03.03.2012 [21:15], ambra, ze série Návrat do zeleného ráje, komentováno 30×, zobrazeno 6041×

Zase tu máme naše oblíbené co kdyby :). Takže: Co kdyby se Cullenovi přistěhovali do Forks o pět let později? Jak by vypadal život naší "svaté trojice"? Kolik věcí by se změnilo, které události by byly nevyhnutelné?

Povídka určená k rychlému konzumu, kapitoly nebudou mít víc než 1500 slov (tady jsem trošku přetáhla, ale jen trošku :))

Ano, je čas připomenout, že jsem jasný tým E+B, ale na Jacoba mi nikdo nesahejte! :P

 

1. kapitola - Zákazníci

Potichu jsem dovřela dveře dětského pokoje. Ještě pár vteřin jsme počkali – zvlášť Setha umělo znovu probrat i sebemenší zaskřípění kliky – pak jsme se vzali za ruce a jako dva puberťáci se s tichým smíchem po špičkách rozběhli do ložnice.

Zkontrolovala jsem chůvičku na nočním stolku a s pocitem, kterému se nic nevyrovná, se znovu položila do postele. Venku pomalu svítalo, ale když to klapne, děti nám možná dopřejí ještě dvě hodinky spánku.

Těsně předtím, než jsem se začala propadat do snu, jsem na zádech ucítila jemný dotek. Vzápětí mě na uchu pošimral Jacobův dech.

„Něco rychlého, ale kvalitního před usnutím, paní Blacková?“

Asi tři vteřiny jsem bojovala s ospalostí, ale jako vždy jsem to vzdala. Otočila jsem se k němu a zabořila ruku do hustých dlouhých pramenů, které mu přes rameno padaly na nahou hruď. Nebyl žádný zápasník, ale díky pravidelnému cvičení na sobě neměl ani gram tuku a mně stačilo jen se ho dotknout a ospalost definitivně zmizela.

Trochu samolibě se zasmál a vrátil se k mému ušnímu lalůčku. Fungovalo to víc než dobře, ale když se po několika mučivě dlouhých minutách přesunul teprve ke krku, popadla jsem ho za vlasy pevněji, odtáhla mu hlavu, abych mu viděla do očí a trochu zadýchaně si postěžovala:

„Neříkal jsi něco o rychlosti? Za devadesát minut vstáváme do práce.“ Zamračil se, nesnášel, když jsem naše milování opravdu chtěla šidit, ale nakonec se podvolil.

„Takže rychle?“ Přimhouřil oči a než jsem stihla zaprotestovat, klekl si nade mě, popadl oběma rukama výstřih mé noční košile a prudce trhnul. Ve vteřině jsem před ním ležela nahá.

„Jacobe!“ vyjekla jsem. Na dalších pár minut naposledy. Umlčel mě tím nejlepším možným způsobem.

xxx

S Jacobem Blackem jsme se znali už jako děti. Pak jsme se léta neviděli, to když jsem odmítla jezdit na prázdniny do Forks a táta mě místo toho bral do Kalifornie.

Pak se objevil Phil a krátce po něm mámin nešťastný kukuč. Vyřešila jsem to po svém – na konci třetího ročníku jsem se odstěhovala k tátovi do městečka, které bylo mým zapomenutým domovem a které jsem tak dlouho nesnášela.

Moje snaha zapadnout nebyla právě úspěšná, i když i teď, po pěti letech, jsem se občas sešla s Angelou a výjimečně dokonce i s Jessicou. Ale potkala jsem tu jen jediného skutečného přítele. Jen jeden člověk zabránil tomu, abych z té mokré zeleně po pár měsících nezešílela. Zvládl dokonce i něco mnohem lepšího – naučil mě to tu milovat.

A protože Jacob Black do téhle krajiny prostě patřil, brzy jsem zjistila, že miluju i jeho. Nebyl to žádný velký třesk, žádný pohled do očí a bum! to je on. Jen jsem si nějak postupně uvědomovala, že mi nestačí, aby vedle mě jen tak seděl v kině, že mě uvnitř hezky hřeje, když se mi podaří ho rozesmát, a že když mě políbí, podlomí se mi kolena a okamžitě vláčním.

Náš vztah všechny překvapil – hlavně kvůli tomu, že Jacob byl o dva roky mladší než já, ale po pár týdnech ti stejní pochybovači tvrdili, že si nás neumí představit jinak než spolu.

Moje závěrečné zkoušky přišly příliš rychle. To, že jsem si poslala přihlášku na vysokou, jsme oba považovali tak nějak za samozřejmost, ale když mi přišel dopis o tom, že jsem byla přijata a pak tu najednou byl den rozloučení a odjezdu, oba nás zaskočilo, jak moc se nám od sebe nechce.

„Vánoce tu budou, ani nemrkneš,“ šeptal mi na letišti a uklidňoval tím víc sebe než mě. Oceňovala jsem, že o tom, co ho trápilo nejvíc – možnosti, že bych potkala někoho jiného – se během těch týdnů před mým odjezdem ani jednou nezmínil. Teď jsem mu viděla na očích, jak si připadá bezmocný a jak se s tím vlastně už předem smiřuje.

Trápil se zbytečně. Vydržela jsem stěží do Díkůvzdání a hned první noc po mém příjezdu jsme taky udělali to, s čím jsme chtěli počkat až do jeho závěrečných zkoušek. Se smíchem mě druhý den ráno uklidňoval, že původní obyvatelé dospívají dřív a že jsem rozhodně nesvedla nezletilého.

Dva roky uběhly. Ne zrovna rychle. Oba jsme byli ustýskaní a oba jsme si uvědomovali svou neúplnost, když byl ten druhý na opačném konci Států.

O tom, co bude dál, rozhodl osud. Jacobovi rodiče měli nehodu, při níž jeho maminka zahynula a táta zůstal ochrnutý a odkázaný na invalidní vozík. Lépe řečeno na vozík a na Jacoba. Ten s hořkým úsměvem roztrhal svou přihlášku. Myslel si, že tím definitivně přichází i o mně. Hlupáček. Netušil, jak moc ho potřebuju. Nevěřil, že bych ho mohla tak milovat.

Podala jsem si žádost a přihlásila se k základním zkouškám. Udělala jsem je bez problémů a s bakalářským diplomem se vrátila domů. K Jacobovi. Navždy.

Po mém návratu se na nás usmálo štěstí. Tátův zástupce Mark si přes seznamku našel dívku ze Seattlu a odstěhoval se za ní.

Charlie nabídl uvolněné místo Jacobovi. Ten nastoupil do policejní přípravky, ale na částečný úvazek už pracoval, takže jsme bez peněz nezůstali. Já se zadlužila a otevřela si ve Forks malé knihkupectví. Ve městě s třemi tisíci obyvatel to byl riskantní podnik, ale když jsem do nabídky přidala turistické průvodce a mapy, začalo se mi rychle dařit. A přineslo nám to i další příjem. Jacob se nejprve náhodou, potom už cíleně nabízel jako průvodce pro zazobané turisty z velkých měst. Brzy jsme si mohli dovolit hypotéku a malý domek.

Moje těhotenství nebylo plánované a vzhledem k akutnímu nedostatku babiček v rodině se jevilo jako značná komplikace. Zvlášť když se ukázalo, že čekám dvojčata. Proplakala jsem několik nocí. Tehdy jsem si poprvé jasně uvědomila, že i když mám vedle sebe pořád chlapce, je to chlap se vším všudy.

„Knihkupectví se zavírat nebude a ty budeš mít čas i na děti,“ bouchl jedno ráno, když jsem mu zase celá opuchlá chystala snídani, do stolu.

Přibral si víc turistů, v práci si bral směny navíc, a když se Seth a Lea narodili, měla jsem od prvního dne k ruce dvě šikovné studentky. Jedna mi pomáhala s dětmi a s domácností, druhá se se mnou střídala v obchodě. Noci bývaly krušné, ale Jacob často vstával se mnou a pomáhal mi tišit a přebalovat věčně hladové a plačící děti. Když jsme přešli na lahvičky, krmili jsme každý jednoho prcka.

Teď jsme se těšili na jejich první narozeniny a doufali, že už to bude jen lepší.

xxx

To ráno jsem si později vybavovala úplně přesně. Nevím proč, nebylo ničím zvláštní. Stála jsem před zrcadlem v ložnici, snažila se sponkou zmenšit obvod pasu své jediné slušnější sukně, jedním uchem přes otevřené dveře poslouchala Jacobovo hudrování nad krimi zprávami v ranním vysílání televize a druhým brblající dvojčata v dětském pokoji.

Nakonec jsem to vzdala, s povzdechem jsem nechala sukni sklouznout na podlahu a sáhla po riflích, které se prostě daly stáhnout páskem. Nějak to všechno fungovalo, ale neměla jsem ani minutu pro sebe a hubla jsem víc, než mi bylo milé.

Vlasy jsem jako vždycky stáhla do ohonu, vyhnula jsem se pohledu na toaletní tašku s několika zkrášlovadly a poklusem se vydala do svého dalšího obyčejně šťastného dne. Postarala jsem se o děti, vytáhla z mrazničky připravené jídlo, popadla za rukáv zabraného Jacoba a pokoušela se ho od televize odtáhnout k autu. Jezdili jsme společně, cesta na stanici vedla kolem mého obchůdku. Se Sarou, naší chůvou, jsme prohodili sotva tři nejnutnější věty, ale neurazila se, byla zvyklá.

Asi po kilometru Jacob zastavil a naklonil se ke mně. Chtěla jsem mu jako vždy dát obvyklou slušnou pusu na rozloučenou, ale přitáhl si mě blíž a polibek prohloubil. Celá udýchaná jsem ho odstrčila.

„Tobě to nestačilo?“ zahrozila jsem mu naoko. „I tak budu celý den jako mátoha a to ani nemluvím o tom, že jsem pravděpodobně znovu těhotná.“ Jacob zbledl.

„Ježiši, Bells, na tohle téma žádné vtipy. K Vánocům si přeju deset hodin spánku v kuse. A bojím se, že nejen k těm letošním,“ zašklebil se.

Teď jsem ho objala já. „Mám to pod kontrolou, hlupáčku,“ líbla jsem ho na nos a pohladila mu vlasy, které si do práce stahoval stejnou gumičkou, jako já. „Jen jsem chtěla říct, že to bylo úžasné. Ne že by jindy ne,“ zasmála jsem se ještě a vyběhla ven.

Drobně mrholilo, ale komu by to vadilo?


Dopoledne bylo až moc klidné. Přebrala jsem a zaevidovala nové zboží, utřela prach i na místech, kde ho utírám jen o svátcích a nakonec si uvařila kávu a sáhla po jedné ze svých oblíbených knížek. Vypadalo to, že dnes bych si, i když v práci, mohla dvacet minut odpočinout.

Přesně o minutu později cinkl nade dveřmi zvonek. Usmála jsem se. Takhle to bylo vždycky. Nezlobila jsem se. Každé cinknutí byl zákazník, skoro každý zákazník něco koupil. A každý dolar dával mému snažení smysl.

Byli dva. Drobná, na krátko ostříhaná tmavovláska a vysoký muž, možná spíš ještě chlapec, s těžko popsatelnou barvou vlasů. Kývli na mě ode dveří, ona se usmála. Zamířili rovnou mezi regály. Znovu jsem sáhla po knížce, ale pak mě něco přinutilo podívat se na ně. On stál nějaké tři metry ode mě. Úplně strnule, bylo v tom něco nepřirozeného a… děsivého. Sotva mi to slovo blesklo hlavou, uvědomila jsem si, jak se na mě dívá. Roztřásla jsem se.

Trvalo to možná pět vteřin. Zachytila jsem jeden prudký a příliš rychlý pohyb a ta dívka najednou stála těsně u něj. Otočila se ke mně zády, něco mu šeptala. Všimla jsem si, že do něj tlačí. Ano, ona se ho snažila odtlačit. Pryč. Ven.

Trvalo to nekonečně dlouho, ale on se nakonec opravdu pohnul. Nejprve sklonil hlavu, a pak udělal několik rychlých kroků ke dveřím. Otevřel a ještě jednou se na mě podíval.

Jacobovi jsem nic neřekla. Mezi několika nevýznamnými novinkami se zmínil, že se do městečka přistěhovala nová rodina. Nějací Cullenovi.

Tu noc se mi poprvé zdálo o Edwardu Cullenovi.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

30)  kajka (12.12.2017 14:51)

Ambra - vidíš, dokonce i tvoje nedopsané mají skalní fanoušky.
Empress - hurá, už jsem si myslela, že tu budu navěky sama, ale najdou se i další blázínci.

29)  Empress (11.12.2017 20:03)

Kajka, musím s tebou súhlasiť. Toto je jedna z mojich najobľúbenejších poviedok. Je len veľká škoda, že nie je a nebude dopísaná, ale to jej dokonalosť nijako nezmenšuje

28)  kajka (11.12.2017 17:08)

S odstupem času jsem konečně přišla na to, proč je tahle povídka jedna z mých nejoblíbenějších. Sláva mi.
Je to Jacobem...jak prosté... proč mi to nedošlo dřív?
Tahle je totiž první, kde není kluk, sice hodnej, milej a hezkej, ale furt kluk. Je tu chlap. A jakej!
On a Bella tu k sobě patří a je to tak přirozený, no, jako dýchání.
Vím, že přifrčí osud v podobě neodolatelného, jiskřícího Edwarda a nastanou krušný časy, ale je mi to fuk.
Miluju, že mají "obyčejný" život.
Miluju, že mají stejný gumičky do vlasů.
Miluju, že jí naučil mít rád mokrý zeleno.
A doufám, že tě nikdy nenapadne stáhnout nedopsané povídky. Bych to nemusela ustát.
Tahle je totiž skvělá!

26)  Silvaren (09.03.2012 11:39)

Jééé, přesně tohle bych Belle přála, kdyby nebylo Edwarda. Ne moc sladké, ale tak obyčejně lidsky šťastné
Vytvořila jsi jim krásnou atmosféru a prostředí, tak teď se těším na to, co jim provedeš.

25)  Bosorka (09.03.2012 10:27)

A nejsi sama - a nejhorší na tom je, že nehodlám abstinovat ani odvykat....takže s tím, Ambři, musíš nějak žít....

24)  Twilly (09.03.2012 10:16)

Koledovala jsem si o to sama, takže.... Jmenuju se Twilly a jsem závislá na ambřině psaní

23)  Yasmini (06.03.2012 21:20)

Mám zapnutý nestíhací mód, tak jen v rychlosti, opovaž se je rozejít, jednoho z nich zmrzačit, či jim jinak ublížit. Na Eda buď taky hodná, chudáček malý má smůlu a o panenství prostě nepřijde
Jinak, u mě dobrý.
Y.

22)  milica (06.03.2012 21:00)

Super začátek, ale přesto mi Jacob k Belle nesedí
Já prostě chci Edíka no, já za to nemůžu
Jacoba je mi vždy líto, ale přesto u Belly vidím vždy raději Edwarda
Ty to určitě nějak uděláš viď, aby je to moc nebolelo

21)  Empress (04.03.2012 17:40)

Ouje, ja chcem tiež Jacoba za manžela Veĺmi sa mi to páčilo, len pevne dúfam ( ), že Bella nakoniec neskončí s Edoušom

20)  Bosorka (04.03.2012 17:08)

Budu ti věřit, Ambři, ale mysli na to, že zlomené a zase slepené už nikdy nebude mít takovou pevnost

19)  SarkaS (04.03.2012 16:36)

Takový krásný začátek, proč mám pocit, že to od něj půjde jen z kopce? Ambři? Nevíš o tom náhodou něco?

18)  Nicole (04.03.2012 16:35)

nikdy jsem nebyla team Bella a Jacob.. ale tahle povídka je skvělá!! jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. moc se těším na další díl

16)  piky (04.03.2012 13:15)

ambři - Jacob a Bella? To je špatná rovnice
Edward a Bella - to už je pomalu pojem jako Bonnie a Clyde, Romeo a Julie, Katka a Heatcliff, Grace a Sam
Ale tvoje nová povídka je prostě super

14)  Marcelle (04.03.2012 12:03)

tak to bude velmi zajímavé

13)  Lenka326 (04.03.2012 11:26)

Cos to na nás vymyslela???
Jsem team E+B, zásadně a vždy, Jacob je prima, ale k Belle nepatří!!! Ale co teď, když jsi nám to naservírovala už takhle hotové, upečené a určené ke konzumaci ??? Jacob jako vzorný milující manžel a táta 2 (a rovnou dvou, že jo) dětiček a ty do toho necháš vletět Cullena. Co teď? Jak si to mám v sobě srovnat? E+B za cenu rozbité rodiny?
A tak tu budu netrpělivě čekat na další, o co tu půjde.

12)  ambra (04.03.2012 10:40)

Ajji
Bos, víc jak týden jsem nepsala! No a to víš, že je všechny trochu dolámu, ale zase nějak polepím, znáš mě
Marvi, z Jacoba udělala chudáka Steph, koukej, já mu bez váhání strčila Bellu do... náruče
sfin, tak já se pokusím, aby to nebylo čtivý
THe, slibuju, že toho mého budeš milovat!
HMR, ale ona to bude spíš vlkoupířina
Bobo, promiň, ale zmínka o krvi a ten slintající smajlík mě složily
gucci, ale dyk jí zachránil život, kdyý si náš drahý Eda odešel léčit ego. A po tréninku na útesu by bez něj měli utrum všichni!
maryblack, že jo! A to ještě pořád měří s bídou 170 cm
haničko, ano, pokusím se o další motýlky. Teď jdu sundat děti z lustru a dovařit

1 2   »