01.07.2011 [10:45], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 4×, zobrazeno 2641×

Bella své těhotenství snáší špatně...

34. Prokleté těhotenství

Edward:

Uplynulo dalších pár týdnů od našeho návratu z ostrova, Bella měla bříško, jako by už měla rodit. Děťátko jí zlomilo pár žeber, ale zatím to zvládá statečně. Leah jí strašně pomáhá. Ihned, jak přijde z práce běží sem a obskakuje ji, natřásá jí polštáře, masíruje a hlavně jí dodává psychickou podporu. Nevím, co bych si bez ní počal, nejspíš bych nechodil ani na lov a od Belly bych se ani nehnul. Leah jí dokáže vykouzlit i úsměv, což já teď nějak nezvládám, když vidím, jak se mi ztrácí před očima.

Šel jsem kolem Carlisleovo pracovny, podívat se na Bellu. Carlislovy myšlenky byly smíšené, plné strachu. Stál u okna a koukal na déšť, jak omývá celý okolní les.

„Co se děje, Carlisle?“ zeptal jsem se ho.

„Ach, Edwarde!“ lekl se mě.

„Něco se děje, řekni mi pravdu. Jde o Bellu a naše dítě?“ naléhal jsem.

„Edwarde, mám o Bellu starost. Pořád srovnávám její těhotenství s tím Seleniným, ale tohle je tak jiné. Měla by být silnější než Selena, ale zatím to vypadá, že silnější je jen to dítě. Nevím jestli to Bella zvládne. Do porodu zbývají zhruba dva týdny. Bella nejspíš přijde o zbytky svého lidského já, protože to maličké… Ji přemůže!“ řekl Carlisle s bolestí v hlase.

„Carlisle, Bella to zvládne, i kdybych ji měl krev podávat po kubíkách!“ přesvědčoval jsem ho, ale hlavně sám sebe.

„Bella to možná zvládne, ale bude jednou z nás, definitivně!“

„To zvládneme!“ nepřipouštěl jsem si to.

„Edwarde, já vím, jak na Belle miluješ její lidskou část. To, jak se jí červenají tváře, její odolávání žízni, její tep a tlukot jejího srdce. To všechno bude pryč, Edwarde!“ pokračoval Carlisle.

„Hlavně, že bude naživu. Pokud se tomu vůbec život dá říct! Pořád to bude moje Bella a teď budeme rodina, budeme mít dítě a budeme mít jiné radosti! Vždycky ji budu milovat, i když z ní bude krvežíznivá upírka!“ Tím jsem si byl jistý.

„Jsem rád, že to bereš takhle, Edwarde!“ objal mě. „Nerad vidím, jak se trápíš.“

„Díky, Carlisle!“ poděkoval jsem mu za jeho upřímnost a spěchal jsem za Bellou.

Když jsem přišel k našemu pokoji, Leah ležela u Belly a četla pohádky. Na pohovce vedle ležela Sam a něco si špitala s Alice. Náš pokoj byl hotovej babinec, ale to nebylo to, co mě zarazilo ve dveřích.

„Ahoj, lásko,“ zdravila mě v duchu Bella. Leah přestala číst, když si mě všimla.

„Belle byla zima, tak jsem si k ní lehla, nevadí, ne?“

„Čti dál, Lee!“ přikázal jsem jí a usmál jsem se. Leah mě poslechla a já je zase cítil.

„Počkej, Lee! Co se děje Edwarde!“ vypadala vyplašeně Bella.

„Slyším je. Líbí se jim Leein hlas,“ řekl jsem s nadšením.

„Jim? Ty slyšíš i mojí malou Selenu?“ obořila se do mě Samantha.

Jen jsem zavrtěl hlavou a odešel jsem.

„Edwarde!“ volala za mnou Bella.

„Carlisle, ty děti jsou dvě!“ přišel jsem za ním zase do pracovny.

„No jistě. Bella čeká jedno a Sam druhé,“ nepochopil, co tím chci říct.

„Ne, tak to nemyslím! Bella čeká dvojčata!“ vychrlil jsem to na něj.

„Edwarde!!!“ ozval se Bellin křik.

„Neměl bys ji rozčilovat! Jdi za ní. Promyslím to,“ vyhnal mě Carlisle.

„Co to mělo znamenat, Edwarde! Au!“ vynadala mi a zasténala bolestí.

„Klid, lásko. Odpust, já jen. Jak jsi uvolnila štít, tak jsem zaznamenal mysl našich miminek,“ hladil jsem jí po tváři a snažil se ji zklidnit.

„Miminek?“ vyjekla. „Au!“

„Bell, uklidni se. Nechtějí ti ublížit. V klidu dýchej!“ snažil jsem se ji zklidnit.

„Vysvětli mi to. Ihned!“ uklidnila se Bella. Upřeně mě sledovala i Leah, Alice a Samantha.

„Je to snadné, čekáš dvojčata, lásko!“

„A jsi si jistej, že jsi necítil mysl mojí malé Seleny?“ ptala se Sam. Trvala na tom, že čeká holčičku a říkala jí rovnou jménem.

„Jsem si tím stoprocentně jistej! Jedině, že by to tvé mimčo nosila Bella. Zkus taky stáhnout svůj štít, třeba ho uslyším taky.“

„Mám konec šestýho měsíce, proč myslíš, že by to dítě mělo uvažovat?“ nevěřila mi Sam, ale přesto štít stáhla.

„Čemu se směješ?“ vynadala mi, když jsem se usmál.

„Máš pravdu, bude to děvče a neměla bys ji tak podceňovat!“ řekl jsem jí pravdu.

„Nenávidím tě!“ rozčílilo to Sam.

„Holčičku jsi přece chtěla,“ nechápal jsem proč.

„Já vím, že budu mít holčičku, ale Jacob chce syna! Na co myslí?“ vyzvídala vzápětí.

„Zatím jsou to jen pocity, nic určitého,“ vysvětloval jsem.

„Takže dvojčata?“ byla Bella pořád v šoku.

„Bell, dvojčata zvládneme,“ políbil jsem jí na čelo.

„Kdyžtak jedno adoptuju,“ smála se Leah. Bella se na ni zděšeně podívala.

„Bude to v pořádku, alespoň už víme, proč tě to těhotenství tak vysiluje,“ řekl jsem jí.

„Holky, necháte nás, prosím?“ poprosila taktně holky, aby odešly.

„Jasně, tak zatím,“ odpověděla Alice a už pomáhala Sam na nohy.

„Až budeš potřebovat, zavolej!“ mrkla na ni Leah a taky zmizela.

Bella:

„Edwarde, co to znamená pro mě?“ tušila jsem, že v něčem bude háček.

„Asi nevím, co myslíš.“

„Ale moc dobře víš, co tím myslím!“

„Bello, všechno probíhá dobře. Nic se neděje!“ vymlouval se.

„Edwarde!“ začala jsem křičet. Po únavě byly výkyvy nálad na denním pořádku. Strašně jsem záviděla Sam to její klidné těhotenství. Z toho věčného ležení, jsem byla celá prkená.

„Bello, co ode mě chceš slyšet?“

„Pravdu! Myslíš, že nevidím, jak se na mě díváš? Jako bych měla vypustit duši? Co se mnou bude až porodím?“

„Ty se bojíš, že zemřeš, jako Samanthina matka?“ konečně to Edwardovi došlo.

„A nemám k tomu důvod?“

„Bello, ty jsi z poloviny upír, jsi mnohem silnější!“

„Ztrácím sílu, už nejsem schopná ani chodit, co jsme přijeli z ostrova, jsem neopustila tenhle pokoj! Dokážeš pochopit, že už jsem z toho v depresi? A ty přijdeš, v klidu mi řekneš, že čekáme dvojčata a že já i po porodu, těch malých upírků budu úplně v pořádku?!“ byla jsem fakt vytočená a miminka začala protestovat.

„Bello, tak dobře! Jen se uklidni!“ vzal mě do náruče.

„Já jsem klidná,“ lhala jsem.

„Ne nejsi!“ oponoval mi pořád.

„Nehádej se a řekni mi to!“

„Budeš upírkou se vším všudy, už žádná krev v žilách, žádný puls, žádné červené tváře, žádná zima. Budeš jako já!“

„Jak to můžeš vědět?“ vyděsilo mě to, protože Edwarda to očividně trápilo víc, než mě.

„Myslí si to Carlisle. Srdce už ti nebuší, tak silně. Vysávají z tebe tvou krev a do porodu se jim to pravděpodobně podaří úplně. Musíme tě víc krmit. Pak by to mělo být dobré,“ vysvětloval mi Edward ztrápeně.

„Víc… Krve?“ neměla jsem ponětí, co myslí tim víc! Už takhle jsem si připadala, že piju až moc.

„Máme jí dost, neboj! Nechtěli jsme tě znepokojovat, proto jsem ti nic neřekl.“

„Edwarde, promiň. Neměla jsem tak naléhat, ale je dobře, že to vím,“ podívala jsem se mu zhluboka do očí.

„Společně to zvládneme, Bells! Už jen dva týdny. Maximálně!“ políbil mě.

„Co jsi mi ještě neřekl? Dva týdny? To jako, že za dva týdny budu rodit? Jak dlouho už tu ležím, jako lemra?“ zase mě to rozhodilo.

„Za dva týdny, končí třetí měsíc, tvého těhotenství, Bello. A nerozčiluj se pořád! Vůbec ti to neprospívá!“

„Už za dva týdny? Edwarde! Já se tak těším! Připadá mi to celou věčnost. Jsem celá polámaná a jako balón, bez pomoci už se ani nepřevrátím na bok! Že mi ty naše dětičky dávají zabrat, co? A to ještě nejsou venku! Ještěže mají tolik tetiček a strýčků, sami je asi nezvládneme!“ otočila jsem najednou. Ta náladovost se vážně nedala ovlivnit. Byla jsem schopná se smát a ve vteřině brečet.

„Miluju tě, Bello!“ přitiskl se k mým rtům Edward. Díky mýmu břichu, už mě ani pořádně neobjal.

„Slib mi, že až to přijde, tak budeš se mnou!“

„Slibuju a teď si odpočiň, jsi dost rozrušená!“ řekl a zůstal ležet vedle mě. Přitulila jsem se k němu, jak jen mi to tělo dovolilo a za chvíli jsem usnula vyčerpáním.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  jeanine (01.07.2011 22:34)

Děvčata děkuji moc! Jsme moc ráda, že se Vám to líbí.

2)  Terry (01.07.2011 14:22)

No jistě!Dvojčata!Tak proto je Bella tak vysílená.Nádhera honem další kapitolku.

1