16.04.2010 [18:24], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 3×, zobrazeno 4861×

Jak na Nový rok...

(15+)

Seděla jsem ve svém boxu a nervózně podupávala nohou. Bar s plnil lidmi, bohužel ti ne úplně lidé měli zpoždění. To je furt hromada keců ohledně jejich rychlosti a pak ani nejsou schopni přijet včas!

„Nebuď stíhačka,“ zubil se na mě Jim, když mi na stůl přinesl misku buráků. Vyplázla jsem na něj jazyk. Nebyla jsem stíhačka. Prostě se mi jen stýskalo.

Byla jsem magor.

Nechala jsem se od kluků přemluvit k noci u nich, abychom mohli všechny a všechno zdrbnout. Moc drbání se nakonec nekonalo, jet lag udělal své a Jim vytuhl v šest večer. Nat měl se mnou důverný rozhovor (asi si na ně budu muset zvyknout, nebo co) na téma já a vztahy a v podstatě mi řekl, že má Willa moc rád a ať nic nedělám, že se Will o všechno postará. A usnul mi na rameni. Zbytek noci jsem pak strávila převalováním se v posteli a puberťáckým přemýšlením o jednom nejmenovaném upírovi. A zjistila jsem, že jsem fakt ztracenej případ. Měla jsem chuť mu zavolat, ať přiběhne, ale nechtěla jsem přijít o poslední zbytky důstojnosti. Jsem přece dospělá nezávislá žena, ne? Tak proč bych si teď nejradši učesala vlasy do drdolu a lá padesátá léta a v naškrobené bílé zástěrce čekala ráno v kuchyni na svého milovaného mužíčka s čerstvě upečeným koláčem? Nebo spíš s čerstvě omráčeným jelenem?

Takže zpět k Jimově poznámce: ne, nebyla jsem stíhačka. Jen jsem byla úplně v háji. A Will měl už skoro čtvrt hodiny zpoždění. Až přijede, nacpu mu do nosu stroužky česneku!

„Klid, oni dorazej,“ pohladil mě Nat a postavil mi na stůl další kafe. Zatímco oni byli vyspalí do růžova, já měla kruhy pod očima a nebyla jsem si jistá, jestli vydržím vzhůru do půlnoci.

„Já jsem v pohodě! A ještě líp by mi bylo, kdybyste mě nechali na pokoji,“ brblala jsem s pohledem upřeným ke vchodu.

„Jsi vážně vtipná, když jsi zamilovaná,“ usmál se. A ty jsi vážně trapnej!

Pak se konečně ve dveřích ukázala Nessie. Úlevně jsem si oddechla a když se ke mně přiřítila a objala mě, ani jsem neječela, že mě mačká.

„Kde jste sakra byli?“ vyhrkla jsem okamžitě. Zatvářila se omluvně a řekla jediné slovo, které vysvětlovalo, proč hned vzápětí vpochodovaly do baru dva vysoké stohy krabic:

„Esmé.“

Stohy krabic měly jednoznačně mužské nohy a když nakráčely do Natova kanclu, zjistila jsem, že zvlášť jedna ta hromada vypadá zezadu moc hezky. Hned se mi rty zvlnily do spokojeného úsměvu a všechna ta nervozita ze mě spadla. A když se pak místo krabic vrátili už jen Will s Jakem a ten studenější z nich si mě s lehkým úsměvem přitáhl do náruče, málem jsem vrněla blahem.

No tak jsem se trochu zbláznila, no a co?!

„Ahoj, krásko,“ pohladil mě jeho neuvěřitelný hlas po duši, zatímco chladná ruka mi jemně přejela přes tvář.

„Hmmm,“ udělala jsem spokojeně. Někdy jsem prostě neměla potřebu mluvit, jen jsem si užívala jeho blízkosti a věděla jsem, že to ticho mezi námi rozhodně není trapné. Když jsem se dostatečně nabažila jeho vůně, zvedla jsem k němu obličej a pozorovala, jak se ke mně blíží jeho rty. A po té několikahodinové pauze, kdy jsme se neviděli, byl ten první dotyk rtů tak elektrizující, že jsem rázem měla husí kůži snad po celém těle. Křečovitě jsem svírala jeho svetr a motala se mi hlava, ale ani za nic jsem se nehodlala odtáhnout. Lehce mi přejel jazykem přes spodní ret a já vzrušeně vydechla. Využil toho a opatrně vklouzl svým jazykem do mých úst. Přesně ve chvíli, kdy se mi pod zavřenými víčky rozzářil ohňostroj a já měla pocit, že se rozplývám, se ozval Jacobův protivný hlas:

„Nechcete si to rozdat teď přede všema, že ne?“

A bylo po romantice. Pitomej vořech!

„Nechceš jet zase domů, Jakeu?“ brblala jsem a měla škodolibou radost z toho, že Ness mu právě vysvětlovala něco o ohleduplnosti. I když o něco větší radost bych měla třeba z toho, že by ho poslala do kouta. Ale pak mi Will začal pomalu a lehounce olíbávat krk a na Jacoba jsem okamžitě zapomněla. Tady a teď jsem vnímala jen nás dva, a bylo mi jedno, kdyby se kolem prohnal rugbyový univerzitní tým.

„Jak ses vyspala?“ zamumlal Will se rty na mé klíční kosti.

„Cože?“ udělala jsem, jednak proto, že jsem mu nerozuměla a jednak proto, že mě zmátlo, že vůbec mluví. Teď tu má přece na práci něco důležitějšího, ne? Místo toho, aby pokračoval, zvedl hlavu a potemnělýma očima mě pozoroval.

„Jak ses dnes vyspala, na to jsem se ptal,“ zopakoval svůj dotaz a já se začala pomalu vracet do reality. Zamračila jsem se. Pobaveně zvedl koutek a jen zlehka mě políbil na rty, ale hned se zase odtáhl. Achjo. Dobře, tak si teda budeme povídat a bavit se, když je ten Silvestr.

A taky že jo. Kluci nanosili na všechny stoly laskominy od Esmé, k nám samozřejmě nejvíc a ty nejlepší – i tak se Jacob začal podezřele brzo ztrácet z dohledu a s rozzářenýma očima se pak vracel a cpal si do pusy svůj lup od vedlejších stolů. Možná byly všechny ty krabice myšleny jako svačinka pro něj? Jim s Natem trávili většinu času u nás, Nat jen chodil kontrolovat personál a dolévat nám pití. Všichni se skvěle bavili a já se první dvě hodiny snažila držet krok. Reagovala jsem na dotazy, občas jsem dokonce i něco sama pronesla, ale většinou jsem se jen lepila na Willa a užívala si jeho blízkost. Jak se blížila desátá, přestávala jsem reagovat. Will mě hladil po paži a po zádech a jeho doteky mě uklidňovaly až do jakéhosi polospánku. Hudba a řeč kolem jen šuměly a já ten boj se svými klížícími se víčky vzdala.

„Jdu domů,“ kuňkla jsem, ale už jsem neměla sílu vstát. Díky bohu za mého hrdinného nosiče! Will mi bez řečí přinesl bundu, odehnal Jima, který mi vřeštěl do ucha, že je snad teprv deset a co jako dělám, odmítl Natovu nabídku na hodinku spánku v kanclíku, popadl mě do náruče a odnesl mě pryč. Ještě jsem odkývala Berniemu, že jsem v pohodě a nechávám se odnést dobrovolně, žádný únos, a pak jsem vytuhla.

Převalila jsem se na druhou stranu a narazila do zdi. Krucifix, co se dějě?

„Jsem tu, Minnie,“ řekl tiše Will a rozsvítil lampičku. Zmateně jsem mžourala kolem sebe. Ležela jsem na své posteli v bytě a Will seděl u stolku a klidně se na mě díval.

„Ještě spi, je noc,“ usmál se lehce a já ho s radostí poslechla a zahrabala se pod deku. Ale pak se mi probrala hlava a já prudce vykoukla ven:

„Zkazila jsem ti Silvestr, promiň!“

Zavrtěl hlavou:

„Ty jsi trdlo, lásko. Naopak, nemusel jsem být mezi hromadou opilých lidí.“

„Místo toho jsi tu seděl potmě a poslouchal moje chrápání,“ ušklíbla jsem se. „To je panečku program!“

Vstal a udělal ty dva kroky k mé posteli. Dřepl si u mé hlavy a bříšky prstů mi přejel po čele a přes spánek až na tvář. Přitiskla jsem svou hlavu k jeho dlani, přišlo, že už to mám jako nepodmíněný reflex.

„Dívat se na tebe je ten nejlepší program, jaký si jen dokážu představit,“ šeptal a zblízka se mi díval do očí. Pak pohledem sjel k mým rtům a když slyšel, jak mi tahle prostá věc dokáže zrychlit tep, usmál se. Milovala jsem ty drobné vrásky kolem jeho očí. Vyprostila jsem ruku z pod deky a jemně mu přes ně přejela prstem. Zavřel oči. Přesně v momentě, kdy jsem se nadechovala, abych mu řekla, že chci políbit, promluvil:

„Měla bys spát. Jsou čtyři hodiny ráno, potřebuješ se vyspat.“

A jeho tón byl tak trapně rozumný a rozhodný, že jsem se zase jen zamračila a měla jsem chuť se k němu otočit zády. Tohle jeho odmítání a debilní sebeovládání! Já vím, ještě předevčírem jsem za to všechno byla vděčná a chápala ho, ale teď se všechno vrátilo do starých kolejí a já ho hrozně chtěla. Marně. Pfff...

„Tak si aspoň lehni ke mně,“ zaškemrala jsem. Když jsem spala namáčklá na něm, občas jsem se za celou noc ani nepohnula, jak tvrdě jsem spala. Tohle přesně potřebuju. Chvilku zkoumavě sledoval můj výraz.

„Neboj, já tě nekousnu,“ ušklíbla jsem se. Lehce si odfrkl:

„To vážně není vtipný.“

Ale odsunul mě kousek ke zdi a lehl si na bok vedle mě. Přehodila jsem přes něj deku a namáčkla se na něj, až teď mi došlo, že na sobě mám jen spodní prádlo a tričko.

„Hej! Tys mě svlíkal a já o tom nevím?“ podívala jsem se mu do očí v hraném pohoršení. Tvářil se jako neviňátko:

„Příště tě uložím hezky v bundě, aspoň ti nebude zima.“

„Proč vlastně spíme tady?“ došlo mi. Myslela jsem, že mě vezme ke Cullenovým, takový byl aspoň původní plán.

„Tam jsme měli jet až ráno, po oslavě. Teď v noci jsem tě tam nechtěl brát, asi by ses moc nevyspala,“ uchechtl se a já si vybavila, co se dělo tenkrát, když jsem poprvé zaslechla zmínku o panu Buřtíkovi. A moje fantazie se rozjela na plné obrátky. Cítila jsem, jak rudnu, a skousla jsem si ret.

„Tohle nedělej,“ zaúpěl Will a já se na něj překvapeně podívala. Zase mu rychlým tempem tmavly oči a přestože nepotřeboval dýchat, přísahala bych, že teď se mu trochu zrychlil dech.

„Co?“ šeptla jsem, ale ani to nebyla otázka. Celým tělem se mi rozlilo vzrušení, měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudního koše, ale nepohnula jsem se, protože jsem věděla, že mě stejně zastaví. Ještě chvilku jsem se mu dívala do očí, a pak jsem ty své zavřela a omluvila se:
„Promiň, nechci tě nějak dráždit.“

Než jsem stihla doříct větu, ucítila jsem jeho rty na svých a překvapeně a slastně jsem zasténala. Automaticky jsem pootevřela ústa a s radostí přivítala jeho jazyk. Rukama jsem mu zajela do vlasů a přitahovala si ho blíž, zatímco on mě tou rukou, na které jsem měla položenou hlavu, hladil po rameni a druhou mi přejížděl po celé délce zad. Líbat se s ním bych mohla klidně celou věčnost, nemohla jsem se ho nabažit. Vzrušeně jsem dýchala a užívala si každý pohyb jeho jazyka a rtů, každé jeho pohlazení. Nemohla jsem si pomoct, ale když mi špičkou jazyka přejel po hraně horních zubů, lehce jsem ho skousla. Potichu vzrušeně zavrčel a mně ten zvuk přiváděl na pokraj šílenství.

Pak jsem najednou ucítila jeho chladou ruku na mém stehně a slastně jsem vyjekla. Přesunul se rty na můj krk, jazykem přejížděl po tepně, a rukou mi jezdil po zadní straně stehna od podkolenní jamky až k okraji kalhotek. Nedokázala jsem myslet. Nedokázala jsem dělat nic jiného, než vzdychat a přejíždět mu rukama po zádech a po krku.

„Minnie,“ šeptal mi do klíční kosti, „Minnie, co to se mnou děláš?“

Chtěla jsem odpovědět, že já jsem v tom úplně nevinně, ale v tu chvíli jeho prsty neskončily u lemu kalhotek, ale přesunuly se o kousek výš a zajely mi pod tričko. Sykla jsem překvapením a dalším náporem vzrušení a on se zastavil.

„Ne!“ vydechla jsem. „Nepřestávej, prosím!“

Dvě vteřiny váhal, ale pak zase lehce zamručel a políbil mě na ušní lalůček. Jeho ruka doputovala pod tričkem až k mým prsům v krajkové podprsence, kterou mi vnutila Alice. Tvrdila něco v tom smyslu, že slavnostní noc nutně potřebuje hezké nové spodní prádlo, proč jsem teď měla pocit, že jí nešlo o tu silvestrovskou oslavu? Přes krajku mi přejel přes bradavku a já mu s dalším hlasitým vzdechem zatnula nehty do ramene. Tentokrát si to nevyložil jako nesouhlas a pokračoval v hlazení. Pokoušela jsem se mu dostat pod tričko, ale byla jsem celá v jeho pevném objetí a na boku a bylo tak těžké někam rukou dosáhnout. Rozladěně jsem zakručela a k mému úžasu se na vteřinu posadil, aby si přetáhl triko přes hlavu. Hned byl zpátky u mě a tisknout se na jeho nádhernou hruď a přejíždět rukou po jeho břiše mi dělalo neskutečně dobře.

Chytil mě oběma rukama v pase a sedl si, mě si posadil na klín. Byla jsem tak blízko u něj a konečně měla možnost ho hladit prakticky kdekoliv. Nejdřív jsem ale potřebovala udělat jednu věc: zbavit se toho pitomého trika. Dychtila jsem po tom, přitisknout se na něj a cítit jeho chlad po celém těle. Odtáhla jsem se a bez okolků si začala sundávat tričko. Nezastavil mě, spíš naopak. Ještě mi pomáhal. Když triko odletělo někam do kouta, ještě na moment mě rukama podržel kousek od sebe a rozzářenýma očima si mě prohlížel.

„Jsi tak nádherná,“ zamumlal a pak mě vášnivě políbil. Vnímala jsem jeho doteky na své horké kůži, tiskla jsem mu prsa na hruď a nechávala si zasypávat ramena a dekolt drobnými polibky. Cítila jsem jeho vzrušení, třela se o jeho klín a nevnímala nic, jen jeho. Když mi sundal podprsenku a poprvé rty přejel přes má prsa, myslela jsem, že vybuchnu štěstím. Vzdychala jsem jeho jméno, prohýbala se jako luk a prsty na nohách jsem měla prakticky permanentně zaťaté. Pokoušela jsem se mu rozepnout kalhoty, překážely mi, ale prsty mě neposlouchaly. Zase jsem nešťastně zakňučela.

„Vydrž,“ chytil mi ruce a položil si je na ramena. Než jsem stihla pocítit zklamání z toho, že mě zase odmítá, octila se jeho ruka v mém klíně a lehce mě pohladila přes tenkou látku kalhotek. Tentokrát jsem zavrčela vzrušením já a málem jsem přestala dýchat. Zatímco jeho rty a jazyk tlumily moje vzdechy, jeho prsty se nenápadně vloudily pod moje kalhotky a já nad sebou úplně ztratila kontrolu. Nevšimla jsem si, kdy mě položil na záda, nevnímala jsem nic, jen jsem si užívala ty vlny vzrušení, které mě naplňovaly. Snažila jsem se mu říct, že to, co dělá, dělá skvěle, ale ani tak mi to nestačí a chci víc. Místo slysluplných slov ze mě však vyšly jen nesrozumitelné steny. Chtěla jsem mu říct, ať si sakra sundá ty kalhoty, ale místo toho jsem mu jen křečovitě zarývala nehty do ramen, poslouchala jeho vzrušený dech u mého ucha a soustředila se na stupňující se vzrušení, které zařídily jeho prsty. A když jsem měla pocit, že víc už nemůžu zvládnout, najednou přišlo obrovské uvolnění a já vykřikla.

Měla jsem pocit, že mé tělo má teď nějakou rosolovitou konzistenci, byla jsem ráda, že zvládám dýchat. Srdce mi pořád příšerně bušilo a dech se uklidňoval jen pomaličku.Will mi jemně přejížděl prsty po břiše, občas zabloudil na bok nebo mezi prsa, ale jeho doteky už nebyly naléhavé. Z posledních sil jsem dokázala otevřít oči. Podpíral si jednou rukou hlavu a usmíval se. Zamračila jsem se a jeho úsměv se ještě rozšířil.

„Nějaké reklamace?“ zeptal se chraptivě. Dívala jsem se mu do očí, které začínaly světlat, a měla jsem chuť ho seřvat, ale ani na to jsem neměla sílu.

„Nic jsi z toho neměl,“ vydechla jsem nešťastně. Sklonil se ke mně a chvilku mě měkce líbal. Když se odtáhl, zase s tím svým věčným úsměvem, klidně řekl:

„Kdepak, splnilo se přesně to, co jsem chtěl. Tebe jsem utahal a otestoval jsem svoji sebekontrolu. Jsem naprosto spokojený.“

„Spokojený možná,“ brblala jsem z posledních sil. A pak že hned po sexu usínají jen chlapi!

„Ale jen počkej,“ hrozila jsem prakticky ve spánku. „Všechno ti to vrátím!“

Jeho odpověď už jsem neslyšela.

Vystoupila jsem z Bonda a myslela na Arthura. Zuřivě jsem myslela na Arthura. Na to, jak byl poprvé běhat a málem si vykašlal plíce. Na to, jak se pokoušel spravit kapající kohoutek a vytopil svůj byt i dvě patra pod ním. Jojo, Arthur byl celej levej.

„Dobrý?“ přitiskl mě k sobě Will, ale jen jsem nepřítomně přikývla. Chudák Arthur, jak tenkrát hrozně zmokl, když čekal na Hillary na úplně špatné zastávce, pak z toho měl rýmu. Anebo když měl ten blbej den a ztratil cestou do práce botu – to se fakt mohlo stát jen jemu!

„Ahoj mládeži,“ vítala nás Esmé, jen jsme vkročili do obýváku. Pokývala jsem hlavou. Jasně, mládež neměl Arthur moc rád. Hlasití vrstevníci mu vadili.

„Minnie, jak sis to včera užila?“ obrátila se přímo na mě a slovo užila způsobilo, že jsem v hlavě hulákala jen Arthur, Arthur, Arthur!

„Nech chudáka Arta na pokoji, stejně jsem to už všechno viděl u Willa,“ objevil se pobavený Edward. Přestala jsem se soustředit na Arthura a v hlavě mi najednou vybuchl gejzír vzpomínek na dnešní noc. Edward vytřeštil oči a udělal krok dozadu. Zrudla jsem, protože v tu samou chvíli sešel Jasper z posledního schodu, ale okamžitě se otočil, popadl Alici za ruku a vyvlekl ji nahoru.

No. Tak to bychom měli.

„Už se těším, až budete bydlet ve vlastním. I když by mě nikdy nenapadlo, že to řeknu,“ vyhrkl stále ještě zaskočený Edward a někam zmizel. Will se na mě překvapeně podíval:

„Ty máš vážně hodně bujnou fantazii, viď?“

Utopená v rozpacích jsem si zase skousla ret a on přihmouřil oči. Sakra, tohle vlastně nesmím dělat! Achjo. Taky už se nemůžu dočkat, až budeme bydlet sami...

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

2)  SarkaS (09.09.2010 22:07)

omráčený jelen, Arthur a kohoutek, Arthur a bota, Arthur, Arthur, Arthur,...

1)  Alrobell (09.05.2010 21:18)

choutky upírů jsou nepředvídatelné!

1