28.07.2011 [18:45], jeanine, ze série Nenávist vs. Láska 2: Nezkrotná Selena, komentováno 4×, zobrazeno 2105×

11. Hledání pravdy

Mezitím, co všichni pátrají v Celestině pokoji, Samantha s Alecem řeší staré záležitosti.

Vaše Jeanine ♥

11. Hledání pravdy

Selena:

„Jsi v pohodě? Vypadáš, jakoby na tebe sáhla smrt?“ dotkla se mě Ness. Nadskočila jsem, jak jsem se jí lekla.

„Nic mi není.“ Zhluboka jsem se nadechla a šla pátrat s ostatními.

S Ness nás nenapadlo nic lepšího, než prohrabat postel. Ostatní se pustili do skříněk a polic.

„Jak na tomhle mohli kdysi spát,“ divila se Ness, když prohledávala matraci ze slámy.

„To mi povídej!“

„Tohle potrvá!“ Otevřel obrovskou skříň Charlie. Otočily jsme se po něm. Byla plná svitků a sešitů. Jeden svitek rozbalil.

„Je to všechno latinsky!“ Vypadal zoufale.

„Podívám se,“ vrhnul se na to děda.

„Pomůžu ti,“ přihlásil se Edward.

„Tady něco je,“ všimla si Ness zvláštního kamene ve zdi.

„Vyndej to!“ naléhala jsem na ni. Kámen držel, ale pod menším nátlakem povolil. Z díry ve zdi jsme vytáhly kovovou truhličku.

„Ukaž,“ vytrhl nám jí z ruky Charlie a otevřel ji.

„Nějaké portréty, tohle by mohla být adresa. Dopis s pečetí a několik dalších.“ Prohlíželi jsme všichni společně její obsah.

„Je to anglicky?!“ zarazil se nad tím Charlie

„Pečeť je stejná, jako na knize,“ všimla jsem si.

„Krev mé krve,“ dodala Ness. Pomalu jsme to dávali dohromady.

„Má nejdražší maminko,

strašně se mi stýská. Madame je na mě moc hodná. Rakousko je úžasná země…“

Četl Charlie nahlas.

„Kdy konečně přijedeš, hrabě už by neměl potřebovat Tvou pomoc. Moc na Tebe myslím.

Tvá milující dcera.“

Skočil rovnou na konec dopisu.

„Měla dceru, nikde nevidím její jméno. Tohle bude nejspíš ona. Projdu si zbytek dopisů,“ posadil se ke stolu Charlie a položil jeden dopis vedle druhého.

Alec:

„Tak to vyklop, poslouchám.“ Opřela se o křeslo a založila ruce na prsou. Najednou jsem nevěděl, jak začít. V prstech jsem žmoulal cíp kabátu. Byl jsem nervózní.

„Nikdy jsem si tě nechtěl vzít, Sam,“ začal jsem přímo.

„Co?“ netušila, na co narážím.

„Nikdy jsem nechtěl žít ve Volteře, natož být poskokem někoho, jako je Aro. Když nás našel, Jane mu okamžitě propadla. Šel jsem s ním hlavně kvůli ní. Když Aro pochopil, že tě tady nijak neudrží, dal mi nabídku. Věděl, že se tady dusím stejně jako ty. Měl jsem si tě získat. On doufal, že se do mě zamiluješ a já do tebe a zůstaneme mu oba. Požádal jsem tě o ruku, jen na jeho příkaz. Slíbil, že když tě udržím ve Volteře, dá mi volnost. Byla jsi mou propustkou z tohohle vězení.“ Šlo to ze mě najednou tak snadno.

„To je zase nějaký Arův trik, nebo co?“ nevěřila mi a já se nedivil.

„Není to žádný Arův trik. Teď už nemám důvod ti lhát,“ bránil jsem se.

„Proč jsi mi to tenkrát neřekl? Mohli jsme spolu utéct, když jsi mě chytil?!“

„Tehdy to nešlo, musel jsem si získat jeho důvěru. Nemohl jsem ti nic říct, sama víš, že Aro hlídal, o čem jsme se bavili. Mrzí mě to.“ Sklopil jsem oči a hypnotizoval dlažbu. Samantha došla až ke mně a pevně mě objala.

„Je mi to líto! Kdybych jen něco tušila, pomohla bych ti. Celou dobu mi na tom něco nehrálo.“ Odtáhla se a chytila se za hlavu.

„Chtěl jsem ti to říct po svatbě. Doufal jsem, že nás Aro pustí na líbánky, ze kterých bychom se samozřejmě nikdy nevrátili, ale utekla jsi dřív. Tolik jsem ti záviděl. Aro tehdy děsně zuřil, rozbil, na co přišel, nechápal jsem, proč mu na tobě tolik záleželo. Když se ozval Carlisle, že přijedete, rozzářil se. Teď když jste tady, něco chystá. Proto ta ochota s tou knihou. Touží po jejím obsahu. Noc co noc zkouší nová hesla, je jí skoro posedlý, už dlouho. Má ve své pracovně schovaných pár Bartolomeových deníků. Těch nejdůležitějších. Jednou jsem na něj použil svou schopnost. Byl jsem zvědavý a začetl jsem se do nich. Aro je Batolomeův pravý syn, jeho matka Katarina zemřela při porodu. Narodil se jako poloupír. Když zjistil, co jsem udělal, roztrhal mě na kusy, ale potřeboval mě, proto mě nezabil úplně. Musel jsem slíbit, že to nikomu neprozradím. Ale ty si zasloužíš pravdu,“ mluvil jsem šeptem.

„Páni…“ skoro ani nedýchala.

„Já vím!“ Měl jsem najednou potřebu říct jí všechno. I o Seleně, ale to musela udělat ona sama.

„Děkuju, Alecu. Slibuju ti, že tě odsud dostanu! Už ho nebudeš muset trpět, teď bychom měli jít za ostatními,“ objala mě ještě jednou, měla v očích slzy. Nejspíš mě pochopila a věřila mi. Konečně jsem k ní mohl být upřímný.

Selena:

Prohledávali jsme další věci, ale nic tak objevného, jako ty dopisy už jsme nenašli. Pak se vrátila mamka s Alecem. Rozbušilo se mi srdce.

„Sel,“ chytil mě za ruku táta, stál nejblíž. Zhluboka jsem dýchala, zabralo to.

„V pořádku?“ špitla jsem mamce.

„Jo,“ odpověděla mi.

„Tak co máte?“ zeptala se pak ostatních.

„Adresu její dcery ve Vídni,“ odpověděl jí Charlie a mával adresou nad stolem.

„Je to dost dávno, nejspíš o ní nikdo vědět nebude,“ myslela si mamka, že je to ztracený.

„Jenže ona si vzala nějakýho Hanze Grubera v kostelu sv. Petra a někde to musí být zapsáno. V tomhle dopise zvala Celeste na svatbu. Je poslední.“ Podal jí ho Charlie.

„Chtěl bych po ní zapátrat,“ přiznal se Charlie.

„Pojedeme s tebou,“ položila mu ruku na rameno Bella a mrkla na Edwarda.

„Vlastně odtud taky na pár dní rád zmizím, co ty Sam?“ ozval se táta a usmál se mým směrem. Pochopila jsem to, jakože mi ji chce na chvilku odklidit z cesty. Mamka chvíli nad něčím přemýšlela, pak konečně odpověděla.

„To je dobrý nápad. Děti by se mohli mezitím naučit trochu latinsky,“ měla výbornej nápad.

„Děti?“ protestoval Charlie. „Jakože nejedu?“

„Samantha má pravdu, Charlie. Latina se zrovna tobě hodí, když chceš být lékařem. Carlisle vás bude učit,“ pustil se do něj Edward.

„Fajn! Ale najděte tam něco,“ souhlasil.

Tak trochu jsem doufala, že odjedou ihned. A taky že ano.

Ness:

Nahuel se ode mě nehnul ani na krok, sem tam mě pohladil a dokonce si troufl dát mi i pusu. Táta vypadal, že se mu to nelíbí. Než odjeli do Vídně, do Nahuela se pustil.

„Jestli jí ublížíš! Osobně si tě podám!“ vyhrožoval mu.

Mé okřiknutí nezabralo.

„To rozhodně nemám v plánu,“ bránil se Nahuel.

„Slíbils, že se do toho nebudeš plést!“ vynadala jsem tátovi.

„Jen mám starost, nevěřím mu,“ vymlouval se.

„Charliemu jsi taky do vztahu s Leah nekecal!“

„Leah znám už dlouho, patří do rodiny!“ vymlouval se dál.

„Zlato, nech ji, má pravdu,“ zastala se mě mamka. Naklonila se ke mně a zašeptala, hodně tiše: „Užij si to zamilování, holčičko.“ Přála mi to.

„Děkuju,“ poděkovala jsem jí.

„Na tom, že si tě podám, se nic nemění!“ ukázal na Nahuela táta prstem a konečně nastoupil do auta.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  jeanine (29.07.2011 14:58)

Semiška: Edward má samozřejmě o svou dcerušku starost Sam a Alec to bude možná ještě na dlouhé lokte, ale zatím mezi nimi panuje mír. Děkuju, zlato
Nosska: No to jo. Možná by toho byl i schopen. Děkuji
Marcela: vůbec nevadí, že ses k tomu dostala až teď, alespoň si to měla hezky najednou. Ono mi totiž občas trochu trvá, než něco napíšu. Děkuji

2)  Nosska (28.07.2011 19:06)

Úplně vidim Edwarda s brokovnicí, jak míří na Nahuela

1)  semiska (28.07.2011 18:52)

Moc pěkné. Jsem ráda, že si to Sam a Alec vyříkali. A Edward se ukázal jako starostlivý otec

1