16.03.2012 [17:30], Ajjinka, ze série My Way, komentováno 15×, zobrazeno 3436×

Další kapitola. Pro Edwarda důležitá. Pro mě taky. Uvidíme, jak to bude s vámi :)

Děkuju za krásné komentáře, které mi pod kapitolami necháváte. Přibývají jen kvůli vám! ♥

15+ za jeho slovník ;)

„Proč?“ vykašlala ze sebe, z očí jí tekly slzy, jak se dávila. To jsem byl až tak k pláči? Ruku jsem měl pořád připravenou, neuměl jsem žádnej z těch parádních osvědčenejch chmatů, co z vás během vteřiny vyhodí to, co se vám šprejclo v krku, ale i tak jsem byl ve střehu. I když s mým štěstím bych jí něco udělal. A rozhodně ne to, co bych chtěl.

„Domů nepůjdeš,“ řekl jsem narovinu. Ale asi to nebyl tak dobrej tah, jak jsem si myslel, protože jakmile přestala kašlat a šklebit se, začala se mračit. A to v jejím případě nikdy nebylo dobrý znamení.

„Nejsi můj táta, abys mi říkal, co mám a nemám dělat!“ obořila se naštvaně.

„To určitě nejsem, protože mě na rozdíl od něj zajímá, co se s tebou děje,“ ucedil jsem stejným tónem. Nevěděl jsem, čím to bylo, že mě vždycky dokázala odpálit jedinou větou. Opravdu mě teď chtěla poučovat? Sama snad musela vidět, co jí ten zkurvysyn dělá. Nemohla se k němu chtít vrátit, tak pitomá bejt nemohla.

Šokovaně otevřela pusu. „Co si to dovoluješ?!“ štěkla po mně. Klidná a uvolněná atmosféra byla v prdeli. Bojovně stála naproti mně a nevypadala, že by chtěla couvnout zpátky. Ale jestli si myslela, že to udělám já, byla na omylu. „Nemáš žádné právo za mě rozho-“ Prudce jsem se odstrčil od židle a chňapnul po ní. Byla tak překvapená, že se ani nestačila bránit. Vlastně nebyla jediná, koho to překvapilo. Co to kurva dělám?! prolítlo mi hlavou, když jsem se naprosto instinktivně vrhnul po jejích rtech.

Nedal jsem jí žádnou šanci protestovat, pevně jsem ji k sobě tisknul a tvrdě ji líbal, jako bych ji tím snad nějak mohl přinutit k tomu, aby změnila názor a rozumně uvažovala. Chvíli se mi bezmocně škubala v náručí, ale během chvíle i její snaha se ode mě odtrhnout odezněla. Bezvládně mi visela v rukách a nechala se líbat.

„Nevrátíš se k němu,“ zavrčel jsem celej bez dechu, když jsem se od ní na okamžik odtáhnul. Měla zavřený oči a pootevřenou pusu, jako by to dělala schválně a vyzývala mě tak k dalšímu kroku. Než stačila odpovědět, líbal jsem ji znovu. Ale tentokrát jsem v tom nebyl sám. Spolupracovala. Ruce zvedla nahoru a zajela mi jima do vlasů. Snažila se ke mně dostat ještě blíž, sama se ke mně tlačila.

A mně v tu chvíli ruplo v bedně. Bylo mi u prdele, že jsme v kuchyni a v bytě jsou další tři lidi. Uvědomoval jsem si jen její teplý rty a rostoucí atrakci Pisy v kalhotách, kterou si Bella musela uvědomovat mnohem víc než já, protože se na ni těsně tiskla. No do prdele… Vzdychla a já se od ní namáhavě odtáhnul.

Tohle se nemělo dít. Kurva. Mělo, ale ne tady.

„Nevrátíš se k němu,“ zopakoval jsem rozhodně. Otevřela oči a omámeně zamrkala. „Nevrátíš,“ vydechnul jsem. Pomalu zavrtěla hlavou. „Řekni to.“ Potřeboval jsem to slyšet, měnila rozhodnutí během vteřiny, nemohl jsem čekat na to, kdy zase obrátí.

„Ne,“ zamumlala udýchaně. „Nevrátím.“ Potěšeně jsem se usmál.

„Hodná holka,“ zamručel jsem potěšeně, než jsem se pro ni znovu natáhnul a vyzvednul si ji trošku výš, abych se nemusel tak pitomě sklánět. Teď už to bylo jednoduchý. Držela. A vypadala spokojeně. Bylo tak snadný zapomenout na všechny ty sračky venku.

Znovu mi silně zaškubalo v kalhotách. Musel jsem se od ní odtáhnout, pokud jsem ji nechtěl ohnout přímo tady přes bar.

„Doháníš mě k šílenství,“ dostal jsem ze sebe rozhozeně. Rozpačitě sklopila hlavu a sledovala neviditelnej bordel na zemi, ale to jsem nechtěl. Natáhnul jsem ruku a opatrně se dotknul její tváře. Byl to první opravdovej dotyk, kterej mi dovolila. Automaticky ke mně zvedla oči a nesměle se pousmála. Kurva… Tohle vážně nebylo dobrý. „Strašně mě mateš…“ přiznal jsem se.

„Spíš sebe,“ odpověděla potichu. Nedocházelo mi, jaký to pro ni muselo bejt. Když jsem se na to díval z tý normálnější stránky, měla toho za sebou mnohem víc než já. Uměl jsem šukat na stovku různejch způsobů, dokázal jsem vypít barel piva, aniž bych se poblil, ale nevěděl jsem, co si mám počít s holkou, která už na první pohled vypadala tak křehce a rozbitně a která podle blednoucí modřiny na tváři taková doopravdy byla. Věděl jsem, že tohle už nebylo jen o sexu. Nechtěl jsem si s ní užít a zase ji odkopnout. Byla první, vedle který jsem chtěl ležet na posteli a hlídat ji, aby se jí něco nestalo. Chtěl jsem ji schovat před celým světem.

Kurevsky zmatenej. To jsem právě teď byl.

„O tom bych se klidně hádal,“ povzdechnul jsem si. Ona opravdu nevěděla, co se mnou dělá. Teda… zčásti. O tom hmatatelným důkazu určitě věděla. „Takže…“ nadhodil jsem neohrabaně. „Zůstaneš?“

„Nemyslím si, že by to bylo správné,“ začala se vymlouvat. Měl jsem co dělat, abych neprotočil oči. „Vůbec nic o tobě nevím… Jdeš na to hrozně rychle.“

„Já? To tys v noci říkala, že mě chceš,“ připomněl jsem jí. Okamžitě zrudla, zase byla tak kurevsky roztomilá. Chtěl jsem, aby tady zůstala minimálně do doby, než se všechno vyřeší. Angela byla sice odhodlaná a to všechno okolo, ale proti Redayovi by zmohla úplný hovno. Carmen by mu maximálně vyškrábala oči těma svýma dlouhýma nehtama, ale pochyboval jsem, že by se do případnýho konfliktu motala. Taková nebyla. Když nehořelo za prdelí jí, neřešila to. A představa, že je Bella někde venku s ním… To ani náhodou. „Nabízím nocleh, to je všechno.“ Zvedl jsem obraně ruce a pro jistotu nic nedodával. Uměl jsem věci posrat jediným slovem.

Asi talent.

„Za večer už jsem se omluvila,“ zamlouvala to. Všimla si mýho výrazu a poraženě svěsila ramena. „Proč bych tu měla zůstávat?“ Zamračil jsem se. Tohle jsem moc nevychytal. Co jsem jí jako měl říct? Že jsem si ji představoval ve sprše a nestačilo mi to? Hovno.

„Protože to sama chceš,“ zkusil jsem to. Když nic nenamítala, dodal jsem si odvahu a pokračoval. „To, co se tu před chvílí stalo, nebylo jen tak, Bello… Copak to nevidíš? Chovám se jako kretén, když seš někde kolem. Totálně mi vymejváš mozek. Nechápu to. Nechápu tebe. Vlastně si nemyslím, že poslední dobou vůbec něco chápu a ty mi to děsně ztěžuješ. Je tak těžký tu prostě zůstat? Angela tě u sebe nemůže nechat věčně, někdo si všimne, že je u nich někdo navíc. Přiznej si to, ty nemáš kam jít a já ti nabízím řešení, jednoduchý a příjemný pro obě strany.“ Zapotil jsem se, ale dostal jsem to ze sebe. Už to vypadalo, že mi to dokonce projde, ale pak se ušklíbla.

„Příjemné pro obě strany?“ Zakřenil jsem se.

„Neříkej, že sis nevšimla mojí úžasný líbací techniky!“ snažil jsem se to trochu odlehčit. Povedlo se, rozesmála se.

„Nevšimla,“ uzemnila mě. Pak se ale natáhla na špičky, měla oči skoro na stejný úrovni jako já. „Možná příště, Cullene,“ zahihňala se a švihem se otočila. Její vlasy mě šlehly do ksichtu, ale bylo mi to šumák. Řekla příště. Fakt řekla příště! Kurva. Jediný slovo mě nechalo zaraženýho a vykolejenýho. Totálně mimo. Probralo mě až klapnutí dveří, když se zavřela u mě v pokoji. Ale neměl jsem čas se vzpamatovat, protože z vedlejších dveří vykoukla Emmova rozcuchaná hlava. Zatřepal jsem hlavou a zamračil se. Poslouchal? Kretén!

„Co je?“ heknul, když si všimnul, jak se tvářím. „Jo ták,“ odpověděl si sám, vylezl ven a zavřel za sebou dveře. „Jen kontroluju situaci, víš jak…“

„Ne, nevím,“ odsekl jsem kysele.

„Nevadí, evidentně je všechno v pořádku,“ protáhnul poslední slovo a zhoupnul se na patách. Všimnul jsem se, jak mu cukají koutky. To hovado se chtělo tlemit a jen nějakej určitě pošahanej důvod mu v tom bránil.

„Co je?“ napodobil jsem ho a rozhodil rukama. Co po mně chtěl? Nedělali jsme přece nic špatnýho. Vsadil bych se, že takhle kuchyně zažila už mnohem horší věci. Byl jsem rád, že jsem je neviděl.

„Jdu uklidit trucovnu,“ pokrčil rádoby ledabyle rameny. „Pro Alice, víš? Jakej jsem?“ Vypnul hrdě hruď. Zvednul jsem jedno obočí nahoru a on prudce vypustil vzduch z plic. „Chápu, myslíš na něco jinýho. Prostě ti jdu zařídit soukromí. Takže znovu. Jakej jsem?“

„Nevychovanej, když posloucháš za dveřma,“ setřel jsem ho. Ublíženě si založil ruce na prsou, s jeho hromadou svalů ale vypadal spíš vtipně, než cokoliv jinýho. „Ale jinak seš skvělej kámoš, však víš,“ kývnul jsem k němu hlavou.

„Vyklidil bych ji dřív, ale nevěděl jsem, že tu prcek zůstane takhle dlouho.“

„To ani já ne,“ povzdechnul jsem si. Asi jsem si toho naložil víc, než jsem dokázal zvládnout. Alice na krku byla jedna věc. Ale mít na krku ji i Bellu, to už bylo složitější. Možná jsem to řešil moc brzo, Bella nesouhlasila. Tím jejím příště mohla myslet cokoliv. Teda… doufal jsem, že myslela to samý, co já, ale u ní jsem si nikdy nebyl jistej. „Emme?“

„Co chceš?“ zúžil podezíravě oči.

„To musím něco chtít?“

Jeho oči byly už jen dvě tenký škvírky. „Tenhle tón znám. Něco chceš,“ obvinil mě. Znal mě líp, než kdokoliv jinej. Jedním způsobem to bylo celkem fajn, tím druhým dost děsivý. „Ha, fakt něco chceš,“ uchechtnul se. Zoufale jsem si zajel rukama do vlasů. Jo, něco jsem potřeboval, ale nevěděl jsem, jak se k tomu dostat. Nevýhoda mladších sourozenců je, že je musíte hlídat.

„Máš rád Alice?“

„Máš černý myšlenky, Edwarde, vidím ti to na očích,“ upozornil mě. Ošil jsem se. „No povídej,“ pobídl mě nakonec smířivě.

„Pohlídáš ji? Na pár hodin? Můžete ji někam vzít,“ zkusil jsem a čekal na jeho reakci. Obezřetně si mě měřil, i když mi bylo jasný, že přesně ví, kam tím mířím.

„A kam jako?“

„Třeba do dětskýho koutku, co já vím,“ rozhodil jsem rukama. „Hlavně někam, kde nebude hrozit, že se ze mě stane strejda.“ Tohle bych Esme těžko vysvětloval. Asi by mě zabila, kdyby slyšela, jak se snažím Alice zbavit, ale ona udělala přesně to samý, takže jsme si neměli co vyčítat.

Navíc, nedokázal jsem si představit lepší chůvu, než je Emmett. Měl všechno, co hlídání šestnáctiletý holky mít mělo. Svaly, který se nebál použít, a vybranej slovník, kterej by zahnal kdejakýho pošuka, kterej by se o něco jen pokusil. A tragickou přítelkyni, která Alice dokáže zabavit. Bylo to perfektní! Teď jen scházelo, aby na to přistoupil.

„Fajn, stejně jsme s Rose chtěli zajet někam na oběd, tady už nic není, někdo všechno sežral,“ uculil se a rukou si přejel přes břicho.

Stál přede mnou kluk, co měl od mala všechno na dosah ruky. Mohl dělat cokoliv, ale kamarádil se se mnou. Od začátku mi pomáhal s něčím, o čem si myslel, že je předem ztracený, ale stejně to byl zase on, bez koho bych to nezvládnul. A nepotopil mě ani teď, když jsem celou tu věc mohl dořešit. Moc dobře jsem věděl, že má Bella vlastní hlavu, ale hodlal jsem udělat cokoliv, abych ji donutil zůstat tady.

Emmett McCarty byl ten nejúžasnější bohatej spratek, kterýho jsem znal.

„Máš to u mě, brácho,“ vydechnul jsem děkovně. Kdyby mi to nepřišlo tak trapný, možná bych ho i objal, ale na to jsem byl příliš střízlivej, než abych to udělal. On věděl svý, pálilo mu to. „Takže uklízení trucovny? K tomu budeš potřebovat někoho silnýho!“

„Jo, chtěl jsem dojít pro Alice, zdála se mi jako nejlepší kandidát,“ pronesl vážně. Domyslel jsem si, že naráží na posilovnu, do který jsem s ním nechodil.

„Vole,“ utrousil jsem pobaveně a přešel k němu, abych ho poplácal po rameni... Společně jsme se vrhli na rozložení postele v nejmenším pokoji celýho bytu. Když se Emm pohádal s Rose, občas se zavíral tam, když se nepřisral ke mně. Bylo tu jen jedno okno a žádná koupelna, ale byl jsem si jistej, že to Alice na těch pár dní bude stačit. Mohli jsme dopadnout mnohem hůř, pochyboval jsem, že by se jí líbil nějakej kamrlík v motelu. Její dřívější pokoj ve Forks nebyl o nic větší. Když jsem vypadnul, zabrala si ten můj, kterej byl asi o celej metr větší.

„Chystáš se do akce?“ vyzvídal Emmett. Otráveně jsem se opřel o matraci postavenou proti zdi. Museli jsme přetáhnout celou postel, aby se daly v pohodě otevřít dveře.

„Nemám páru, o čem meleš.“ Dneska mě hra na blbýho docela bavila. Emmetta ale ne.

„Kam se poděl Edward Cullen, co se vychloubal svýma zářezama?“ Povzdechnul jsem si. Jo, to byly časy… Zamračil jsem se, když jsem si uvědomil, že mi to částečně chybí. Dlouho jsem nebyl nikde venku, kde bych se mohl bez problémů bavit. Holky byly jen dobrej bonus, úspěšný zakončení večera. Nic víc.

„Asi zmizel,“ pokrčil jsem nevinně rameny. „Ale jestli nepřestaneš mít tak blbý kecy, vrátí se a nakope ti tu tvou pohodlnou prdel.“ Rozesmál se a já se k němu uvolněně přidal. Teď to sice nevypadalo moc nadějně, ale chtěl jsem s ním někam zajít. Jen my dva. Jako za starejch časů, kdy nám bylo jedno, že jsme měli během týdne oba stejnou holku. Teď by mi Emmett rozbil hubu, kdybych na Rose něco zkusil. A já bych si asi ufiknul péro, protože to už by byl totální konec.

„Změnila tě,“ řekl vážně, když se dosmál. „Fakt, kamaráde, nemyslel jsem si, že se to některý povede, ale ta holka tě má fakt na háku.“

Chtěl jsem něco trefně namítnout, ale pak mi došlo, že má vlastně pravdu.

Bella Redayová mě měla na háku.

A to bylo pěkně v prdeli.

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

15)  kajka (04.04.2012 19:04)

Ajjinko, to snad ani nemůže bejt pravda. Jak je možný, že každá kapitola je ještě lepší než ta předešlá? Tos` měla vidět, co jsem tu tropila, když se odstrčil od tý židle a chňapnul po ní. To, že ho Bella nemlátí a ještě mu polibek vrací......ách. Je úžasný, jak nenásilně se změnil a věřím mu (tobě) každý slovo. Už jsem ti dneska řekla, že jsi skvělá? Jsi skvělá!!!!! Má ho na háku, on se z toho neopíjí, neblázní, ani neskáče do pelechu s jinou. Dospívá nám, poděs. Emmett je jako vždycky perfektní kámoš, takovýho bychom si přáli všichni. Vlastně pomohl Edwardovi s poznáním o pravé podstatě jeho vztahu k Belle. A podrží parťáka za všech okolností. Je taky k sežrání. Jenom se děsím, až na scénu přibudou ty méně sympatický osoby, třeba takový pan manžel. Nepocuchá Edwarda a Bellu moc, že ne?
Úplně jsem zapoměla pochválit tvoje hlášky, klasicky výborný, miluju tvoje písmenka. Děkuju.

14)  ambra (17.03.2012 17:48)

*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* Tys mi chtěla udělat rodost, že jo? TEN teda byl!!! Jsem se normálně zadýchala!!! A ne, nebudu říkat, že už bylo načase, protože jedině takhle to mohlo být, jedině takhle jsme ti mohly uvěřit, že to ku*evník z prvních kapitol si přizná, že je zabouchnutý a dokonce po tom přiznání nespáchá sebevraždu .
Emmett jako vždy nejúžasnější, ale Edward... . Jdu na chvíli zavřit oči a snít o něm .
Děkuju (a bylo to krááááátkýýýý!!! ).

PS: Nechci tě honit, ale bude příště to příště (a nebo dokonce i něco víc? )

13)  Ree (17.03.2012 11:26)

Tak tohle vůbec není v prdeli! Tohle je prostě skvěléééé! Chápu, Edward "Kanec" Cullen to tak nebere, ale to přijde. Už teď ho nechala, aby ji líbal (což se jí fakt nedivím), a krom toho u nich nejspíš zůstává. Jo, rozhodně toho přestane litovat

12)  Silvaren (17.03.2012 07:59)

Naprosto bozi kapitola! Edward jde diky Belle do sebe, ale neprestava byt vtipne sarkasticky. Vazne jsem si to vychutnala

11)  Bye (16.03.2012 22:16)

Jo!
Konečně to v něm ruplo, Ajjo! A kromě šikmý věže to mělo i koule. To základní si vyříkali z pusy do pusy, takže teď už to půjde jako po másle, žejo
Edward dospěl k poznání a díky Emmettovi se dokonce vzápětí dostal do fáze smíření Celkově musím říct, že byl ten Edwardův přerod tak pozvolný a nenásilný a uvěřitelný, že si ani zpětně neuvědomuju, proč jsem si kdy myslela, že se snad ani změnit nemůže
Tak jsem zvědavá, jak bude o samotě přemlouvat Bellu. Jaká k tomu použije slova a jaké činy... A neříkej, že činy nebudou!
Abych nezapomněla: A co Ready??? Mám takový neblahý tušení, že vyřešením ubytovacího pořádku jejich potíže nekončí...

„Hlavně někam, kde nebude hrozit, že se ze mě stane strejda.“

10)  leelee (16.03.2012 21:22)

uf... tady to vypadá na hotovou přeměnu a i když je to podle něj v prdeli funguje to stejně jako by dostal nakládačku kdokoliv jinej

9)  Kamci (16.03.2012 21:03)

8)  Nosska (16.03.2012 20:35)

*fworks* *fworks* *fworks* Polibek a z Bellininý strany dobrovolnej*fworks* *fworks* *fworks*
Pisa v kalhotách Ty jeho (Tvoje) přívlastky mě zabijou!
On si uvědomil, jak moc mune ní záleží On dospěl
Nedočkavě se klepu na příští díl, hlavně na Bellino další chování

6)  Lenka326 (16.03.2012 19:13)

Jo! Jo! Jo! On si to přiznal! "Byla první, vedle který jsem chtěl ležet na posteli a hlídat ji, aby se jí něco nestalo. Chtěl jsem ji schovat před celým světem." A má ho na háku!
I když je asi čeká ještě hodně problémů s Redayem, tak pro tuhle chvíli se chci těšit spolu s nima, že život nemusí být "na hovno", jak by řekl Edward.
Skvělý dílek.

5)  Astrid (16.03.2012 19:03)

Co jsem jí jako měl říct? Že jsem si ji představoval ve sprše a nestačilo mi to? Hovno. - DOKONALÉ - Astrid odpadla...

Ježiš on je strašne zlatý a sladky a úplne ňuňavý nuf strašne ho lúbim
chich a tie jeho rozkošné presvedčovacie a dedukovacie metódy. On je zamilovaný, Ajjinko, to je krása sa som tu na kostičky
Musím priznať, že toto je prvá poviedka, kde mi je Emmett sympatický a je fakt na neco dobrý a nehrá len nejaku kulisu, ktorá hrá opodial karty alebo šachy, alebo pozerá zápas...
A joo!! na háku ho má. U nás toto slovné spojenie znamená úplne niečo iné inak - mať na háku.
Krásna kapitola, jedna z najlepších a krásne napísaná tak čakám a som zvedaf, čo bude

3)  Twilly (16.03.2012 18:47)

Ne, to není v prdeli, Ajjo, náhodou... Je to skvělý. Eda si konečně uvědomil, do jaké kaše se to přesně dostal a teď už je jenom na tobě, abys nám sestavila menu, ze kterého padneme, jistojistě, na prdel my.

1)  Marcelle (16.03.2012 17:52)

Ájjo, ty jsi vážně skvělá, díky, díky.

1