27.06.2011 [10:45], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 4×, zobrazeno 2507×

Bella s Edwardem odjíždějí na svatební cestu.

31. Svatební cesta

Bella:

„Vstáváme, paní Cullenová,“ budil mě tichý hlas mého manžela. Chtěla jsem se ještě chvíli válet a tak jsem nereagovala. Edward mě začal zasypávat něžnými polibky. Nejdříve na spánek, pak na tvář, rty a skončil u mého ouška.

„Bell, uletí nám letadlo!“ zněl naléhavě a mě to konečně přimělo otevřít oči.

„Jaké letadlo?“ ptala jsem se.

„Letíme na svatební cestu!“ oznámil mi, jakoby nic.

„Co? Kdy? Ale já nemám nic… Alice?“ došlo mi v půlce věty.

„Alice ti sbalila dva kufry. Myslím, že je ani nebudeš potřebovat,“ spiklenecky se na mě usmál. Dokázala jsem si po včerejší noci, docela živě představit, jak usilovně budeme pracovat na vnoučeti, pro mého tatínka. Přitáhla jsem si Edwarda k sobě a vášnivě ho políbila.

„Nezlob Bell, budeme mít spousty času,“ vysmekl se mi.

Nespokojeně jsem zavrčela, ale poslechla jsem.

Jen my dva! Bylo to tak lákavé!

„Rose s Emmettem nás hodí na letiště. Hoď sebou, lásko!“ Políbil mě na tvář a zmizel z pokoje. Ještě jednou jsem zavrčela na protest, ale během chvilky už jsem byla v koupelně. Nezbytná ranní hygiena, hodit na sebe něco pohodlného a vyrazit. Ale co? Vždyť nemám ani tušení, kam jedeme.

„Edwarde a kam to vůbec letíme?“ volala jsem na něj z koupelny.

„Překvapení, miláčku! Oblečení jsem ti, podle Aliciných pokynů, připravil v pokoji.“ V tu chvíli stál už těsně za mnou. Skoro jsem se ho lekla.

„Teda, vdala bych se dřív, kdybych tušila, jak pohodlné je mít manžela,“ podotkla jsem s úsměvem.

„Víš, že bez tebe jsem nikdo! A musím si tě hýčkat, abys mi neutekla za jiným.“ Přitiskl své rty k mému zátylku. Jemně jsem se zachvěla a otočila jsem se čelem k němu. Zahleděl se mi do očí a já uvolnila svůj štít, aby v nich mohl číst. Zamračil se a stiskl oční víčka.

„Emmett!“ napověděl mi.

Rychle jsem se běžela obléct, Zrovna Emm mě tu nemusel načapat polonahou. Za chvíli už jsem upravená scházela ze schodů. Edward s Emmettem už měli kufry v autě a Emmett si samozřejmě neodpustil poznámku.

„Kdybych věděl, že vaše svatební noc ještě neskončila, zdrželi bychom se s Rose taky!“ zazubil se. Vlepila jsem mu pohlavek.

„A ta postel je skvělá, co? Nic ji nezničí!“ pochvaloval jejich svatební dar. Edward na něj zavrčel. Věděl, jak jsem na tohle téma háklivá. Ale já jsem se nedala vytočit. Dnešek mi nikdo nezkazí.

„Máš pravdu, Emme! Ale je vidět, že jsi ji nezkoušel s novorozenou!“ nahodila jsem.

Jeho oči zazářily a vyběhl tryskem po schodech nahoru.

„Emmette!“ zařval za ním Edward.

„Co tady tak rámusíte?“ vyšla z pokoje rozespalá Leah, jen tak v potrhaném starém triku. Myslím, že bylo Samovo. Pořád ho měla ráda a to triko vonělo po něm, nechtělo se mi ji tu nechat samotnou.

„Promiň Lee, Emmett potřebuje detaily svatební noci!“ vysvětlila jsem jí.

„To je mi jasný. Včera jsme ho málem neudrželi, aby se sám neběžel přesvědčit! Přišla jsem až ráno, tak jdu ještě spát. Užijte si svatební cestu a nevracejte se, dokud nebudu teta!“ poručila nám, zívla a zaklapla za sebou dveře.

„Teda, švagrová! Nemůžu uvěřit, že jsi ji podrapala, ty musíš bejt dračice!“ vyšel vysmátej Emmett z naší ložnice. Edward protočil oči.

„Neměla jsi mu to říkat, teď se ho nezbavíš!“

„Naopak! Teď má v hlavě brouka a dá pokoj,“ řekla jsem se smíchem.

A taky, že jo! Emmett neřekl ani půl slova. Pořád si mě prohlížel ve zpětném zrcátku a kroutil hlavou. Nevydržel to a když se nadechl, že se na něco zeptá, Edward ho tvrdě oslovil. Bavilo mě to.

„Klidně se zeptej, Emmette,“ popíchla jsem ho. Pro jistotu jsem se konejšivě podívala na Edwarda, aby ho nechal být.

„Jak?“ zněla jeho otázka.

Zvedla jsem pravou ruku a prohlídla jsem si nehty, pak jsem si na ně jemně foukla, jako bych sfoukávala svíčku.

Emmett zakroutil hlavou a zabořil se do sedačky. Edward se usmál, možná ho ta hra taky začala bavit.

„To je blbost, už nemůžeš mít takovou sílu, už jsi skoro rok proměněná. Ty rýhy tam byly, že jo?“ nedal se Emmett a zase si mě začal prohlížet. Ještěže řídila Rosalie. Jinak už bychom skončili v příkopě.

Ty 4 rýhy, kterýma jsem asi před třemi měsíci označkovala naši postel, mu pořádně vrtaly hlavou. Tenkrát jsem měla potřebu Edwardovi dokázat, že se určitě poničit dá a povedlo se! Zaryla jsem do toho kovu své nehtíky a sice to trochu bolelo, ale rýhy tam jsou.

„Emmette, na tý posteli žádný rýhy nebyly, byla v dokonalým stavu!“ osočila se Rose.

„Vyklop to!“ otočil se na mě Emmett. „Bylo to v zápalu vášně?“ Mrknul na mě a ušklíbnul se.

„Samozřejmě!“ řekla jsem svůdným hlasem a přitulila se k Edwardovi. Ten se rozchechtal.

„Ty mu dáváš,“ bránil svého nadutého bratra.

„On si začal!“ bránila jsem se já.

„Takže to není od ní?“ nechápal Emmett.

„Tak to pozor, to jsem neřekl,“ ujistil ho Edward.

„Emmette, sice jsem jen poloviční upírka, ale škrábat teda umím,“ mrkla jsem na něj.

„Edwarde, ukaž záda!“ podíval se zděšeně na bratra.

„Jsi vůl, Emmette!“ Kroutil hlavou Edward.

„Notak, mě to můžete říct!“ prosil Emmett.

„Řekni mu to, nebo se z něj zblázním!“ prosila nás už i Rose.

„Fajn, jsou tam už tři měsíce, dokazovala jsem Edwardovi, že se ta postel zničit dá!“

„Takže nejsi taková vášnivka?“ nedal si pokoj. To už mu, ale od Edwarda přistál pohlavek.

„Emmette!“ okřikl ho po chvilce. Měla jsem štěstí, že nedokážu číst jeho myšlenky, možná bych ho měla chuť zabít. Doufala jsem, že než se vrátíme z líbánek, tak ho to přejde.

Na letišti jsme se rozloučili a my jsme vyrazili směr odbavovací terminál. Ani jsem se nenadála a už jsem seděla v letadle.

„Proč do Ria? Není tam moc sluníčka?“ ptala jsem se v letadle Edwarda.

„Přiletíme tam v noci, lásko!“ upozornil mě.

„Aha a pak?“

„Pak přesedneme na jinej dopravní prostředek.“

„Jakej?“

„Uvidíš. Zdřímni si, poletíme dlouho.“ Chytil mě za ruku a opřel se do sedadla. Zavřel oči a dělal, že spí.

„Ty mi to vážně neřekneš?“

Rošťácky se usmál. Zkusila jsem ho svést svými myšlenkami a přesvědčit ho, aby mi to prozradil. Ale když to začalo zabírat, vyrušila nás letuška.

„Nepotřebujete něco?“

„Ne! Díky!“ odsekla jsem jí. Spadl jí úsměv a zmizela. Edwardovi to přišlo vtipné.

„Co?!“

„Nemusela jsi na ni bejt tak hrubá, chtěla mě jen uložit!“ řekl mi v klidu.

„Svlíkala tě očima! Jsi můj manžel, měla jsem ji nechat?“

„Byla hezká?“ Měl oči pořád zavřené, tak ji neviděl.

„Edwarde!“ praštila jsem ho pěstí do ramene.

„To byl vtip. Víš, že jsi moje jediná láska!“

„Roztrhám ji na kusy, jestli ještě přijde!“ zuřila jsem. Edward sevřel mou dlaň pevněji a políbil mě.

„To nestačilo“ zaprosila jsem.

Usmál se, ale poslechl a ještě mě políbil. Tentokrát déle.

Teď už mi bylo jedno, kam letíme a co tam budeme dělat. Hlavně, že jsem s Edwardem – mým manželem, mým životem a mou jedinou a největší láskou.

„Z Ria poplujeme lodí,“ začal zase provokovat, když si všiml, že už nenaléhám. Očividně se tím strašně bavil.

„Hej, to není fér, koukej mi to říct!“

„Poplujeme na ostrov. Budeme tam sami dva, a jak dlouho budeš chtít, víc už ti neřeknu.“

A mně to stačilo. Nemohla jsem se dočkat…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  jeanine (28.06.2011 22:53)

Nosska: neboj paterčata nebudou

3)  Nosska (27.06.2011 14:36)

Ten Emmet je takový pako
Hele, to vypadá, jak kdyby se měli vrátit nejmíň s paterčatama

2)  jeanine (27.06.2011 12:43)

Další kapitola bude možná s menším zpožděním.

1