16.04.2010 [18:23], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 13×, zobrazeno 5686×

Někteří jedinci prostě milují trapné situace... A rozhovory.

Jen co jsem vystoupila z Bonda, ocitla jsem se ve vzduchu. Vyjekla jsem a pokusila se z toho pevného sevření vyprostit, ale byla to marná snaha. A Will se jen smál.

„Kdybys mi radši pomohl!“ snažila jsem se o naštvaný tón, ale musela jsem se začít řehtat.

„Minnie, Minnie, zlato naše, děvče moje, už jsem ti řekla, jak moc tě miluju?“ vrkala Alice a dál si mě pevně tiskla k sobě.

„Nech mě, Alice! Tohle je nefér!“ odstrkávala jsem ji. Nákupní maniak, měla by si Carlisleovi říct o nějaké prášky!

„Myšičko naše, budeš to tam milovat, jen mi to prosím dovol,“ upírala na mě svoje zlaté oči a vehementně mrkala, ale ještě pořád neměla vyhráno. Měla jsem radost; tohle její přemlouvání bylo známkou toho, že si vážně ještě nebyla jistá, jak odpovím. A ani já si nebyla jistá. Věděla jsem, že když řeknu ano, nebudu muset hnout prstem a budeme mít luxusně zařízený a velmi příjemný byt. Jenže pokoj tak, jak ho udělal Will, mi byl mnohem bližší. Na jedné straně Aliciny psí oči, na druhé představa nás dvou, jak se jako normální lidé dohadujeme nad výběrem gauče.

„Nejdřív mě pusť dolů,“ nakázala jsem jí. Okamžitě poslechla a pod nohama jsem zase ucítila pevnou zem. Pozorovala jsem její napnutý výraz a najednou mě zalila vlna lásky k ní. Vždyť ona je tak úžasná! Udělala bych pro ni cokoliv! Vraždila bych pro ni, vše, jen aby byla spokojená!

Ne, moment, tohle rozhodně nemám ze své hlavy!

„Jaspere!“ zamračila jsem se. Málem jsem řekla ano!

„Je to moje žena,“ ozval se omluvně. Podpantoflák jeden, to je neuvěřitelný.

„Minnie, prosím!“ objevila se mi zase těsně před obličejem její tvář. Zavřela jsem oči a jen poslouchala Willův smích. Tak ty takhle? Škodolibě jsem se usmála a Alice zasténala:

„To ne!“

Otevřela jsem oči a přikývla jsem:

„Ale jo. Chci, abyste to udělali spolu a já mám právo veta!“

Hned byl u mě Will a odstrčil zamračenou Alici. Zkoumavě se mi podíval do očí a já se snažila neztratit v jeho pohledu.

„To mám za trest?“ zeptal se pak a k mé úlevě se už zase smál. Vehementně jsem zavrtěla hlavou:

„To máš za to, že jsi tak úžasně šikovný. Stejně jako Alice. Tak si s tím nějak poraďte a já se budu jen kochat.“

Alice mě počastovala ještě jedním ošklivým pohledem a pak si smutně povzdechla, jen co viděla, jak se Will uculuje. Když mířila do domu, brblala něco o nevděčných lidech a pitomé práci.

„Ty jsi ale škodolibá potvora,“ uslyšela jsem u ucha Edwardův hlas, jakmile jsem vkročila dovnitř. „Jsem si jistý, že William to přežije bez úhony, ale chudák Alice!“

Nebylo jiné východisko. Nechtěla jsem skončit zakousnutá vzteklou malou upírkou, která nedostala to, co chce.

„Takhle se nežertuje,“ napomenul mě. Pak se na moment zarazil a přišlo mi, že se snaží ze sebe něco vysoukat.

Co je?

„Carlisle tě chce vidět. Čeká v pracovně,“ řekl nakonec a těkal pohledem všude kolem. Nechápavě jsem pokrčila rameny a řekla Willovi, kam jdu. Zrovna nevěřícně pozoroval Alici, která ze schodů scházela lidskou rychlostí a nesla asi metr vysokou hromadu katalogů.

Chystala jsem se zlehka zaklepat na dveře, ale samozřejmě už mě slyšel a vyzval mě, ať jdu dál.

„Jak se ti líbí kovárna?“ zeptal se s jemným úsměvem.

„Je úžasná. Viděl jsi ten byt nahoře? Jste vážně neuvěřitelní! Jen si nejsem jistá, jak se mi bude psát, když bude dole třískat Will do železa. Kdyžtak budu muset třísknout železem do Willa, nebo tak něco,“ smála jsem se.

Carlisle zvážněl:

„V podstatě jsme se dostali k tomu, proč mě Edward požádal, abych si s tebou promluvil.“

Jo tak Carlisle se mnou chce mluvit?! Proč mám divnej pocit? Proč mám pocit, že tě zabiju, jen odsud vylezu?

„Ale?“ udělala jsem nahlas a snažila se nevypadat nervózně, což před upírem, který je náhodou taky doktor, vůbec nešlo. Na náladě mi moc nepřidalo to, že ani Carlisle se netvářil zrovna odhodlaně. Sledoval svoje ruce, které ležely na desce stolu. Pak zvedl hlavu a začal na mě mluvit mírně a vlídně. Jako na pacienta.

„Minnie, jsem rád, že vám to s Williamem funguje. A je pochopitelné, že budete chtít svůj vztah posunout někam dál.“

A já zrudla až na zadku.

No nazdar!

Tohle ne!!!

„Carlisle, to je v pohodě,“ zasípala jsem. A snažila se splynout s s koženým polstrováním křesla, ve kterém jsem seděla.

Ty jeden pitomče, nestačil ti důvěrný rozhovor s Willem?! Dělá ti dobře přivádět lidi do rozpaků?

„Minnie, o tomhle si vážně musíme promluvit. Je nutné vyřešit tenhle problém. Díky Belle víme, že je možné otěhotnět s upírem a nejsem si jist, jestli by se ti něco takového hodilo... Nehledě k tomu, jak by to skončilo,“ snažil se zůstat věcný a já měla pocit, že se studem scvrknu do malé kuličky a zakutálím se pod knihovnu. Naprosto vážně jsem uvažovala nad vodopádem. Prostě ho nebudu poslouchat, ať si povídá, co chce.

„Nedělej to, prosím,“ ozval se za dveřmi Edward. Měla jsem chuť vyskočit a nakopat ho do té části těla, která byla jistě i u upírů velmi citlivá. Ať si pak může s Carlislem popovídat na téma mužská impotence, když tak miluje tyhle trapný rozhovory. Moje představa byla nejspíš natolik sugestivní, že už neřekl ani slovo a byla jsem si jistá, že za dveřmi už nestojí.

Pak jsem se snažila co nejdřív vyřešit tuhle rozpravu, takže jsem se zavřenýma očima zašeptala:

„To je dobrý, dojdu si ke svému gynekologovi pro prášky.“

A pak vykastruju Edwarda.

„Ehm,“ odkašlal si Carlisle a já se na něj utrápeně podívala. „To je jistě velmi zodpovědné, ale je tu malý háček.“

Samozřejmě. Tušila jsem, že něco takového řekne. Kdyby ne, mohl mi nenápadně podstrčit recept na antikoncepci a byl klid.

„Nevím jistě, jestli je to dostačující. Jaksi, hm, to ještě nikdo netestoval. Nebyl důvod,“ pokračoval opatrně a já ho dál pozorovala, jen můj výraz se změnil z utrápeného na nechápavý. Když si všiml, jak vypadám, nabídl mi mlčky sklenici vody. Odolala jsem nutkání mu ji sebrat a chrstnout si ji na hlavu, jen jsem bezhlesně řekla Ne a dál si užívala nejtrapnější okamžiky svého života.

„Jistě víš, že hormonální antikoncepce není úplně stoprocentní. Může selhat. Ehm, takže v podstatě... Nejsem si jistý, jaký je rozdíl mezi běžným mužem a upírem, co se, ech...“ podíval se na mě naléhavě, jako by čekal, jak zareaguju.

„Chápeš, co tím chci říct?“ zkusil to. Zavrtěla jsem hlavou.

„Upíří spermie mohou být rozdílné,“ vyhrkl a zhluboka vydechl.

„Aha,“ udělala jsem a nebyla jsem o nic chytřejší. Mlčel. Já mlčela. Seděli jsme tam jak dva trotlové a mně hlavou běhaly jen samé ošklivé pomsty pro Edwarda.

„Takže jako co?“ řekla jsem po několika vteřinách ticha. Carlisle si povzdechl:

„Nejsem si jist.“

Nechce mi říct, že buď otěhotním, nebo nebudu moct na sex ani pomyslet, že ne?! Ani jedna z těch variant není to, co chci, tohle nejde! Tak ať to nějak udělá, sakra! Je doktor! Může udělat testy a -

No jasně!

Alice se nahlas rozesmála a protože se nepřiřítil Edward, tušila jsem, že se jí podařilo vizi skrýt. Byla jsem jí vděčná, taky už jsem mohla být přetrhnutá vejpůl.

„Tak to vyzkoušejte,“ řekla jsem odhodlaně a narovnala se. Carlisle se na mě překvapeně podíval:

„Na tobě?“

„Jistě že ne na mně!“ zhrozila jsem se. Nedůvtipnej chlap! „Jsi přece doktor a v nemocnici máte nejmodernejší laboratorní vybavení. Udělej testy a zjisti, jestli běžná antikoncepce funguje,“ vysvětlovala jsem mu. Lehce se zamračil:

„Testy? Myslíš jako...“

„No! Časopis a kelímek!“

A po menší odmlce, která byla vyplněna Edwardovým hlasitým Minervo! jsem dodala:

„Jsem si jistá, že Edward ti s tím jistě rád pomůže!“

Carlislův obličej se rozzářil. Ukázal na mě prstem, jen tak jím máchal ve vzduchu, jak přemýšlel, a pak najednou neseděl v židli, ale hrabal se v knihovně, a pak byl úplně pryč a vysvětloval Edwardovi, že potřebuje jeho pomoc.

Cítila jsem úžasné zadostiučinění.

Zlá, ošklivá holka!

„Minnie!“ objevil se ve dveřích Edward a tvářil se hrozivě. Chvíli na mě mlčky zíral a potichu vrčel, ruce svíral do pěstí.

Co je? Chceš si snad ještě o něčem promluvit?

Musela jsem se ušklíbnout. Věděla jsem, že si zahrávám s ohněm, nebyla jsem si jistá, jestli jsem to nepřehnala, ale bylo mi skvěle. Zasloužil si to. Sice to všechno myslel dobře, ale to já teď taky, ne? Co bych pro vědu neudělala!

Po několika hlubokých nádeších se otočil a odešel. Místo něj se ve dveřích objevila Alice a ukazovala mi zvednutý palec. A pak Bella, která stěží potlačovala smích. A taky Emmett, který se smál tak, že se musel opřít o futra.

„Nesměj se, nebo řeknu, že je potřeba víc vzorků,“ zahrozila jsem mu a spustila tak novou vlnu jeho řehotu.

Když přišel Will, zrudla jsem a sklopila hlavu. Nepochybovala jsem o tom, že slyšel každé slovo i úder mého srdce. Bylo mi děsně, přece jen běžně se tohle téma probírá jen ve dvou, ne před celým domem. Dřepl si přede mě a prsty mi zvedl bradu. Usmíval se, ostatně jako skoro pořád.

„Děkuju,“ řekl pak. Zamračila jsem se, protože jsem byla zase mimo:

„Za co?“

„Za to, žes to takhle krásně zvládla. A za to, že jsi taková potvůrka,“ ušklíbl se a krátce mě políbil.

„Co když to nepůjde?“ zašeptala jsem věc, která mě aktuálně trápila. Budeme si povídat? Luštit křížovky?

Chvíli mě mlčky pozoroval se zvláštním výrazem. Neměla jsem ani ponětí, co se mu honí hlavou. Mohlo to být cokoliv. Teď by byla docela ideální doba na to, aby si to všechno rozmyslel a zmizel...

Na chvilku sklopil oči, ale když se na mě znovu podíval, už se zase usmíval:

„Tak si vystačíme s tím, co půjde. Minnie, i kdybych se s tebou měl pořád jen líbat, stejně budu nejšťastnější upír na světě.“

Kníkla jsem dojetím. Jak jsem si ho jenom zasloužila? Jak se to stalo, že mám tohohle neuvěřitelnýho chlapa? Objala jsem ho a zavrtala mu hlavu do ramene.

„Miluju tě,“ zašeptal a já si prostě nemohla odpustit trochu ironie:

„Jsem zvědavá, co budeš říkat po dvaceti letech líbání!“

Když při večeři přijeli Carlisle s Edwardem, málem jsem samou nervozitou spolkla kost ze pstruha. Snažila jsem se rychle zhltnout sousto, abych mohla jásat, případně usedavě plakat, a nějak mi zaskočilo. Úvodní rozpaky byly tedy hravě překonány tím, že jsem se chvilku dusila, Will odháněl Emmetta, který si byl jistý svou znalostí Heimlichova chvatu a chtěl ho na mě vyzkoušet, a Esmé mě lehce poplácávala po zádech. Nakonec jsem se vzpamatovala, ale rozhodně to nebyla zásluha nikoho jiného.

„Nejdřív,“ řekl Edward rozhodným hlasem, aby na sebe upoutal pozornost, „nejdřív chci říct, že dnešek už nikdy nebudeme rozebírat, ano?“

Carlisle ke mně přišel a podal mi vizitku s nějakým jménem a brožurku. S úsměvem řekl:

„Je to v pořádku. Testovací vzorky,“ střelil rychlým pohybem na Edwarda, který si povzdychl, „reagovaly zcela běžně. I když to není u děvčat tvého věku zcela běžné, myslím, že nejvhodnější bude hormonální tělísko. Působí lokálně a kombinuje mechanickou i hormonální antikoncpeci. Domluvil jsem ti schůzku s výbornou gynekoložkou u nás v nemocnici.“

A mně spadl obrovský kámen ze srdce. Střelila jsem pohledem k Willovi, který se tvářil spokojeně. No, to by teď už nemusel tak zdržovat, ne?

„Děkuju,“ usmála jsem se na Carlisla a on mávl rukou:

„Jsem rád, že jsem se poučil.“

A tobě taky děkuju. Vážně. Upřímně. Mohl jsi mě poslat do háje.

„Už toho nechte oba,“ zamručel Edward. Will se na něj zrovna díval a evidentně myslel na to samé, co já. „Ale znovu už nic takového nezkoušej, myško!“

Tak nezlob!

Zakroutil hlavou a někam zmizel.

Mám tě ráda! Fakt!

„Já tebe taky,“ objevil se zase u mě a objal mě. „A ty toho nech, nic jí nedělám!“ ukázal na Willa.

Večer jsem v obýváku s Ness a Jacobem hrála Scrabble. Rose s Emmettem někam zmizeli, Carlisle byl v práci, Jasper se pokoušel porazit Edwarda svou terakotovou armádou a Bella telefonovala se svým otcem Charliem. Alice s Willem se dohadovali nad rozmístěním jednotlivých zón v bytě a nad odhlučněním kovárny, aby se tam dalo normálně být i přes den.

Měla jsem radost, že Cullenovi vzali naprosto v pohodě fakt, že se nastěhuju k Willovi. Nebude to hned, rekonstrukce nemohla probíhat upírskou rychlostí, když byli všude okolo lidi. Ale prý by neměla zabrat víc, než měsíc. Do té doby budu pendlovat mezi kluky a Cullenovými, aspoň pořádně zajedu Bonda. Museli jsme jen slíbit, že na víkendy budeme tady v domě, aby si mě ostatní užili.

Zrovna když se mě Jake snažil přesvědčit, že slovo chrzť opravdu existuje, Alice nahlas vypískla a hned se chytla za pusu. Pak okamžitě vystřelila ven, následovaná Jasperem. Lekla jsem se.

„Co je? Co je?“ zjišťovala jsem a rychle se podívala na Edwarda. Ten se snažil tvářit vážně, ale přikrýval si oči rukou a bylo jasné, že se směje. Podívala jsem se tázavě na Willa, ale ten zaujatě prohlížel jeden z katalogů kuchyňských linek.

„Tati?“ zeptala se Nessie zvědavě. Edward si odkašlal a na oko klidně řekl:

„To nic, Alice jen měla jednu zábavnou vizi.“

„A proč utekla?“ nechápala jsem. Edward pokrčil rameny:

„Asi chtěli být sami, nebo tak něco.“

Ježiš, ty jejich pudy...

Pak něco řekl tak rychle, že jsem absolutně nepostřehla, jakou řečí to vůbec bylo. Okamžitě u něj stáli všichni upíři, co zbyli v domě. Než jsem stihla znovu říct své oblíbené Co je?, byli venku. Otočila jsem se na Ness. Tvářila se otráveně:

„Tohle prostě nesnáším! Zlato, co říkali?“ otočila se na Jakea. Ten zavrtěl hlavou:

„Nestíhal jsem je ani já. Takhle rychle snad ještě nemuvili.“

„Ale Alice nevypadala vyděšeně,“ vybavila jsem si její skřek, který rozhodně zněl vesele.

Ness chvíli přemýšlela a pak se zeptala:

„Nebudeš mít třeba narozeniny? Že by viděla, jak dělá oslavu?“

„Až v létě,“ odpověděla jsem.

„Tak já nevím,“ vzdala to.

„Když to bude důležitý, řeknou nám to,“ usoudil Jake. „Co ten chrzť teda?“

Neuznala jsem mu ho.

Večer jsem pak slavila úspěch. Při nekonečně dlouhém líbání, kdy jsem naprosto příšerně funěla a byla slaboučká jako kotě, se mi podařilo rukama vloudit pod jeho triko. Nemohla jsem se ho přestat dotýkat. Milovala jsem jeho záda. Přejížděla po nich dlaněmi i bříšky prstů a když Will přesunul pozornost k mému uchu a mezi polibky mi šeptal, jak jsem nádherná a sladká, zatínala jsem mu nehty do ramen. Nakonec jsem ho donutila ze sebe ten zbytečný kus oblečení sundat.

Nechal se ode mě přetočit na záda. Když jsem si na něj obkročmo sedla, moc dobře jsem si uvědomovala, jak je vzrušený. Ztrácela jsem se v jeho temném pohledu, mapovala jsem konečky prstů jeho hrudník a břicho a když jsem se sklonila, a oplácela mu to neuvěřitělně dokonalé laskání ucha, slastně zavrčel a pevně si mě k sobě tiskl. Byla jsem úplně ztracená, chtěla jsem víc a popadla jsem lem svého trička, abych si ho mohla přetáhnout přes hlavu.

Najednou jsem ležela na zádech a obě zápěstí jsem měla sevřené jeho pravačkou. Will ležel vedle mě na boku, hlasitě oddechoval a levou rukou mi odhrnoval z obličeje prameny vlasů. Zmučeně jsem zavřela oči:

„Ale no tak!“

Otočil mě k sobě zády a přitiskl se ke mně. Přehodil přes nás deku a objal mě.

„Neboj, lásko. Ještě budeš škemrat, abych tě nechal vyspat,“ zašeptal mi pobaveně do ucha.

„Miluju tě,“ zamumlala jsem a unaveně zívla. Jeho tělo se slabě otřáslo smíchem a on odpověděl:

„Jdi do háje, miláčku.“

To je moje věta!

„Jsi mizera,“ obvinila jsem ho, ale musela jsem se usmívat. Bylo mi tak fantasticky!

„To jsem celý já,“ souhlasil. Políbil mě do vlasů a během chvíle jsem byla úplně tuhá.

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  zuzka88 (04.02.2012 15:07)

Tak odebírání vzorků mě dostalo Chudák Edward, ale evidentně to přežil a ještě přinesl nový objev vědě

12)  Mabel (18.12.2011 13:39)

Rozhovor Minnie s Carlislem a pak ty testy, ach jo, to jsem se zas nasmála, úžasné!

11)  miamam (18.11.2011 21:09)

chuachua Testovat Edwarda? Sladká pomsta!! muhehehehe no a Jake tomu dal zase korunu, chrzť

9)  magorka (22.09.2010 11:40)

8)  sakraprace (17.09.2010 09:54)

Ježiši, á úplně zapoměla, že dělali vzorky a testy
A chrzť je fakt luxusní

7)  SarkaS (09.09.2010 21:29)

Prej jdi do háje Miláčku... Šikovnej kluk...

6)  Ree (18.08.2010 17:24)

To je fakt To byste možná přežili... Jen na vozíčku

5)  Nebraska (18.08.2010 17:13)

Tak by to bylo jako druhý jméno, ne? Třeba Silvestr Chrzť Petrus - a jako správnej pankáč by si to náramně užíval

4)  Ree (18.08.2010 17:03)

Ahoj, já jsem Chrzť Petrus Myslím, že by jste přežili jen do jeho puberty

3)  Nebraska (18.08.2010 16:50)

Elizabeth, dík
Chrzť se mi pořád líbí, asi tak pojmenuju nejbližší nové zvíře, které se objeví v naší domácnosti (ještě že děti už nejsou v plánu, muhehe )

2)  Elizabeth (18.08.2010 16:19)

Myšičku teď čtu celou od znova a musím říct, že ta prostě neomrzí
Miluju ty tvý poslední věty
„Když to bude důležitý, řeknou nám to,“ usoudil Jake. „Co ten chrzť teda?“


Neuznala jsem mu ho.

1)  Alrobell (09.05.2010 20:58)

1