24.02.2012 [23:15], Ajjinka, ze série My Way, komentováno 16×, zobrazeno 3782×

Chjo, vypadá to, že by to chtělo delší pauzu, aby to zas klapalo.

EdwaRd asi volí půst, protože začíná poznávat věci, o kterých Přestal už dávno přemýšlet. Blázen?

15+ za jeho slovník ;)

Byly dvě ráno a já byl na sračky. Seděl jsem u kuchyňskýho baru, nohou nervózně poklepával o zem a nenápadně zíral na dveře svýho pokoje. Jako bych čekal, že se každou chvíli otevřou a vyjde z nich ona. Už jen pomyšlení, že je tak blízko, spí v mojí posteli, mě dostávalo do stavu, kterýmu jsem nerozuměl. Kolikrát jsem v tý samý posteli nějakou měl, a bylo mi úplně ukradený, že v ní je? Hlavní bylo, že ráno zmizela. Teď to bylo jiný. A mě sralo, že jsem nevěděl proč.

Hlavu jsem měl plnou pitomejch otázek. Chvíli jsem byl dokonce přesvědčenej, že půjdu za ní. Vzbudím ji a prostě se zeptám na všechno, co mě napadne. Dlužila mi to.

Ale pak jsem seřval sám sebe. Musela se vyspat, potřebovala to a moje otázky mohly klidně počkat do rána. Další čtyři hodiny, možná pět, než se probudí. Zdálo se to jako nekonečná doba, protože jsem věděl, že nedokážu usnout. Chvíli jsem namlouval sám sobě, že čekám na Alice, ale nešlo to. Nemohl jsem se ani donutit k tomu, abych došel do svýho pokoje a cokoliv si z něj vzal. A to, že bych si u ní v klidu lehnul na gauč, jsem zavrhnul rovnou. Nedopadlo by to dobře.

Zámek u dveří se ozval až v půl třetí. Oči jsem musel mít rudý od nepřetržitýho zírání do blba, ale bylo mi to u prdele. Teď by mě asi vystihlo slovo, který použila Bella. Ubožák.

„Potichu,“ tišil je Emmett ode dveří. Měl jsem zhasnuto, takže nemohl vědět, že jsem tady. Taky se tvářil pěkně překvapeně, když tu rozsvítil. Poplašeně couvnul, než si uvědomil, než jsem to já. „Ty vole,“ zaklel, „tohle mi nedělej!“

„Bella spí vedle…“ kývnul jsem ke dveřím svýho pokoje. „Kde je Alice?“ zeptal jsem se zamračeně, ale než jsem stihnul začít nadávat nebo po Emmettovi skočit, vynořila se zpoza něj. I z toho jedinýho pohybu bylo poznat, že je ještě plná energie. Nechápal jsem, kde se v ní pořád bere.

„Nepila jsem, přísahám!“ zazubila se a sjela na barovou židli vedle něj. „Mám na tebe dejchnout?“ uculila se a spiklenecky se jí zablýsklo v očích.

„Přežiju i bez toho,“ ušklíbnul jsem se. „Bavila ses?“ Nadšeně přikývla.

„Dokonce jsem ani nemusel zasahovat,“ informoval mě Emm hrdě. Došel k lednici a vytáhnul z ní flašku coly. Napil se přímo z ní. „A proč ty nespíš? Nemohl jsi bez nás usnout?“ rýpnul si a já si odfrknul.

„Moc vtipný…“

„Určitě chtěl vědět, jestli jsme Alice přivedli celou,“ řekla Rosalie. I když to bylo kurevsky divný, zněla vesele, ne útočně, jak jsem u ní byl zvyklej. Nějak mi to nesedělo. „Je celá, spokojenej?“

„Nadmíru…“ zamručel jsem zamračeně, pořád překvapenej jejím chováním. „Jen nevím, jak budeme spát,“ přemejšlel jsem nahlas.

„To je v pohodě,“ vetřela se Alice. „Já si lehnu na gauč, nemusíš si dělat starosti.“

„Kdo seš a cos udělala s Alice?“ Pobaveně na mě mrkla, ale nic na to neřekla. Zvláštní. Většinou se chytala každýho slova, jen aby mohla dát najevo svůj leckdy nemístnej názor. „Deky jsou ve skříni, pojď, ukážu ti je.“

„Zhasneš tu?“ zeptal se Emmett a hlasitě zívnul. Kde byly ty doby, kdy jsme dokázali fungovat dva dny bez spánku? Asi nenávratně v prdeli.

„Jasně,“ řekl jsem a sklouznul na zem, abych mohl Alice ustlat. Nezdálo se mi, že by měla spát na gauči, ale události se nakonec neseběhly tak, jak jsem plánoval. Navíc nevypadala, že by jí to vadilo… Rosalie už zmizela a Emm šel pomalu za ní. Ani se mi nezdálo, že by pili. Došel jsem ke skříni a vytáhnul z ní rovnou dvě deky a prostěradlo. „Tyhle?“ zeptal jsem se a ukázal jí je.

„To je fuk,“ mávla rukou. „Něco mi sem hoď…“

„Takže ses bavila?“ začal jsem nenápadně. Protočila oči.

„Můžeš se zeptat rovnou, Edwarde.“

„A nemůžeš mi to jen tak říct? Je dost trapný se ptát.“ Zahihňala se, ale poslechla mě. Nebo se s tím prostě potřebovala pochlubit, tak jako tak, vyklopila to, aniž bych to z ní musel páčit násilím.

„Jasper je fajn,“ usmála se zasněně. Překvapeně jsem nadzvednul obočí. „Říkej si, co chceš, Edwarde,“ utrhla se na mě najednou. „Ale je vážně úžasnej!“

„Já nic neříkám,“ pokrčil jsem rameny.

„Ale chtěl jsi, to je skoro to samý,“ nedala se. „Víš, byl moc milej, není moc kluků, jako on.“

„Ne?“ uchechtnul jsem se sarkasticky. Mně připadal jako každej jinej chlap, kterýmu šlo jen o to jedno. Jen to měl o dost těžší. S tím svým geek lookem.

„Ne,“ usadila mě. „Bylo mi s ním hezky, tak to nekaž…“ Skvělý. Jak to vypadalo, měl bych bejt asi rád, že ho nepřitáhla s sebou, když jím byla tak poblázněná. „A co ty? Jak to šlo tobě?“ Tak nějak jsem věděl, na co naráží, ale s odpovědí to už bylo těžší. „Je to ona, viď? Ta vdaná holka,“ řekla vědoucně. „Je dost mladá.“

„Jo, to je,“ souhlasil jsem neochotně. „Máš tu všechno?“ zeptal jsem se, protože jsem už chtěl odejít. Podívala se na mě jako na blázna. „Co?“ zamračil jsem se. Teatrálně ukázala na sebe, ale já pořád nebyl v obraze.

„Nemám pyžamo,“ upozornila mě, jako by to snad nebylo na první pohled jasný. To sice bylo, ale některý věci mi dneska docházely trochu pomalu. Vlastně docela dost pomalu. Holt už bylo pozdě.

„Dojdu ti pro něj,“ řekl jsem dřív, než jsem si stačil uvědomit, co to znamená. Jít tam, kam jsem se poslední čtyři hodiny snažil nedostat, abych něco ještě víc neposral. Povzdechnul jsem si a otočil se k odchodu. Nemohlo bejt tak těžký vejít, popadnout tašku a zase odejít. Znělo to tak jednoduše, že v tom nemohlo bejt nic zákeřnýho. Bella už spí. Nehrozí, že by se něco stalo. Jo, nehrozí. S tím vědomím jsem otevřel dveře. V pokoji bylo šero, jak sem skrz okno proniklo pár odlesků z pouličních lamp před domem. Ale i to stačilo, abych se rychle zorientoval.

Chtěl jsem jen vzít tašku a rychle zmizet, ale nedalo mi to. Prostě jsem se na ni musel podívat. Spala natisknutá na kraji postele, mělce oddechovala a měla na sobě… moje triko. Trhavě jsem vydechnul. Najednou bylo těžší se jen tak otočit a odejít. Stačilo si jen představit, že mi musela projít skříň, než ho našla. Nebylo na tom nic divnýho, ale důvěrnýho už jo. Nesnášel jsem, když se mi někdo hrabal ve věcech, ale u ní to bylo jinak. Byl jsem skoro rád, že to udělala, i když to nedávalo žádnej smysl.

Vlasy měla rozházený po polštáři a vypadala tak strašně klidně, že mi to k ní až nesedělo. Nemračila se, ani se netvářela ublíženě. Neukazovala mi žádnej z těch hnusnejch výrazů, který si schovávala speciálně pro mě. Pod okem měla jednu tmavší skvrnu. Zamračil jsem se. Takže za to vážně mohl make-up, modřina jí ještě nezmizela. Nasralo mě to. Tohle nebyla tvář, která by měla vypadat takhle rozbitě.

Z toho novýho pocitu jsem se ošil. Chtěl jsem mít pod rukama toho zmrda, co jí to udělal. Znovu a znovu bych mu ukazoval, co si svině, jako je on, zaslouží. Věřil jsem, že kdyby to byla bitka jeden na jednoho, složil bych ho a nedělalo by mi to žádnej větší problém. Zavrtěl jsem hlavou, tohle nebyly zrovna dobrý myšlenky.

Postavil jsem se na nohy, protáhnul se kolem postele a z haldy tašek vzal tu nejmenší, přes kterou bylo přehozený pyžamo.

„Šmíruješ mě?“ Leknutím jsem sebou škubnul. No do prdele! Podíval jsem se na ni, měla zavřený oči a já si na vteřinu dovolil doufat, že jen mluví ze spaní, ale přesně v tu chvíli, kdy jsem tomu skoro začal věřit, je otevřela. Rozespale zamrkala, jak se snažila zaostřit. Polknul jsem. Jak to asi mohlo vypadat? Jasně, přesně tak, jak řekla. Šmírák.

„Jen jsem šel pro věci?“ zhoupnul se mi hlas. Na důkaz svých slov jsem nevinně zvednul tašku s pyžamem nahoru. Proč jsem byl tak nervózní? Nedělal jsem nic špatnýho.

„Aha,“ vypadlo z ní ochraptěle. „Kolik je hodin?“ Ptá se mě, kolik je hodin? Zatřepal jsem hlavou, ve snaze dostat z ní něco, co se před vteřinou vykouřilo někam do pryč.

„Je moc brzo, ještě spi,“ dostal jsem ze sebe neurčitě. Šel jsem ke dveřím a už se natahoval po klice, když znovu promluvila.

„Vrátíš se?“ Do prdele… Jediná věta a… Ztěžka jsem polknul. Sprcha pomohla, ale pochyboval jsem, že natolik, abych tu s ní mohl zůstat.

„Nevím, jestli je to dobrej nápad.“ Jo, s pravdou ven. Nemohla čekat, že se sem jen tak vrátím po tom, co řekla, že mě chce. To byla jedna z otázek, kvůli který jsem nemohl spát. Myslela to vážně, nebo to z ní vypadlo, protože byla opilá? Bylo tolik možností a já zvrhle toužil jen po jedný. Kdyby to tak doopravdy bylo, neměl bych žádný výčitky z toho, že se něco zvrtne.

Jenže pravděpodobnost, že to myslela vážně, byla mizivá. Chtěl jsem ji, na všechny způsoby, který jsem znal, ale… Neušel jsem takovou cestu, neudělal takovejch blbostí, abych to nakonec všechno posral tímhle. Mozek mi jasně říkal, že ani nemám doufat. Ale jiná část mýho těla v to doufala víc než ráda.

„Prosím?“ Kurva. Dělala to schválně? Na jednu stranu bych se jí nedivil. Jaká je lepší odplata než to, že mě dožene k šílenství? Zatím k tomu měla skvěle našlápnuto a já byl takovej vůl, že jsem se s tím vezl.

„Fajn…“ Teď už jsem se po klice vážně natáhnul. Dřív, než stihla říct ještě něco. Snažil jsem se zhluboka dejchat a nemyslet na to, že se mám za ní vrátit. I když to bylo v podstatě nemožný. Prosím? Zasténal jsem. Šla na to fakt kurevsky dobře. Věděla, jak na mě. A klidně toho využívala. „Na,“ hodil jsem po Alice její tašku a zahučel k jejím nohám na gauč.

„Viděl jsi ducha?“ zajímala se. Uchechtnul jsem se. Byla to mladší ségra, mohl jsem s ní řešit hodně věcí, ale rozhodně ne takovýhle. „Áha,“ kývla chápavě hlavou. „Leží tam nahá?“

„Alice!“ okřiknul jsem ji zděšeně. Kde se v ní některý věci braly? Tohle nebyla ta malá Alice, kterou jsem nechal napospas zelenýmu hnusu. Proč mi to došlo až teď?

„Tak promiň,“ kníkla omluvně a otráveně zároveň. Poposednul jsem si. I když bych si za to nakopal prdel, představa, že v mý posteli leží nahá, byla víc než lákavá. Kurva! Alice mě celou dobu pozorovala, byl jsem si toho vědomej, ale stejně jsem se nedokázal zvednout a jít pryč. Znamenalo by to, že mířím zpátky k ní a to bylo moc definitivní. „Ta holka tě má na háku,“ vydechla ohromeně. Střelil jsem po ní naštvaným pohledem. Co ona o tomhle mohla vědět?! „Páni, asi je vážně dobrá,“ pokývala pro sebe hlavou.

„Mazej spát,“ poradil jsem jí nevrle. Odhodlaně jsem došel až ke dveřím svýho pokoje, kde mě moje odhodlání naráz opustilo. Napadaly mě samý pitomý věci. Mám zaklepat? Nebo už spí a nemám tam vůbec lézt? Váhavě jsem přešlápnul, tohle nebyla zrovna moje parketa. Byl jsem zvyklej jednat narovinu, říct, co chci, ale u ní to nějak… nešlo. Neměl jsem ponětí, čím přesně to je. Ona byla prostě jiná.

Opatrně jsem pootevřel dveře a nakouknul dovnitř. Zamžoural jsem do tmy. Na posteli nebyla. Seděla přímo pod okny na gauči, kterej měl bejt mojí dnešní postelí. Zatraceně… Chtěla mi to ztížit, teď už to bylo víc než jasný.

„Přišel jsi,“ zamumlala tiše s koleny pod bradou. Měla přes ně přetažený moje tričko a bosý chodidla jí čouhaly z pohovky ven. Útrpně jsem přivřel oči. Do prdele. Na takovýhle zkoušení nejsem stavěnej. Pomalu jsem za sebou zavřel, abych nenadělal ani sebemenší hluk. Přišlo mi, jako bych se sem vkrádal tajně. Do vlastního pokoje.

„Proč nespíš?“ zeptal jsem se, celej zoufalej z týhle nepochopitelný situace. Lehce pokrčila rameny a já musel uhnout očima, když se jí tím pohybem tričko vytáhlo o něco vejš. Tohle ne… Jsou věci, který jsou prostě příliš, a tohle je nepochybně jedna  z nich.

„Chtěla jsem s tebou mluvit…“ pousmála se. „Omluvit se, poděkovat.“

„Omluvit se? Už ses omluvila.“ Moc chytrý. Dokonce tak chytrý, že mi tímhle tempem během chvíle okouzleně padne k nohám, ty vole… Měl bych radši držet hubu.

„Za dnešní večer? Za ten ne,“ sklopila hlavu. „Myslela jsem, že to takhle chceš…“ zašeptala. Do prdele, o čem to mlela? Najednou to všechno zapadlo na svý místo. Věděl jsem, o čem mluví. Ale nedokázal jsem uvěřit tomu, že to vážně dělá… Cejtil jsem… zklamání? Určitě jsem byl zklamanej.

„Co sis myslela, že chci?“ Hodlal jsem ji v tom vymáchat. Co si vůbec myslela? Že mi udělá službu kvůli tomu, že jsem ji dostal domů? To moje ego srazilo kamsi hluboko dolů.

„Mě…“ pípla plaše. Zaraženě jsem čuměl před sebe. Ona to doopravdy řekla?! Nebo je to nějakej pokročilej stav halucinací? „Nenapadlo mě, že… Ježiši,“ zasténala a rukama si vjela do vlasů, čelem se opřela o kolena, takže na ni skoro nebylo vidět. Co ji nenapadlo? Musela pořád mluvit takhle divně? To ji to nějak vnitřně uspokojovalo? Protože mě teda rozhodně ne.

„Seš vdaná, pamatuješ?“ plácnul jsem první, co mě napadlo. Když s rukama ve vlasech zvedla hlavu, okamžitě jsem toho litoval. Jo, držet hubu, to je přesně to, čeho bych se měl začít držet.

„Nevypadal jsi, že by ti to vadilo,“ ušklíbla se na mě. A já ji definitivně přestal chápat. Cokoliv řekla, vyvrátilo to, co řekla předtím. Nedávalo to smysl, a jestli chtěla mluvit v hádankách, měla to říct dřív, než mi začala zavařovat mozek. Co jsem jí na to měl říct?

„Vůbec nevím, co se od toho večera událo, ale jedno ti řeknu jistě. Strašně mě mateš.“ Pochlapil jsem se a váhavým krokem došel k oknu. Byla jen kousek, skoro jsem její přítomnost vedle sebe cejtil, ale pořád jsem udržoval bezpečnou vzdálenost.

„Promiň,“ omlouvala se znovu. Už mě to její věčný omlouvání začínalo srát. Neměla se za co omlouvat. „Já jen… Taky jsem zmatená.“

„Vítej v klubu,“ odfrknul jsem si kysele. Klub nejistot a nepochopení. Skoro jako zpátky v pubertě… „Odešlas od něj?“ zeptal jsem se na tu nejhorší otázku, která se mi prokousávala mozkem.

„Chtěla bych…“ Zněla její tichá odpověď.

„Chtěla?“ nechápal jsem. Když chtěla, neměl by v tom bejt žádnej větší problém, ne? On je přece… do prdele. „Dělá problémy?“ vydechnul jsem.

„Věř mi, že ty nevíš, co to slovo znamená, Cullene,“ zamračila se a skousla si u toho ret. A já byl zase tam, kde před chvílí.

Vůbec nikde.

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

16)  kajka (20.03.2012 10:56)

Ajjinko, bomba!!!!! Ta písnička tam sedla jak prdel na hrnec! Promiň, ale lepší přirovnání mě nenapadá. Jsem definitivně rozteklá do gauče, manžel mě večer, až se vrátí z práce, bude muset seškrabávat! On ledově chladnej, zamilovanej upír je těžká romantika, ale tenhle tvůj Edward, to má teprve grády!!!! Já ho miluju! Jasně že tomu, sakra, pomáhá, že tam vidím Pattinsona, ale je to zkrátka a dobře skvěle napsanej chlápek! Oprava! Všichni jsou výborně napsaný! Alice, která téměř dospěla, aniž by si toho velkej brácha stačil všimnout. Drahoušek Emmett. Rose, stále záhadně milá, ale co my víme, třeba taková byla vždycky, jen to ten náš holomek prostě neviděl. Zmatená Bella, která zatím úplně přesně neví, co chce. Jasper, báječnej partner pro prostořekou Alici. A Edward, který naprosto přesně ví, co chce, jenom mu příjde divný, že ne tímhle způsobem, protože "takovej" on přece není, on má ženský a svůj život totálně zmáknutý! Chachááá! Fakt ho žeru!
Ajjinko, řekla jsem ti dneska, že jsi skvělá? Jsi skvělá!!!!!!!

15)  Ree (11.03.2012 21:21)

Bobek, vždyť ona ho hrozně mate! Nejdřív jo, pak mu děkovala, že ne, tak já fakt nevím! Jsem z ní zmatená asi stejně jako on. Možná by si měla sama uspořádat, co chce, protože z ní za chvíli nepřeskočí jenom Edwardovi, ale i mně.

14)  Twilly (27.02.2012 16:22)

Najednou téměř dospělá Alice se mi líbí.... je celá pryč z Jaspra, jak "neobvyklé" ... ale, na druhé straně, asi bych se tak trochu zvencla, kdyby to mezi nima nebylo takové, jak jsme zvyklí, žejo????

A Eďoušek???? Já nevím, co k němu říct. JE TO PROSTĚ VON. Ať sprostě, nebo jako kniha mluvící... je to docela buřt Je to prostě VON!!!

13)  Bye (26.02.2012 21:28)

Dvě kapitoly najednou!
Edward je sám ze sebe a z Belly TAK dokonale zmatený Do toho Alice, která mu v zeleným hnusu nějak nenápadně dospěla a on se s tím teď musí honem vyrovnat. A ještě ke všemu je tu Rose, která se najednou začala chovat jinak. Nebo se chová pořád stejně, jen Edward konečně rozlepil oči... No, nedivám se mu, že má v sobě chaos. A doufám, že až se tahle šélená bouře přežene a prach se usadí, vyjde z ní Edward silnější a tak nějak chlapštější
"Kde byly ty doby, kdy jsme dokázali fungovat dva dny bez spánku? Asi nenávratně v prdeli." To znám! I když, včera se ukázalo, že ještě nepatřím do starýho železa
Je s ní v jednom pokoji!!!! Povídají si!!! O důležitých věcech!!!

12)  Silvaren (26.02.2012 11:53)

Páni, na Edwarda se to valí ze všech stran! Alice je skvělá a není jedinej, kde se v Belle nevyzná. Kam tohle povede? Nádhera a těším se, co jim provedeš.

11)  Lenka326 (25.02.2012 16:40)

Alice je skvělá! Emmett je zlatíčko a Rosalie mile překvapila. Takže Jasper malé sestřičce připadá fajn a je prostě úžasnej?
Ou, Edward a jeho vnitřní boj, to bylo něco!
Jsem ráda, že spolu začínají mluvit, ale bude to na dlouho, že? Bella je zmatená... řekne mu víc o těch problémech???
Těším se

10)  KalamityJane (25.02.2012 15:52)

Tak teď si mě dostala Já že mi jdou oči šejdrem a on tam ten Růžový Popel fakt je! A k tomu jako neoznačený Product Placement!

KApitola je skvělá... Alice je skvělá... Doufám, že se Bella konečně nějak rozhoupe a nenechá si dál kazit život

8)  Marcelle (25.02.2012 09:20)

miluju je, miluju Áju. Ajjinko napsala jsi to ZASE skvěle. Díky díky díky

7)  ambra (25.02.2012 09:07)

Broučku, za chvilku odjíždím, tak jen telegraficky, což mě hrozně štve!!!
Nemůžu pochopit, jak DOKONALE jsi se tomu svému Edwardovi dostala do mozku. Od prvního do posledního písmenka - mám dva bratry, kurde, o chlapech něco vím, tohle je naprostá bomba! Ať už řeší vývoj svých pocitů (i když za to slovo by mě pravděpodobně zabil ), nebo to jeho typicky chlapské nechápání Belliných náznaků .
Alice - nejen zpestření, pro mě skvělý nápad, jak ještě z dalšího pohledu pojmenovat to, co se Edíkovi děje .
Další postavy - skvělá třešnička na tomhle mňamózním dortu.
Jsi jednička, udržet spád při větším počtu kapitol je většinou problém, ale tobě to nejen zobu, ale doslova hltám!
PS: V pondělí

6)  Abera (25.02.2012 00:31)

5)  leelee (25.02.2012 00:23)

že by začali mluvit? hmm
Alice je příjemný zpestření

4)  AMO (25.02.2012 00:21)

Ajjinko, budeme si říkat, že naděje umírá poslední.
Edward překvapil, Alice perlila, Emmet je méďa, Rosalie je milá
A Bella? Chce odejít od manžela, super! Kam? Za naším sebestředným, arogantním a sobeckým pitomcem? Jóóó... hned a rychle
Klidně smotej všechno dohromady, ale brzy

3)  Astrid (25.02.2012 00:14)

No dobre... mala som napísaný vyčítavý koment, aj naštvaný, potom, že no coment§ Viem, že toto robíš!!! hodila si spiatočku, chce sa mi hodiť sa o zem, ale oukej, ja to vydržím iba preto, že ho milujem!!! milujem ho!!!!!!!!

2)  piky (25.02.2012 00:13)

Alice Miluju tvoje dialogy Edward x Alice
Rosalie uz nam nejak mekne
Edward s Bellou v loznici Porad nemuzu prijit na to, co Bella chce, a po tehle kapitole pochybuji, ze to vi Bella samotna
Ona od nej chce odejit, to uz si priznala sama sobe i Edwardovi, ale podle me ji neco brani. Ale co to je?
Ajji, tolik otazek. Snad toho po dalsi kapitole budeme vedet vic
Dekuji Ajji za zprijemneni dlouhe noci

1)  Terulka (24.02.2012 23:51)

Alice zase perlila předpokládám že teď bude asi jezdít za bráškou častěji? Teda hlavně kvuli Jasperovi.
Edword a Bella? No sem zvědavá jak to vyřeší, ale nejvíc by mě asi zajímalo proč Bella nemuže odejit od manžílka? Vyhrožuje jí? Nebo na ní něco má, a ona nechce aby se to někdo dozvěděl? Nechám se překvapit...
Jinak kapitola nádherná, moc se ti povedla už se těšim na další

1