16.06.2011 [13:00], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska, komentováno 3×, zobrazeno 2725×

Bella přesto odlétá...

20. Odlet

Bella:

„Bello, Bells! Okamžitě vstávej!“ budil mě Jacobův rozzuřený hlas. Posadila jsem se na posteli a rozhlédla jsem se po místnosti. Edward byl samozřejmě pryč. Zjistila jsem, že něco pevně svírám v dlani. Měla jsem úplně zbělané klouby a jen těžko jsem je povolila. Jake nechápavě zíral. V ruce jsem samozřejmě svírala Edwardovo srdce a nějakej papírek. Bylo tam napsáno: Navždy tvé! To mi snad dělá naschvál.

Smutně jsem povzdechla a odložila jsem to na noční stolek. Jacob celou dobu sledoval můj výraz.

„Tak o co jde?“ musela jsem se zeptat první.

„Bello, pokud odjíždíš kvůli němu,“ střelil očima po nočním stolku, „zůstaň kvůli mně. Víš,  co k tobě cítím.“ Tentokrát pátral očima po mém zápěstí a hluboce si oddechl, když viděl, že jeho náramek nosím.

„Jacobe já, ale neodjíždím kvůli Edwardovi. Odjíždím kvůli sobě. Jsem hrozně zmatená a potřebuju se dát dohromady. Chci na Edwarda zapomenout a to se mi tady nikdy nepodaří a on mě tady stejně nechce.“

„Tak zůstaň se mnou, odejdi se mnou do La Push. Pomůžu ti ho dostat z hlavy,“ nabízel se mi.

„Jaku, oba dobře víme, že se jednou otiskneš. A co pak? Odkopneš mě? Díky nechci.“ Tímhle jsem ho zaručeně dostala. Mlčel a snažil se to pobrat.

„Ale notak. Jsi můj nejlepší kamarád, jako můj bratr. Nikdy tě nebudu schopná milovat, tak jako jeho. Zkus mě pochopit.“ Vzala jsem ho za ruku. Byl jako oheň, to jsem na něm a na Leah vždycky měla ráda. Zahřívali mě v tomhle studeným městě. To bohužel Edward nemohl. Byl jako led.

„Asi máš pravdu, Bells, ale budeš mi tu chybět. A musíš mi poslat pohled s Eiffelovkou,“ začal se smát.

„Taky mi budeš chybět!“ Objala jsem ho a políbila na tvář. „Musím si sbalit, Jaku, nemám moc času, uvidíme se později, jo?“

„Kdyžtak mi přivez i nějakou holku, když ty mě nechceš!“ Zvedl  se k odchodu, do dveří vletěla Leah. Málem Jacoba porazila.

„Už máš sbaleno? Něco ti nesu.“ Ukázala úhledně zabalenej balíček. Hned mi to došlo.

„Alice?“

„Samozřejmě, taky mám jeden podobnej. Ty k tomu máš, ale i dopis.“ Podala mi ho.

Drahá Bello,

Samozřejmě vím, že jsi na mě naštvaná a nechceš o mě ani slyšet, přesto jsem se rozhodla napsat ti dopis. Byly jsme, myslím, dobré kamarádky a sluší se, abychom se rozloučily. Jelikož tě můj ignorantský bratr nepřinutil zůstat a naopak tě v odjezdu podpořil, rozhodla jsem se, že tě podpořím také. S Edwardem se můžete trápit každý zvlášť, jak dlouho chcete. Ono vám to stejně dlouho nevydrží a ty se brzy vrátíš.

Posílám ti nějaké oblečení vhodné pro letní Paříž, abys tam nás američanky hezky reprezentovla. Kdyby sis s nějakým kusem nebyla jistá, poraď se s Lee. Rozumí módě víc než ty. Bav se tam hezky a užívej si sluníčka. Brzy se mu budeš spíš vyhýbat.

S pozdravem tvá uražená kamarádka Alice.

PS: Počkám tu na tebe, až se vrátíš. :o)

„To snad nemyslí vážně, ona počítá s tím, že se vrátím? A je uražená? To já mám právo, být uražená,“ rozčilovala jsem se.

„Kdybys jí včera slyšela, jak nadávala,“ prozradila mi Lee.

„Proč?“

„Byl za tebou Edward, ne? Strašně jí naštvalo, že s ním mluvíš a s ní se ani nerozloučíš,“ vysvětlila mi.

„Aha, tak v tom to je. S Edwardem jsem taky nechtěla mluvit. Ale když jsem ho tu včera viděla, všechen vztek byl pryč. Kdyby mi řekl zůstaň, zůstala bych,“ vymlouvala jsem se.

„Mně to neříkej, já tě chápu, já mít chlapa, jako je Edward, bylo by mi jedno čím je. Je prostě úžasnej. Jen kdyby nebyl upír,“ rozpovídala se najednou.

„Hele,“ drbla jsem do ní. „Musím balit.“

„Promiň!“ omluvila se a začala mi pomáhat. Na letiště nás odvezl táta s Jacobem a Sethem.

Když se letadlo konečně odlepilo od země, jakoby mi spadl kámen ze srdce. Oddechla jsem si, že jsem Edwarda dokázala opustit. V letadle jsme se s Lee chvíli popichovaly a zkoušely jsme francouzský věty, ale brzy nás dostihla únava.

Edward:

Cestou domů jsem si opakoval tři základní důvody, proč jsem ji nechal jít.

Za 1. nepřipustím, aby byla upírkou.

Za 2. beze mne má šanci na normální lidskej život a nebudu jí moct ubližovat.

A za 3. ač mě to trápilo sebevíc, měla pravdu. Upíři a lidé by neměli mít milostnej vztah.

Čím blíže jsem byl domovu, slyšel jsem v Alicině mysli zesilující nadávky:

„Ignorante, kreténe, tupče, proč?“

Tohle mi musí vysvětlit. Doběhl jsem do garáže, kde na mě čekala i s Jazzem.

„Někam se chystáš, sestřičko?“ zeptal jsem se jí.

„Odjíždíme do Indie k Fatimě, Rose nás odveze na letiště!“ odpověděla mi a v hlavě překládala německou hymnu.

„Co mi tajíš, Alice?“

„Víš, jak jsi mě naštval, Edwarde? Chtěla jsem za ní jít a přesvědčit jí, ať zůstane, ale tys mi to vysloveně zakázal. Proč? Když jsi za ní šel sám a ještě jsi jí v odjezdu podpořil. Jestli si myslíš, že tě budu informovat o tom, kde je a co s ní je, jsi na omylu!“ rozpovídala se.

„Co jsi viděla?“ musel jsem se ptát, tentokrát začala s čínskou hymnou. Ale přišla Rosalie, tak honem skočila do auta a jen mě pozdravila. Potvora. Ví, že k Fatimě za ní nepojedu, nesnášel jsem jí. Ale nejspíš si to zasloužím. Tuhle nevědomost. Ještě můžu vyzvídat u Charlieho, s tím bude Bella určitě ve spojení.

„Charlie se nastěhoval k Sue Clearwatterové, aby tady nebyl tak sám. Trp si, ignorante!“ zanadávala mi ještě v myšlenkách. Musel jsem ji setsakramentsky vytočit. Tohle mě, ale odrovnalo. S kým jiným by mohla být ve spojení. Budu muset pokoušet štěstí a porušit dohodu s Quilleuty a dostat se do La Push. Nějak se s Jacobem domluvím. Budu muset.

Spěchal jsem za Carlislem, určitě mu něco Alice řekla. Našel jsem ho v pracovně, studoval nějaké knihy.

„Carlisle, co Alice blbne? Co viděla?“ vyhrkl jsem na něj hned.

„Edwarde, Alice si myslí, že právě tím, že jsi jí podpořil v odjezdu do Francie ji potká něco zlého. Jela s Leah a tak neví co. A je na tebe neskutečně naštvaná, chce abys pochopil svou chybu, proto odjela,“ odpověděl mi.

„Něco zlého? A já věřil, že ji právě tímhle ochráním. Ve Francii se přece moc upírů nezdržuje.“

„To sice ne a hlavně ne v tuhle roční dobu, ale Alice věří, že z Belly bude upírka, Edwarde!“ jeho slova byla bolestivá, vždyť tomuhle jsem chtěl právě předejít.

„Samozřejmě se na to moc těší, mám ti vzkázat, že se vrátí dřív než Bella,“ dodal ještě a pak jsem odešel.

Tak z Belly bude upír. Co mám dělat teď? Absolutně jsem zklamal. Nedivím se Alice, že na mě byla tak naštvaná.

Začal jsem zvažovat své možnosti a doufal, že její vidění se změní.

Ta Alice je, ale potvora. Jak mě tady může takhle nechat.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Jalle (23.02.2013 14:06)

Leah obdivovala Edwarda a vymenovala jeho klady

2)  jeanine (16.06.2011 23:06)

Marcelko nemáš zač a já děkuji tobě, že komentuješ

1