21.06.2011 [17:00], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 2×, zobrazeno 2506×

Dojde na vyřizování účtů...

25. Vyřizování účtů

Edward:

„Páni, je tak sexy,“ napadlo Jacoba.

„O ou, mé Porsche,“ prozměnu Alice.

„Bije jí přece srdce, je poloviční upírka?“ Carlisle.

„Vítej do rodiny, děvče“ Esmé

„Proč mě nikdy neposlechne!“ Leah.

„Bella je upír?“ napadlo většinu ostatních.

Volturiovi jen zírali na to, kdo to je.

Nevšímal jsem si reakce ostatních a ve vteřině jsem byl u ní a svíral ji v náručí. Pořád se na něco napjatě soustředila.

„Bello, jsi v pořádku?“ vzal jsem její obličej do dlaní a políbil jsem jí, tak dlouho jsem po tom toužil. Polibek mi opětovala a objala mě tak silně, že jsem myslel, že mě rozmačká. Už to není ta má křehká Bella.

„Slib, že už mě nikdy nenecháš odejít,“ prosila mě. Přikývl jsem.

„Jak dojemné,“ sykla za mnou Jane.

Bella se ode mě odtáhla a podívala se na ni, jako by ji chtěla zabít.

„Bello klid, musíš se soustředit, nestojí ti za to, já je všechny do štítu neschovám,“ ozval se za ní další hlas. Takže už jsme komplet, řekl bych.

Podíval jsem se Belle přes rameno a viděl jsem tu dívku, co jsem jí pomohl utéct.

„Promiň, Sam. Edwarde, tohle je Samantha, ale vy už se přece znáte, viď?“ mrkla na mě.

„Samozřejmě. Ahoj, Samantho, myslím, že nám tady musíš něco objasnit, Aro se k tomu nějak nemá,“ řekl jsem dostatečně nahlas, aby mě perfektně slyšel.

Sam vyšla na mýtinu a držela se Belly za ruku. Oči upírala na Carlislea.

Zaplavila mě nová vlna myšlenek. Nejdříve přišla ta Carlislovo:

„Selena?“

„Mám novou sestru, skvělý…“ Alice.

„Ti upíři,“ Leah.

„Je tak…“ Jacobovi se prudce rozbušilo srdce a ohlídli se po něm úplně všichni. Věřím, že kdyby se vlk uměl červenat, tak zrudne jak rajče. Sam ho spatřila a rozbušilo se jí srdce také, zčervenala a sklopila oči. Brzy si, ale uvědomila proč tu je a pokračovala dál k Arovi.

„Ahoj, Sulpicie a děkuji,“ začala svou řeč.

„Seleno?“ zeptal se Carlisle, už to nedokázal dýl dusit. Proč nám o ní nikdy neřekl?

„Selena je mrtvá, Carlisle, nebuď směšný,“ začal se nervózně bránit Aro.

„Ano, ale jen kvůli tobě, mohl jsi ji proměnit, ty sobče!“ zařvala na něj Sam až ztuhl.

„Vy jste Carlisle Cullen, že ano?“ zeptala se stydlivě.

„Ano, a vy?“ odpověděl.

„Je to Selenina dcera, Carlisle!“ řekl dřív Aro, než Sam našla vhodná slova.

V Carlislově mysli to vyvolalo vlnu vzpomínek a já jsem pochopil, proč nám o tom neřekl.

„Je to tak dávno. Jsi stejná jako ona,“ dotkl se její tváře, pak se otočil na Ara.

„Proč, Aro?“

„Miloval jsem ji stejně jako ty a když jsem nemohl mít matku, chtěl jsem její dítě, proto jsem ti řekl, že zemřela, že ji to dítě zabilo!“ přiznal se.

„Jak ses vůbec opovážil!“ chytil ho pod krkem, takovýho jsem ho vůbec neznal.

„To ty jsi mi Selenu sebral, Carlisle! Já jsem si ji přivedl,“ bránil se Aro.

„Neměls právo, milovali jsme se, čekali jsme dítě!“ křičel Carlisle.

Jane s Alecem chtěli zasáhnout, poznal jsem to podle reakce Sam. Museli pěkně atakovat ten její štít.

„S tebou si to ještě vyřídím, ty malá couro!“ podívala se na ni vražedně.

„Sam, neblbni, pojď se mnou domů,“ natáhl ruku Alec, „vezmeme se, jak to bylo v plánu.“

„Tebe? Nikdy! To ty ses chtěl ženit!“ odvětila mu.

V tu chvíli po něm skočil Jacob. Bella to zaregistrovala a spacifikovala Jane. Jacob ho držel na lopatkách a funěl mu do obličeje, byl silnější. Chtěl ho zabít.

„Jacobe, ne!“ křikl jsem na něj. Ten z něj slezl a já jsem ho chytil v pevném sevření.

Samantha Jacoba pohladila po kožichu a Bella se tomu mile usmála. Taky pochopila, že ti dva už k sobě patří.

Pak se zase všichni otočili na Carlisla s Arem.

„Sebral‘s mi ženu, přivlastnil sis mou dceru, chtěl jsi mi zabít syna a teď přijdeš na mé území a budeš mi ještě vyhrožovat?“ syčel na něj Carlisle. Přispěchala k němu Esmé a chytila ho za rameno. Tušila, co chce udělat. Já to věděl.

„Carlisle, mysli na to, kdo jsi. Nejsi jako on.“ Otočil se po ní a uvolnil své sevření.

„Carlisle, prosím, přes to všechno ho pořád miluji,“ poprosila ho Sulpicia a Carlisle ho pustil.

„Vypadni a pamatuj, že jestli se na mém území ještě někdy ukážete, zabijeme vás!“ pohrozil mu.

Když opustili mýtinu, všichni se najednou uklidnili. Vlci odběhli, zůstal jen Jacob, Seth a Leah.

„Asi bych vám měl něco vysvětlit,“ chytil Carlisle Esmé za ruku a podíval se jí do očí. Z druhé strany k němu přišla Sam.

„Před více než sto dvaceti lety jsem žil u Volturiových, Aro byl můj blízký přítel. Jednoho dne přivedl ženu jménem Selena. Dělala na hradě Volturiových něco jako sekretářku. Arovi se líbila, ale já jsem se zamiloval a ona do mě. Aro nás nechal a přál nám lásku, pak Selena otěhotněla, báli jsme se toho, co přijde, ale protože už nějaké takové děti byli, rozhodli jsme se pro miminko. Jednoho dne mě Aro zavolal, že musí něco vyřídit v Americe. Nerad někam jezdil a tak poslal mě. Byl jsem pryč asi měsíc a když jsem se vrátil, řekl mi, že Selena je mrtvá, že ji to dítě v ní zabilo a tak ji spálili, jako se to s upírama dělá. Přišel jsem o milovanou ženu a dítě v jednom dni. Nejdříve jsem mu to nevěřil, ale prohledal jsem celou Volterru a nenašel jsem je. Aro ji tedy musel ukrýt jinde. Nemohl jsem tam zůstat a tak jsem se odstěhoval do Ameriky. Bylo mi smutno a nechtěl jsem být sám, rozhodl jsem se, že si založím novou rodinu. První byl Edward, můj syn a pak jsem se znovu zamiloval do své ženy Esmé, naše rodina se pomalu rozrůstala a já jsem byl šťastný. Ale celou dobu ve mně dřímalo, jaké by to bylo, kdyby tu bylo mé pravé dítě a jeho matka,“ umlčel se a objal Samanthu, ta nezadržela pláč.

„Jak jsi to přede mnou dokázal tajit?“ zeptal jsem se ho.

„Bylo to těžké, ale nejlepší způsob byl, nemyslet na to,“ odpověděl mi.

„Vítej do rodiny,“ objala ji Esmé. Víc jsem jim nevěnoval pozornost.

Otočil jsem se na Bellu. Stála opodál a koukala se do země, šaty měla celé promočené, průhledné a šátek kterej jí zakrýval, jen to nejnutnější, z ní skoro spadl. Byla nádherná, jako ze sna. Vlasy jí lemovaly obličej a splihle jí padaly přes ramena. Červenala se, jsem rád, že je jen napůl upírkou. Vykročil jsem k ní, ale předběhla mě Alice. Leah se začala smát.

„Bello, co ty šaty? Tyhle přece nejsou do deště!“ vynadala jí okamžitě.

„Alespoň budeš mít důvod koupit mi nové!“ usmála se na ní a objala ji.

„Promiň, ale byla jsem tenkrát na tebe fakt naštvaná,“ omluvila se jí.

„Věděla jsem, že z tebe bude upírka, ale že jen napůl? To by Edward mohl ušetřit moje Porsche,“ smála se. Jak ji tohle jen mohlo napadnout. To auto je přece odepsaný!

„Edwarde, ty chceš zničit Alice Porsche?“ zeptala se mě Bella.

„Sama mi to nabídla, pokud se ti něco stane,“ vysvětlil jsem jí.

„Ale mě nic není, Edwarde. Nech to auto být a raději mě obejmi,“ zaprosila a skočila mi do náruče. Začal jsem ji líbat.

„Promiň, že jsem odešla,“ řekla mi.

„Né, ty promiň, že jsem tě nechal jít.“ A pak mi to došlo.

„Bello? Jsi určitě v pořádku?“ zeptal jsem se.

„V naprostém,“ usmála se.

„Dobře jsem ji to naučila, co bráško?“ drbla do mě Samantha.

„Co?“ nechápal jsem.

„To díky Sam umím ovládat svůj štít, můžu ho buď stáhnout a ty přečteš mé myšlenky a nebo ho můžu roztáhnout a všechny vás do něj skrýt, ona ho má taky,“ vysvětlila mi Bella.

„A ještě umím tohle,“ položila mi ruku na tvář a ukázala mi Bellu v Paříži.

„Cos mu ukázala?“ drbla do ní Bella a obraz zmizel.

„Tebe, když jsem tě viděla poprvé,“ rozesmály se obě naráz.

„Tak pojďte domů,“ řekl Carlisle spokojeně.

„Edwarde, jsem rád, že je Bella v pořádku a že jsi zase šťastný.“ Poslal mi svou myšlenku.

„To díky naší malé sestře,“ odpověděl jsem.

„Jsem starší než ty, tak jaká malá sestra!“ naštvalo ji to.

„Má pravdu,“ odvětil Carlisle. Perfektně to uvolnilo atmosféru a všem to přišlo vtipné.

„Jen o dvacet let,“ rýpnul jsem si ještě.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  jeanine (22.06.2011 15:10)

marcelko, nemáš zač

1