16.04.2010 [18:33], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 7×, zobrazeno 6685×

Cukrová vata

Byl čtvrtek večer a čekali jsme na návštěvu z Denali. Byla to spřátelená rodina, taky vegetariáni, a Alice je chtěla mít na svatbě. No co, pár upírů navíc už zvládnu, že. Will byl sice nejdřív proti, nechtěl, aby o něm věděl někdo další, ale pak zjistil, že se zná s vůdcem té skupiny, protože i on dřív sloužil v gardě. Navíc tenkrát nejvíc pomohli Cullenovým, když byli v úzkých kvůli malé Ness, takže se uklidnil.

O mně se to říct nedalo. Nedovedla jsem si představit, jak si kluci nedokáží všimnout toho, že přijelo dalších pět lidí, co jsou zase abnormálně krásní a jako bonus mají stejnou barvu očí. To už se prostě musí provalit!

„Minnie, nemyslím si, že by na to přišli teď. Když se jim to nezdálo divné do téhle doby, už na to nepřijdou. Většina lidí se nám podvědomě vyhýbá, a pokud jsou s námi v blízkém kontaktu, jsou naopak tak omámeni naší přítomností, že je nenapadne řešit, že jsme jiní. Bella byla tenkrát taky jediná, kdo si toho všiml, zbytek lidí prostě není tak vnímavý,“ uklidňoval mě Edward. Tak jsem mu věřila. A kdyby se to náhodou provalilo? No co, snad už je kluci znají dost dlouho a dobře, aby věděli, že jim nic nehrozí...

„Už jedou!“ prohnala se po schodech dolů a pak přes obývák ke dveřím Alice, respektive šmouha s jejím hlasem. Moc jsem se těšila, až bude po svatbě. Přestože jsme sem jezdili jen na víkendy, předsvatební šílenství zahrnulo i nás. Zrovna teď jsem vázala mikroskopické mašličky na růžky jmenovek na stůl. Necelých dvacet lidí a ona potřebuje jmenovky na stůl! Je to fakt blázen.

„Minnie, proboha, ty to ještě nemáš? Asi jsem to neměla svěřovat někomu tak pomalému,“ brblala a já měla chuť jí všechny ty jmenovky nacpat do nosu. Zamračila se na mě a poprosila Willa, jestli by mi to mohl sebrat a hlídat si mě. Doufala jsem, že nově příchozí ji zabaví natolik, aby nám dala aspoň do pátečního večera pokoj. Pak už jen přežiju loučení se svobodou, při kterém se schovám na záchod, pokud budou hrozit nějací striptéři, a jeden nechutně kýčovitý svatební obřad, o kterém jsme nevěděli nikdo nic. Možná ani Alice ne, kdo ví.

Moje myšlenky přetrhli Cullenovi, kteří se nadšeně naštosovali ke dveřím a čekali, až z auta, které právě zastavilo před domem, vyleze jejich návštěva. My s Willem jsme tak nějak rozpačitě seděli na gauči a netušili, co se vlastně bude dít. Téměř okamžitě se zvukem zabouchnutí dveří od auta se ozvalo zaklepání na ty domovní, a Carlisle s širokým úsměvem otevřel. Dovnitř vstoupil vysoký snědý muž, v jehož obličeji se zlaté oči vyjímaly obzvlášť působivě, a stějně hispánsky vyhlížející drobná žena, která na mě působila stejně roztomile mateřsky jako Esmé. Pusa se mi nevědomky roztáhla do přiblbého úsměvu a ze srdce mi spadl obrovský šutr, protože oni vypadali stejně mile, jako Cullenovi. Zahlédla jsem Edwardovo pobavené mrknutí a honem jsem se snažila tvářit normálně.

Přede dveřmi se odehrávalo velké vítání a přes hradbu těl jsem neviděla zbytek příchozích. Will se postavil, a protože jsem se ho trochu křečovitě držela za ruku, vstala jsem taky. To už k nám mířil Carlisle s tím mužem. V jeho tváři se zračilo překvapení. Okamžitě Willovi podal ruku a můj muž ji přijal, přišlo mi, že docela s úlevou.

„Williame, myslel jsem, že jsi mrtvý,“ usmál se. Jasně, normální lidi se si představěj, nebo si řeknou, že se rádi vidí. Will má ale jinou uvítací formuli, že?

„Klidně si to mysli dál, Eleazare,“ odpověděl mu, „žije se mi tak mnohem líp.“

„To věřím. Taky se mi dýchá lépe na svobodě,“ přikývl Eleazar. Pak se zvědavě podíval na mě a já cítila, jak rudnu. Nesnáším seznamování!

„A jeden velmi speciální člen rodiny,“ řekl Eleazar mile a já se pokusila o úsměv.

„To je moje žena Minnie,“ představil mě Will. „Minnie, tohle je Eleazar.“

Potřásla jsem mu rukou a zaskřehotala, že mě těší. Trošku přihmouřil oči, když si mě prohlížel, a pak střelil rychlým pohledem na Carlislea. Kdybych na něj soustředěně nezírala, nejspíš bych si toho ani nevšimla. Pak se otočil ke své ženě a představil nám ji. Carmen byla nádherná, a kdyby nebyla upírka, určitě by hřála jako sluníčko. Typická Španělka, nemohla jsem z ní spustit oči, což jsem si zároveň uvědomovala a rudla jsem kvůli tomu. Uklidnila mě jedním pohlazením po paži.

Pak se ozvalo překvapené syknutí a najednou u mě stál Edward. Než jsem se stihla zeptat, co mu hrabe, ozval se sladký hlas:

„Williame? To snad není pravda!“

A Will se trochu nahrbil. Zježily se mi vlasy vzadu na krku a tušila jsem, že je něco špatně. Ještě pár let mezi upírama a budu na to mít spolehlivý instinkt.

Před námi se objevila nádherná blondýnka s vlnitými vlasy a širokým překvapeným úsměvem. Will se narovnal a zavřel oči. Nadechl se a přitáhl si mě blíž k sobě, což upoutalo blondýnčinu pozornost a ona se zamračila. Věděla jsem, že to musí být Tanya. Bella mi o ní vyprávěla. O tom, jak se několik dekád pokoušela sbalit Edwarda. A podle toho, jak se teď tvářila, to nejspíš nezkoušela jen na Edwarda.

„Dlouho jsme se neviděli,“ řekla hlasem, který už vůbec nebyl sladký. Spíš ledově ostrý. Will pokrčil rameny:

„Co ti na to mám říct?“

„Čekala jsem, že se vrátíš,“ zamračila se na něj a pokud jsem doteď měla určitou malou naději v to, že se někde potkali, pozdravili se a zase šli, právě se rozplynula. On s ní spal. Bezva. Bezvadný. Uf. Sakra, nemohl spát jen s cizíma? No jo, ona vlastně byla cizí, vždyť o nás nevěděl. Achjo. Co mám teď dělat? Co se dělá v těhle situacích?

Edwarde?

„Tanyo, dovol, abych ti představil Minnie,“ řekl Edward a přerušil tak dusno, které se kolem nás vytvořilo. Tanya se na mě jen zběžně podívala, všichni Denalijští věděli předem, že u Cullenových je zase člověk, takže nebyla překvapená. O to víc ji zarazilo, když jí došlo, jak pevně mě k sobě Will tiskne. Oči se jí zúžily do štěrbin a ona se na něj otočila:

„To si děláš srandu? Našel sis lidskou holku?“

Hele, ty blondýno, já ti ukážu, co lidská holka umí! Vezmu zapalovač a uvidíš, jak odsud pomažeš, ty modelko!

„Našel a vzal si ji za ženu,“ řekl Will klidně. Tanya nejspíš soptila, přestože navenek stála jako kámen bez hnutí a jen přeskakovala pohledem z Willa na mě a pak ze mě na Edwarda. Ten se jen usmíval. Vědět tak teď to, co on, sakra!

„Co na nich máte?“ vyštěkla pak, otočila se a odkráčela z domu ven. Klepaly se mi nohy, měla jsem vztek a zároveň se cítila tak nějak potupně, tohle jsem fakt nepotřebovala. Ale vidět její rozzuření mi dělalo dobře. A ještě líp mi bylo proto, že Will byl celou dobu hned u mě, nehnul se ode mě a teď mě líbnul do vlasů. Tušila jsem, že si bude chtít promluvit, už zase, ale asi bylo potřeba, aby mi to podal ze svého pohledu. Až teď mi došlo, že všichni ostatní jsou zticha a zírají na nás. Hlasitě jsem polkla a udělala:

„Ještě nějaká další, co mi spala s mužem?“

„Já! Tady!“ zvedl ruku Emmett jako žáček v první třídě a tím se to napětí konečně rozpustilo a všichni se začali normálně bavit. Nemohla jsem si nevšimnout Bellina zdviženého palce a škodolibého úsměvu.

„Paráda, myško,“ šeptl mi do ucha Edward a já se otočila k Willovi, který se tvářil provinile. Protočila jsem oči a zamumlala:

„Jestli jsi s ní nespal v posledním roce, je mi to jedno. I když je to fakt strašně trapná situace. Tohle se asi občas bude dít, co?“

„Promiň,“ šeptal. „Mně to vůbec nenapadlo. Ani jsem tenkrát nevěděl, jak se jmenuje.“

Jestli mě to mělo uklidnit, moc se mu to nepovedlo. Zase na chvíli vyplaval na povrch ten dávno schovaný Will, ten upíří upír. Ne ten můj Will. Achjo, jak tu vůbec může stát se mnou, když všude kolem je tolik nádherných upírek, co jen čekají na to, až na ně ukáže prstem?

„Minnie, nech toho,“ uslyšela jsem Edwarda a Will se zatvářil nešťastně. Už sakra dobře dokázal odhadnout, co se mi děje v hlavě, a když ho v té domněnce ještě podpořil Edward, připadalo mi, že i on umí číst myšlenky.

„Miluju tě,“ otřel se svými rty o mé. „Jsi to jediné, co mě zajímá, lásko. Klidně ti to budu opakovat do zblbnutí, ale to ty jsi důvod, proč jsem tady. Ty jsi ze mě udělala to, co jsem teď. A rozhodně se tě nevzdám, jasný?“

Dívala jsem se mu do očí a věděla, že mi nelže. Byl to přece můj Will. Tak předtím ojel tisíce upírek, no a co...Uf, dobře, není to úplně no a co, ale nebudu to řešit.

„Koukej se začít tvářit normálně, nechci si nechat zkazit svatbu tvým naštvaným obličejem!“ ozval se mi u ucha Alicin hlásek a pak zase odhopkala pryč. Jo, já jsem v poho, ale co ta hysterická blondýnka?

„U Tanyi se tak nějak předpokládá, že vyrobí nějakou scénu,“ pokrčil rameny Edward a Bella se uchechtla:

„Díky, Wille! Jsem ráda, že tentokrát dala Edwardovi pokoj!“

„Pro tebe cokoliv, Bello,“ ušklíbl se Will, posadil se na gauč a mě si stáhl k sobě na klín.

„Miluju tě,“ zopakoval. „Jestli chceš, klidně udělej scénu, nebo na mě křič, Minnie. Jen se nezlob.“

Zavrtěla jsem hlavou. Nedělám scény, proboha. Možná bych si jednu střihla, kdyby se na něj Tanya vrhla a on mě pustil a nechal se od ní objímat a líbat, nebo tak něco, ale spíš bych jen na oko statečně a hrdě odkráčela někam do lesa a tam se rozbulela pod prvním stromem. Ale sakra dobře jsem věděla, co mi zvedne náladu. A dneska mi bylo jedno, že nás všichni uslyší.

„Přeskočíme scénu, jo?“ řekla jsem tiše a musela jsem se usmát, když jsem viděla, jak zlato v jeho očích nahrazuje čím dál tmavší hnědá.

„Já ji zabiju!“ zaječela jsem na celý dům, jakmile jsem rozepnula pytel se svými šaty, které měly podle Alice být speciálně sladěné se zbytkem svatebních hostů i výzdoby. Měla jsem za sebou dlouhou noc, která se obešla bez striptérů, ale i tak byla rozlučka se svobodou náročná, protože zahrnovala výlet na módní přehlídku do New Yorku, pobyt na afterparty a pak návrat soukromým letadlem zpátky do města. Do postele jsem se dostala v osm ráno a navíc jsem spala sama. Tyhle pánský hromadný lovy – vážně by mě zajímalo, jestli opravdu lověj, nebo je to jen krycí název vymetání striptýzových barů. A teď, s lehkou kocovinou, těžkým nevyspáním a nechutně sladkým make-upem a účesem od Rose jsem stála a zírala na šaty v barvě cukrové vaty. Proto jsem byla nalíčená jako panenka. Protože Alice se mi rozhodla pomstít. Za všechno. Navéct mě do růžové a donutit mě v těch šatech strácit celý den.

„Tohle si na sebe nevezmu!“ křikla jsem a uslyšela řehot zespodu a Alicino vzteklé To teda vezmeš! z pokoje přes chodbu.

„Co je?“ nakoukla mi do pokoje Nessie a když uviděla, na co zírám, vyprskla smíchy. Vstoupila dovnitř a na sobě měla šaty v tomtéž střihu, ale lososové barvě. Vypadaly tak o dvěstě procent líp.

„Hej, to není fér!“ ukázala jsem na ni nešťastně. „Jaký má Bella?“

„Takový zlatý. A Rose bleďounce modrý,“ usmívala se Ness a já zavrčela nahlas.

„Jdi do háje, Alice!“ zaúpěla jsem a hodila poslední utrápený pohled po Nessie. Ta jen pokrčila rameny a počkala, až na sebe tu příšernost natáhnu, aby mi mohla zapnout zip.

„Do hajzlu, vypadám jak kretén!“ zaúpěla jsem při pohledu do zrcadla. Ta barva mi vůbec neseděla, připadala jsem si jako kdybych šla na soutěž o nejkýčovitější slečnu. A tohle mi udělá ve chvíli, kdy se po domě potlouká upírka, co s ní Will spal!

„Není to tak strašný,“ pokusila se mě uklidnit Ness, ale když viděla, jak se tvářím, zablekotala něco o svačině. Napadlo ignorovat svůj od oběda ještě plný žaludek a jít si dát třeba něco s hromadou kečupu a hořčice. Pak by se snadno mohla stát drobná nehoda, na jejímž konci by byly nepoužitelné šaty, ne?

„Minervo!“ okřikla mě Alice a já poraženě kňourla. Tak budu dneska za blbečka, no a co. Atrakce, že. Jen ať se bavěj. Jen ať si Alice užije svatbu.

„Lásko?“ objevil se ve dveřích Will a když mě viděl, překvapeně zvedl obočí. Bezmocně jsem rozmáchla rukama a chtěla začít nadávat na nevěstu, ale on za sebou zavřel a hned byl u mě. Než jsem stačila cokoliv říct, postaral se o to, aby Roseina několikaminutová práce na mých rtech přišla vniveč.

„Vypadáš jako panenka,“ usmál se na mě, zatímco jsem lapala po dechu. „Trochu jsem se děsil, v čem tě tu najdu, ale tohle je prostě... Jsi tak sladká! Určitě mi to udělala naschvál,“ mumlal, zatímco si mě prohlížel od hlavy k patě.

„Vypadám jako debil,“ oponovala jsem, ale znovu mě umlčel. Tak jo. Můj muž je trochu zvrhlík. Asi si budu muset pořídit růžovou košilku a mašle do vlasů, nebo tak něco.

Jim s Natem se přiřítili o něco později a oba se nám v oblecích rozvalili na posteli. Protože jsme se teď díky zkouškovému období nepotkávali ve škole, chrlili na mě jednu novinku za druhou. Většina se týkala lidí, které jsem vůbec neznala a které nejspíš neznali ani oni, ale jsem nadšeně poslouchala. Pak se k nám přidala Nessie, o chvilku později si přišla odpočinout Bella, které už Tanya lezla krkem, a vzápětí se přišli schovat Emmett a Jacob, po kterých Alice chtěla, aby se tvářili reprezentativně. V našem malém záškodnickém hnízdečku už skoro nebylo k hnutí. A mně bylo i přes ty šílené šaty skvěle. A byla jsem odhodlaná si nenechat ničím zkazit náladu, ani kdyby po nás Alice chtěla, abychom ji odnesli k oltáři na rukách.

To nakonec nebylo potřeba; svatba se konala na místě, které Alici evidentně naprosto okouzilo, protože ho předtím vnucovala i Willovi – jeli jsme do opery. Byla to nádherná budova a do tmy svítila jen pro nás. Přes chodík a schody byl položený červený koberec a když jsme po něm stoupali dovnitř, lidé se zastavovali a někteří dokonce Alici prosili o podpis, protože měli pocit, že je nějaká celebrita.

Z hlavního sálu byly odnesena skoro všechna křesla, jen uprostřed pod nádherným lustrem jich pár stálo před zdobeným pultíkem. Na vlasci byly všude kolem a nad námi zavěšeny bílé popínavé růže, které doplňovaly tu neuvěřitelnou atmosféru. Překvapeně jsem zjistila, že nevtíravou hudbu, při které jsme přicházeli a sedali, hraje na pódiu asi osmdesátihlavý orchestr. Byla jsem vážně ráda, že jsem tu potřeštěnou upírku k plánování naší svatby nepustila.

„No nazdar,“ uteklo Willovi, když se rozhlédl, a já se začala chichotat.

„Nechte toho,“ sykl na nás Nat, ale bylo vidět, že i on má co dělat, aby se nesmál. Zavrtěl hlavou, zalovil v saku a vytáhl svou oblíbenou svatební placatici. Lokl si a nechal ji kolovat. Will se vymluvil na to, že řídí, ale já se s radostí napila. A když o vteřinu později začal hrát orchestr velmi hlasitě svatební pochod, dala jsem si ještě jednou.

Pak přišla Alice v šatech, které stály jako luxusnější auto. Vypadala nádherně, to ano, ale přišlo mi to tak moc! Asymetrická vlečka měla asi devět metrů a byla navléknuta na speciální konstrukci, aby držela tvar a nemusel ji nikdo nést. Běžně rozcuchané vlasy měla natočené do drobnounkých krucánků a občas do nich měla zapíchlé bílé pěříčko. Důležité ale bylo, že zářila nadšením, které mě nakonec, nejspíš i díky Jasperovi, taky dostalo a tak jsem se přimáčkla k Willovi a nechala si rejpance a ironické komentáře pro sebe.

Při svatebním slibu se Alice docela rozjela a slíbila Jasperovi celou věčnost po jeho boku, čehož si naštěstí kluci ani nikdo z personálu nevšimli, nebo jim to možná přišlo jen jako velikášské gesto. Jasper řekl úplně prostě, že ji vždycky miloval a má to v plánu i po zbytek svého života, a tím mi venhal slzy do očí. Jim nahlas smrkal. A pak si vyměnili prstýnky a dali si své druhé první novomanželské políbení a když se od sebe odtrhli, ozvalo se po stranách sálu šramocení a najednou se nahoru ke stropu vznesla dvě mračna bílých balónků. Vypadalo to krásně, jen jsem si říkala, kdo je pak bude dostávat dolů. A byla jsem vděčná, že Alici nenapadlo pouštět holubice. V tom uzavřeném prostoru by to určitě dopadlo jako ve výborné grotesce.

Po gratulacích jsme se přesunuli do foyer, kde se stoly prohýbaly pod tunami jídla. Já se děsila, ale Jacob vypadal, že si s tím hodlá hravě poradit. Na zvláštním stole stál pětipatrový bílý svatební dort, za ním, decentně oddělen jakýmsi paravánem, seděl smyčcový kvartet a hrál nám k jídlu. Připadala jsem se hrozně nepatřičně, nechápala jsem, že se k tomu všichni ti lidé nechali přemluvit, ale pak mi došlo, že peníze mají velkou moc. A tak jsme si sedli a někteří z nás začali jíst, a během chvilky už byla nálada výborná a i přes přítomnost Tanyi jsem se cítila výborně. Cullenovi a Denalijští se promíchali mezi sebou, s námi u stolu seděli Kate s Garretem a on nás všechny bavil historkami ze svých nomádských dob, které ovšem převedl do lidem přístupných variant. Nat byl uchvácen, Garret byl prvním oficiálním cestovatelským dobrodruhem, kterého znal – přestože to vlastně nebyla pravda.

O něco později byly smyčce vyměněny za nějakého DJe, který začal hrát cokoliv, o co si něvěsta a posléze i my ostatní řekli. Užívala jsem si tu skvělou atmosféru a musela jsem přiznat, že Alice svatby umí. Pompézní a obrovské, ale umí. I přesto jsme zmizeli domů hned, jak se limuzína s Alicí a Jasperem vydala na letiště.

Dopoledně mě vzbudilo bouchání zespodu. Will nejspíš usoudil, že už jsem dost vyspalá, a rozhodl se mě vzbudit jinak než chladivými polibky a doteky prstů. Tenhle nový způsob se mi teda vůbec nelíbil. Hodila jsem na sebe tričko a kalhoty a s ještě napůl zalepenýma očima se vydala dolů podívat se, co se děje. Otevřela jsem dveře z kanceláře do dílny a uviděla hlouček dětí, které nadšeně třískaly kladívky do všeho, co bylo po ruce. Dvě se dokonce pokusily trefit navzájem do hlav, ale Will ji to pohotově zatrhnul a zářivě se na mě usmál.

„Promiň, ale chtěly si to vyzkoušet,“ přišel ke mně a lehce mě políbil. I tak se půlka dětí rozchichotala.

„Komu jsi je sebral?“ zeptala jsem se a necítila jsem se úplně dobře. Nějak jsem děti neměla ráda. Připomínaly mi mě jako dítě. A všechno to, co mi prováděly jiné děti. Měla jsem nutkání si nervózně obejmout paže, nebo ještě líp utéct zpátky nahoru a zamknout.

„To jsou děti ze sousedství, blbly venku a když jsem ti šel pro snídani, vydaly se se mnou. Zeptaly se, jestli mohou jít se mnou, tak jsme se došli zeptat jejich rodičů a ti nebyli proti,“ vyprávěl. Pak lidskou rychlostí odběhl na druhý konec, aby jedno z nejmenších dětí sundal z okraje velké nádrže na vodu, která sloužila ke chlazení rozžhavených věcí.

„Hele, Minnie!“ křikl jeden z kluků a řítil se ke mně s velkým kladivem, která vlekl za sebou. „Mám kladivo!“

Bezděčně jsem o krok ucouvla a zamračila se na něj, ale vůbec si mě nevšímal, dotáhl kladivo až ke mně a hrdě mi ho ukazoval.

„Hezký,“ řekla jsem zmateně, protože mě nic jiného nenapadlo.

„Já mám taky kladivo! Will říkal, že spolu vyrobíme podkovy!“ nacpal se přede mě jinej kluk a ukazoval mi o něco menší kladívko.

„Taky hezký,“ pokusila jsem se o úsměv a pak se nešťastně podívala na Willa. Jenže ten si mě nevšímal, držel v ruce na kovadlině kus plátu a usmíval se, zatímco tři děti do toho železa se smíchem bušily. Vypadal spokojeně. Najednou vypadal úplně lidsky. Věděla jsem, že svoji rodinu miloval, a teď mi bylo jasné, že musel být dokonalý táta i tenkrát, v té úplně jiné době. Škoda, že o ně přišel....

„Jau!“ vyjekla jsem, protože mi na noze přistály kleště. „Kurnik,“ třela jsem si bolavý palec a děti se rozchechtaly.

„Já jdu nahoru,“ řekla jsem omluvně Willovi, který jen přikývl a tahal jedno dítě od frézy, která sice nebyla zapojená do sítě, ale i tak mohla teoreticky způsobit nepěknou škodu na končetinách. V kanceláři na stole jsem si vzala sáček se snídaní a šla si udělat kafe.

Will přišel až před obědem. Všechny děti odvedl domů a za odměnu dostal od jedné z matek koláč.

„Jen si dej,“ usmála jsem se na něj škodolibě, ale on si mě bez rýpání přitáhl k sobě a objal mě.

„Vadilo ti to?“ zeptal se tiše. Zavrtěla jsem hlavou:

„Jen děti nějak nemusím...“

Chvíli mlčel, a pak vesele oznámil:

„Asi budu dělat kurzy pro veřejnost. Ti dva nejstarší kluci doma říkali, že by se to chtěli naučit a jejich rodiče se ptali, jestli pořádám nějaké lekce. Tak jsem si říkal, že by to mohla být zábava.“

Překvapeně jsem se na něj podívala. Bude učit děti kovařině? Usmála jsem se.

„Copak?“

„Ty vůbec nejsi upír, asi jste mi všichni kecali!“

Natáhla jsem se na špičky a políbila ho. A pak mi došlo, co to znamená.

Hromada dětí v kovárně! Furt!

Sakra!

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  zuzka88 (05.02.2012 19:10)

Will se zdá ve svém živlu. Bohužel Minnie je přesný opak, ale věřím, že to zvládne a třeba se jí to bude nakonec i líbit

6)  Mabel (18.12.2011 18:17)

Chudák Minnie, byla z těch dětí evidentně dost vedle a naopak Will je má strašně rád, no to jsem zvědavá, jak to dopadne, aby kvůli tomu nevznikl nějaký konflikt... Minnie to má dost těžké kvůli těm špatným vzpomínkám a tomu, že neměla žádné sourozence, ale přála bych si, aby našla k dětem vztah.

5)  miamam (20.11.2011 22:00)

Hm, sakra... To jí vůbec nezávidím, měla jsem pocit, jako kdybych tam stála já, zatímco Will se je snaží krotit. Aby z toho nevznik nějakej konflikt...?

4)  magorka (22.09.2010 14:26)

a sakra

3)  SarkaS (10.09.2010 09:00)

No tak to by mě zajímalo jak to ted bude, protoze on by deti ocividne moc rad...

2)  Rosalie7 (18.05.2010 01:02)

Jen jestli se nám nechystá nějaký zvrat touto přenádhernou kapitolkou počínaje... přeci jen - Will, děti, Will, děti, Minie, Will, děti, Minie a Wil, děti, Nessie...

1)  Alrobell (09.05.2010 22:58)

1