19.06.2011 [12:45], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 3×, zobrazeno 2522×

Samantha nám řekne svůj příběh...

23. Příběh Samanthy

Bella:

Začala jsem si pomalinku zvykat na své nové já. Se Sam jsem se vydala vždy v noci po práci na lov a pomalu jsem začala ovládat i svůj štít. Lovila jsem jen zvířata, jako ona. Sam odmítala zabíjet lidi a mě se to taky docela příčilo, už jen kvůli matce. Sam pro nás byla pořád tajemná. Nic jsme o ní nevěděly, ale pomohla mi, vyrovnat se s tím, čím jsem se stala. Byla s námi už pět dní a o sobě nám nic neprozradila. Rozhodla jsem se, že to z ní vytáhnu na dnešní procházce po Paříži.

„Sam, proč si říkáš Selena?“ začala jsem nevinně.

„Je to můj pseudonym, když zpívám. Bylo to jméno mé matky.“ Zesmutněl jí výraz.

„Zemřela, když jsem se narodila. Před více než sto dvaceti lety. Narodila jsem se 30. května 1881 ve Volteře v Itálii.“

„A kdo byli ti dva, co nás napadli?“ vyptávala jsem se.

„To byli posluhovači mého rádoby otce Ara, Felix a Demetri. Jsou to jeho nejlepší hledači, díky mé schopnosti jim to trvalo deset let, než mě dokázali vystopovat.“

„Aha a neříkala jsi, že najdeš svého pravého otce?“ vybavila jsem si její slova.

„Ano. Proto jsem utekla. Je to dlouhý příběh. Vážně ho chcete slyšet?“

„Samozřejmě,“ řekly jsme s Leah současně.

„Ve Volteře jsem byla jediná, kdo nepil lidskou krev. Asi proto, že jsem sama napůl člověk. Aro se ke mně choval krásně, měla jsem všechno, na co jsem si jen vzpomněla. Procestovali jsme snad celý svět, kromě severní Ameriky. Možná se bál měničů a proto mě tam nikdy nevzal. Neustále mi připomínal, jak jsem mamince podobná a občas jsem měla pocit, že je mnou posedlý. Když si přivedl novou manželku Sulpicii, jeho chováni vůči mě ochladlo. Přestal mi věnovat svou pozornost a já jsem získala nevlastní matku a ztratila milovaného otce. Sulpicia mě nesnášela, považovala mě za překážku. Začala jsem tedy trávit většinu času v knihovně. Studovala jsem hlavně upíří historii a celou knihovnu jsem přečetla asi za 10 let. Pak Aro najal nového člověka pro styk s veřejností. Někdo totiž musel chodit ven i ve dne. Jmenoval se Alexander a bylo mu 21 let. Zamilovali jsme se na první pohled. Bylo to nejromantičtějších 14 dní v mém dlouhém životě.“ Sam si setřela slzu z tváře a zamyslela se.

„Jen 14 dní?“ vyděšeně jsem se zeptala.

„Ano. Dýl jsme to tajit nedokázali. Aro si přivedl odporný dvojčata Jane a Aleca. Jane mě dostala okamžitě na starost. Byla mi na každém kroku za zadkem a donášela na mě. Neměla mě ráda, protože její schopnost, působit psychickou bolest, jí byla díky mému štítu k ničemu. Práskla mě a Alexe Arovi. A přes veškeré mé prosby, ať ho pro mě promění, že se milujeme, ho před mýma očima zabil. Prý má se mnou jiné plány. Nenáviděla jsem ho za to, co mi udělal a zkusila jsem utéct, pokaždé mě někdo chytil. Nebyla jsem dostatečně opatrná. Naposledy mě shodou náhod chytil Alec a rovnou požádal Ara o mou ruku. Ten samozřejmě souhlasil. Byla jsem nešťastná a tehdy poprvé, se nade mnou slitovala Sulpicia. Odvedla mě do její a Arovo ložnice. Chvíli se přehrabovala ve skříni, až vytáhla malej obrázek. „Tohle je tvá matka a tohle je tvůj pravý otec. Měla bys to vědět, nelíbí se mi jak s tebou zachází, “ řekla mi. Na obrázku byla žena, které jako bych z oka vypadla, byla v pokročilém stavu těhotenství a objímal ji tam vysoký blonďatý muž s jasně zlatýma očima. Poděkovala jsem jí a poprosila jsem ji, ať mi pomůže utéct. Přikývla a asi týden před chystanou svatbou se měl můj útěk uskutečnit. Nakonec se mi podařilo utéct dříve, ale byla jsem ráda, že Sulpicia nebude z mého zmizení obviněna. Začaly jsme si totiž ke konci mého pobytu ve Volteře rozumět. Do Volterry přijel jeden mladík, přinesl Arovi pozdravy od svého otce. Nezdržel se dlouho a když byl na odchodu, podařilo se mi ho dohnat a přesvědčit, aby mě dostal ven. Byla to obrovská příležitost, byl blízký přítel Ara a tak nemusel mít na hradě doprovodnou stráž. Já jsem jen přes sebe hodila kápi a cupitala jsem vedle něho jako doprovod. Než to Aro zjistil, byla jsem už za hranicemi města. Ani nevím, jak se můj zachránce jmenoval, ale měl zlaté oči a bronzové rozcuchané vlasy. Nevím proč, ale věděla jsem, že mi pomůže. Řekl mi, ať odjedu s ním do Ameriky, že tam má jeho rodina slušné zázemí a že by mě tam Aro hned tak nenašel. Ale já jsem chtěla najít svého otce a tak jsem začala pátrat po jeho minulosti a zároveň jsem utíkala před Arovými špehy. No a tak jsem skončila tady,“ usmála se nad svým úctyhodným příběhem.

„Bronzové vlasy a zlaté oči říkáš?“ první, kdo mě napadl byl Edward.

„Chceš ho vidět? Pamatuju si jeho tvář do sebemenšího detailu. Jen vypni svůj štít.“ Přikývla jsem a začala jsem se soustředit. Nejdříve byla tvář trošku rozmazaná, ale pak se vyjasnila. Jak jsem ho spatřila rozklepaly se mi kolena a obraz zmizel. Tak dlouho jsem ho neviděla. Byla to snad celá věčnost.

„Vážně Edward? To je náhoda. To je totiž ten Bellin upír,“ rozesmála se Leah.

„Musíš mu za mě poděkovat. A chcete vidět i mé rodiče?“ Měla radost, že nás to zajímá.

„Určitě, třeba je taky známe,“ zavtipkovala jsem a zase jsem se soustředila na vytlačení svého štítu. Leah přestala dýchat a vyděšeně zírala, po vyostření obrazu v mé hlavě jsem pochopila proč a leknutím jsem svůj štít zase zapla.

„Tak co na ně říkáte, moc jim to tam sluší? Museli se hodně milovat. Co je s váma?“ nechápala náš výraz.

„Znáš jméno svého otce?“ zeptala se jí nenápadně Leah.

„V Anglii jsem objevila jen iniciály C.C. a vím, že byl lékař, znáte ho?“ zadoufala.

„Je to Edwardův adoptivní otec. Carlisle Cullen,“ přikývla jsem jí.

„Proč mě a mámu opustil?“ zesmutněla.

„Myslím, že ani neví, že žiješ. Ale vysvětluje se tím to, proč tě Aro nechtěl vzít do severní Ameriky.“

„Mám bratra?“ byla tím tak nadšená.

„No vlastně 3 bratry a 2 sestry, Carlisle je všechny adoptoval,“ vysvětlila jsem jí. Rozbrečela se štěstím.

„Tak dlouho jsem ho hledala a přitom stačilo, jen odjet do tý zatracený Ameriky s tvým Edwardem, když mi pomohl utéct!“

„To znamená, že asi odjíždíš s námi, že?“ zeptala se Lee.

„Samozřejmě,“ zatleskala štěstím a obě nás objala.

Tak jsme začaly balit.

Edward (o několik dní dříve):

Chystal jsem se s Emmettem na lov, ale sotva jsme vyšli ven, narazili jsme na nervózní Alice a Jaspera.

„Alice? Neměla jsi přijet až pozítří?“ zeptal jsem se nechápavě.

„Ano, Bella přiletí koncem týdne, ale nechtěj vědět, jak to vím,“  zašklebila se.

„Alice, co to na mě zkoušíš?“ vynadal jsem jí.

„Nepřiletí jen ona a Leah. Je s nimi ta Arova dcera!!!“ vypadlo z ní.

„Aro to ví?“ lekl jsem se.

„Ony zabily Felixe i Demetriho! Samozřejmě, že o tom Aro ví! Chystá se sem, proto o tom vím i já!“

„To je zlé. Řekni všechno Carlisleovi, my teď jdeme na lov,“ doufal jsem, že přijdou na něco kloudného.

Když jsme se s Emmettem vrátili, byl plný nadšení, že bude zas bitka.

„Tak jak zní plán?“ zeptal jsem se své rodiny.

„Plán žádnej nemáme, Edwarde. Tohle by si měla vyřešit Leah a jejich smečka. My jim maximálně můžeme pomoct. Musíme varovat Jacoba,“ odpověděl mi Carlisle.

„A co Bella a ta upírka od Ara?“

„Aro tu bude dřív než ony. A hlavně nevíme, co tady Aro vlastně chce. Kdyby nás chtěl povraždit, vezme s sebou celou gardu, ale přijede jen on, Sulpicie, Caius, Marcus a ty zpropadený dvojčata. I když to by mu mohlo stačit se schopnostmi těch dvou,“

„Kruci, jak ochráníme Bellu,“ zanaříkal jsem.

„Třeba už naší ochranu nepotřebuje, Edwarde,“ zažulila se Alice.

„Tvé Porsche! Nezapomeň!!!“ upozornil jsem ji a smích ji přešel.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  jeanine (20.06.2011 15:21)

Marcelko, to víš, že budou děkuji.
hellokitty: děkuji

1