jsem si tím jistý.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  jeanine (31.05.2011 10:31)

katy: jo je tam, trošku ji přepisuji. Ale jen malinko.
Marcela: Jak už jsem psala, denně bude jedna. Děkuji, že se líbí.

1