29.06.2011 [08:00], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 3×, zobrazeno 2395×

Jak asi probíhala svatební cesta???

32. Jen oceán a my dva

Edward:

Když jsem viděl Bellinu tvář, jak zazářila, když viděla Carlislovu jachtu v měsíčním světle, zaplavil mě pocit štěstí. Už nám nic nestojí v cestě.

„Ta loď je tvoje?“ zeptala se a oči jí zářily štěstím.

„Carlisleova. Ten ostrov, na který poplujeme, patří Esmé. Dostala ho od Carlisla asi k 80. výročí svatby. Už nás měli plný zuby a potřebovali se někam schovat. Esmé nám ho teď milosrdně půjčila. Ve Forks bychom si líbánek moc neužili, s Emmettem,“ vysvětloval jsem jí.

„Páni! Taky mi koupíš ostrov?“ zubila se na mě.

„Počkej ještě tak 100 let,“ pozlobil jsem ji.

„Třeba tisíc.“ Ovinula své paže kolem mého krku a přitiskla se na mé rty. Jak dlouho už jsem se jí nedotýkal???

„Nejdříve ostrov, Bells, ano?“ směřoval jsem ke kormidlu.

„Hmmm, tak fajn, ale necháš mě řídit!“ naléhala.

„Blázníš, Carlisle bude tu jachtu chtít vidět vcelku!“

„Rejpale!“

„Tak pojďte, paní Cullenová, ale opatrně. Není to tak snadné,“ varoval jsem ji.

Blížili jsme se k ostrovu, Bella stála na přídi a užívala si větru, který jí čechral vlasy. Její přenádherná vůně se linula až ke mně.

„Bell, támhle,“ ukázal jsem jí náš ráj.

Ostrov nás vítal osvětleným molem a s odrážejícím se měsícem na hladině a šuměním vln, to dokreslilo romantiku dnešního večera. Zaparkoval jsem loď a pevně ji přivázal k molu. Vzal jsem Bellu do náruče a nesl ji pomalu směrem k džungli.

„Budeme bydlet na stromě?“ ptala se mě nadšená Bella.

„Blázníš? Esmé je přece architekt a k tomuhle ostrovu navrhla perfektní dům,“ vysvětlil jsem jí. Když jsme došli k domu, postavil jsem ji na zem.

„To je nádhera,“ šeptla Bella.

„Dojdu pro kufry! Nikam se nehni,“ doufal jsem, že na mě počká. Ale i když jsem byl během vteřinky zpátky, byla už někde v domě.

Vešel jsem za ní do domu, kufry jsem nechal v hale. Našel jsem ji opřenou na zadní terase. Byl odtud nádherný výhled na zátoku. Bylo slyšet jen tříštící se vlny o břeh. Vítr si pohrával s jejími rozpuštěnými vlasy, které jako by na mě mávaly a říkaly, pojď blíž.

Opřel jsem se o dveře terasy a sledoval jsem svou ženu. Užíval jsem si, jak je Bella unešená tímto kouzelným místem. Zhluboka se nadechla a rozpažila ruce. Pro mě to byl ten poslední impuls a pomalu jsem přistoupil k ní. Zezadu jsem ji objal a políbil na odhalený krk. Bell se zachvěla vzrušením.

„Jdeme si zaplavat!“ navrhla.

„Proč ne,“ zněla má odpověď.

Cestou k zátoce jsme ze sebe sházeli veškeré oblečení. Voda byla příjemná. Nikdy jsem se za úplňku nepotápěl a s Bellou to mělo své kouzlo. Všechno s ní bylo tak nové, nepoznané a nádherné. Sevřel jsem ji v náručí a lačně jsem se přitiskl na její rty. Ona obtočila své nohy kolem mého pasu a pevně mě sevřela. Nemohli jsme to dál odkládat, čekali jsme na sebe tak dlouho a tolik jsme po sobě toužili…

Bella:

Esméin ostrov byl nádherný. Nedaleko domu bylo jezírko s vodopádem. Romantičtější místo jsem si ani nedokázala představit. Veškerý čas jsme trávili spolu, milovali jsme se snad ve všech zákoutích tohoto ostrova. Ke štěstí mi nezbývalo vůbec nic a čas plynul tak, že jsme ho nestačili ani vnímat. Každou třetí noc jsme vyrazili na pevninu na lov.

Ležela jsem na terase na lehátku a poslouchala zpěv ptáků v duetu s šumem vln. Bylo mi nádherně.

„Co budeme dělat dnes, paní Cullenová?“ přisedl si ke mně Edward.

„Co kdybychom se koukali na nějaké filmy, všimla jsem si, že tu má Esmé docela slušnou sbírku,“ nechtělo se mi nic dělat.

„Řekl bych, že jsi mi tady trochu zlenivěla.“ Políbil mě do vlasů.

„To proto, že mě tak krásně hýčkáš,“ objala jsem ho a přitáhla jsem ho k sobě. Neprotestoval.

Po tom téměř roce mého snažení Edwarda svést, jsem si tuhle pozornost zasloužila. Byl jako afrodiziakum. Jakmile se ke mně přiblížil a mě obklopila jeho vůně, byla jsem jako v oblacích. Toužila jsem se ho dotknout, objímat ho, hladit, líbat…

Tady mi to všechno vynahrazoval.

Edward:

Nevím proč jsem otálel tak dlouho. Měl jsem jí podlehnout už první večer, co se vrátila z Paříže. Stálo mě to tolik sil a odříkání se, až to bylo zbytečné, snažil jsem se to Belle jakkoli vynahradit. Posledních pár dní mi připadala unavená. Byli jsme tu už měsíc, možná se nudila. Nebo jí chyběli přátelé, rodina. Snažil jsem se jí rozptýlit. Včera dokonce prospala půl dne. Netušil jsem, co se děje a své obavy jsem jí rozhodně nedával najevo, ale nechtěl jsem ji tu držet.

„Bells, kdykoli se budeš chtít vrátit domů, stačí říct,“ začal jsem zlehka.

„Proč bych měla chtít jet domů, tady mám tebe a nic víc nepotřebuji,“ ujistila mě.

„Připadáš mi tady z toho unavená,“ přiznal jsem svou obavu.

„Jen je tady na mě moc horko, Edwarde! Ale moc se mi tu líbí.“ Zamotala své ruce do mých vlasů a políbila mě.

„Na příští líbánky pojedeme tedy na Aljašku.“ Vrátil jsem jí polibek a s chutí jí svalil na postel.

„Příští líbánky?“ Oči se jí rozzářily.

„Vidíš v tom problém?“ provokoval jsem ji.

„Hmmm,“ zamyslela se. „To se ale nejdříve budeme muset znova vzít,“ rozesmála se.

„Alice z toho bude mít určitě radost,“ ušklíbl jsem se při té představě.

„Tak to každopádně a co kdybychom na ty příští líbánky trochu natrénovaly.“ Spiklenecky se na mě usmála a pomaloučku mi rozepínala knoflíčky u košile.

„Potřebuješ schladit?“ pomohl jsem jí a košili jsem odhodil do kouta.

„Je to na mě tak vidět?“ Přitáhla si mě k sobě a já jí zase neodolal.

O několik dní později…

Posledních pár dní se to s Bellou nelepšilo, dostal jsem strach, že by mohla být třeba nemocná, ale pak mě napadlo něco mnohem horšího. Bella spala a já se opatrně vykradl z ložnice. Musel jsem něco sehnat ve městě.

Bella:

Jednou v noci jsem se probudila a byla jsem sama. Na polštáři ležel vzkaz:

Musel jsem na chvíli na pevninu, brzy se vrátím. Klidně spi dál, lásko. Tvůj Edward.

Rozmrzele jsem se převalila na druhý bok, ale neměla jsem to dělat. Okamžitě se mi zvedl žaludek. Jen tak tak jsem stihla doběhnout na záchod. Co to ksakru je? Nikdy mi přece nebývá špatně! Něco přece musí způsobovat mou neustálou únavu a chuť k jídlu! Říkala jsem si, pak mi došlo, co to mohlo způsobit.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  jeanine (29.06.2011 11:26)

Téměř celou jsem ji přepisovala, takže jsem ráda, že finální verze se líbí. Děkuji moc.

2)  ODCULTI (29.06.2011 09:46)

to je nadherny dobre ty.

1