16.04.2010 [17:02], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 13×, zobrazeno 5924×

Nathan navazuje první kontakt

Zařekla jsem si, že nejdřív dopíšu Arthura. Ten příběh je silný, má potenciál nebýt jen plytkým čtením pro ženy, cítila jsem v kostech, že tohle dopadne. Pokud to tedy dopadne tak, jak mám v plánu. Pokud se to zas nezvrtne a Arthur nevyvede nějakou kravinu. Moje postavy si žily vlastním životem. Kolikrát se mi stalo, že jsem měla námět jako víno, a když jsem ten několika řádkový nástin začala zpracovávat, jedna nebo víc postav se najednou začaly chovat jinak, než jsem čekala. Samo to vyplynulo ze situace, někdy stačila jedna nešikovně zvolená věta a celý příběh byl úplně jinak.

Když jsem psala, nesnesla jsem vyrušování. V tu chvíli jsem tu byla jen já jako zapisovatel toho, co se mi dělo v hlavě. Jim s Natem to věděli a chodili kolem mě po špičkách. Pokud mě vytáhli do baru, protože Nathan dal ten den někomu z obsluhy volno, usadili mě do nejzaššího koutu a nikoho ke mně nepouštěli. Bodyguardi moji zlatí. A když mě políbila múza ve škole mezi přednáškami, Jim seděl vedle mě a tvářil se strašně důležitě, protože se považoval za mého agenta. Pošuk, ale kdo jiný by byl mým vším, že?

A jen co dopíšu Arta, vrhnu se na Cullenovi. Zatím jsem potají a skrz kluky sbírala informace. Moc jich nebylo, všech se stranili, nevyhledávali bližší kontakty se spolužáky. Snad jen ta zrzavá, ale většinou ji někam odtáhl Indián nebo Tmavovláska, případně se přiřítil Rozcuch, hodil svůj klasický vražedný pohled a strkal ji před sebou pryč. Nevypadala úplně nadšeně, ale necekla ani slůvko, starší brácha se asi musí poslouchat. Jim přišel s tím, že jsou všichni spárovaní. Trochu mě to překvapilo - když jsem předtím plácala o tom, že spolu budou všichni spát, netušila jsem, že jsem blízko pravdě. Ale když je člověk chvíli pozoroval, bylo jasné, že je to pravda. Hora svalů s Barbie se k sobě veřejně měli, Blonďák a Elfka taky, i když ne tak okatě. Zrzka s Indiánem vypadali, jako by spolu chodili teprv chviličku; žádný velký líbání, jen zamilované pohledy a držení se za ruce. Indián byl evidentně tolerován jen proto, že chodil s jejich sestrou, Rozcuch vypadal, že ho chce zabít. Vlastně se tak tvářil skoro pořád, jen když se přitočil ke Tmavovlásce, pohled mu zjihnul. Neměli se k sobě jako milenci, ale něco tam bylo. Jenže co?

Podle holek z ekonomie vůbec nebyli příbuzní a jen to dělali, aby byli zajímaví. Jim tvrdil, že holky z ekonomie jsou krávy, a já s ním sdílela v podstatě totožný názor. Na religionistice zas bežela teorie o programu ochrany svědků. Zajímavé, ale těžko by se někdo snažil udělat z nich nenápadné tím, že budou tak nápadní. Podle paní Shallowové, která dělala v kantýně, jsou všichni milí, ale zdrženliví, a často platí velkými bankovkami. To Jima přivedlo k teorii holywoodských hvězd, kterou pak přeměnil na teorii skrytého natáčení reality show. Kdykoliv se Cullenovi objevili v naší blízkosti, narovnal záda, zatnul svaly a tvářil se neodolatelně. Dobře, možná je trochu nenormální.

„Říkejte mi Špióne!“ posadil se k nám Nathan se zářivým úsměvem. „Ne!“ zamračil se pak. „Říkejte mi radši té á!“

„Té á?“ ušklíbla jsem se. „Jako tajný agent? Ty si fandíš, drahý.“

„Správně, Minnie, tajný agent, to jsem teď já! Nepozorován jsem se dostal až do hnízda nepřítele!“ nastavil mi rameno, jak čekal, že ho pochvalně poklepu. Nedočkal se, jen jsem se podezřívavě zamračila:

„Tys vlezl k nim domů?!“

Dotčeně mlasknul a poučným tónem řekl:

„Jako spisovatelka bys snad mohla chápat nadsázku, ne?“

Uklidnila jsem se a přestala se mračit. Představa Nathana v jejich bytě, zvlášť s přihlédnutím k velikosti Hory svalů a Indiána a naštvanosti Rozcucha, mi nebyla dvakrát příjemná. Můj milý kamarád nebyl sice úplně sušinka, ale řekla bych, že se nikdy nepral.

„Ani nevím, kde bydlej. Na kolejích rozhodně ne, odjíždějí někam třemi auty. Jen jsem se bavil s tou malou zrzečkou,“ pokračoval Nat.

„Jak jako, bavil?“ zíral na něj Jim. Nat ho lehce pohladil po ruce:

„Potkal jsem ji na chodbě u knihovny a byla sama, tak jsem se přátelsky vetřel.“

Ano, to byl celý on. Majitel baru se prostě dokáže bavit s každým a Nathan by to dokázal i bez baru. Takhle to ale má o mnoho snažší, protože lidi ho znají od vidění nebo z vyprávění.

„Říkala něco o natáčení?“ vyhrkl Jim. Vyprskla jsem smíchy a Nat mu lípnul rychlou pusu na tvář.

„Jdi do háje s natáčením, lásko! Jsou to normální studenti. Ona se jmenuje Ness a byla úplně zlatá, takové sluníčko. Prý se jí tu moc líbí a lidi jsou tu v pohodě. Na civění je prý zvyklá, když má sestry, co by mohly z fleku dělat modelky.“

„Takže jsou fakt sourozenci?“ dychtila jsem po informacích. Nathan pokrčil rameny:

„Na to jsem se nestihl zeptat. Přišel ten její snědej přítel. Představila nás, jmenuje se Jacob. Taky docela v pohodě, ale omluvil se, že už na ně ostatní čekají, a odvedl ji pryč. Nicméně to považuji za počátek blízkého setkání třetího druhu,“ dořekl a tvářil se spokojeně. Tak slečna s nádhernými vlasy je Ness. Nejspíš v břiše taky hodně zlobila, když ji pojmenovali takhle.

„Ty se nezdáš,“ zamrkal na něj Jim svůdně a přisunul si židli blíž. „Seznámíš nás?“

Co odpověděl Nathan jsem už nepostřehla, protože v tu chvíli se mi v hlavě vynořil obraz Arthura v knihovně. Zajásala jsem, protože od večera jsem nenapsala ani řádku. Nebyla jsem si jistá, jak pokračovat, a teď, když jsem si při Natově vyprávění představovala, jak si povídá u knihovny se Zrzkou, tedy Ness, mi to zase nějak seplo a už jsem věděla, co bude dál. Rychle jsem otevřela soubor s názvem O krok blíž a přestala vnímat okolí.

Hillary měla zpoždění. Čekal tu na ni už deset minut a nervózně si podupával nohou. Nesnášel, když chodila pozdě, a ona to moc dobře věděla. Když řekl v deset, nemyslel tím o půl jedenácté! Pak ji zahlédl na konci chodby. Vůbec nevypadala, že by spěchala, spíš naopak. Líně se ploužila, pak se dokonce zastavila před nástěnkou a zaujatě si prohlížela nějaké inzeráty. Arthur cítil nával vzteku. Musel zatnout pěsti a odolávat nutkání se k ní hned rozběhnout, aby ji chytil za paži, otočil si ji k sobě a pořádně ji seřval. Když k němu konečně pomalým krokem došla a usmála se, měl pocit, že mu z nosních dírek uniká pára.

„Jdeš pozdě,“ procedil skrz zuby. Čekal, že jí to konečně dojde, lekne se a začne se omlouvat, jenže Hill ho překvapila.

„Já vím.“

Chvíli na ni neveřícně koukal, pak se nadechl, aby jí řekl něco velmi upřímného, ale když se díval do jejích šedomodrých očí a na její lehce samolibý úsměv, došlo mu, že ho dostala.

„Udělalas to naschvál,“ konstatoval překvapeně. Spokojeně přikývla.Všechna zlost byla pryč. Moc dobře si uvědomoval, že si to zasloužil. Mohl být rád, že neprovedla nic horšího.

„Ty mrcho,“ zašeptal a prstem jí zasunul pramen vlasů za ucho. Přitiskla mu tvář do dlaně a slastně zavřela oči.

„Miluju tě, ty jeden prevíte,“ řekla pak. Přesunul ruku skrz vlasy až dozadu na krk a chtěl si ji přitáhnout k sobě, aby ji mohl jedním dlouhým polibkem připravit o

„Minnie!“

Probrala jsem se, ve stejném okamžiku mi došlo, že mi někdo přerušil tok myšlenek a tentokrát jsem já cítila nával vzteku.

„Do prdele!“ bouchla jsem pěstí do stolu a vzápětí toho litovala, protože jsem do úderu dala moc velkou sílu a ruka mě ostře bolela. Naštvaně jsem se podívala na své dva spolustolovníky, kterým evidentně došlo, co provedli, a tvářili se provinile.

„Co!“ vyštěkla jsem a třela si ruku. Jim se ke mně naklonil a zašeptal:

„Jsou tu Cullenovi.“

Měla jsem chuť praštit jeho hlavou o stůl. Ví, že tohle nesnáším, a vytrhne mě z koncentrace jen kvůli nim? Snad jsem řekla jasně, že Art má přednost, ne?

„No a?“ vrčela jsem. Jim se polekaně odtáhl a slovo si vzal Nathan:

„Přišli hned po tom, co jsi začala psát, a ten naštvanej na tebe celou dobu zírá!“

Rychle jsem se rozhlédla a našla je jen ob stůl od nás. Všichni se normálně bavili, Indián do sebe hladově cpal celou bagetu, zrzavá Ness něco zaujatě vyprávěla Tmavovlásce a Rozcuch mě pozoroval. Místo, aby se lekl, že jsem zachytila jeho pohled, civěl dál a vypadal nějak jinak. Zamračila jsem se.

„No a?“ zopakovala jsem a vztek mě pomalu přecházel. Zvládla jsem aspoň kousek, Arthur zjistil, že to byla fakt bota, na tohle už se bude navazovat snadněji.

„No a?“ vyjekl Jim rozrušeně. „Kotě, zírá tu na tebe jeden z nejhezčích chlapů na téhle škole a ty řekneš no a?“

Udělala jsem něco jako pffff. Nejhezčí chlap na škole, jo? Jim měl vždycky divnej vkus, až Nathan vypadal normálně. Rozcuch se tváří jak bůh pomsty, vypadá věčně napnutě, mračí se, evidentně nesnáší lidi. Rozhodně bych tu našla hromadu hezčích chlapů. Mrkla jsem jeho směrem a cukla sebou, protože mě pořád pozoroval.

Dej mi pokoj, koukej někam jinam, blbečku! Nejsem na tebe zvědavá! Kvůli tobě mi přerušili psaní, za to by ti měl někdo nakopat zadek! nadávala jsem mu. Sklopil oči. No vidíš, hodnej kluk! Musela jsem se usmát. Jojo, umět tak ovládat lidi pomocí myšlenek, to by bylo terno! Donutila bych Jima, aby se svlíknul do naha a běžel se vykoupat do fontánky před děkanátem! Úplně jsem ho viděla, jak cupitá s rukama přes svou chloubu plným nádvořím a pak skáče ladnou šipku mezi mince v různém stupni koroze.

„Tyjo!“ udělal Nathan. S očekáváním jsem se na něj podívala a on kývl hlavou ke Cullenovic stolu:

„On se usmál!“

Když jsem se podívala na Rozcucha, překvapeně jsem zjistila, že Nat měl pravdu. Sice se rychle snažil svěsit koutky dolů, ale zbytek úsměvu jsem stihla zaregistrovat. A došlo mi, proč mi dnes přišel jiný. Netvářil se nakrknutě, tvářil se úplně normálně. Žádné mračení a výhružné pohledy.

No vidíš, že to jde, ty kluku jeden! usmála jsem se tentokrát jen v duchu. Co se stalo, přestal tě bolet moudrák? Zase do mě zabodl pohled. Neydržela jsem to, sklopila oči na stůl a pomyslela si, že zítra by mohl pro změnu zkusit vzít do ruky hřeben.

„Tak nic, už se zas tváří jak kakabus,“ ušklíbl se Nathan.

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

13)  zuzka88 (01.02.2012 22:32)

Tak jsem se konečně dostala k této povídce, na kterou jsem slyšela nemalou chválu a ani se nedivím. Přečetla jsem dvě kapitoly a úplně mě to pohltilo. Minnie je skvělá holka a Jim s Natem pak úžasní kamarádi. Moc mě pobavila Edwardova reakce na její myšlenky. U tohohle se člověk skvěle odreaguje a musím říct, že i hodně nasměje. Jdu pokračovat

12)  leelee (10.12.2011 17:04)

domyslet si příběh k někomu divnýmu to sou kolikrát teorie
jinak průhlednost při čtení myšlenek jen si představ že to čte někdo kdo nečet Stmívání

11)  miamam (15.11.2011 10:17)

Uáááá já z toho nemůžu! Představa, že jí Edík fakt čte myšlenky a pak je takhle průhlednej... Minniin instinkt mě fakt baví

10)  Janeba (16.11.2010 20:56)

Tak to mě opravdu dostalo! Báječné, vtipné a pohodové! Báječný lék na splín! Díky!

8)  magorka (21.09.2010 11:47)

obávám se, že na duchaplné a moudré komentáře fakt nemám Tuhle ženskou prostě miluju

6)  SarkaS (09.09.2010 14:56)

Ta mu dává chudákovi Eda z ní brzo klepne

5)  Alrobell (27.06.2010 09:54)

Jajky boha jeho, to je nářez... hele nab, nechceš udělat další jednoráznovku k této povídce? Něco jako - Věčně nas..nej Edward...

4)  sakraprace (13.06.2010 11:35)

Já je prostě miluju. Všechny. Kluci jsou skvělý drbny a jak chrání Minnie je super. A ty Cullenovic přezdívky, když je ještě nezná - luxusní.

3)  Linfe (22.05.2010 19:27)

Děkuju bohu, že to má 50. kapitol, snad to na chvíli vydrží, ale nebudu ti nechávat komentář pod každou jo? To by zaspamovalo přehled v administraci, takže .... nádech, výdech....JE TO ÚŽASNE!!!...Díky

2)  Alrobell (09.05.2010 12:54)

tvůj humor je jedinečný... líbí se mi jejich přezdívky!!! Jdu dál!!! A dopr... přijela tchýně!!!

1)  ambra (08.05.2010 23:53)

Tak místo abych tu potila odpovědi na záludné otázky, tlemím se jako idiot nad každou větou... Ty přezdívky jsou báječné a tak moc výstižné. Tenhle druh humoru miluju

1