24.01.2011 [21:30], Baruu, Povídky jednorázové, komentováno 4×, zobrazeno 2234×

Bella a její vzpomínky. Forks? Ano, ne?

Návrat domů

Už je to několik hodin po tom, co jsem se dozvěděla, že Charlie volal.

Opět.

Reneé byla z poloviny nadšená, že by mě chtěl na chvíli zpátky k sobě, alespoň co se svátků týče, ale na druhou stranu ji polilo horko. Měla obavy mě pouštět. Bála se, že bych návrat zpátky neunesla, že by to pro mě bylo těžké břemeno, kterého bych se nemusela zbavit.

Že bych se mohla vrátit o dva roky zpět a tím si vybavit okolnosti, které se staly. A nebyla jediná, kdo se tu bál.

Sama jsem nevěděla, jak zareagovat. Od táty bylo moc milé, že mě zval do Forks a abych pravdu řekla, stýskalo se mi. Je to dlouho, co jsem ho naposled viděla. Ale netroufla jsem si pomyslet, ani říct, zda je to dobrý nápad.

Vždyť každý ví, jak se mé rány hojí pomalu...

Jsou to bezmála dva roky, dva dlouhé a únavné roky, co jsem opustila Forks se záměrem nedožít se devatenácti let.

Tak hrozně moc jsem se svým životem chtěla zkoncovat, ale při pomyšlení na Reneé a na Charlieho jsem si připadala jako největší zbabělec na světě.

Zbabělá a sobecká Bella Swanová s hloupým nápadem.

Zvedla jsem se od stolu, chodidla nechala zelézt do chlupatých papučí a rozešla se k pootevřenému oknu. Doufala jsem, že mě zase příjde navštívit. Že se zase objeví a počká tu, než se uložím ke spánku a usnu. Dělával to takhle skoro každou noc a já mu byla vděčná.

To byla další z věcí, proč jsem se nenechala uložit k věčnému spánku.

Venku se rozprostírala tma, oblohu zdobilo pár zářících hvězd a foukal příjemný jižní vítr.

Měla jsem skoro dva dny na to, abych se rozhodla. Buď se zbalím a z Floridy zamířím rovnou do Spojených států, přesněji do Forks, a nebo zůstanu doma a budu se pečlivě připravovat na přijímačky na vysokou, které mě čekají za necelé tři týdny.

Myšlenky na školu jsem ihned zahodila. Kdybych toho byla schopná, na vysoké bych byla už skoro rok, ale šlo to? Ne, a já vlastně děkuji, že jsem nemusela trpět dokonce i tam.

Okno jsem otevřela více dokořán a lehce se vyklonila. Neviděla jsem nic zvláštního. Otočila jsem se od zpět a pěčlivě se rozmýšlela, co udělám. Do očí mě bodla vyšší židle.

Neváhala jsem ani minutu a odtáhla jsem ji k oknu. Nejlépe se mi přemýšlelo a vzpomínalo jedině s čerstvým vzduchem.

„Viktorie,“ procedil skrz zuby a já věděla, že to vůbec není dobré. Bála jsem se. Né o sebe, ale o něho. A bála jsem se oprávěně.

Viktorie se objevila mezi stromy a v patách ji následoval vyšší chlapec.

Riley, blesklo mi hlavou. Chlapec, který je víc jak rok pohřešován. Vzápětí se mi vybavili jeho starostliví rodiče, kteří nedávno navštívili Charlieho na stanici s obavami a s otázkou, kde se jejich syn nachází. Jestli je vůbec na živu.

Bylo mi jich hrozně líto a abych pravdu řekla, bylo mi líto i jeho. Loutky, kterou si Victorie pořídila k tomu, aby mě mohla lapit do svých sítí.

Edward mě celou dobu držel za ruku a posouval mě za sebe. Chránil mě svým vlastním tělem.

Z ničeho nic jsem si vybavila náš rozhovor před pár dny.

Toužila jsem po něm tak moc, až jsem mu řekla své „ano“. Budeme se brát, ano, přesně tak, ale teď?

Před námi stojí hrozba zvaná „Viktorie a její hlídací pejsek“. Uvědomila jsem si, jak moc se chci vdávat a zůstat s Edwardem na věky věků.

Byli jsme v ohrožení. Dole se odehrávala upírsko-vlkodlačí válka a tady? Já byla hrozba, já byla člověk a já měla zemřít.

Viktorie byla také velice rychlá, i když Edward byl rychlejší. Stačilo jen pár vteřin a vrhla se na něho. Vymrštila se z jeho sevření a skočila na strom, který vzápětí Edward povalil na zem a tím ji shodil do sněhu.

Riley byl připravený zaútočit na mě, i když Viktorie by byla určitě ráda, kdyby mě přenechal jí. Jeho pokus překazil vlkodlak, který na něho seskočil ze skály.

Seth, určitě to byl on.

Bezbranně jsem sledovala dění okolo a nevěděla si rady. Viktorie se snažila bojovat s Edwardem, ale ten, díky své síle a rychlosti, vyhrával. Riley se párkrát zakousl do Sethova kožichu, ale bylo mu to k ničemu.

Moc dobře jsem věděla, jak je vlkodlačí srst pevná a silná. Seth se bránil, jak nejlépe dokázal. Až se mu povedlo Rileyho ochudit o horní končetinu těla. Na to, kolik mu bylo let, byl velmi statečný.

Nestihla jsem postřehnout sled věcí kolem sebe. Najednou Seth ležel opodál a svíjel se v křečích. Viktorie svou pravou paži obmotala Edwardovi okolo krku a Riley ho chytl svou zdravou rukou za ruku druhou. Edward se mi díval do očí, jako by se loučil. Nemohl nic udělat, tak moc se snažil mě ubránit, až sám podlehl. Jeho síla byla nezkrotná, ale jaká byla v porovnání se sílou Viktorie a Rileyho najednou?

Nervózně jsem těkala očima po okolí. V mysli jsem se snažila postavit Setha na nohy a donutit ho, aby zaútočil. „Sethe, sakra vstávej!“ V duchu jsem křičela a vztekala se. Musel něco udělat, nesmí ho v tom nechat, doufala jsem v to. Seth zůstal ležet v nepřirozené poloze a veškerou zodpovědnost přenechal na mně, ale co já mohla dělat? Byla jsem v koncích.

Podívala jsem se na svou lásku, která byla v obležení dvou nebezpečných upírů, kteří si přišli pro mě, né pro něho. Takhle ne, takhle to nemá být.

Uchopila jsem ostrý kámen, který ležel nedaleko mé nohy. Vyhrnula jsem si rukáv košile a vší silou ho vtlačila do tenké kůže. Cítila jsem, jak se ostrá hrana kamene zařízla hluboko pod kůži a jak pramínek krve stéká po mé paži.

Zvedla jsem hlavu a podívala se zpět k Edwardovi. Ležel nehybně na zemi. Viktorie se stihla zakousnout do jeho krku a tím ho usmrtit.

Klesla mi kolena. Má krev zbarvila sníh do ruda.

Seth se z ničeho nic zvedl na všechny čtyři a vrhl se na Viktorii. Sílou, kterou do ní vrazil, porazila i Rileyho, který šel vedle ní. Trvalo jen malou chvíli a jejich těla byli oddělená od hlav.

Než jsem si uvědomila, co všechno se za tak malou chvíli stalo, svůj pohled jsem zabodla na nehybného Edwarda. Seth se postaral o dva upíry, kteří mi ukradli mou jedinou lásku.

Vyčerpaná jsem se schoulila na jeho hrudi a začala plakat. Krev z mé paže stále tekla urputnou rychlostí a já se začala cítit unavená a slabá, ale nechala jsem ji. Bylo mi to jedno, ať klidně na místě vykrvácím. V tu chvíli jsem si to dokonce přála. Než jsem se propadla do bezvědomí, křičela jsem a nadávala na to, že mě tu nechal, že mě opustil. Ale moc dobře jsem si uvědomovala, že za to vlastně vůbec nemohl. Zaplatil za to, za co jsem měla zaplatit já.

Probudila jsem se v domě Cullenů. Nad sebou jsem cítila výrazy a smutné pohledy všech ostatních. Bylo to k nevydržení. Nikdo z nich neměl sílu promluvit. Esmé, vzhledem k tomu, že byla upírka, se zhroutila ze ztráty svého milovaného syna. Zkrátka, nesla to nejhůř z celé rodiny.

Nemohla jsem nic dělat, vlastně ano, mohla. Mohla jsem se vzdát a jít za ním. My dva jsme nemyslitelně patřili k sobě, nikdo na světě nás nemohl rozdělit. Se svým plánem jsem byla takřka hotová. Alice to moc dobře věděla, ale kupodivu nic nenamítala. Byla tak dezorientovaná, že by mi klidně dovolila zemřít, zemřít pro Edwarda.

Pár dní na to jsem odjela pryč z města. Někam hodně daleko, sama jsem nevěděla kam. Charliemu jsem namluvila, že pojedu za mámou, ale sama jsem tam vůbec nechtěla. Věděla jsem, že bych nesnesla její výraz. Určitě byla už dávno informovaná o tom. co všechno se stalo.

Ale pak, když už jsem byla rozhodnutá ukončit to trápení, se zjevil. Mé představy, jak jsem tomu říkávala, byly dokonalé. Vůbec se nezměnil, možná že i zkrásněl. Ale důležité bylo, že byl se mnou.

Den co den mě přemlouval, abych nedělala hlouposti, abych myslela na rodinu a já ho neochotně poslechla. A rozhodla jsem se, že za Reneé přece jenom pojedu.

Od té doby se mi Edward zjevuje každou noc, každou noc s ním mluvím, a některé noci dokonce pláču nad jeho ztrátou. Ale i tak, jeho duch mě drží nad vodou. Každý den jsem se obávala, že se neobjeví, že zmizí. Že můj anděl poputuje k nebi a už se nikdy nesetkáme. Nikdy? Někdy určitě ano, ale bez jeho, ač skoro nepatrné přítomnosti, bych se momentálně neobešla.

Vždy jsem ho milovala, jako nikoho na světě. A tak to zůstane, navždy.

Zvedla jsem se ze židle a rozešla se ke dveřím.

„Mami, řekni Charliemu, že se na něho moc těším.“

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  kajka (25.04.2012 12:08)

Baruu, já ti nevím, určitě se mi líbí, jak píšeš, ale Bella je v tak bezvýchodný situaci. Chtělo by to pokračování.

1