09.06.2010 [09:00], AliceBrandon, Povídky jednorázové, komentováno 42×, zobrazeno 7190×

Že býti vlkem není žádná prča pozná celá naše upíří partička.

Jste zvědaví, jak se s tím poperou?

Jo, to já taky...

 

(Je to tak 30+, takže bacha, čtení jen na vlastní nebezpečí)

Jeden z obrovských vlků s dlouhými světlými chlupy barvy medu přistoupil přímo před Carlisla.

„Miláčku, jen doufám, že si ty -píp- nezačneš lízat před námi.“

***

Carlislovi poklesla čelist.

Esme poodhrnula pysky v rozpačitém úsměvu. Tady aby se bál člověk si něco pomyslet, že? Klid, miláčku, tenhle nešťastný incident se určitě nějak vysvětlí.

Ježiš, ta chlupatá obluda je moje žena, zděsil se Carlisle.

Vlčí úsměv zmizel a nahradilo ho zamračení.

Urážky opravdu nejsou na místě, ohradila se.

Carlisle se konečně probral. „Esme?“ chtěl se podivit nahlas, ale z hrdla mu vyšlo jen podivné zaštěknutí.

Člověk by myslel, že ti to pálí rychleji, drahý, utrousila Esme, stále ještě naštvaně.

A kurv- ulevil si Carlisle při pohledu na své tlapy, eh, chci říct, to je ale nemilé. Zkusmo zahýbal pravou tlapou. Zajímavé, podotknul, když se tlapa podle očekávání pohnula. Otočil hlavou dozadu a zavrtěl oháňkou. Opravdu zajímavé, zopakoval a v jeho myšlenkách zaznělo vzrušení badatele. Chtěl si ohon prohlédnout více zblízka, ale jak se pohnul, ohon před ním ucouvl. Zkusil to ještě jednou, ale opět byl mimo jeho dosah.

Právě dokončoval třetí otočku, když Esme došla trpělivost.

Carlisle, mohl by sis prosím přestat honit ocas a věnoval mi trochu pozornosti? Kolikrát už Esme toužila tuto větu vyslovit!

Carlisle ustal ve svém snažení a zpříma se podíval na Esme. Koutkem oka však stále sledoval ten zajímavý objekt. Ocas právě dokončoval trajektorii zleva doprava a chystal se vydat nazpátek.

Esme si povzdechla.

Musíme zjistit, co  se to  vlastně stalo. Napadá někoho, proč vypadáme jako... při pohledu na Carlisla na chvíli zaváhala, ...mamuti?

Carlisle hrdě vypjal hruď. Vždycky si přál, aby ho někdo přirovnal k něčemu velkému.

Esme převrátila oči a přeběhla pohledem po své chlupaté rodině. Všichni dělali, že nad její otázkou přemýšlí, ale v hlavách měli duto. Jen Emmett dumal, jestli by si někdo všiml, kdyby šel označit ten javor vedle vchodu.

Esme žalostně zavyla. Z neznámého důvodu byla celá její rodina proměněna ve vlky a ona bude až do konce života poslouchat, jak někoho tlačí měchýř. Nebo přestává tlačit, no fuj. Sklopila hlavu. A navíc má chlupaté nohy! Toho, kdo to má na svědomí, vlastnoústně zahryzne.

Od prostřeného stolu se ozvalo tiché „Hopla“. Všechny vlčí hlavy se stočily tím směrem a všechny do jednoho sebou trhly.

Zpoza kouřících knotů svíček je sledovala čokoládová očka.

Ach ne, chudák dítě, vždyť my jsme na ni úplně zapomněli, mučil hlas svědomí nejenom Esme a myšlenky na vlastnoústní zahryznutí se jí teď vmetly do tváře.

Nessie zkroušeně vstala a přistoupila k rezavému vlkovi, jemuž chlupy trčely na všechny strany.

„Tati?“ ujistila se tiše.

Vlk si trochu odfrkl a kývl.

Jemně mu přiložila ruku ze strany na tlamu. A promítla mu situaci ze svého pohledu. Rýpance, urážky a hádky prokládané vzorkem květovaného ubrusu. Závěrečná rvačka byla mírně rozmazaná slzami. Vlk zakňučel.

„No a pak jsem si přála, abyste toho nechali a vcítili se do kůže toho druhého...“

Všichni na ní zůstali koukat s pootevřenými tlamami. Nessie se zatvářila rozpačitě a nejistě pohodila ramínky. „A ono se to asi to, no, splnilo...“ Vlci na ní stále nevěřícně zírali. Nessie se celá nesvá podrbala na nose. „Hmm...,“ rozhlížela se po nemrkajících vlčích očích, „dá si někdo kostičku?“

Velký černý vlk radostně zaštěkal a schytal za to hryznutí do boku od sivého vlka stojícího vedle.

Takže moje dcera nás, hm, začarovala? poslal vlk s čokoládovým kožichem ostatním myšlenku a s ní i pocit viny tak tíživý, že všichni podklesli v kolenou.

Spíš zaklela, tipl bych, reagoval hloubavě Carlisle a kolečka v hlavě se mu roztočila. Ale to znamená, že jestliže my jsme vlci, tak potom vlci jsou...

Všechny vlčí oči se s podezřením otočily na indiánskou partičku. Ale nebyl nikdo, kdo by jim pohled opětoval. Indiáni totiž všichni do jednoho leželi na zádech. Leželi na zádech a sténali.

Ale do hajzlu, ulevil si Carlisle, teď už na plnou tlamu, a dokonce za to neschytal ani vyčítavý pohled od Esme.

Myslela si totiž to samé.

***

Fuj, tohle do úst teda rozhodně nevezmu, rozčilovala se sivá vlčice při pohledu na nahé tělo kroutící se v agónii přeměny.

Rose, laskavě nepyskuj a chop se toho, ozval se jí v zápětí v hlavě hlas Esme. Rose si ještě neodpustila poslední znechucené ušklíbnutí a s nechutí vzala do tlamy jednu chlupatou nohu. S námahou pak zvedla čtveřice vlků bezvládné tělo Paula. Každý za jeden úd ho pak táhli dovnitř do domu.

Pořád nechápu, proč nemůžou zůstat tady. V domě to bude smrdět ještě dva týdny, ošíval se drobnější vlk s krátkými rozčepýřenými černými chlupy. V tlamě nakrčené nechutí táhl pravou ruku.

Alice, nemůžeme mít na zahradě sedm sténajících nudistů. Čtveřice očí znovu nechtěně zavadila pohledem o místa, která bývala obyčejně zvědavým pohledům skryta. Kalhoty, které vzaly za své při předchozím výbuchu Paula ve vlka, už rozhodně neplnily svoji funkci. Teď už jen neškodně povlávaly na svalnatém stehně. Sice je malá pravděpodobnost, že by se sem někdo z lidí zatoulal, ale třeba by je mohl někdo zahlídnout z letadla.

Z dvanácti kilometrů? ozval se nabručeně čokoládový vlk svírající ruku levou, který se právě násilím snažil odvrátit oči.

Esme svírající nohu zafuněla. Existují i hasící a záchranné vrtulníky, které nelítají tak vysoko. A třeba taky práškovací letadla. A zrovna dneska jsem zahlídla jedno, které za sebou táhlo nápis: Čuminko, miluju tě. Tvůj Mocík. Na chvíli se odmlčela. Někteří lidé jsou vážně exoti.

V hlavě se jim ozvalo rozpačité zamumlání. Aha, takže letadlo zrušit.

Esme se zarazila. I když je to vlastně docela romantické vyznat takto někomu lásku.

Stejně už na to kašlu.

Esme rozladěně zavrčela. To kolektivní myšlení je fakt na pytel.

Čtveřice očí znova proti své vůli sklouzla do zakázané oblasti.

Mohly byste mu na něj laskavě přestat civět? ozval se nerudně Edward, který právě s Carlislem, Emmettem a Jasperem skládal do sklepa Jacoba.

Nezáviď, přišlo mu čtverhlasně v odpověď.

Jemu? To určitě! vztekal se, ale jeho myšlenky zněly trochu nejistě.

Holky chcete s ním pomoct? nabídl se úslužně Jasper, když míjel ufuněné vlčice na schodech.

No, nevím, za co bys ho mohl ještě chytnout, odpověděla Alice, ale pak se zarazila. Čtyři pohledy se opět zacílily.

Jasper sebou trhnul a udělal krok vzad. No, myslím, že to zvládnete i beze mě, řekl rychle, přičemž se otočil a pádil pryč. Ježiš, říkal si cestou, jsou horší než puberťačky. Myslí pořád jenom na – Nemysli na to. Hergot, nemysli na to!

Ze čtyřech hrdel se ozvalo zahihňání.

***

Tak a je to, oddychli si sborově a koukali na sedm těl svíjejících se na podlaze sklepa. Co ale teď? To byla myšlenka, která pálila v hlavě všem zúčastněným.

Rose, co takhle na to skočit?

Sedm párů vlčích očí se s výčitkou zahledělo na mohutného, téměř černého vlka.

Emmette?! doběhly k němu zděšené myšlenky ostatních.

No co je? Vás to snad nenapadlo? ohradil se Emmett a trochu se zahihňal.

Ne, ozvalo se v odpověď. Ale bylo to stejné, jako nemyslet na růžového slona. Teď na to mysleli všichni.

Emmett s Rose řešili kde.

Jasper s Alicí přemýšleli kdy.

Edward s Bellou dumali jak.

Carlislovi vyvstávala v hlavě otázka kam.

Esme přemýšlela, jestli měla doma taková prasata vždycky.

Dost! vyštěkla. Copak nikomu nedochází, že by to všichni nejen slyšeli – koneckonců na to už jsme zvyklí, hodila nevraživým pohledem po Emmettovi, ale že by to i viděli?

Emmett se zatvářil přemýšlivě. A to vadí?

Ozvalo se šestkrát jo a jednou ne. Všichni se překvapeně obrátili na světlého vlka s vlnitou srstí podobné lví hřívě. Ten jen překvapeně vykulil oči. Teda to kolektivní myšlení už mě vážně se-.

Schytal za to výhružné zavrčení od Esme.

Jasper jen útrpně zavřel oči. To jste taky slyšeli? Do háje. Tak to hlavně nesmím myslet na to, jak Emmettovi pošlu kýbl vášně vždycky, když dávají sportovní zápas a já se chci koukat na Tak jde čas.

Jasper otevřel do široka oči. Ostatní na něj zírali snad ještě nevěřícněji než před chvílí. A dopr-. V usilovném spěchu zahrabal tlapami na místě a vyrazil pryč. Emmett se mu držel v patách.

Já tě –

Zpátky! ozval se autoritativní hlas. Sednout!

Všichni postupně chtě nechtě uposlechli. Hlasu Alfy se nedá odporovat. Edward vytřeštil na Carlisla oči.

Protože i Carlislovi zrosolovatěly zadní běhy a poslušně si kecnul na zadek.

To je lepší, ušklíbla se Esme a pochodovala před sedícími vlky jako před nastoupenou jednotkou.

Takže, pokračovala, musíme zjistit, jak to vrátit zpátky.

Proč? ozvalo se od nádherného sivého vlka. Já jsem spokojená. Jako vlk nemusím pít krev. Už nejsem zrůda. A možná... Rose se na chvíli dojetím zadrhly myšlenky, a možná bych mohla mít i štěňátka, kuňkla nakonec. Přistoupil k ní velký černý vlk a dojatě jí dloubnul čenichem do boku.

Všichni dojetím polkli. Proč to vlastně vracet zpátky? Možná by opravdu měli zůstat takhle.

Já jsem teda pro vrácení, ozval se Jasper, který pořád ostražitě pozoroval Emmetta. Být vlkem je na prd. Nemusí přece všichni vědět, na co myslím.

Já to chci taky vrátit, přidala se Alice a Jasper na ni vděčně koukl. Už nevidím budoucnost, zabručela a Jasper se zamračil.

Pláč, všichni jste strašně smutní, cítíte se slabí a na dně, brečte. Brečte!

Jasper schytal pár zmatených pohledů. O čem to žvaníš?

Hm, já jsem jenom něco zkoušel.

Esme to došlo a všem ostatním vzápětí taky. Nemáte své dary, shrnula to. Co ty, Edwarde?

Edward se na Esme jen významně zahleděl a čekal, až jí dojde i tohle. Esme se zamračila. No co na mě koukáš, jak chleba z tašky? Rozcuchaný vlk jen přimhouřil jedno oko a myslel si něco o přešlápnutí. Všichni ostatní přemýšleli, jak přesně může koukat chleba z tašky.

Edward si povzdechl. Pro mě žádná změna. Pořád stejný.

To je ale zajímavé, ozval se Carlisle. Edward přesunul svůj významný pohled na něj.

Aha, kníkl Carlisle po chvíli. Samozřejmě. Tlapou posouval neviditelný kamínek po zemi. Eh, takže předpokládám, že ani Bella nemá svůj štít.

Čokoládový vlk zavrtěl hlavou.

Takže, převzala slovo zase Esme, Jasper s Alicí jsou pro, abychom byli zase zpátky upíři. Co ostatní? Edwarde, Bello?

Pro, hlesli.

Emmette?

Ten se podíval na svou ženu a zavrtěl hlavou. Proti.

Carlisle?

Carlisle se se smutkem ohlédnul po své oháňce. I když by to bylo zajímavé prozkoumat všechny možnosti, nemůžeme tu nechat pobíhat sedm novorozených. Jednoho bychom možná ještě zvládli, možná i dva. Ale takhle... Musím být pro.

Esme pohlédla na své chlupaté nohy. No a já jsem také pro, takže vyřešeno. Musíme nalézt způsob, jak tu změnu zase vrátit zpátky.

Stejně nebudete vědět jak, usápla se Rose, zlostně mrskla po všech pohledem a zmizela po schodech nahoru. Možná si i uvědomovala, že všichni slyší jak je posílá do velmi temných míst. A noční les to nebyl. Jen něco hodně podobného tunelu. Emmett se po ostatních kouknul a vyběhnul za ní.

Emmette, prosím, jen žádné... bližší usmiřování. Jasné?

Ozvalo se jen smutné zavytí.

Esme se rozhlédla po ostatních. Má někdo nápad, jak se zbavit těch chlupů?

Alice si odkašlala. Em, horký vosk?

Sklidila za to jen zhrozené pohledy od mužské části smečky.

Tak ne, no.

Co kdybychom to prostě provedli znovu? ozval se s nápadem Carlisle. Zapálíme svíčky, necháme je Ness opět sfouknout, ona si při tom bude přát, aby se to vrátilo, a hotovo.

Chvíli na něj všichni koukali, hledali, co by tomu vytkli, ale nakonec všichni kývli.

Jo, to by mohlo vyjít.

Vyběhli ven z domu, rozhlédli se po mýtině a očima hledali malou postavičku.

Jediné, co však viděli, byl překlopený dort válející se na zemi vedle stolu.

Ne, to ne, zasténala Bella.

Ano, áno, zasténala Rose, právě když začaly tabulky v oknech drnčet v pravidelných intervalech.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

22)  Lenka (09.06.2010 23:03)

Naprosto dokonalé.
Miluju tvůj humor.

21)  Noth (09.06.2010 20:40)

Áááááá!
Musím se přiznat!
Zhřešila jsem!
Nerespektovala jsem věkový limit a klikla jsem na tento článek!
A četla jsem ho!
A řechtala jsem se až do bezvědomí!

A je to venku!
Teď mě zlynčujte!
Ne, vážně, bylo to ohromné!
Ten motiv dortu mi trochu připomína Lháře, lháře,
jen mám ten dojem, že tady se nasměju více

20)  Gassie (09.06.2010 18:56)

Tak už jsem se vysmála , teď si jen utřít poprskaný monitor. A jelikož rodině tvrdím, že se učím matematiku, tak si asi všichni myslí, že mi konečně opravdu přeskočilo.

19)  sfinga (09.06.2010 18:41)

Svatý Dyndydone, poraď mi, co mám napsat.
Že je to dokonalý? Že jsem si připočůrala spodní prádlo?
Že ti AB tiše i nahlas závidím smysl pro dramatično, humor a nadsázku?
Já fakt nevím.
Nedokážu napsat tak vtipný komentář jako Nebraska, ani tak dokonalou básničku jako Hanetka.
Dokážu ti říct - jsi naše Královna humoru.
Poklona milostivá klaním se a děkuju za to, že jdu hodit do pračky spoďáry.

18)  Ajjinka (09.06.2010 14:46)

Ó, má bohyně, vládkyně mého srdce, rozumu (pokud ještě ňáký je) a prstů u nohou.
Přemýšlím, zda má cenu otravovat tě dalšími slovy o tom, jak úžasná a dokonalá jsi, protože stejně má slova zaniknou ve slovech již napsaných.
No prostě! Bylo to naprosto fenomenální, dostatek vocasů, chlupatejch nohou i (vrčících) pysků .
Bylo to prostě dokonalé a já ti děkuju

17)  Nebraska (09.06.2010 14:11)

Bye, nemohla - to už by to bylo moc dlouhý

16)  Bye (09.06.2010 13:48)

Nebrasko, Ty jsi kůň!
Hele a nemohla bys to trochu rozvést? Docela mě to zaujalo...

15)  Nebraska (09.06.2010 13:28)

Chápu, píšu si: na přání slečny AB vytvořit povídku s velmi krátkými kapitolami.
Kapitola 1.: Přišel. Viděl. Áchnul. Slintnul. Oslovil. Omdlela.
Kapitola 2.: Probral. Omluvil. Zrudla. Sklopila oči. Sklonil se. Políbil.
Kapitola 3.: A byla svatba!

14)  AliceBrandon (09.06.2010 13:19)

Děkuju vám, holky, že se mnou máte svatou trpělivost.
Ano, ano, vypadá to ještě na třetí díl, snad to v něm všici vyřeší, jinak budou běhat až do konce svých dní s chlupatýma nohama.
Jo, ještě poznámka k délce. Čtyři strany je moje obvyklá stopáž. Vy jste jenom strašně zmlsaní těmi fenomény jako Neb a jí podobné *pisatelka jim hrozí pěstičkou*. Ale oukej, slibuju, že závěrečný díl mé minisérie bude delší. Spokojenost?
A ještě jednou všem
D í k y

13)  Joana (09.06.2010 12:18)

ježišikriste
Miluju Carlislovy badatelské myšlenky, Alicin horký vosk a Jasperův Tak jde čas Rose byla se štěňátkama až dojemná a taky už se těším na třetí povídku, když jim chybí to dítě... Přeci ho nemůžeš nechat někde v lese, samotné, opuštěné. (No prostě musíš pokračovat, nedá se nic dělat)

12)  Eleanor (09.06.2010 11:57)

To bylo naprosto úžasné

11)  dorianna (09.06.2010 10:54)

Úžasný dílek , na tebe nezvykle krátký a je znát že opatrněji volíš slova , přesto je to nádhera ... díky ti, to už mám druhý úžasný dáreček k svátku

10)  Silvaren (09.06.2010 10:54)

Uřechtám se smíchy! To je naprostá bomba!

9)  Linfe (09.06.2010 10:48)

Bye: tohle je zařazené jako jednorázová povídka a ty jaksi nemývají pokračovaní obvykle nicméně se těším na další

8)  Bye (09.06.2010 10:41)

Linfe, jaká jednorázovka?
AB jim to tak zavařila , že je teď její svatou povinností to dotáhnout do konce!! A může tahat dlouho, protože takový čtení se mi nikdy neomrzí
AB, krásně sis pohrála s lechtivými tématy, jako je Carlislův ocas (ne, fakt myslím ocas) a pak taky Paulův a Jakobův... (no, vlastně to samý)
Hodně mě bavil Jasper, a Rose se štěňátkama mě fakt rozkřísla (hele a nemohly by se jim povést? )

7)  Krikk (09.06.2010 10:32)

To bylo skvělé! Doufám že bude další část .

6)  Linfe (09.06.2010 10:08)

Teda doufám, že další jednorázovka na toto téma nevyjde za takovou dobu. Byla to paráda

5)  Ree (09.06.2010 09:49)

To bylo úžasné Vážně skvělé Umírala jsem smíchy od začátku do konce. Tohle mi chybělo

4)  Evelyn (09.06.2010 09:19)

AB, to nemělo chybu Absolutně báječné

3)  Hanetka (09.06.2010 08:12)

Vždycky tu schytávám křeče do bránice,
když si čtu dílo Brandonky Alice.
Kvílím tu, skučím tu, jsem tu za cvoka,
záchvaty vhání mi slzu do oka.
A jak tu doznívá chechtot můj šílený,
jedno mi jasné je - zase jsem na pleny!

«   1 2 3   »