01.05.2010 [11:15], Nebraska, Povídky jednorázové, komentováno 11×, zobrazeno 3278×

Sebeovládání je potřeba trénovat a tak se Emmett rozhodl vytáhnout Jaspera někam, kde je víc lidí pohromadě. Víc než ve škole. Mnohem víc.

Hmmm, ta vůně! ;-)

 

(Když už mi nejde ten Will, tak aspoň něco z železných rezerv...)

„Nikam nejedu!“ řekl rázně Jasper a na zdůraznění svých slov si založil ruce na prsou.

„Ale no táák, Jaspere, bude to v pořádku, uvidíš! Já vím, že se nic nestane a zvládneš to v pohodě. Škola ti nedělá problémy, Bella už ti taky nedělá problémy, klidně můžeš někam mezi lidi,“ hladila ho Alice po tváři a vemlouvavým tónem se ho snažila přesvědčit.

„Hele, kámo, bude sranda! Představ si to!“ zubil se Emmett od ucha k uchu.

„Myslím, že jste blázni. Nechápu, proč chcete takhle hazardovat! A jestli jste se zase někdo vsadili, že se pokusím někoho vypít, tak máte smůlu, nedostanete mě tam!“ hudroval Jasper a tvářil se chvílemi otráveně a chvílemi naštvaně.

„Nechte ho, srábka. Věděla jsem, že na tohle nemá,“ ušklíbla se Rosalie a v odrazu zrcadla, před kterým se líčila, hodila na Jaspera pohrdavý úšklebek.

„Nenecháme tě někomu ublížit. Víš, že Alice by to uviděla a já bych to poznal. Jakmile bych měl pocit, že to nezvládneš, odvedli bychom tě,“ řekl klidně Edward.

„Ehm,“ odkašlala jsem si a všichni se na mě podívali. „Myslím, že by tě to mohlo bavit. Je to takové násilné a přitom tam  rozhodně neteče, um, hm, víš co.“

„Vidíš? I Bella si myslí, že je to dobrej nápad! A ta mi většinou všechny moje nápady kazí!“ jásal Emmett. Jasper už byl nahlodaný. Věřil si, tušil, že to zvládne, jen si nebyl jistý, jestli těch lidí a toho adrenalinu nebude moc najednou.

„Jen jeďte,“ usmál se Carlisle. „Užijte si to.“

„No dobrá,“ povzdechl si Jasper.

„Jo!“ zvedl Emmett ruku ve vítězném gestu, „jedeme na wrestling!“

„Škoda, že nejím, dal bych si jeden z těch obrovských hot dogů, co tu všude mají. Nebo možná deset!“ rozjímal Emmett při čekání ve frontě u vchodu. Držela jsem se Edwarda jako klíště a nebyla si jistá, jestli jsme to přece jen nepřehnali. Lidí byla všude spousta a jestli se něco semele... Edward mi povzbudivě stiskl ruku a políbil mě na čelo. Někdy mám pocit, že jen dělá, že mi do hlavy nevidí.

„Ale mohl bych si koupit popcorn a házet ho na lidi!“ napadlo Emmetta.

„Můžeš se aspoň pokusit chovat normálně?“ napomenul ho nervózní Jasper. „Hodíš popcorn do lidí a co když se s tebou bude někdo chtít poprat?“ Ta představa Emma pobavila; hýkal, lámal se v pase a utíral si neexistující slzy.

„Podívej se na ni! Má tu halenku, kterou jsem si včera vyhlídla v tom časopise,“ odfrkla Rosalie a štítivě namířila ukazováček na holku kousek před námi.

„Stejně by ti neslušela,“ mávla rukou Alice. „A Emmett by ji zničil, jako všechno oblečení.“

„Jdeme koupit jídlo a pití jediné osobě, která to potřebuje,“ řekl Edward, jakmile jsme byli uvnitř, a táhl mě za ruku pryč od zbytku své rodiny. „Někdy bych je nejradši zabil. Tedy ne doslova, neboj. No, i když občas možná... Jen si to představ, ten klid!“

„Stýskalo by se ti po nich,“ usmála jsem se. „A mně taky.“

„Jsi na ně moc hodná, to si vážně nezaslouží,“ pohladil mě.

„Jóó, do toho!“ hulákal Emmett a mával velkou pěnovou rukavicí s nápisem Zabiják Joe. Jasper držel na klíně druhou, na které stálo Černý Grizzly a tvářil se nešťastně:

„Já si fakt nejsem jistý, že to chci vidět.“

„Mávej, dělej,“ povzbuzoval ho Emmett a snažil se mu rukavici navléknout na ruku. „Hmmm, grizzlyho bych si dal,“ olizoval se mlsně.

„Už to začíná,“ klidnila je Alice. „Dívejte, bude sranda! Jak se ti měkcí lidé snaží vypadat drsně, to mi přišlo vždycky směšné! A ještě vtipnější je box, ale ten si necháme na později. Dáme Jasperovi ještě tak dvacet let.“

V ringu uprostřed obrovské sportovní haly se objevil rozhodčí a konferenciér v jedné osobě. Kolem kroužily dvě slečny v bikinkách, nad hlavou nesly cedule se jmény prvních dvou bojovníků: Pravý hák a Smrtící Mamba. Po očku jsem se podívala na Edwarda, jestli si slečny prohlíží. Čekal to, takže mě nachytal. Pobaveně se usmál a chlácholivě mě objal kolem ramen:

„Neboj, Bello. Leda kdybys tam byla ty. Což bych ti samozřejmě nedovolil.“

Dav diváků se dostával do varu. Křičeli, hrozili, povzbuzovali, fandili. Hulákali na rozhodčího i na ostatní diváky. Řvali hesla jako Mambo, uštkni ho! Nebo Háku, zab ji! Necítila jsem se tam úplně nejlíp, ale mí upíři vypadali nadšeně. Tedy až na Jaspera.

„Jsou tak rozzuření! Tak moc energie a adrenalinu! Tohle fakt nezvládnu,“ držel se za hlavu, ale jeho oči byly stále ještě klidné a zlaté. V ringu se objevili oba zápasníci a hluk v aréně dosáhl vrcholu. Cítila jsem, jak mi jekot lidí vibruje v kostech a musela jsem si zakrýt uši. Bála jsem se, že tohle skončí hroznou katastrofou. A můžu za to já! Měla jsem říct, že sem jezdit nemáme, třeba by mě poslechli!

Ozval se gong, oznamující začátek zápasu. Řev v hale ještě o kousek zesílil, i když jsem myslela, že to není možné. A pak se mi najednou celým tělem rozlilo teplo a klid. Všechno napětí opadlo, svaly se mi uvolnily a na tváři se mi rozlil blažený úsměv. Rozhlédla jsem se. Edward se na mě díval s takovou něhou v očích, že kdybych neseděla, podlomily by se mi kolena. Alice se tiskla k usmívajícímu se Jasperovi, Rosalie se zamilovaně dívala na Emmetta a ten jen zjihle šeptal:

„Tos podělal, ty jeden mizero...“

Diváci v hale seděli, občas někdo ospale mávl rukavicí. Někteří zasněně hleděli do nikam, jiní zívali, páry se držely za ruce, muži se drželi kolem ramen a přátelsky se poplácávali. V ringu proti sobě stáli Smrtící Mamba a Pravý hák, oba vystrojení do wrestlingových oblečků.

„Tak mě bouchni,“ usmál se Hák. Mamba zavrtěl hlavou:

„Nene, to ti neudělám. Bouchni mě ty, jestli chceš.“

„Neblázni, to nejde, co kdybych ti něco udělal?“

„Já tě mám tak rád, Háku!“ řekl Mamba a vrhl se svému soupeři kolem krku.

„Jak jste se bavili, mládeži?“ vítala nás Esme později v domě.

„Bylo to úplně na prd! Všechno to zkazil! Už ho s sebou nikam neberu!“ bručel Emmett. „Co uděláš příště, ha? Necháš dva fotbalové týmy, aby se do sebe zamilovaly?“

„Nemůžu za to,“ pokrčil rameny Jasper. „Všechen ten adrenalin jim zrychloval tep a kdyby to ještě chvíli pokračovalo, už bych to těžko zvládal. Varoval jsem vás.“

„Mně se to náhodou líbilo,“ usmála jsem se na Jaspera. „Děkuju.“ Potěšeně kývl hlavou.

„Ty tomu vůbec nerozumíš, Bello, ale i tak tě mám rád,“ mkrl na mě Emmett. „Příště ho vezmem na balet a schválně, jestli dokáže vyprovokovat rvačku mezi baletkama!“

Všechny povídky

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  miamam (25.11.2011 14:01)

Muhehe!!! Úplně jsem slyšela, jak umlkl ten ryk... parádní povídka

8)  ScRiBbLe (07.01.2011 15:01)

Tak to bylo něco! Pochechtávám se ještě teď! Mamba a Hák v objetí !

A ta poslední věta!

Úžasné, díky!

7)  Hanina (30.10.2010 21:59)

Já tě mám tak rád, Háku! Já tě mám tak ráda,Nebrasko!!! Tak na takový wrestling bych šla!!!

4)  Karolka (01.05.2010 18:54)

Já ti to komentovala už na Stmívku, ale nedá mi to. Já tuhle povídku miluju! Obzvlášť ten moment, kdy se Mamba objímá s Hákem... (smajlík plačící smíchyú

3)  ambra (01.05.2010 18:16)

Neb, zlato, já se pokouším začít číst (jednorázovky jsou pro mě ideál), ale právě mě neodbytně dohnala myšlenka, kam se to se svými pokusy snažím vetřít.... Opravdu moc pěkné, možná jsem retarda, ale pointa mě fakt překvapila

2)  sakraprace (01.05.2010 12:39)

Supeeeer
Anne má pravdu, rvačku mezi baletkama bych taky chtěla vidět.

1)  AnneCullen (01.05.2010 11:43)

Super, chtělo by to pokračování na téma poslední věty...

1