23.11.2010 [16:30], anamor, ze série Nedotýkej se mě! , komentováno 15×, zobrazeno 3571×

I přesto, že je to Emmett, pořád je to Bellin táta. A tak bude i jako správný táta chránit svou dceru.

16. kapitola -  Reakce, kterou nikdo nečekal

Seděli jsme na Edwardově posteli v objetí, dokud bylo světlo. Až když začalo zapadat slunce, všimla jsem si, že byl slunečný den. Předtím jsem byla uchvácená krajinou.

„Odvedu tě domů, jinak mě Emmett zabije,“ zasmál se Edward a já se tedy neochotně zvedla a šla s ním dolů. Všichni už byli v domě krom Alice. Tak jsem se rozloučila a běžela s Edwardem ruku v ruce domů.

Bylo vidět, jak se kvůli mně brzdí. I když jsem mu nabízela, aby běžel napřed, odmítl to. Jak říkám, je to tvrdohlavec. Do domu jsme vešli přes kuchyň, kde na mě čekala večeře.

„Rose jela někam s Alice. Mám zkontrolovat, že usneš, a pak jet za nimi,“ usmál se Emmett. Přikývla jsem a pustila se do jídla. Nejen Edward, ale i Emmett mě pozorovali. Vážně jsem si připadala jako opička v zoo.

„Tak jdu spát. Tati, klidně můžeš už jet, pokud mi nechceš číst pohádku na dobrou noc,“ zasmála jsem se.

„Tak jo no, už jsi velká, snad to zvládneš, kdyby něco, volej,“ usmál se na mě a odešel.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Edward.

„Nevím jak ty, ale já si jdu dát sprchu a potom jdu do postele. Zítra se jde do školy.“

„Můžu tu být s tebou?“ koukal jako štěně.

„Ne, nevím, jak bys to vysvětlil tátovi. A chci být chvilku sama,“ usmála jsem se na něj a šla ke schodům. Chtěla jsem jít nahoru, jenže mě chytily silné paže a nikam mě nepustily.

„Co blázníš?“ ptala jsem se nechápavě.

„Zapomněla jsi se rozloučit,“ řekl úplně vážně.

„Dobrou noc, upíre,“ zasmála jsem se a pokoušela se vymanit, ale zbytečně.

„Takhle tedy ne,“ kroutil hlavou.

„Edwarde,“ povzdychla jsem si nakonec a otočila se k němu čelem. Stála jsem na prvním schodě, takže jsem byla skoro stejně vysoká. „Co bys rád na dobrou noc? Smrtící polibek?“ řekla jsem docela hnusně.

„Klidně,“ zazubil se a já nečekala na nic. Moje ruka se vymrštila a já mu vrazila facku. Trochu to bolelo, ale použila jsem tolik síly, že to bylo, jako kdyby byl člověk.

„Tyhle kecy si už laskavě nech,“ zavrčela jsem na něj. Docela překvapeně se na mě díval.

„Ty jsi s tím začala,“ připomněl mi.

„A ty ses hned chytil, ale já to nemyslela vážně. Za to ty jo,“ vrčela jsem na něj dál.

„Mělas mě nechat domluvit.“ Už se zase usmíval. Oba jsme měnili nálady moc rychle, ale mohl za to Edward.

„Stačí mi jen objetí na dobrou noc. Zatím,“ usmíval se dál.

„Tak to řeknu rovnou,“ zavrčela jsem znova. Zasmál se a roztáhl náruč. Nemusel dlouho čekat. Objala jsem ho kolem hrudi, do které jsem zabořila svůj obličej. Obmotal okolo mě svoje paže. Cítila jsem se tak krásně, bezpečně. Docela dlouho jsme se objímali, ale mě už se vážně chtělo do sprchy a spát.

„Dobrou noc,“ zamumlala jsem mu do košile. Ještě pevněji mě k sobě přitiskl.

„Ještě ne,“ šeptal smutně.

„Edwarde, jsem už unavená,“ povzdechla jsem si a chtěla se odtáhnout.

„Miluju tě,“ zašeptal a pevně mě sevřel. Pak mě konečně pustil, vydala jsem se tedy do pokoje. Vzala jsem si věci a šla do koupelny. Po dnešku jsem měla smíšené pocity a ani sprcha mi nepomohla. Vylezla jsem tedy a oblekla se do pyžama. Sušila jsem si vlasy, když jsem zaslechla ránu.

Odložila jsem ručník a vydala se z koupeny. Slyšela jsem zespoda hlasy. Ale kdo by to mohl být? Naši odešli a Edward taky. Pomalu a jako myška, že by mě ani upír neslyšel, jsem šla po schodech dolů. Hlasy šly z obýváku a tak jsem si stoupla ke dveřím a opatrně nakoukla dovnitř.

V obýváku byl Edward a táta. Emmett netrpělivě přeházel po pokoji a bylo vidět, jak pění. Co se stalo? Za to Edward stál u televize a v klidu ho pozoroval. I když byl trochu napnutý, ale ne moc.

„Edwarde, vždy jsem si myslel, že máš rozum!“ rozkřičel se Emmett. Jak jsem říkala, že na mě křičel a že to nic nebylo, tak tohle bylo to něco. Byl nepříčetný.

Najednou už nebyl Edward na svém místě, ale na druhé straně pokoje a táta ho tisknul ke zdi. Držel ho pod krkem a rozzuřeně se na něj díval.

„Nech ji na pokoji, drž se od mé dcery dál. Nemůžeš se jí ani dotknout, nemůžeš nic, co bys chtěl, tak ji nech. Brzo tě to omrzí a půjdeš za Tanyou, která ti to už roky nabízí. Nenič mou dceru a nedávej jí zbytečné naděje, když se jí nemůžeš dotknout. Je ti to jasné?“ vrčel na něj hrozivě.

Moje srdce sprintovalo jako o závod. Poprvé v životě jsem se táty bála, ale taky o Edwarda. Bylo vidět, že táta vnímá jen Edwarda, jelikož by si mě už všimnul, jak moje splašené srdce bilo rychle. Edward se neměl k odpovědi a tak ho začal Emm ještě víc drtit do zdi a vrčet.

„Miluju ji,“ odpověděl Edward nakonec.

„Nevíš, co je to láska, nic nevíš. Za čas si začneš uvědomovat to, že se s ní nemůžeš vyspat a ukojit chtíč, a co se stane pak? Necháš ji a odejdeš za jinýma. Zlomíš jí srdce a to já nehodlám dopustit!“

Vrátila jsem se za roh a opřela hlavu o zeď. Zavřela jsem oči. Poslouchala jsem, co říká táta, a vnímala jeho slova. A každé bylo jako kudla do srdce. Měl pravdu. Nemohla jsem nikdy dát Edwardovi vše, nemohla jsem být pro něj dost dobrá, nemůže mě ani chytnou za ruku, natož ukojit touhu. I když tvrdí, že mě miluje a že vydrží, za čas ho to přestane bavit. Mohla jsem ho blbým dotykem zabít. Najednou se z pokoje ozvala rána. Rychle jsem se podívala. Edward byl víc zarytý do zdi a táta dál vrčel.

Běžela jsem k nim.

„Pusť ho, tati,“ řekla jsem v klidu a čekala, ale vypadalo to, jako by mě vůbec nevnímal. „Pusť ho!“ Stále se nic nedělo. „Emmette, pusť ho, jinak za sebe neručím,“ zakřičela jsem už. Byl, jako by nevnímal, a já měla o Edwarda vážně strach.

Ale nic se nedělo, díval se na Edwarda a on na něj.

Už mě to přestalo bavit.

Sundala jsem si rychle rukavici a chytla Emma za ruku, kterou držel Edwarda. Cítila jsem po chvíli tu jeho sílu a energii, ale ovládala jsem se, ještě pořád. Ucítila jsem, jak byl jeho stisk slabší.

Začala jsem bojovat sama se sebou. Jenže moje já, co chtělo energii, bylo silnější. Nemohla jsem se od něj dotrhnout. Nakonec to někdo udělal za mě. Silné paže mě odstrčily.

Všechno na mě v tu chvíli dopadlo a já i přes to, že jsem měla tátovu energii, šla do kolen. Ale zachytily mě důvěrně známé paže a já se přitiskla k majiteli a začal brečet. Vůbec to nešlo ovládnout, měli všichni pravdu, jen jsem přidělávala problémy a starosti.

„Pšš… Bell, to není pravda,“ šeptal mi Edward do ucha, ale já ho neposlouchala.

Slyšela jsem i jiné hlasy, ale zdály se mi tak daleko. Ještě víc jsem se natiskla k Edwardovi. Táta, měl pravdu, Edward si zaslouží někoho, koho se může dotknout.

„Na to zapomeň, chci jen tebe,“ šeptal mi hned do ucha podrážděně. Jeho stisk zesílil. Zabořila jsem mu hlavu do hrudi a dál brečela.

„Měla bys jít spát.“ To už řekl nahlas a bez jakéhokoliv dalšího slova či souhlasu mě vyzdvihl do náruče a nesl do mého pokoje.

Schoulila jsem se mu do náruče. Položil mě na postel a já stále brečela, lehnul si vedle mě, já mu ani nedávala jinou možnost, protože jsem ho pevně držela. Pokoušel se mě uklidnit.

„Bell, netrap se tím, nikomu jsi neublížila. Emmett bude v pořádku,“ šeptal mi pořád do ucha a já byla schoulená u jeho boku do klubíčka.

„Málem jsem zabila tátu,“ zavzlykala jsem.

„Je v pořádku, Bello, nic se mu nestalo,“ šeptal ke mně a víc si mě tisknul k sobě. Zavrtala jsem mu hlavu do boku. Hladil mě po zádech, po chvíli začal broukat příjemnou melodii, až jsem usnula.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  eMuska (24.11.2010 18:59)

Myslela som si, že v žiadnej poviedke ma Emmett nemôže dostatočne vytočiť... Chyba... Uvažovala som, čo by na neho použila svoju moc - a keď som došla k zápornému záveru, ty si ma prekvapila kladným, až príliš kladným... Dokonae premyslené...

12)  Mili (24.11.2010 08:25)

To bylo úžasný

10)  semiska (23.11.2010 21:04)

Nemá to holka jednoduché. Ale myslím si, že Emm to neměl zas tolik přehánět. I když zase ho chápu jako tátu. NO, jsme zvědavá, jak se tohle vyřeší

6)  eElis (23.11.2010 18:55)

Ježiši, tak co se ještě té Belle stane, doufám, že už opravdu začne trénovat, protože je to opravdu nutné. Chudák Bella musí se cítit hrozně, když málem zabila Emmetta. Nádherná kapitolka

3)  Michangela (23.11.2010 16:56)

1)  plyshovymedvidek (23.11.2010 16:49)

snad Bella pochopí že ji opravdu miluje a snad to onmyslí opravdu vážně

1