16.04.2010 [18:30], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 7×, zobrazeno 5514×

A byla svatba...

„Kam přesně jedeme?“ zeptala jsem se podezíravě, protože Ness se chichotala. Mužská část svatebčanů si odběhla ulovit pár zvířátek; po mně naštěstí nikdo nic takového nechtěl, ale stejně jsem se necítila úplně ve své kůži.

„Jedeme zapít tvou svobodu, ne?“ usmála se na mě Bella a já se zamračila, protože její úsměv mi připadal až moc široký. Víc se se mnou ani jedna z nich nebavila a jen se potutelně usmívaly. Sakra. Měla jsem zůstat doma. Měla jsem se schovat za Esmé a nenechat se vyvléct z baráku!

Když jsme zastavily před Plánem B, oddechla jsem si. Jsou to zlata, nevyrobily na mě žádnou trapnou akci s překvapením, prostě posedíme, já popiju, ale decentně, abych na své vlastní svatbě neměla kocovinu, a pojedeme spát. Hodný holky.

„Ahoj, Bernie,“ pozdravila jsem toho obříka a on se na mně otočil. Vypadal, že je mimo. Potil se a byl celý rudý. Lekla jsem se, takhle jsem ho nikdy neviděla.

„Jsi v pořádku? Co se děje?“

„Já jen...“ usmál se zmateně, „tohle je prostě úžasný! Je jich tu tolik! Děkuju, Minnie!“

„Čeho?“ nechápala jsem, ale on se podíval za mě do schodů a vzdychl. Otočila jsem se a dolů scházely čtyři chichotající se holky, které se kolem nás protáhly, hodily pár nevraživých pohledů na Rose a Bellu a vpluly do baru.

Začala jsem mít špatné tušení. Že bylo správné se ukázalo ve chvíli, kdy jsem vstoupila dovnitř a hned u dveří byl na ceduli velký nápis Ladies only. Bar byl plný holek a žen, jediní mužští byli ti z personálu.

„Já vás asi zabiju,“ zasyčela jsem šokovaně a Alice se uchechtla. Než jsem stihla vymyslet nějakou jinou, mnohem horší výhružku, přiřítil se ke mně Jim a skočil mi kolem krku.

„Ty krávo Minnie! Počkej, až ty striptéry uvidíš! Jsou v kanclu a jsou... ááááá! Poděláš se!“ líčil mi s očima na vrch hlavy a pak se vítal i s holkama. Našla jsem očima Nata, který na mě mával zpoza baru, a došla k němu.

„Co se mračíš? Dneska si máš užívat,“ smál se, když mě objímal.

„Tebe taky zabiju,“ mračila jsem se na něj.

„Nezabiješ, ještě nám budeš děkovat. A navíc, podívej, jak je tu narváno! Víš, jaký dneska díky tobě budou tržby? Doufám, že se půlka těch holek opije do němoty!“

„Taky doufej, že u sebe mají nějaké peníze a nezdrhnou opité do němoty a bez placení,“ ušklíbla jsem se a poprosila ho o pivo. Radši bych ho požádala o odvoz domů, ale tušila jsem, že by to neprošlo.

Ty holky všude kolem byly šílené. Většina už byla slušně připitá, nahlas ječely a natěšeně se vrhaly na cokoliv, co prošlo kolem a vypadalo aspoň vzdáleně jako chlap. Byla jsem ráda, že sedím hezky v koutku svého boxu a byla jsem odhodlaná se odsud ani na okamžik nehnout. Ani na záchod nepůjdu, to si radši nechám prasknout močový měchýř!

„Minnie, je ti jasný, že o tomhle nesmíš ráno ani ceknout?“ mrkala na mě Rosalie. „Emmett by hrozně žárlil a určitě by se vztekal!“ Na chvíli se zamyšleně zahleděla do nikam a pak se usmála:

„Anebo mu to vlastně klidně řekni!“

„Ne!“ vrtěla hlavou rozhodně Alice. „Nic neříkej! Esmé by se hrozně rozčílila, kdybyste probořili tu zeď do koupelny!“

„Už to bude, už to bude!“ prolítl kolem našeho stolu Jim a ječel skoro stejně vysokým hlasem jako ty slečny okolo. Nešťastně jsem vzdychla a složila si hlavu na ruce. Chtěla jsem být neviditelná a chtěla jsem být někde úplně jinde. Já věděla, že obřad v rychlosti jen se svědky by byl mnohem lepší! Krucinál! Když se pak ozvala neuvěřitelně dementní disko hudba a Nat s Berniem vyzvali návštěvnice, aby nechaly kus prostoru kolem baru, hlasitost jekotu dosáhla hodnoty startujícího tryskáče. Alice s Rose nadšeně vyskočily na sedačky, aby viděly přes holky, co se nacpaly před nás. Nessie se nešťastně podívala na Bellu a ta se smíchem přikývla. Její dcera nadšeně vypískla a přidala se ke svým tetám.

„Je vážně divný brát s sebou na pánskej striptýz svou dceru,“ hulákala mi Bella do ucha. „Ale musím si zvykat.“

Přikývla jsem a doufala, že se tam ti frajeři v tangách nebudou vycapovat moc dlouho.

„Ty se nebavíš,“ křikla Bella vesele. Zavrtěla jsem hlavou a ona mě objala:

„Já se ti nedivím. Kdyby tohle provedly před svatbou mně, schovala bych se na záchod a nevylezla bych. Nebo bych utekla.“

Otevřela jsem pusu, abych jí řekla, že vlastně přesně tohle mám v plánu a teď je skvělá příležitost, ale Bella už mě znala.

„Ale ty tu hezky zůstaneš a užiješ si to! Přece jen už je ze mě škodolibá upírka,“ mrkla na mě a já rezignovaně zasténala.

Jekot ještě o stupeň zvýšil a podle hysterického poskakování toho davu jsem poznala, že striptéři jsou na scéně. Neviděla jsem nic a byla jsem spokojená. S pokrčením ramen jsem si napila piva. A pak jsem se málem utopila, protože cizí návštěvnice před naším stolem se začaly rozestupovat a já uviděla, jak si to k nám vlnivým krokem pochoduje nabušený a olejíčkem napatlaný chlápek v uniformně policajta.

Do háje!

Odolala jsem pokušení zalézt pod stůl a jen jsem se tvářila co nejvíc nenápadně. No tak se tu bude chvíli natřásat a zase odejde někam jinam, to zvládnu, nejsem přece cimprlich. Je mi to proti srsti, ale hroutit se nebudu. Kdyby byl aspoň trochu k světu, ale on byl vážně ošklivej. Asi mám díky Willovi nastavenou laťku hodně vysoko...

K mému zděšení se zastavil až našeho stolu, párkrát vyzývavě škubl pánví a křikl:

„Kdepak je ta nevěsta?“

A moje ruka automaticky vystřelila nahoru a ukázala na Alici. Striptér se na ni zálibně podíval, ona se podívala na mě a udělala:

„Ty potvoro! Ona je nevěsta!“

Podíval se na mě a výraz mu značně ochladl, ale já rázně zavrtěla hlavou:

„Ona! Je stydlivá!“

„Nene!“ vmísila se do toho Rose se smíchem a taky zabodla ukazováček do vzduchu mým směrem. Striptér se přestal pohupovat a zmateně rozmáchl rukama. Zatvářila jsem se výhružně a naposledy mu ukázala na Alici. Otočil se k ní, nahodil profesionálně slizký úsměv a začal se před ní kroutit.

Oddechla jsem si.

„Tohle ti nedaruju!“ ječela Alice, ale smála se a nechala se od něj sundat ze sedačky. Vypadala, že ji to baví, a o to tu dneska večer šlo, ne? Já se při pohledu na ně taky docela bavila. Když už byl chlapík jen v šílených fialových tangách a Alice mu tlapkala rukama po těle a otírala se o něj, sykal a cukal sebou, jak ho její doteky studily. A pak si jedním trhnutím sundal to spodní prádlo a bylo vidět, že je mu fakt zima. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla. Rose si s ohleduplností hlavu nelámala a řehtala se nahlas, striptér pronesl něco o ledových rukách a vypařil se.

„Jen počkej na moji rozlučku,“ vyhrožovala Alice, ale jen jsem se smála:

„Jsem si jistá, že tou dobou budu mít něco velmi, ale velmi neodkladného, takže promiň, že nepřijdu!“

Další převapení už se nekonala. Striptéři zmizeli a nechali za sebou dav rozhicovaných slečen a Jima, já si dala už jen nealko a po půlnoci jsme vyrazily domů. Nevěsta nesmí vypadat jako strašidlo, že. I když je svatba až navečer.

„Jestli ho ke mně okamžitě nepustíte, tak... Tak...“ snažila jsem se vyhrožovat po obědě, když se vrátili kluci z lovu. Byla jsem zamčená v našem pokoji, Alice za dveřmi mlela něco o tradicích a Will se v přízemí pokoušel přelstít Emmetta, který dostal zákaz mu povolit vstup do patra.

„Tak co?“ chtěla vědět Alice.

„Tak si ustřihnu ofinu!“ plácla jsem a okamžitě se ozvalo cvaknutí zámku na dveřích.

„O tomhle se nežertuje!“ zahrozila na mě ta mrňavá upírská tyranka. Dokázala se sice nepodílet na svatebních přípravách, ale nemohla si odpustit mě ještě aspoň teď potrápit.

„Alice,“ mračila jsem se na ni. „Pošli mi sem Willa a nedělej kraviny!“

„Nemáme čas! Musíš se vykoupat, musíme tě učesat a nalíčit a máme na to už jen pět hodin!“ vysvětlovala mi. „A navíc tě nesmí vidět před obřadem, nosí to smůlu!“

„Houby! Nesmí mě vidět v šatech, a ty na sobě nemám!“ vztekala jsem se. Já jsem ho tu prostě potřebovala. Jen na chvíli, jen ho vidět, nadechnout se jeho vůně a schovat se u něj. Byla jsem z dneška nervózní, přestože jsem vůbec netušila, proč. Chtěla jsem to mít za sebou, chtěla jsem už mít klid a jen si užívat Willovy přítomnosti. Připadala jsem si zase na chvíli jako malá holka, co se ztratila a potřebuje uklidnit. Cítila jsem, že se mi plní slzné kanálky, a začala jsem rychle mrkat. Alice si založila ruce v bok:

„Tohle na mě nezkoušej, Minervo!“

Ale já to nehrála.

V tu chvíli se objevil ve dveřích Will a konečně jsem se ocitla u něj v náruči.

„Zmiz, Alice,“ řekl přísným tónem a ona za sebou zavřela dveře, ale ještě jsem slyšela, jak křičí na Emmetta a ten zas huláká, že mu to řekl Edward.

Děkuju...

„Jsi v pořádku?“ ptal se tiše Will a já s hlavou zabořenou do jeho ramene kývala. Držela jsem se ho jako klíště a vůbec se mi nechtělo ho pustit. Představa, že za chvilku bude muset odejít a uvidím ho až navečer mi nedělala dobře.

„Vydrž, miláčku,“ hladil mě konejšivě po zádech. „Ještě chvilku a budeme mít pokoj. A na tři týdny zmizíme a odpočineš si od toho všeho.“

„Já vím,“ fňukla jsem. Nemohla jsem se dočkat. Divila jsem se, co vlastně Alici na všem tom organizování baví - já byla úplně zničená.

„Měli jsme jet do Vegas,“ povzdechl si, ale zavrtěla jsem hlavou. Věděla jsem, že jakmile bude po obřadu, všechno to napětí ze mě spadne a pak už mi bude úplně jedno, jestli Jacob sežere všechno jídlo a já si roztrhnu šaty. Bella mi ráno vyprávěla, že byla taky bez sebe nervozitou a dokonce si nebyla jistá, jestli dělá dobře. Tohle prostě zvládnu. A pak budu paní Blacksmithová. A všechny ty ženský, co se po Willovi otáčejí, ať jdeme kamkoliv, budou mít smůlu.

Zvedla jsem k němu hlavu a když mě začal líbat, to napětí ze mě spadlo. Zase si zabral veškerou mou pozornost jen pro sebe a kdyby v tom chtěl pokračovat až do večera, vůbec bych se nezlobila. Vlastně mi to přišlo jako výborný nápad, takže jsem se mu začala rukama dobývat pod triko a on spokojeně zamručel, jen co se moje teplé ruce dotkly jeho břicha. Zvedl si mě a zamířil k posteli, ale v tu chvíli se ozvalo hlasité bušení na dveře:

„Na to zapomeňte! Teď vážně nepotřebujeme, aby byla Minnie ospalá!“

„Jdi do háje, Alice!“ houkl Will a chtěl pokračovat, ale ten trpaslík na chodbě řekl, že klidně vyrazí dveře, že jí to je jedno.

„Je to moje svatba a kdybych teď chtěla hrát golf, pojedu hrát golf!“ zachraptěla jsem naštvaně.

„Jenže nás jsi poprosila o účes a make-up, a na to je nejvyšší čas!“ nedala se Alice. Sakra! Měla jsem si najmout profesionálky, jsem fakt pitomá! Povzdechla jsem si a nechala se od Willa naposledy lehce líbnout.

A pak jsem kývla, že může odeknout dveře.

Následoval neuvěřitelný zušlechťovací maraton. Skoro dvě hodiny jsem byla naložená ve vaně a užívala si jakési zjemňující koupele a pak relaxační koupele a nakonec mléčné koupele – smrdělo to všechno víceméně stejně sladce a když jsem pak vylezla, musela jsem si skočit ještě pod sprchu, protože jsem celá lepila.

„Ona to ze sebe všechno smyla!“ zhrozila se Alice a předstírala mdloby. Za trest jsem se musela napatlat nějakým parfémovaným tělovým mlékem. Pak jsem jen v županu další hodinu seděla a Rosalie s Alicí mě česaly, zatímco Bella s Nessie mě rozptylovaly a nosily mi jídlo a pití. Nad pitím Alice ještě přihmouřila oči, ale když jsem do sebe cpala druhý sendvič, začala významně vyprávět o tom, že bílé pečivo u lidí způsobuje nadýmání a nevejdu se do šatů. Nemusela jsem říct nic, Nessie zmizela a během chvilky se vrátila s dalším hromadou jídla. Zcela neelegantně jsem se nacpala k prasknutí a bylo mi jedno, jak moc se do těch šatů nevejdu.

Před líčením se objevili Jim a Nat. Oni jediní měli dovoleno se přidat k našemu babinci, což kupříkladu Emmetta docela rozčilovalo – měl pocit, že o hodně přichází. Nat se pokusil o jakousi otcovskou rozpravu na téma manželské soužití, ale po pár slovech nebyl slyšet přes hromadný smích, který způsobil. Zatvářil se dotčeně, ale pak z náprsní kapsy saka vytáhl stříbrnou placatici a podal mi ji. S radostí jsem se napila. Mohla bych se naprosto brutálně opít, pak by na naši svatbu nikdo nezapomněl!

„Na to teda ani nemysli,“ utrousila Alice potichu jen pro mé ucho a mně nezbylo nic jiného, než držet a poslušně mrkat a nemrkat a zavírat pusu a otvírat pusu a nedýchat a držet.

„No ty vole!“ vylítlo z Jima, když Alice ustoupila stranou, aby si mě ostatní mohli prohlédnout.

„Je to zlý?“ lekla jsem se. Třeba mi na obličej za trest namalovala klauní masku!

„Je to šílený,“ přikývl Jim. „Kam jste schovali Minnie? Kdo je tahle modelka?“

„Sluší ti to. Jsi krásná,“ uklidňoval mě Nat a pak jakoby šeptal: „Hele, víš co? Kašlu na Jima, ty se vyprdni na Willa a utečeme někam spolu! Kvůli tobě bych se klidně přeorientoval!“

Vysloužil si za to Jimův uražený pohled a zespodu se ozval smích.

„Jdeme tam, je tam jídlo a pití a veselo!“ zavelel Nat a rozloučil se se mnou. Netušil, že on byl původcem toho veselí. Byla jsem s skoro jistá, že Will malinko zažárlil. A dělalo mi to dobře.

A když jsem pak už oblečená v šatech uviděla svůj odraz v zrcadle, bylo mi ještě líp. Povedla jsem se jim. Pořád jsem vypadala jako já, ale byla jsem vážně krásná. Kdybych nevěděla, kolik času to zabere, byla bych si ty šikulky zamluvila domů na každý den, abych vedle Willa nevypadala jako šedá myš.

„On tě nikdy neviděl jako šedou myš,“ ozval se za mnou Edward a já se k němu s úsměvem otočila. Když se mě Nessie jednou zeptala, kdo mě povede k oltáři, neváhala jsem ani vteřinu a poprosila Edwarda. Nějak jsem si na ty jeho otcovské sklony, které ho nikdy nepustily, zvykla a byla jsem si jistá. Až pak mě napadlo řešit, jestli to nebude vadit třeba Ness nebo klukům, ale všichni to vzali v pohodě. Nat tvrdil, že on už tou dobou bude tak v náladě, že by se mnou nejspíš brknul, a Jim zase plánoval, že bude dojatě plakat vedle Esmé a nebude mít na takový taškařice čas. Ness mi svého tátu s radostí půjčila.

„Možná byste mu měli sehnat upířího očaře, ne?“ ušklíbla jsem se a udělala krok k Edwardovi. Málem jsem se zabila, protože jsem si přišlápla sukni, která vzadu splývala až na zem. „Nezávidím ti, dovléct mě tam bez jediný nehody bude nadlidskej úkol,“ zabrblala jsem, když mě bleskově chytil a vrátil zpátky do vertikální polohy.

Takže jsem si vlastně vybrala skvělého vodiče.

„Vážně ti to moc sluší. Bude zírat. I když on na tebe zírá pořád a nemůže se tě nabažit. Dneska už mi z něj trochu brní hlava.“

Děkuju. Za všechno. A omlouvám se, taky za všechno. Jsem nějak naměkko, sakra.

„Tak pojď,“ nabídl mi rámě a já vzala do ruky kytici z drobných oranžových gerberek. Nemohla jsem si vybrat jinou. A Esmé byla z bílo-oranžové výzdoby uchvácena, stejně jako já. Pevně jsem se ho chytila za tvrdé předloktí a zhluboka se nadechla.

Jdem. Ať to máme za sebou.

„To je moc romantický, myško. Jsem docela rád, že jste se nerozhodli pro vlastní manželský slib, asi bych nechtěl slyšet, co by z tebe vypadlo,“ rozesmál se Edward a nahnul se ke mně, aby mě lehce, zcela otcovsky, líbnul na čelo.

Nejspíš něco o tom, že jsem vděčná, že po něm nemusím mýt záchod a sklápět prkýnko...

A když jsme vyšli z domu a já viděla zahradu s výzdobou a spoustou světýlek i drobných svíček, zase mi do očí vyhrkly slzy. A už jsem chápala Bellu, která se smála Edwardovi a říkala mu, že mě bude muset pevně držet ne kvůli pádu, ale abych mu neutekla. Protože když jsem uviděla Willa v obleku, jak na mě zírá a vážně má údivem pootevřená ústa, měla jsem chuť se Edwardovi vytrhnout a utíkat za ním, podpatky nepodpatky. Během chvilky se vzpamatoval a zářivě se na mě usmál a mně se rozbušilo srdce tak, že jsem slyšela Edwardovo tiché uchechtnutí.
Šli jsme strašně pomalu, litovala jsem, že jsem Rose neporposila, aby nám radši zahrála nějaký kvapík. Minuli jsme židle s Cullenovými a kluky, Jim regulerně brečel a i Nat popotahoval, a pak jsem konečně stála u Willa a Edward mu obřadně vložil mou ruku do jeho velké dlaně. Usmál se na něj a řekl, že ví, pak si odešel sednout k Belle.

Předtím jsem měla strach, že oddávající bude mluvit moc dlouho a mně se zamotá hlava, nebo samou nervozitou omdlím, ale než jsem si stihla pořádně prohlédnout nádhernou tvář svého téměř manžela, najednou řekl to nejhezčí ano, jaké jsem kdy slyšela. Rty se mi samy roztáhly do širokého úsměvu a poslouchala jsem, jak oddávající říká moje jméno a ptá se, jestli si Willa vezmu a budu při něm stát v dobrém i ve zlém po celý svůj život. Na malinký moment mě napadlo, co by se asi stalo, kdybych ze srandy řekla ne, ale ostré syknutí odněkud zezadu mě probralo a já vesele souhlasila.

A pak jsem konečně uviděla prstýnky, které přede mnou Will tajil. Byly úplně jednoduché, středně silné a vytepané tak jemně, že vypadaly, jako kdyby byly potažené nějakou drobounkou síťovinou. Byly dokonalé, a vůbec mě nepřekvapilo, že mi ten můj sedl úplně přesně. Omámeně jsem si prohlížela svou ruku a až když si mě k sobě Will přitáhl blíž a prstem mi zvedl bradu, uvědomila jsem si, že je čas na polibek.

No vida. Nakonec to nebylo tak strašný.

Jako mávnutím proutku ze mě spadly poslední zbytky nervozity a já se zubila a objímala nadšené a dojaté gratulanty a po očku pořád sledovala svého muže a užívala si, že on je na tom podobně.

Z oslavy si toho moc nepamatuju. Vím, že jsem jedla a dokonce tančila, spíš se teda nechávala vést svými tanečníky, ale celou dobu jsem měla v hlavě jen Willa. Pořád jsem se po něm otáčela a pozorovala ho a nemohla se ho nabažit. Nevnímala jsem, kdo mi co říká, občas jsem přikývla, ale podle smíchu jsem se nejspíš netrefovala do otázek. Stoprocentně jsem vypadala jako úplnej blázen. A bylo mi to jedno.

„A dost!“ objevila se mi najednou před očima Alice s naštvaným výrazem. „Jsi hrozná! Máš štěstí, že v zimě budu mít svatbu já a tak si všichni užijeme tak, jak se ptaří – protože já teda rozhodně nebudu celou dobu čumět do blba!“

Chtěla jsem namítnout, že rozhodně nekoukám do blba, ale otočila se na Willa a vyzvala ho:

„Prosím tě, vem si ji a jeďte. Na tohle se vážně nedá dívat!“

Probrala jsem se a dřív, než si to mohla rozmyslet, jsme se se všemi rozloučili a nasedli do Bonda.

„Kruci, počmárali mi zadní okýnko,“ všimla jsem si mrzutě nápisu, který ohlašoval, kdo že se to veze v tomhle autě. Will si mě přitáhl k sobě a s úsměvem mě políbil.

„Řídíš,“ zamumlala jsem a snažla se odtáhnout, ale nepustil mě. Došlo mi, že už vlastně nejedeme, a překvapeně jsem se mu podívala do černých očí. Tak jo, jsem rozhodně pro! První manželské milování v autě na lesní cestě bude ideální! Zbrkle jsem se snažila odepnout pás, ale když se ozval protivný zvuk zvonění mobilu, rezignovaně jsem si zase spořádaně sedla. Will se zamračeně podíval na displej a ani Alici ten hovor nevzal.

„Fajn,“ zabručel. „Fajn. Jednou se jí strašlivě pomstím!“

„Ano!“ zajásala jsem a rozesmála ho. Milovala jsem ho. Hrozně moc.

Na recepci jednoho z nejdražších hotelů ve městě jsme vzbudili trochu rozruch. Recepční nás s lehkým ruměncem ve tváři poprosila o doklady a pak se zajíkla, když jí Will řekl, že nemáme žádná zavazadla. Snažila jsem se dělat, že tam vůbec nejsem, ale pobavené pohledy všech okolo mi to moc neulehčovaly. Když za sebou poslíček zavřel dveře pokoje, oddechla jsem si.

„Všichni vědí, co jsme sem přijeli dělat,“ ušklíbla jsem se a pozorovala Willa, který si sundával sako.

„Do novomanželského apartmá jsme museli přijít stylově, ne?“ usmál se na mě a teprve teď jsem se rozhlédla. Byli jsme v obývací místnosti, na stolku stála mísa s ovocem a hned vedle vychlazené šampaňské. Překvapeně jsem zvedla obočí a byla jsem si jistá, že tady se mi bude líbit. Will ke mně natáhl ruku a já se ho chytila.

„Naše koupelna,“ řekl, když jsme nakoukli do místnosti, která velikostí připomínala náš byt. Vévodila jí velká vířivka a já jen nadšeně vyjekla.

„A naše ložnice,“ zavedl mě do vedlejších dveří a mně se otevřela pusa úžasem. Někdo se postraral o to, aby to tu vypadalo jak z nejkýčovitějšího romantického filmu: svíčky, plátky růží, tlumené světlo, tichá hudba. No dobrá, tak asi jsem romantická, protože tohle mě vážně dostalo.

„Páni,“ udělala jsem nakonec. „Tyhle líbánky si nechám líbit!“

„Tohle nejsou líbánky,“ zavrtěl hlavou Will. „Na ty vyrážíme zítra odpoledne. Tohle je jen pro ukrácení čekání na letadlo, víš?“

„Aha... Tak kde s tím čekáním začneme?“ zeptala jsem se pobaveně a můj manžel si mě se smíchem přitáhl k sobě.

Další kapitola

Všecny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  zuzka88 (05.02.2012 11:34)

Sladké, krásné, úžasné

6)  Mabel (18.12.2011 14:34)

Minnie jako nevěsta opět zabodovala!

4)  magorka (22.09.2010 13:31)

3)  SarkaS (10.09.2010 08:11)

Tak to byla správná nevěsta... Taková sjetá

2)  Rosalie7 (18.05.2010 00:10)

Tak jo, tenkrát jsem se přesně tady zasekla a nějak mi nezbýval čas si číst, ale ted už jsem se k tomu konečně dostala a musím ti říct, že je to naprosto bombastický. Věz, že já tuhle povídku miluju, ale vždycky mám strašný výčitky svědomí když mám říct, že tahle a tahle povídka je nejlepší, má nejoblíbenější, nejmilovanější atd... Příjde mi to nespravedlivý k ostatním povídkám, i když jsou třeba od stejný autorky... Ale tohle si prostě zaslouží říct ti to, v náhlém opojení smyslů... a potom toho litovat a omlouvat se Karolce a Popoles.

Ale momentálně nemůžu jinak

1)  Alrobell (09.05.2010 22:34)

Boha jeho holka... já zítra budu vypadat!!!ale odtrhnout se od tohoto čtení vážně nedá...

1